Ellinek přečtené 423

Dívka, již jsi tu zanechal 2015, Jojo Moyes

Nádherný a půvabný příběh, který mi díky námětu válečných restitucí připomínal Dámu ve zlatém, ale tohle byla ta krásná romantika, kterou si čas od času potřebujete přečíst a díky níž získáte zpátky špetku naděje, že jednou může být zase dobře. Moyesová psát umí a každý její příběh je hlubokou sondou do lidské duše. A všechno v jejích knihách vás vždycky rozmetá. Zamilujete si všechny postavy a jejich příběh zhltnete na posezení. Ono se k tomu vlastně ani nedá moc co napsat, ty pocity a tu hloubku celého příběhu si prostě musíte prožít. U této knihy nemusíte váhat. Přečíst je to takřka povinnost!... celý text

Země divů 2021, Zoje Stage

No tak teda...nevím. Už dávno vím, že pokud Naše nakladatelství něco označí jako horor, tak to horor není. A stejné je to se Zemí divů. Námět mě opravdu zaujal, ale...nemáte se čeho bát. V jednu chvíli jsem tak nějak tušila, co je jádrem příběhu, ale chybělo mi k tomu víc té atmosféry, toho tajemna, strachu a vlastně mi chybělo něco, čeho bych se mohla bát, abych to dokázala uchopit a pak...pak mi to prostě nějak vyklouzlo a ten pocit se už znovu nedostavil. Pak už jsem jen vrtěla hlavou a nadávala si, že jsem zase naletěla. Jako komorní rodinné drama možná dobrý, ale to provedení je velké zklamání. Nejvíc bych asi vyzdvihla námět matky a mateřské lásky, to je na tom to nejsilnější. Orle jako matce fandíte, ale v tom smyslu, aby došla toho uvědomění a naplno v sobě osvobodila matku-bojovnici, která je pro své děti silná a nezdolná, protože musí, nikdo jiný to neudělá. To "zlo" nebo co to tedy má být, není děsivé a podle všeho asi ani děsivé být nemá, ale pak nechápu, proč je to propagováno jako takový šíleně děsivý horor. Bát se nemáte čeho. Jako opravdu vůbec ničeho. Po nějaké době jsem se spíš bála samotné autorky, protože pro mě zbytečně všechno moc okecává. Dětské zoubky mám už strašně dlouho doma, ale ještě jsem se k nim nedostala a vzhledem k tomuto setkání s autorkou se k nim ještě hodně dlouho nedostanu, protože její styl není nic pro mě. Na konci jsem trochu zaslzela jen kvůli Shawovi, ale jinak mi celé to "zlo" a to předvídatelné finální rozuzlení přišlo jako takový...dost hnusný mindfuck na čtenáře, protože já si připadám fakt hodně podvedená a celou dobu jsem jen vrtěla hlavou nad tím, co to k čertu je.... celý text

Odsuď mě 2021, J. L. Beck

No. No. Já vážně nevím. Mafiánským příběhům jsem se vždycky vyhýbala, ale od doby, co jsem začala číst ty romanticko žensko erotické romány nebo jak to nazvat, jsem si teď řekla, že nastal čas to změnit a Odsuď mě vypadalo celkem lákavě. Ale...to bylo asi tak všechno. Já nemám problém s postavami typu Hrdina, ale tenhle týpek mi nijak k srdci nepřirostl a Elyse taky ne. Celý ten příběh byl takový plochý, nijaký, neslaný nemastný. Samozřejmě, že největší ťunťu pod sluncem začne přitahovat děsivý namakanec a ten namakanec pocítí něco, co ještě nikdy necítil, a jeho potřeba chránit svou novou květinku hraničí téměř s obsesí. Závěrečné ztrojení už bylo jen očekávaným...výplachem. Tohle mě vůbec neoslovilo, ale umím si představit, že větší část ženského publika to možná chytne. Já bych si spíše přečetla následující díl o Damonovi, protože jeho postava mě zaujala mnohem víc.... celý text

