Ellinek přečtené 423

Carrie 1992, Stephen King

Styl Stephena Kinga mi prostě nesedí, i když se pořád pokouším dostat se mu na kobylku, ale k jeho velkým fanouškům nepatřím. Oceňuji ale myšlenky v jeho příbězích skryté. A i když mi způsob vyprávěni Carrie znovu nesedl, příběh se mi vlastně líbil. Líbí se mi, co všechno k němu autor stvořil. Zápisy z výslechů přeživších, publikace zaměřené na fenomén Carrie, monografie jedné z přeživších, publikace zaměřené na telekinezi, to všechno prokládalo samotnou linku Carrie a činilo to příběh mnohem uvěřitelnější, reálnější, jako kdybyste četli o něčem, co se skutečně tehdy stalo. Jako kdyby šlo o reálnou katastrofu jednoho města a jednoho zbytečně zmařeného života. Postava Carrie je sama o sobě fascinující a možná, že kdyby se v jejím případě zakročilo dřív, nemuselo se nic z toho stát. Ale to by pak nebyla žádná kniha Carrie. Díky tomu aspoň vidíme, kam až můžou dospět všechna špatná rozhodnutí, špatná výchova, zanedbávání problémů, které vidíme, ale rozhodneme se je nevidět. Pro mě byla hodně zásadní postava Chris, protože takových nevychovaných spratků z "vyšší společnosti" je všude plno a každý z nás se s někým takovým alespoň jednou setkal. Právě tihle lidé nám nejvíc ukazují, jak moc můžeme být pokřivení a zvrácení a jak je to celé špatně. Ale táhne se to dál a dál, protože ideálu člověka nikdy nedosáhneme a někteří mají o tomto pojmu dosti zkreslené představy...až se nakonec přesvědčí o tom, že oni jsou ti dokonalí. Dvojice Chris a Billy pro mě byly z nějakého důvodu v celém příběhu vůbec ti nejzajímavější, i když nedokážu přesně popsat, proč tomu tak bylo. Vidět do hlavy strůjcům všech těch neštěstí pro mě bylo vždycky zajímavé a fascinující a myšlenkové pochody těchto lidí vždycky ráda sleduju. Vlastně mám po dočtení nad čím přemýšlet, protože Carrie toho v člověk hodně zanechává a přímo ho nutí přemýšlet nad lidmi, problémy, nad lidskou povahou a činy, kterých jsme schopní se dopustit. A byl závěr odkazem na "onu" Annie? :D... celý text

Znám tě ze svých snů 2020, Clélie Avit

Štěstí má barvu levandule 2021, Pauline Mai

Chtěla jsem si přečíst něco jednoduchého, romantického, z krásného prostředí - a přesně to jsem dostala. Provance, penzion, levandule a láska, co víc by si mohl člověk přát. Všechny postavy si člověk zamiluje a bude s nimi sympatizovat. Milé a odpočinkové čtení, jaké jsem v tuhle chvíli potřebovala. Jedinou hvězdičku strhávám za to, že jsem se do příběhu zase tolik neponořila. Stránky ubíhaly, ale mě vlastně ani nijak zvlášť nezajímalo, co se tam děje. Příběh zkrátka plynul a já se divila, že jsem už za polovinou, i když se nic významného nedělo. Samozřejmě, ne každý příběh potřebuje nějaké pořádné drama, tahle milá romantika ho taky nepotřebovala, jenom mi tam scházela nějaká ta pověstná jiskra. I tak jsem se ale na poslední dvoustránce culila jako měsíček na hnoji. :)... celý text

Evvie Drakeová začíná znovu 2021, Linda Holmes

Pro mě tedy obrovské překvapení. Po názoru kolegyně jsem si říkala, že si to asi prostě jen přečtu a bude, žádný zázrak, ale opak byl pravdou. Od první stránky mě to chytlo, líbil se mi styl psaní, bylo to jednoduché, plynulé, ani jsem se nenadála a 150 stran pryč a to jsem ani nečetla v kuse. A bylo mi jasné, že tu knihu musím hned dorazit, protože se mi od Deana a Evvie vůbec nechtělo odcházet. Citlivě napsaný příběh dvou rozbitých duší, které se snaží uzdravit, ač to možná ani samy neví. Při společných chvílích Deana a Evvie jsem se culila jako totální blbeček a Deanovy hlášky mě upřímně rozesmívaly, až jsem si říkala, jestli je to normální, protože to vlastně zas tak vtipné není. :D Ale bylo to krásné. Citlivé, roztomilé, něžné, sama jsem se strachovala, aby se nestal žádný mimořádný kiks, který ty dva naštve a rozdělí, protože jsem jim strašně fandila a chtěla jsem, aby jim to vyšlo. Pro mě se stala Evvie nejlepší knihou tohoto v roku v tomto žánru. Chtěla jsem ji vrátit, ale tohle musím mít doma!... celý text

