Ellinek přečtené 423

Jizva 2021, Danuta Chlupová

Není to špatná kniha. O takových událostech je určitě potřeba otevřeně mluvit a předkládat je současnému publiku, které už leckdy nemá ponětí ani o té nejbližší minulosti. Jizva předkládá příběh životické tragédie ve dvou rovinách, které za mě nebyly úplně šťastně propojené. Půlku knihy jsem dost bojovala s tím, kde zrovna jsem a u hlavně u které rodiny, protože se autorka dle mého zcela zbytečně snažila vytvořit napětí na tom špatném místě, a sice která to teda byla - Marta, nebo Tereza? Ale nakonec jsem si v tom našla svou stopu a už jsem jela, i když to pachtění bylo opravdu zbytečné. Sama pocházím z nedaleké oblasti Životic, takže v tomto ohledu pro mě byla kniha mnohem živější. O tragédii jsem věděla, ale ještě jsem se k pomníku nedostala, což musím co nejdřív taky napravit. Zajímavá pro mě byla informace, že na každém místě, kde nějaký muž padl, je malý pomníček se jménem. A největší facka pro mě byla zmínka o veřejné popravě v Návsí, které je mou pravidelnou přestupní stanicí na cestě k rodičům. Dlouhé roky žiji v sousedství a nikdy jsem neslyšela o válečných událostech na tomto území, takže to pro mě byl šok i poučení zároveň. Kniha rozhodně není špatná a stojí za přečtení, i když se toho nedovíte zase tolik, jak jsem si původně představovala. Stále s mnohem větším napětím očekávám knihu o této události z pera Karin Lednické.... celý text

Ženy z Bohnic 2020, Edna Nová

Syrové vyprávění o tom, jak vypadá svět za zdmi Bohnic. Nejde o žádnou velkou literaturu, ale ani jsem to od knížky neočekávala. Čekala jsem upřímné svědectví, sondu do života, o němž většina lidí nemá ani potuchy. A přesně to jsem dostala. Bez příkras, drze a tvrdě odprezentováno, přičemž mi k tomu takový styl přesně sedl. Knížka nemá poučit, informovat o všech těch poruchách, je to prostě svědectví o skutečných lidech, kteří se topí v problémech a leckdy z toho bludného kruhu bohužel nenajdou cestu ven.... celý text

Až přejde zima 2019, Kiran Millwood Hargrave

Krásný poetický příběh podtržený folklorem a pořádnou zimou. Taková pohádka, která není zbytečně rozvětvená, ale ke skvělému zážitku bohatě stačí. Sourozenecká láska prostupuje celý příběh a díky tomu si po přečtení z knihy i něco vezmete. Postava Runa si mě okamžitě získala a nad jeho závěrem si ještě hodně popláču. Možná to není žádná světoborná kniha, ale na dva chladné večery bohatě stačí, provede vás poutavou zimní krajinou a nakonec vás i zahřeje u srdce.... celý text

Med v hlavě, marmeláda v srdci 2020, Hilly Martinek

Dojemný a půvabný příběh o tvrdé skutečnosti. Námět Alzheimerovy nemoci je vždycky těžký, ale autorka, která do příběhu navíc přetavila vlastní zkušenost, si s tím poradila moc hezky a vytvořila dojemný příběh o lásce a zapomínání, ale především o tom, že člověk nikdy tak úplně nezapomene a nakonec neodchází jen s prázdnou hlavou. Tildina minulost se navíc odehrává paralelně se současností, kdy jako dospělá žena řeší vlastní zamrznutí, starost o otce a obavy o budoucnost manželství. Všechno je krásně a citlivě napsáno a nejednou člověka všechna slova donutí přemýšlet. Přestože jde v příběhu o něco smutného, i v tom se dá najít to krásné a důvod, proč nezapomenout. Buďme vděční za to, co máme a jaké lidi máme ve svých životech. Když je milujeme, nikdy nezapomeneme.... celý text