Alchymista 2005, Paulo Coelho

Chuť prázdna 2021, Barbora Adamcová

Kniha o anorexii od Ivony Březinové na mě zapůsobila silněji a to jsem ji četla už mimo cílovou věkovou kategorii čtenářů. Chuť prázdna není špatná, ale nesedl mi styl vyprávění. S třetí osobou jsem se nedokázala do Anny vcítit, její problémy na mě vlastně nijak extra nepůsobily a přečetla jsem do spíš z povinnosti. Oceňuji ale autenticitu postav, každou jsem chtěla pořádně proplesknout, když by to zrovna někdo potřeboval, naopak Jan byl ten správný bratr, který je vyspělejší, než si rodina myslí. Po dočtení se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbilo, nebo ne, každopádně vím, že jiné knihy s touto tematikou ve mně rezonovaly víc.... celý text

Všechny skryté dary 2021, Caroline O'Donoghue

Tedy...od knihy jsem očekávala něco úplně jiného, než co jsem nakonec dostala. Postava Hospodářky byla tak skvělá a ten nápad je tak úžasný, ale přijde mi, že z toho autorka vykřesala žalostně málo. Po většinu času se vlastně nic neděje a když už, řeší se převážně tematika LGBTQ, což samozřejmě není špatně, ale tak nějak...chtěla jsem číst o tarotu, Hospodářce a věcech mezi nebem a zemí, ne o tom, kdo se zamiluje do nebinárního kluka, který je strašně úžasný. Ona tahle kniha celý ten námět LGBTQ vlastně zpracovává hodně dobře, krásně si pohrává s myšlenkou všeobecné nenávisti, toho, že problém nevznikne, když se na něj zaměříme, ale že přetrvává dlouho, byl zaset už dávno a byli jsme to my lidé, kdo ho zasel. Vymývání mozků je skrze Aarona (a nejen jeho) předvedeno naprosto mistrně a tahle přidaná hodnota v knize silně rezonuje. Ale já do knížky šla s něčím jiným a čekala jsem jiný příběh, než jaký jsem dostala, takže jsem na konci docela mrzutá. Ale hodně oceňuji postavu Maeve, u níž autorka skvěle vystihla typického zamindrákované puberťáka. A je dobře, že se takové postavy tvoří, protože právě takovými postavami jsme v různých fázích života i my sami. A prostředí Irska, jeho kultura a irská jména...už jen za to mi ta kniha stála.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Od prvního dílu, který byl pro mě neskutečně utahaný, to je velký posun. Vděčím za to především změně prostředí, protože unylý Jarní dvůr mě vážně nebaví, zatímco Noční dvůr je místo přesně pro mě, takže číst o něm bylo potěšení. Navíc Maasové se nedá upřít čtivost, stránky mizí snadno, i když ten rozsah je vždycky poněkud děsivý. Maasová má u mě velké plus za postavu Rhysanda, to už od prvního dílu, protože já tyhle mnohovrstvé postavy, které jsou úplně jiné, než jak na první pohled působí, prostě žeru, takže ke štěstí mi bohatě stačí právě Rhys. Ničí mi to jen vědomí, že už zase se samozřejmě musí tak okatě párovat víme s kým, ale tohle je boj s větrnými mlýny, který jsem už dávno vzdala. Zpočátku mě to nebavilo, protože neustále Feyřino kňourání bylo prostě otravné a číst pořád o tom, jak je jí strašně zle, ale nikdo to nevidí...profackovala bych ji už jen z principu a k této myšlence mi dala v průběhu knihy ještě několik důvodů. Zatímco já při prvním Surielově prokecnutí vzdychám blahem, jak byl vůči ní Rhys šlechetný, že jí to neřekl a nechtěl ji tak ovlivňovat, ona se urazí, zase je strašně dotčená a zdrhne. Tak nevím, jsem ženská, ale oproti ní mi bylo u Rhyse okamžitě jasné, odkud vítr vane. Noční dvůr mi přirostl k srdci, tak jako jeho obyvatelé, jenom bez té Feyre bych se prostě obešla. Třetí díl mě zajímá právě kvůli Rhysovi, ale už se mi nechce vracet na Jarní dvůr a za Tamlinem. K oběma mám tak těžkou averzi, že bych je klidně předhodila Amaranthě a ještě jí v tom pomohla. :D... celý text