Z deníku dočaskářky – Ten pes je chuligán! 2020, Olga Minaříková

Není to žádná převratná literatura, ale kdo chce něco na podobné brdo, tak si to přečte. Osobně si myslím, že by se z toho dalo vytáhnout více podnětných myšlenek, než tomu bylo v kurzívou psaných částech, protože i když takový život sice je o věčném štěkání, čůrání, nespaní a jiných vylomeninách zlomených dušiček, které se potřebují uzdravit, já bych od takových výpovědí čekala prostě něco, co člověka zasáhne, u čeho si řekne: jo, to je pravda, to by se mělo udělat, jak můžu pomoci? Většinou jde ale jen o plytké výlevy ve stylu deníčku. Ale já díky domu konečně pochopila koncept dočasek, takže nějaké to plus to má. Potěšilo mě, jak to dopadlo se psím seniorem, přestože bylo smutné, že o takového psa už nikdo nestojí. Já sama vyrostla s chovnou stanicí a hledat domov štěňátkům bylo neskutečně náročné, protože i když se člověk snažil a prověřoval, seč mohl, ne vždy to dopadlo vesele. Takže tuhle stránku dočasek znám a chápu a vím, že to není žádná sranda. Ale nepracovat na dvanáctky a nemít maličký kamrlík plný trčících drátů, stejně bych do něčeho podobného šla. Psi tu nejsou pro nás, ale my jsme tu pro ně, tak jim udělejme ten krátký život co nejhezčí. :)... celý text

Kouzla rodu Thornů 2021, Margaret Rogerson

Najít v dnešní době nějakou stand alone knihu je opravdu kumšt, takže tahle mě nemohla, obzvlášť když námětem byly živé knihy! Autorce se v rámci jedné knihy povedlo stvořit neuvěřitelně komplexní postavy, které měly svůj jasný, uvěřitelný vývoj, což se leckdy autorům nepovede ani v roztahaných sériích. Nathaniel se svým sarkasmem, Elizabeth, někdy trošku na facku, a dokonalý Silas, všechny si člověk zamiloval a speciálně postava Silase byla mou oblíbenou, protože na něm autorka krásně ukázala, kdo je démon a jaký vlastně je. Takže to polidšťování v závěru mi trošku brnklo na nervy, ale nevadí, pořád to byl démon! S dějem to bylo trošičku komplikovanější, protože nebýt postav, kniha mohla být o dost kratší. Bavilo mě číst o postavách, takže hluchá místa mi tolik nevadila, ale i tak jsem měla kdesi vzadu v hlavě zapnuté výstražné světýlko, které pořád šeptalo, že u toho by se jeden mohl nudit. Ale jak jsem psala, já většinově miluju na příbězích postavy, takže mi nevadí číst o jejich myšlenkových pochodech a hlubokém dumání. Co se týče samotných grimoárů, užívala jsem si každou zmínku o jejich tolik lidském charakteru. Když si povídaly, šustily stránkami, zpívaly, plivaly po všech a všem, urážely se, soupeřily mezi sebou...to bylo tak skvělé a jak mě mrzelo, že toho nebylo víc. Z anotace jsem nabyla dojmu, že je to především o takových knihách, ale malinko se ztrácely na pozadí, jako kdyby jen dokreslovaly svět a jeho atmosféru. Klidně bych si o životě takového knihovníka přečetla celou knihu, kdyby byla o tom, jak každý den zápasil s grimoáry, které jsou leckdy nevypočitatelnější než samotní lidé. Grandiózní finále přišlo, aniž bych si toho vlastně všimla. Trochu mi to připomínalo Percyho Jacksona, když nad tím teď přemýšlím. Ale bylo to docela dobře zmáknuté hlavně ty grimoáry, to je prostě třešnička na dortu. Byla jsem ráda, jak to celé dopadlo, protože takovým závěrům se autoři často vyhýbají a moc jich nemá koule na to, aby udělali něco, co by čtenář vnímal jako nespravedlivé nebo jako velkou škodu. Tady se to stalo, ale jako vždy, i tady přišla jiskřička naděje, bez které bych se možná i byla obešla, ale tak...proč ne. Ne každý je takový smrťák jako já. :D Tak jako tak jde ale o velmi zdařilé fantasy, které se pyšní skvělými popisy, jež mi místy ale přišly už moc rozvláčné a ztrácela jsem kvůli tomu pozornost. Ale všechny tři hlavní postavy byly mimořádné, speciálně pak ty mužské, protože já si s dívkami moc nerozumím. :D Určitě je to ale povinná knížka pro všechny milovníky knih, protože kdo by se nechtěl stát knihovníkem v takové parádní veleknihovně, kde na něj budou šustit knihy s vlastní osobností? Mě by odtamtud tedy nikdo nedostal!... celý text