Dívka, had, trn 2021, Melissa Bashardoust

Co sáhnu po knize z perského prostředí, tak je to láska. Nejinak tomu bylo u této knihy. Prostředí Golvaharu mě okamžitě okouzlilo, všechny ta termíny, které autorka použila, nádherně podtrhly atmosféru blízkého východu. Tamější prostředí má svými příběhy, pohádkami a legendami tolik co nabídnout, až mě mrzí, že toho nemám doma víc. Dějově se nejedná o žádnou velkou akci, hlavní hrdinka často dumá a hloubá, ale otázka toho, kde končí princezna a začíná monstrum, je natolik zajímavá, že zvládne utáhnout celý příběh. Velice oceňuji, že se autorka leckdy přiklonila na stranu Šáhmara, kdy už jsem fandila, aby to s ním vyšlo, ale nakonec...no, nevadí. Já jsem šťastná, že Sorája přemýšlela i jinak než jako typická dobrácká hrdinka, ale zvažovala i tu temnou stránku, která v ní dřímala. Azad byl naprosto skvělý a i když jsem věděla, jaké bude jeho tajemství a kam kráčí, přesto jsem se do jeho postavy zamilovala a klidně bych si dala ještě nějaké jiné příběhy s ním! Tenhle příběh je skrytý poklad. Opravdu má toho hodně co nabídnout, zejména když nad příběhy rádi hloubáte a přemýšlíte nad dobrem a zlem. Skvělá kniha, velké překvapení a nová láska.... celý text

Celou tu dobu 2021, Rachael Lippincott

Tohle je něco, co jsem přesně potřebovala. Něžný a jímavý příběh o lásce, osudu a o tom, že sny se plní. Děj krásně plyne a jak se Kyle zamýšlí sám nad sebou a roste a dospívá, vy tak nějak dospíváte s ním, i když už je vám dávno víc jak jemu. Tenhle příběh má ve všech směrech nějakou přidanou hodnotu, kterou objevíte jedině čtením a zamýšlením se nad tím, co čtete. Postavy k vám živě promlouvají a vy spolu s Kylem a Marley krmíte kachny, venčíte Georgii a posedáváte u rybníku. Já osobně jsem tedy s Kylovou nehodou záhy správně uhádla, jak se to vlastně se všemi má a jaká je ta velká zápletka, ale ničemu to nevadilo, bylo to tak živé, že jakmile se moje odhady potvrdily, mlátila jsem hlavou o stůl, aby to nebyla pravda a aby se ti dva konečně pořádně našli, protože pro sebe byli stvořeni. :D Jinak bych si autorku pořádně podala! Mně tento příběh dodává naději, že sny se plní a někde tam venku na každého čeká ten druhý dílek puzzle, který k vám přesně zapadne, jakmile se najdete.... celý text

Chata ve Švýcarsku 2021, Julie Caplin

I když mám doma celou sérii, až s tímto dílem jsem se rozhoupala k tomu, abych konečně začala. Momentálně jsem potřebovala něco oddechového, co by mi přesně padlo do noty, a situace Miny a její totální životní převrat byl přesně to pravé. Příběh je to určitě hezký, provoněný čokoládou, ale i tak to není něco, z čeho bych padla na zadek. Vím, že to ani takové být nemá, ale znám i jiné oddechovky, po kterých sáhnu raději. Na mě autorka používá zbytečně moc popisů prostředí, ale to je o vkusu člověka. Zato jídlo jsem si vážně užila, i když se mi často zdálo, že postavy mluví jako tištěné kuchařky, možná jako stroje. Ale i tak jsem si je zamilovala - Minu pro její spontánnost, kterou bych taky chtěla oplývat, Luka za jeho skvělý přístup k životu, který bych si taky ráda půjčila a Mininu sestru za to, že je jako já. :D Zasněžené Švýcarsko provoněné čokoládou a dorty je určitě skvělá destinace, do které by se měl čtenář s touto autorkou vydat. Já ale nedočkavě vyhlížím další díl, protože Hannah, Connor a Irsko, to je prostě kombinace, na kterou jsem celý život čekala!... celý text