Andílek 2020, Lucinda Berry

Po ohlasech z okolí jsem čekala něco vážně monstrózního, ale asi jsem už tak otrkaná, že prostě...ne. Zase tak silně to na mě nepůsobilo, v tomto směru se mi kniha Druhá tvář líbila o dost víc. Ale i tak to bylo zajímavé čtení, především pak díky tomu, že člověk mohl na chvíli nahlédnout do nemocnice a potom i na práci sociálního pracovníka. Všechna ta byrokracie, předpisy a papíry, to mělo něco do sebe. Začínám si díky takovým knihám myslet, že je to nějaké prokletí matek, protože jsem zatím nečetla, že by dítě podobně odmítalo otce nebo by byl otec alespoň trochu normální a nezazdíval věčně ženskou, nevěřil jí a nestavěl nad ní dítě. Z toho už mě docela berou mory, protože věčně se psychicky hroutí matka, na kterou se manžel skoro vykašle. :D Ale autoři zabývající se takovým námětem umí vždycky skvěle vykreslit tu změnu těch vztahů v rodině a to mě na tom baví nejvíc. Za mě spokojenost, ale nebyl to tak velký boom, jak jsem čekala.... celý text

Veronika se rozhodla zemřít 2000, Paulo Coelho

Kniha má určitě hodně co do sebe, ale člověk musí být zrovna na té správné vlně, aby její hloubku skutečně docenil. I když jsem ji četla poměrně dlouho, protože jsem na čtení neměla čas a vždycky jsem se dostala jen k pár stránkám, stejně na mě příběh hodně zapůsobil a skrývá v sobě opravdu silné myšlenky. O závěru příběhu jsem měla po prvním náznaku jasno okamžitě, takže žádný velký zázrak se nekonal, stejně jako úloha, kterou v tom všem sehrál doktor Igor. I přes tu jistou předvídatelnost to příběhu neubíralo na čtivosti, protože zamýšlení nad životem z pohledů různých postav, které si prošly různými osudy, mělo hodně co do sebe. Onen Vitriol tráví nás všechny a klidně se přiznám, že opravdu hodně. Možná i proto ke mně příběh tolik promlouval.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Já a Maasová kamarádky nebudeme, ale to jsem věděla už před čtením a můj předpoklad to jen potvrdilo. Chápu potřebu děje prvního dílu. Kráska se musí zamilovat do Zvířete, ale teda, četla jsem mnohem záživnější retelingy. V téhle knize byl podstatný jen závěr a Maasová má jeden zásadní problém - o její postavy se nemusíte bát, protože i když se to třeba nezdá, ony to prostě dají. A to pak pro mě ztrácí to napětí. Jó, kdyby ten, kdo umřel, zůstal mrtvý, to by byla jiná podívaná, ale to dneska v příbězích tohoto typu nikdo nedělá, zvlášť Maasová. Hodně mě taky štvalo její upravování pravidel. Jakože...když mi stačí k záchraně zamilovat se a já miluju, proč pak ještě musím plnit tři úkoly? A proč jsem tak hloupá lidská dívka, že po celou dobu netuším odpověď na tak jednoduchou hádanku? Jak jen mě ta Feyre vytáčela. Zachraňovali to jen chlapi, u kterých ale pořád nepotřebuju číst, jak jsou nádherní, nasvalení a jediný kontrast mezi tuto nádheru vnáší Lucien, a to čistě proto, že nemá oko, což je docela...ubohé. Jako dobře, když mají být víly nádherné, tak ať jsou, ale nemusí mi to předhazovat při každém pohledu na jakéhokoliv chlapa. Že je Rhys nejkrásnější mužský, jakého kdy Feyre viděla, to už radši nebudu ani komentovat. Ovšem Rhys taky zachraňuje většinu poslední třetiny knihy, protože jeho postava je opravdu skvělá, komplexní a má v sobě mnoho vrstev, které postupně odkrýváte a já mám ráda tyhle typy, které byste měli na první dobrou nesnášet, protože jsou něčí děvka (ten cool titul mu stejně zůstane), ale oni ve skutečnosti hrají svoji vlastní hru a jsou něčím víc, než se na první pohled zdá. Za postavu Rhyse opravdu tleskám. Ale jak už to tak bývá, očekávám totální zničení jeho charakteru v následujících dílech, takže...ani moc nejásám. Přečtu celou trilogii, protože nemám ráda nedokončená čtení, ale teď si musím dát pauzu, protože na mě bylo moc Feyre a nádherných mužských. Totálně obrátím a vrhnu se na Zaklínače, abych to aspoň trochu srovnala. :D... celý text