Neotvírat!!! Žhavé! 2021, Charlotte Habersack

Kdo by nechtěl živého dráčka. Ani se nedivím, že se Nemovi do vracení oživlé hračky příliš nechtělo. Oceňuji to především jako jeden aspekt, který příběh zase trochu ozvláštnil, takže to nebylo jako přes kopírák, čehož jsem se bála. Aspoň děti uvidí, co se stane, když se nezachovají správně. :D Myslela jsem, že se tady už dočkáme zloděje, ale zdá se, že autoři se rozhodli jít ještě dál. Trochu se toho bojím, aby to nebylo zbytečné natahování, které slouží jen k vytěžení úspěšného námětu. Čeho je moc, toho je příliš. Snad se to s jednorožcem začne pomalu uzavírat.... celý text

Druhá šance 2021, Adam Pýcha

Okomentovat tuto knihu je veskrze složité, protože...vlastně nevíte, co si o knize máte myslet. I když tenhle žánr běžně nečtu, celkově toho mám načteno už dost a v příbězích dokážu najít ty vzorce, podle nichž jsou psány. Tedy ani Druhá šance mě nemohla svým propojením a závěrem překvapit, byť se to prý stát mělo. S knihou jsem hrozně bojovala. Kdyby byla delší, asi bych si ji už omlátila o hlavu, ale na druhou stranu by to kvůli některým aspektům nějaké to větší rozepsání sneslo. Dějová linka se větví a větví, u některých částí si doteď nejsem jistá, proč tam vlastně byly, na konci se sice valná část vysvětlila, ale pořád tam visí nějaké otazníky. Proč, k čemu? Z hromady částí a kapitol jsem nabyla dojmu, že pro mě byly stěžejní jen první a závěrečná část, se zbytkem jsem se mořila strašně dlouho a měla jsem z toho už normálně migrény, protože otázek přibývalo, ale aspoň zrnko odpovědí nikde. Vše se začalo projasňovat až někde ve tři čtvrtině knihy a to je za mě hrozně pozdě. Vždycky musíte čtenáři nahodit aspoň nějaký střípek, něco na navnadění pro další čtení, ale tady se tak nestalo a kdybych knihu nemusela dočíst kvůli recenzi, nejspíš bych ji pohřbila někde hluboko ve své knihovně. A navíc, proč jste té knize dělali tak docela nepěkný přebal, když pod ním je to naprosto úchvatné? Ta černá vazba by se neměla schovávat, hned bych si tu knihu z fleku koupila jen kvůli tomu provedení. Tohle se vážně povedlo, je to nádherné a já brečím, že místo toho je všude ten podivný obal, kde je černovlasá Jenny, o které skoro na každé druhé stránce čtete, že je to bloncka s modrýma očima. Netuším, komu bych knihu doporučila, takže asi jen takhle: pokud ujíždíte na autorovi, tak do toho určitě půjdete. Fanouškovskou základnu má silnou, takže kniha patrně nedostatkem trpět nebude.... celý text

Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

Kaz podmaňující si Ketterdam, to je prostě něco, co mě nemohlo zklamat. Autorka se drží stejného vzorce jako v prvním díle, ale ničemu to nevadí. I když člověk tam někde v zasunutém koutku mysli tuší, že další zvrat je jen dalším Kazovým úskokem, s nímž se vypořádá, stejně člověk trne, že se to zase celé podělalo a teď to všechno půjde do háje. A tohle na tom miluju. Čtivost, hravost, autorčinu obratnost. Obě knihy s vránami bych chtěla vidět zfilmované jako Shadow and bone, takže doufám, že tvůrci se vydají i tímto směrem, protože kdyby ožil celý Ketterdam, můj sen by se splnil! I když konec jsem si samozřejmě ořvala, to jinak nešlo. A i když to většinou nedělám, tak teď to udělám: to se prostě nemělo stát! Chci pokračování, na němž se nejspíš už pracuje, tak ať je tady třetí díl co nevidět! To nevydržím. :D Chci zpátky do Ketterdamu a za Kazem. Našla jsem si konečně svého literárního favorita. :D... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Fascinující. Jako kdyby psala úplně jiná autorka. Oproti Griši je to neuvěřitelný skok vpřed a já nemůžu být spokojenější. Šest vran je neuvěřitelně komplexní příběh, nad kterým mi skoro zůstává rozum stát. Nevím, jestli jsou hlavními tahouny příběhu postavy, nebo samotné vloupání, protože oboje je naprosto geniální. Postavy mají hloubku, jsou rozmanité, každá má ke svému konání důvod, všechny se vyvíjejí a každá si pořád uchovává to svoje speciální jádro, které je činí tak specifickými. Samozřejmě za mě vede Kaz, protože kvůli tomu, abych se k němu dostala, jsem absolvovala Grišu. :D A nezklamal mě. Je to neuvěřitelná postava, svým myšlením, genialitou, schopností za pochodu přizpůsobovat jednání situaci. I když si myslíte, že prohrál, je to vlastně jen přestává, ve které upravuje strategii, protože bitva ještě nekončí, ne pro Kaze Brekkera. Jesperovo tajemství tedy bylo překvapením, možná trošičku zbytečným...ale jo, proč ne, chci vidět, jak to do něj Nina bude hustit. :D V těsném závěsu za Kazem je pro mě Matthias, protože na něm autorka nádherně vykreslila změnu, kterou si prošel, od zatvrzelého druskella nenávidícího griši, až po znovuzrozeného bojovníka, který poznal, že nikdo není jen dobrý nebo špatný a každá mince má dvě strany. To se mi moc líbilo a autorce za to tleskám. Tak jako jí tleskám za skvělou vloupačku, která byla prostě grandiózní, promyšlená a neskutečně realistická. A její vyústění, kdy člověk dokonce spatří i uculujícího se Kaze, to je prostě třešnička na dortu. :D Všechno dávalo smysl, mělo to své místo a za tuhle uvěřitelnost se autorce klaním. Na tomhle příběhu nemám co nemilovat. Kromě toho, že má autorka neuvěřitelnou fantazii, tak pak hlavně umí. Všechno dovede prodat a i když někomu vadí nimrání se v minulosti postav, já tohle nahlížení do jejich minulosti a hlav zkrátka miluju a tady toho bylo vrchovatě. Trošičku mě mrzí ta romantická linka, protože za mě nemusí být všude, ale naštěstí se autorka drží charakterů postav a do ničeho je netlačí, naopak jim pomalu všechno podsouvá, nenápadně a uvěřitelně, takže nakonec mě to zase tolik nebolí, ale...stejně, nemuselo to být. :D Ještě jedním mínusem je pro mě věk postav, protože jsem jim to zkrátka nevěřila. Když z Matthiase vypadlo, že je mu osmnáct, hrklo ve mě, že to je už snad trochu úchylné. :D Vidím je jako lidi, co mají za sebou minimálně dvacítku, ne jako puberťáky protřelé těžkým životem. Jasně, v Ketterdamu musí každý rychle dospět, jinak by nepřežil, možná o to jde, ale i tak...to věkové rozložení, nad tím zůstává rozum trochu stát. :D Tak jako tak, Šest vran jsou mimořádnou knihou, která ve mně ještě dlouho zůstane a autorku si začnu nejspíš hodně velebit, protože mi dala všechno, co v příbězích miluju a většinou tolik postrádám. Tleskám a chci více podobných příběhů z temných uliček a zločineckých gangů. :D... celý text