Perla 2021, Tiffany Reisz

Nóóó...tak já nějak nevím, jestli se mi to jakože líbilo, nebo to byl další bizár. Ale jako...jo, asi to bylo fajn. Konečně to byly živé postavy. Ale Malcolm stejně pořád prudí a tu rádoby mystickou linku, která tady měla přecházet snad pomalu do lehounkého hororu, tu fakt pořád nechápu. Nejdřív to bylo docela fajn. Pak se ale šňůra perel dostala na dost neobvyklé místo, viď, Arthure? Pak začala rádoby děsivá duchařina, ale nakonec to spadlo na přijatelnou úroveň, kdy si o těch zamilovaných pošucích člověk četl i rád...aby to zase zabil naprosto šílený konec, u něhož jsem si už říkala, že to snad ani nemůže být legální! Jestli nás čeká další, volně navazující série, no tak to mě už v medu vyválej. U předešlých dílů bylo mé stanovisko jasné, ale tady po dočtení přesně nevím, jestli to bylo fajn, nebo ne. Protože živoucí postavy byly fakt super. Na facku Regan i rozkošný Arthur se skvěle doplňovali a bylo fajn, že jim oběma tluče srdce a nejsou to duchové nebo jiné šílené výplody. Mělo to dokonce i ten děj. Možná se mi nakonec Perla líbila z celé trilogie nejvíc. Žádná hitparáda to není, ale po dočtení se necítím pohoršena ani literárně zneuctěna. Takže asi dobrý.... celý text

Posedlost 2021, Helen Hardt

No. Oproti prvnímu dílu tam byl konečně nějaký děj. Konečně se něco děje a není to jen o sexu, i když se po sobě ti dva musí plazit, jen co se k sobě dostanou. Ono by to ani tolik nevadilo, jen kdyby tady pořád nefigurovaly ty příšerné výrazy. Ale upřímně, není to jen překladem, ale vůbec celým tím způsobem, jakým jsou tyhle scény sestavené. Pokaždé, opravdu pokaždé, jsem se spíš šklebila nad tím, jak nechutné mi to přišlo. U jiných autorek umím ocenit i ty sexuální scény, které dovedou být opravdu vzrušující se člověk si je užívá, ale tady...tady to prostě vůbec nefunguje. Z nějakého důvodu se u toho spíš za lidské tělo stydím. Ale pryč od toho. Co se postav týče, moc velkého vývoje se jim nedostalo, když se odehrává v podstatě bezprostředně po prvním díle. Ale Talona konečně nemám chuť nakopat. Začíná přemýšlet, otvírat se, už mi není tak nesympatický, zato Jade je pro mě pořád stejně...stejná osina v zadku. I když to by se jí beztak líbilo. Za mě ta postupná odhalení nejsou moc šokující. Při zmínce o tom, že dotyčný měl na nohou laciné žabky, mi obratem došlo: jasně, takže on bude ten druhej s tím na noze. Světe div se, ono to tak bylo. Začínám si říkat, jakým způsobem jsou vedeny další díly. Každý ze sourozenců má vlastní trilogii, ale to se opravdu bude muset člověk prokousat všemi, aby se dostal k vyřešení toho případu? Jestli jo, tak jdu dobrovolně umřít do umírací jámy. A doufám v opak. Celý ten případ by se mohl uzavřít s Talonovou trilogií a s dalšími sourozenci bychom spíše podstupovali proces uzdravení a nějaké ty milostné pletky. Ale tak nějak...nevím. Obávám se, že ty úchyláky autorka nejspíš fakt nechala zabásnout až na konci Marjiny trilogie, což mě upřímně děsí. Číst se mi to nechce, ale budu, abych to uzavřela. Já se tedy spíš těším na příběh Jonaha, protože toho jsem si oblíbila z bratrů nejvíc. Snad mě nezklame, rančer jeden.... celý text