Tajemství osudu 2020, Miriam Thun-Hohenstein

Příběh to nebyl špatný. Určitě je zajímavé dozvědět se něco o osudech příslušníků významných rodů, které ovládaly oblast, v níž člověk žije. Stejně tak je zajímavé sledovat pátrání ženy, která k jednomu takovému rodu patřila, hledala své kořeny a svůj domov. Když jsem pročítala část Miri, vlastně jsem docela s nadšením v myšlenkách procházela místa, jež popisovala a já jsem kolem nic většinou chodila bez většího povšimnutí. Z historického hlediska za to tahle kniha určitě stojí. Poznat, vědět, nezapomenout. To je především v naší šílené době velmi důležité. Ovšem je evidentní, že autorka není zrovna spisovatelka. Jednoduchý styl psaní by mi zase tolik nevadil, ale časté opakování informací mi místy už lezlo krkem a působilo hodně rušivě. Když se určitá informace týká jiného člena rodiny, nemusíme se to dovídat na pěti různých místech a pořád to opakovat, stačí to rozvinout v té části, ke které informace náleží. V tomhle směru to pro mě bylo velice únavné. Ale vzhledem k tomu, že se kniha týká historie kraje, který je mým domovem, toho odpustím hodně. Neměli bychom zapomínat. A neměli bychom věřit všemu, co se dočteme na internetu.... celý text

Druhá tvář 2021, Ashley Audrain

Zpočátku jsem byla trochu rozmrzelá ze stylu vyprávění, ale jakmile jsem mu přišla na kloub a zvykla si na něj, díky čemuž jsem se pak dokázala orientovat, tak se mi to četlo dobře a vlastně se mi ani od příběhu nechtělo nijak odcházet. Vím, že v sobě nese například zmiňovaného Andílka, ale toho jsem ještě nečetla, takže vlastně nemám s čím srovnávat a to je dle mého dobře. Protože ona to není vůbec špatná kniha. Sonda do mysli Blythe pro mě byla zajímavá a vlastně...já jsem ji docela dokázala pochopit. Celá psychologie její postavy je uvěřitelná, hluboká a já jsem s radostí prozkoumávala její zákoutí. Za mě v knize ani tolik nejde o to, co se stalo, ale co to udělá právě s Blythe a jak se s tím popere, aby mohla žít dál. Vztahy mezi jednotlivými postavami, popisy těch vztahů, to, jak vznikaly, měnily se, vyvíjely, až se nakonec zhroutily, patří k velkým plusům této knihy. Já si nemám na co stěžovat. Líbilo se mi to. A určitě mám díky této knize nad čím přemýšlet a to já vážně ráda. :)... celý text

Chlap snů 2021, Kim Jones

Když jsem v edičním plánu četla tuhle anotaci, věděla jsem, že tohle si musím přečíst, protože to znělo prostě bombově. A...ono to taky takové bylo! Nebudu stepovat, ale lusknutí prsty a vzdušné pistolky se právě staly součástí mého slovníku! Ach, tak upřímně a čistě jsem se u podobné knihy dlouho nepobavila. Penelope byla skvělá, ale přejmenovala bych ji, protože to už je třetí Penelope za krátkou dobu, o níž čtu, tak si vymyslete i jiná jména. :D Bavily mě její myšlenkové pochody, její prostořekost, i když místy to s tím sebevědomím krapet přehánělo, ale dalo se to odpustit. Jake byl správný chlap, takový, o jakém asi sníme každá, a Cam byl hlavní vedlejší hrdina! Doufám, že se tohle zvrhne v sérii jako Objekty touhy a přijde další díl o Camovi, kde budeme ale zároveň po očku sledovat další vývoj vztahu Jakea a Pepe. Ach jo, to byla vážně prča. Čtivé, vtipné, osvěžující, milé, něco, co prostě v tu správnou chvíli nutně potřebujete. Smála jsem se nahlas a jsem vážně v šoku, že se teď v edici Red urodily tituly na úrovni. :D Mé srdce plesá!... celý text