In Czechia We Don't Say: Co se v Česku říká trochu jinak 2021, Jaroslav Salon

Jako jo, asi nemá úplně smysl, aby z toho byla taková malá knížečka, ale nebýt toho, tak bych to vlastně ani neobjevila. A byla to prča. Hodněkrát jsem vyprskla smíchy nahlas, jak to bylo trefné. My Češi jsme prostě taky svérázové a někdy to fakt umíme. Malá jednohubka k pobavení, která ale nejspíš sedne jen tomu, kdo to...tak nějak chápe. A umí si udělat trapnou srandu i sám ze sebe. Protože...my jsme někdy fakt trapní. :D... celý text

Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy 2021, Holly Black

Tyhle doplňkové knížky vážně miluju. Zvláště když se tady můžeme podívat do hlavy konečně i Cardanovi. Byla jsem nadšená, když jsem při čtení zjistila, že autorka se rozhodla zobrazit ty okamžiky, které byly v trilogii zmíněny, ale nemohly se tam vejít. A ilustrace jsou naprosto nádherné. Cardana jsem si sice představovala úplně jinak, ale to ničemu nevadí. Všechno na téhle knize je naprosto podmaňující a knížka nádherně dokresluje jak Cardana, tak Zemi víl. Zbožňuju to!... celý text

Královna ničeho 2020, Holly Black

Holly pokračuje v krasojízdě, tentokrát nás víc vtáhne i do lidské světa a pro mě to bylo pěkné zpestření. Hlavně se mi líbilo, jak si autorka pohrála se vztahem Vivi a Heather, jak na každé postavě vyobrazila něco jiného, dobrého i špatného. Navíc se podíváme i do jiných částí Elfame, poznáme jiné obyvatele a zákoutí. Nepřestává mě fascinovat postava Madoca, protože je natolik komplexní a rozvrstvený, že nevím, co si o něm mám myslet. Jak to má s tou Jude? Protože po tom souboji to rozhodně nevypadalo, že je mu úplně volná. A to mě na tom hrozně bavilo, poznávat jeho postavu ze všech možných úhlů a když už k němu zaujmete nějaké stanovisko, stejně vám ho nějaká událost naruší a zase začnete zkoumat znovu. Mě osobně závěr nějak zvlášť nezklamal, naopak to bylo něco jiného, protože všechno vždycky směřuje k nějakým epickým bitvám, kde pak na několika stranách břinkají meče, ale tady se to vyvrbilo natolik jinak, že to vlastně oceňuji. Mně by se taky nechtělo zabíjet stránky další heroickou bitevní vřavou. Vyřešit hada a šmytec. A i když má na Jude člověk vlastní názor a ona pořád touží po jakékoliv moci, nakonec stejně víte, co udělá a že se rozhodne správně, protože někdy i v tom nejkrutějším srdci zahoří skutečná láska. O tu ale primárně u Holly nejde a já jsem za to vděčná. Romantika je spíše v pozadí a člověk sleduje spíše tu politiku Elfame a osu země jako takové. A to mě na tom baví nejvíc. Krutý princ mě mile překvapil. I když to zpočátku byla trochu těžší cesta, jsem ráda, že jsem vytrvala, protože to bylo skvělé. Těším se na další knihy a přečtu si je všechny, protože Holly se mi svým stylem přesně trefila do vkusu.... celý text

Podlý král 2019, Holly Black

Hollly mě prostě baví. Oproti prvnímu dílu je výjimečně druhý lepší, protože pokračujeme skoro tam, kde jsme skončili, takže se nemusíme zabývat zdlouhavým popisováním toho, jak to má ta Jude vlastně těžké. Vlastně to má ještě horší - jako správná šedá eminence vládne zpoza trůnu a musí jednat tak, aby nikdo nepoznal, že ji v případě potřeby musí král bezpodmínečně poslechnout. Tohle politikaření mě u Holly hrozně baví. Je to skvěle sestavená spletitá síť intrik, kde každá nitka má svou váhu a může způsobit vzestup, tak i pád. Kvůli vílám se pořád nemůžu ubránit srovnávání se Dvory od Maasové a nejinak je tomu i teď: oproti politice Prythianu a všem těm všemožným boomům, které tam Maasová napráskala, se Holly drží toho záasdního a zbytečně si neohraje ani neodbíhá. Madocova postava stratéga je jednoduše dechberoucí a já bych se nejspíš nechtěla dostat do křížku se samotnou Holly, protože...stvořila Madoca, takže bojovat proti ní by byla sebevražedná mise. Navíc je vidět, že autorka je silně spjatá s Leigh Bardugo. Je to temné, nikam to zbytečně neutíká, je to drsné a všechny pletichy jsou skvostné, úderné a především účelné. I té Jude jsem nakonec přišla docela na chuť, i když má pořád svoje manýry, za které bych ji nejraději propleskla. Cardan je skvělá postava, střípky z jeho minulosti mě bavilo zkoumat a jeho propojení s Elfame jakožto králem je úžasné. Tohle se autorce mimořádně povedlo, celá ta historie koruny a toho, jak je vlastně post krále významný z hlediska země. Je to skvělé, je to kruté, je to podlé a když tomu dáte šanci, budete to milovat.... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

Pro mě je tahle doplňující novela příjemnou ukázkou toho, jak to po takové válce vypadá. Málokdy se dovíme, jak vypadají osudy postav po velké bitvě. Ono to není tak, že když se vyhraje válka, všichni se milujeme a panuje mír. Maasová tady pěkně ukázala, jak takové boje můžou jednoho pěkně vnitřně rozervat. Jsem ráda, že jsme mohli zjistit, jak to všechny postavy vnímají, s jakými rozkoly se ještě musejí potýkat. I takovou Nestu zlomilo to, co viděla a prožila. Přetáčela jsem oči jen nad tím, že i do krátké novely Maasová prostě musela nacpat nějakou tu erotickou kapitolu, protože to si prostě u ústředního páru nemůže odpustit. Za mě to bylo zbytečné, ale když už se teda rozhodli množit, tak ať si to teda užijí. Díky bohu, že to nevyšlo hned na poprvé a Maasová se aspoň v něčem drží zpátky. Za mě to je fajn dokreslení osudů postav po bitvě, která změnila nejen svět, ale i život v něm.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Tak tohle pro mě bylo slabší než druhý díl. A bylo toho...hodně. Jakože fakt toho bylo hodně, přes 700 stran a úplně zbytečně. Zdálo se mi, že autorka musí všude, kde to šlo, nacpat nějaký zvrat, aby z toho vytřískala co největší šok a drama, ale spíše to škodilo. Spíše bych několik těch jejích wow efektů více rozpracovala a věnovala se jim podrobněji, než abych tam sypala co stránku, to zvrat. Chápu význam slov druh a družka pro víly, ale označovat tak postavu v každém odstavci bylo u tak dlouhé knížky pomalu už o nervy. Co se konce týče, tak trochu mě...zklamal. Je škoda, že u Maasové se o svoje hrdiny opravdu nemusíte bát, protože všechno zvládnou, i když už jsou prakticky na druhé straně. Sice byla Amren jednou z těch nejlepších postav, ale...víc by na mě zapůsobilo, kdyby ji nechali jít. U jednoho nejmenovaného vladaře bych se s návratem smířila, ale...vždyť ono vladařské oživení funguje na lidi, kteří se změní na víly, proč to najednou jde aplikovat i na vílu a rovnou vladaře? Ohýbání pravidel u Maasové mě místy vytáčí. Podobně to bylo i s určováním druha a družky. Nehledě na to, že ten konec byl jak Hobit a bitva pěti armád. Prásk, jedna armáda. Prásk, druhá armáda! Prásk, lidská armáda! Prásk, vílo lidská armáda! Říkala jsem si, že když série pokračuje a vychází Dvůr stříbrných plamenů, je to...no, tak trochu vyžírka úspěšné látky, ale musím říct, že se na něj těším, protože od prvního dílu spatřuji nejvíc potenciálu v Nestě a oblíbila jsem si ji o to víc, jak série pokračovala, takže se na její dobrodružství a děsivou povahu těším. Kdo jiný by to zvládl než Cass, i když upřímně...vážně se museli prostě všichni napárovat? Už chybí jen Az a Mor, které tam podstrčíme tu bělovlasou sestru, Azovi dáme Elain (protože ti se k sobě vážně hodí) a Lucienovi dáme kapesník, aby to mohl oplakat. Na jednu stranu mě mrzí, co se s Lucíkem stalo, protože ho mám ráda, na druhou stranu to oceňuji, protože to s ním nedopadlo vyloženě dobře, ale má to hodně nahnuté. A stejně by si to mohli s Tamem vyříkat. Nakonec ani ten Tamlin není takový...zmetek, mírně řečeno. O Feyre asi u mě nemá cenu psát, protože jí pořád nemusím, ale tak...co už. Za mě jsou na Dvorech nejlepší ostatní postavy dokreslující příběh. No, těžko říct, jak se k tomu postavit. Začala jsem číst Krutého prince a tam mě to politikaření dostává mnohem víc než u Dvorů. Nejspíš to bude tím, že Maasová tam zkrátka musí naprat všechno, zatímco H.Black se spokojí se dvěma údernými zvraty, které mají zásadní dopad na celý příběh, zatímco u Maasové je to tak překombinované a násilně vyhnané, až to se mnou ani nehne, protože no jasně, další zvrat,, kdo by to čekal. Ale i tak jsou Dvory určitě příjemným zpestřením fantasy světa a nedivím se, že mají takový úspěch. Já si jen v těchto vodách najdu jiné favority, co mi přesně sednou do chuti.... celý text