Hořím pro tebe 2021, J. T. Geissinger

Hustý. Já snad nemám slov. Podle anotace jsem si říkala, že vím přesně, jak se to bude odvíjet a kdo bude kdo, ale nakonec mě autorka mile překvapila, že se vydala jinou cestou, přestože některá ta typická schémata tohoto žánru zachovala, ale to vůbec nevadí. Tohle je totiž tak sympatický příběh, který stojí za to, že byste mu odpustili všechno! Všechny postavy byly totálně úžasné. A to se mi fakt nestává často, abych tohle psala. Uvěřitelné, milé, sympatické postavy, u kterých máte pocit, že jste s nimi v New Orleans a patříte do jejich velké rodiny. Nebylo to tak vtipné, jak jsem podle ohlasů čekala, v tomto ohledu byl větší prča Chlap snů, ale místy mě to opravdu pobavilo. Hlavně to byl strašně krásný a uvěřitelný příběh, já těm lidem věřila zkrátka úplně všechno. Inteligentní dialogy, z nichž si něco odnesete a místy vás pobaví. Tahle knížka se opravdu vymyká tomu, co v tomhle žánru běžně vychází, a je to tak příjemné osvěžení! Chcete víc. A protože je to příběh první, dostanete víc. Už aby to bylo a abych věděla, o čem to bude!... celý text

Polibky a croissanty 2021, Anne-Sophie Jouhanneau

Ale tak...ono to nebylo špatné. Je to zkrátka příběh pro mladší věkové kategorie, o středoškolácích, tak to podle toho i vypadá, ale vlastně to bylo docela sympatické a milé čtení. Já po tom skočila především kvůli baletnímu prostředí a Paříži a obojí bylo popsáno naprosto perfektně. Jako kdybych byla na každé hodině baletu a v závěsu za Louisem procházela všechny pařížské uličky. Ta struktura děje už byla taková...obyčejná, řekněme, ale u tohoto žánru se to asi dá odpustit. Samozřejmě, že hlavní hrdinka musí dostat několik pozvánek, samozřejmě, že by ji všude chtěli, ale samozřejmě, do ní na konci musí prásknout auto. To už bylo podle mě hodně zbytečné. Navíc bych tedy taky chtěla v sedmnácti prožít tu velkou, osudovou, přelomovou láskou, za níž se odstěhuju do Paříže. Jako fakt, chtěla, ale ťukám si na čelo, že to reálné teda není. Ale dobře, to jsou takové ty rýpavé detaily, co mi ovšem trošku kazily dojem. Já šla do knihy ovšem právě kvůli baletu a Paříži a toho se mi dostalo měrou naprosto vrchovatou, takže vlastně...spokojenost.... celý text

Zuzanin dech 2020, Jakuba Katalpa (p)

Do knihy jsem šla s tím, že vlastně ani nevím, o čem má být. Každý si ji kupoval, šla hodně na dračku, tak jsem se ji o dovolené rozhodla přelouskat. Nelituji. Příběh je to syrový, upřímný, na nic si nehraje, ukazuje všechno tak, jak to zkrátka je, bylo. Idylický začátek o cukrovarnické dcerce byl milý a jímavý, vlastně se mi líbilo číst o tom, jak Zuzana roste, i když jsem si za celou knihu vlastně nezvykla na její styl, jakým je psána. Ale zase tolik mě to nerušilo. Já na knize nejvíce oceňuji, jak autorka ukázala tu proměnu tří dětských duší, to, jak se z dětí stávají dospělí, jak balancují nad propastí, musí se do toho ještě popasovat s nástrahami útlaku a války. Jak se mění uvažování chlapců a dívek, jak rostou, začínají o sobě smýšlet jinak, to hezké se mění v něco krásnějšího nebo naopak do toho začíná prosakovat zlo. Ten vývoj dětí v dospělé byl pro mě nejvíc. A co se týče konce, zdálo se mi, že mi zbývá ještě hodně stránek, ale ono ne, najednou zcela nečekaně konec a vlastně...nic se úplně nevyřešilo. Ale to se mi docela zamlouvalo, ne každý příběh musí mít všechno do posledního detailu vysvětlené. Za mě rozhodně nečekaně milé překvapení.... celý text