Krutý princ 2018, Holly Black

Zpočátku mě čtení moc nebralo, nedělo se vlastně nic zajímavého, kromě toho, že si partička privilegovaných zasedla na lidskou dívku a rozhodla se ji šikanovat děj se co děj, což mě zrovna nebralo. Spíš jsem čekala na nějakou tu průlomovou chvíli, kdy se ukáže, že Cardan není blbec jen tak pro nic za nic. To se stalo až dlouho za polovinou knihy a zas takový boom to nebyl. Jeho pohnutky, být takový, jaký je, nebyly zas až tak...hluboké a logické, řekla bych. Čekala jsem něco jako u Rhysanda ze Dvorů, že si řeknu: jo, on se tak jen tváří, ale má k tomu své silné důvody! U Cardana se mi to nestalo. Kromě toho, že ho papínek neměl rád, je to...prostě jen spratek. Ale jako baví mě, to se musí nechat. Totálně zlitý Cardan je roztomilost sama, o tom bych četla i víc. Jude bych jako hlavní hrdince velmi ráda nafackovala a to jsem si myslela, že mé antipatie k Feyre ve vílích příbězích už nikdo nepředčí. To už mi spíš přišel logičtější ten Cardan, než Jude, která pořád v duchu brečí, že není dost dobrá, tak bude lepší, pak horší, pak bude monstrum a pak...už mi to bylo celkem jedno. Jude ne-e, Vivi je dokonalá, dvojče Jude prosím taky někdo eliminujte. I když to vypadá, že jsem během čtení spíš mlátila hlavou o zem, opak je pravdou. Autorka si bravurně pohrála s politikou a jakmile se dostanete k pořádnému masakru, pak už je to jedna velká jízda a to mě na tom hrozně bavilo. Pletichaření mě bavilo víc jak u Dvorů a ani nevím proč, celkově je mi ten Krutý princ nějak sympatičtější. Dvory sice zhltnu během chvíle a nemůžu se odtrhnout, takové zaujetí mi Krutý princ neposkytl, ale tak nějak...se mi to prostě líbilo víc. Už jen pro Cardana chci číst dál, protože takový blbeček se jen tak nevidí a já doufám, že Jude pěkně vyplísní. Sice to asi nakonec bude happy end (ble), ale prosím prosím, zoufale toužím po opaku.... celý text

Frame-Up: Zločiny podle komiksu 2021, Meghan Scott Molin

Ale jo. Bylo to barevné a osvěžující, pro mě ve světě temných thrillerů něco neotřelého. Detektivka z jiné strany - žádné brutální vraždy, životem a prací zdeptaní detektivové. Slunečné, dusné a někdy i smradlavé L.A. a parta nadšených geeků. S těmi komiksy to mělo trochu TBBT vibes a to se mi na tom líbilo. Zjištění, že na rozdíl od Mattea rozumím všem dokonalým pop kulturním narážkám, bylo vlastně fajn. :D Zápletka není nijak dech beroucí, příběh není dvakrát velkolepý, ale je to prostě barevné a nadšené, že to člověka baví. Znalci detektivních zápletek odhalí padoucha rychle, ale ničemu to nevadí. Užívala jsem si každý den s MG a těším se na její další dobrodružství. Je to úžasně cáklá holka se skvělými přáteli, až už jsou to její kolegové, Ryan nebo dokonalá Latifa Nile! :D Když jsem tuhle knihu vybalila, řekla jsem si, že půjde do regálu s YA, ale jaké bylo překvapení, že je to detektivka od Vendety! Vtrhla do té ponuré šedi depresivních obálek jako velká voda a já ji za to vlastně miluju. Za mě je to rozhodně krok správným směrem, každá deprese potřebuje nějaké to odlehčení a Meg je skvělou volbou.... celý text

Divná planeta 2020, Nathan W. Pyle

Ach bože, tohle bylo tak neskutečně boží. :D Je to přesně ten zvláštní typ humoru, který v naší rodině prostě jede, zamilovali jsme si podobné hlášky už z filmu Dožeň co se dá aneb chodící mužský reprodukční orgán se schopností mluvit lidskou řečí. :D A tohle bylo přesně ono! Úmrtní válec, rostliny ve fázi umírání zmrzačené, hydratační válec a zobrazení v nízkém rozlišení...umírám z toho a miluju to. :D Nakonec si to asi stejně koupím, abych to mohla všem ukazovat a ostatní si klepali na čelo, co mi na tom přijde vtipného. :D... celý text

Jak zemřít osamocen 2020, Mo Welch

Na zahnání poslední hodinky v práci, když už se člověku po tom celodenním shonu nic nechce, je to tak akorát. Místy pobaví, rychle to utíká a chtěla bych být jako Blair. :D... celý text

Zlovolné bytosti 2021, Nelly Černohorská

Wow. Prostě wow. Námět mě zaujal, hned jak nám kniha přišla, ale nebylo to něco, co bych si musela hned přečíst. Až teď jsem se ke knize dostala jako ke krátké vsuvce, kterou jsem schopná zhltnout v práci. A ono to bylo...wow, jiné slovo snad na to ani není. Úvodní novela...tak ta byla přesně podle mého gusta. I když jsem si kouskem duše přála, aby se některé věci staly jinak, na konci jsem stejně musela autorku imaginárně poplácat po rameni, protože v dnešní době na tohle nemá koule každý. A mně tyhle temné a ponuré příběhy chybí. Ty tvrdší výrazy mi ani nevadily, podle mě to tam prostě sedlo a v daných situacích mi to přišlo přirozené. Ale Doru, tu Dorku prostě autorce neodpustím. :D Z balad jsem byla zpočátku nervózní, protože jsem si neuměla představit jinou poezii než tu starou, na jakou jsem dosud byla zvyklá. A hle, ono to bylo stejně boží jako ta balada. Některé byly obzvlášť melodické, až jsem měla chuť si je říkat nahlas. Hlavně Zakletý klavír, to byl skvělý úvod, který mě strachu z nějaké té poezie okamžitě zbavil. Nebožtíka na bázi Svatební košile jsem si taky oblíbila, Madlenka byla prostě hustá, Jezinky wau a Komůrka mi těmi verši připomínala Zlatý kolovrat, což se mi hrozně líbilo, protože ty poslední verše každé sloky mi vždycky dokázaly nahnat takové příjemné mrazení do zad a tady to bylo stejné. Zlovolné bytosti by si klidně zasloužily pozornost velkých vydavatelství, ale smekám, že to autorka dokázala sama. Tohle je jedno z mála děl, které potvrzuje, že i mezi novými, pořád ještě zapadlými autory, se nachází skvosty, které stojí za to číst. Víc takových temných příběhů!... celý text