Hornické vdovy 2019, Kamila Hladká

Jedna zatracená pohroma za druhou 2021, Jodi Taylor

Milé překvapení. Vtipné, lehké, neotřelé. Pokud nad tím člověk nebude příliš přemýšlet, vlastně mu to bude docela stačit. I když jsem to brala jako oddechovku na dovolené, pořád mi tam něco nesedělo a hlava stejně pracovala. Velké přeskoky v čase byly místy celkem rušivé a korektura byla upřímně docela otřesná. Chybí písmena, slova, čárky taky žádná sláva. Hodně rušivé to bylo. Dějově jsem měla často pocit, že v té knize vlastně o nic nejde, že tam není žádná zápletka. Elizabeth přijde do ústavu a...to je tak všechno. Zvolna proplouvá týdny, měsíci svého působení, aniž by se dělo něco zásadního. Kdyby bylo jasně patrné, že by se mělo bojovat aspoň proti tomu Ronanovi, ale ten se sem tam objeví, aniž by snad i on tušil, co tam vlastně dělá. Až v závěru, kdy se semele nějaká ta "bitva", se dá odhadnout, o co vlastně jde, ale že by k tomu děj nějak závratně směřoval, to ne. Navíc jsem tu smyčku na konci zrovna moc nepobrala, takže...otazník. Ale Elizabeth byla docela sympatická hrdinka, navíc jsem se při čtení leckdy opravdu od srdce zasmála a ve vlaku na mě koukali jako na blázna. Autorčin humor mi dokonale sedl a bavila jsem se. Kniha má nějaké mouchy, ale pobaví a zpestří čas, takže za přečtení určitě stojí.... celý text

Letní sázka 2021, Emily Henry

Myslela jsem, že po Evvie Drakeové se jen tak nezamiluju, ale opak je pravdou. Letní sázka se stala snad mou nejmilejší knížkou na světě. Nádherné, citlivé, něžné, svěží čtení o dvou spisovatelích, kteří si prochází tvůrčí krizí. S January nemůžete nesympatizovat (a to mám s hlavními ženskými hrdinkami většinou spíš problém) a do Guse jsem se zamilovala hned jak se objevil. Jejich rozhovory byly citlivé a hluboké, nad jejich pošťuchováním a vtipkováním jsem se smála jako už dlouho ne (inteligentní humor aby v literatuře člověk pohledal) a zejména Gusovo vidění světa mi hodně připomínalo mě samotnou. Četla jsem v práci bez svého notýsku, takže jsem byla po chvíli už zoufalá z toho, jak se pořád musím vrhat po mobilu, abych si vyfotila další citát a mohla si ho zapsat. Tolik hlubokých, trefných a nádherných myšlenek jsem v jedné knize už dlouho neviděla! Zamilovala jsem se do toho příběhu, do jeho postav, do jeho hloubky a kam budu chodit, budu tuhle knihu doporučovat, protože to není jen obyčejné plytké romantické čtení pro ženy. Naopak, je to hluboká sonda do nitra lidské duše a ukázka toho, že i když každý vidíme svět jinak, neznamená to, že ho vidíme špatně. Především pak z Gusových úst pro mě plynulo opravdu hodně moudrosti a vždycky jsem musela knihu na chvíli odložit a přemýšlet nad tím, co právě řekl. Letní sázka je zkrátka úžasný balíček radosti, krásy, smutku, zoufalství a bolesti a s tím vším budete chtít oběma hrdinům pomoct, vyslechnout je a prostě jen být s nimi. Za poslední dobu mě Grada překvapuje samými úžasnými tituly, které mě chytnou za srdce. Takových knížek chci víc! A chci víc Guse!... celý text

Psáno s lítostí 2021, Aly Martinez

Takže za prvé: je to poutavý příběh o tom, jak z něčeho strašného může vzniknout naopak něco krásného. A že to, kým byli naši rodiče, neurčuje, kým budeme my. Je to taky nádherný příběh o rodičovské lásce, o tom, jak se bezpodmínečně zamilujeme i do dítěte, o němž jsme zprvu ani nevěděli. Ve všech směrech je ten příběh nádherný. Protože chcete, aby se všichni uzdravili, aby se všichni sešli, aby byli všichni konečně rodina. Chcete, aby to vyšlo. Ale... ..za druhé, ten konec vás přiměje mlátit hlavou o nejbližší desku, protože jako prostě proč?! Až když jsem byla v půlce, zjistila jsem, že to je duologie, a momentálně mám chuť z toho umřít, protože za prvé nevydržím čekat tak dlouho a za druhé nedokážu rozklíčovat ten rozhovor na konci. A já vždycky dokážu vyřešit každý wtf moment dřív, než se tam vůbec objeví! A tady mi to nejde a já nevím proč a mám z toho depresi a chci druhý díl, aby mi to všechno vyjasnil. Panebože! Za poslední dobu vždycky sáhnu po knížce, která vypadá tak nenápadně, ale nakonec mě totálně odrovná. A já to miluju a nesnáším zároveň. A právě jsem asi našla novou oblíbenou autorku!... celý text