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Nečekala jsem, že se z toho stane tak trochu Harry Potter, ale zde to pochopím víc jak v HP, protože tam mi to nikdo pořádně nevysvětlil, ale já knížky nečetla, takže proto. :D Závěrečný díl byl zase o poznání lepší než druhý. Přesto to bylo takové zvláštní, protože většinu knihy se "nic extra neděje", pátrání po dalším umocňovači si necháme na konec, aby to bylo rychle hotové, načež se opětovně velké finále odehrává v jedné kapitole, což je jedna z věcí, která mě na young adult knihách štve. Ještě jsem nepotkala žádnou s pořádným koncem. Znovu nejvíce oceňuji postavu Temnyje, protože toho autorka vykreslila opravdu skvěle. Přestože je to bídák, jeho pohnutky i filozofii jsem chápala, jeho vizi i cíl. I jeho nitro. Takže mě štve, že nevyhrál. :D Pozor, spoiler! Údajně má být živý, ale zajímalo by mě, jak to dokáže, když byl zpopelněn, pokud tam tedy zase nesehrá.a svou roli Žeňa, muhahá. :D Konec spoileru. Musím ale ocenit závěr postav. Mal jako Harry Potter...no budiž, půl bídy. Svým způsobem oceňuji, co autorka provedla s Alinou, protože to není ten typický happy end, který pro postavu chcete. Já se osobně nebráním povraždění většiny postav, takže ty přehnané šťastné konce mě točí, ale tady to aspoň mělo nějaký dopad, když přeci jen něco ztratila, takže nebyla "úplná". Suma sumárum mě tahle trilogie mile překvapila. Podle ohlasů jsem to čekala horší, ale vlastně jsem nenarazila na nic, na co mě ostatní upozorňovali, protože jsem autorčiným postavám věřila a oproti většině čtenářů jsem jejich motivaci a jednání fakt rozuměla, takže jsem je nikdy nechtěla vyloženě zabít. Občas někoho proplesknout, to jo, ale je opravdu vzácnost, když já nechci zamordovat většinu osazenstva. :D Příšerné byly jen ty chyby v textu, ale dokud to někdo neudělá znovu a nevydá opravené, těžko s tím pohneme. Takže za mě skvělé, nakonec se pro mě stal výlet do Ravky takřka srdcovou záležitostí a teď se nadšeně vydám do Ketterdamu za Kazíkem, kvůli kterému jsem tuhle cestu prakticky započala. :D A pak zjistím, co s Nikolajem a budu se moct těšit na podzim, kdy vyjde pokračování Zjizveného krále. :D... celý text

Šifra mistra Leonarda 2008, Dan Brown

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

Takový typický vycpávkový díl, kde mě nejvíc štvalo málo Temnyje a příliš mnoho chyb. Ono není vůbec na škodu, když se někdy autor soustředí čistě na politiku a situaci v zemi. Sledovat ten vývoj, reakce, to člověk někdy potřebuje, aby vlastně pochopil, co ty postavy dělají, proč, jaké mají úmysly, proč jsou na facku...protože je to prostě semele. V druhé polovině už jsem chtěla Alinu praštit, ale když si člověk spojí její postavení, sílu a situaci kolem, je to celkem pochopitelné, ale stejně bychom se vztekali jako Mal a trhli se od ní. Což je v pořádku. Sympatické rozptýlení v podobě Nikolaje poté bylo vítané, a přestože bych vlastně z celé knihy citovala vždycky jeho hlášky, jádro jeho postavy mi už tolik sympatické není a víme, co víme, takže...za mě je pořád největší láska Temnyj. :D Toho je tu o poznání méně, ale zase na druhou stranu jsou jeho pasáže nadmíru zajímavé, protože všichni máme rádi rádoby halušky postavené na rozpínající se moci našeho padoucha. :D A Vasilije musíme něčím praštit, takže to Temnyj udělá za nás. Ale Davča je super, jen tak mimochodem! Závěrečný střet byl ale docela zajímavý a možná i trošinku impozantní, ale i tak nemůžu tohle slovo použít v celé jeho šíři. Líbí se mi, že autorka se nad magií světa zamýšlí, takže když už Temnyj přijde k zakázané síle, vybírá si to na něm daň, není to jen rádoby mávání typu hele, jsem teď nejsilnější, používám zakázané, protože můžu. Právě naopak, vybírá si to svou daň, má to své limity, což je mi sympatické, protože většinou v YA dělá padouch zle jen proto, že může, používá, co by neměl, jen proto, že je to cool, ale hodně autorů neakceptuje nastavená pravidla magie, byť je vlastně nastavili sami. Takže Bardugo a Temnyj mají za mě palce nahoru. Stejně tak oceňuji propojení mezi Alinou a Temnyjem, takže když může Temnyj, může i Alina, ale má to svou cenu. Ale ty chyby! Ty chyby! To byla hrůza. Kdyby jsme, aby jsme, jí místo ji, chybějící písmenka, dokonce Alina jednou vyzdvihla Vasilije, přestože měla na mysli Nikolaje...no jéje, tady by to chtělo sakra že novou korekturu. Nová brožka ještě není vydaná, ale jakmile ji budu mít, schválně se podívám, jestli se něco změnilo...ale tak jako u prvního dílu očekávám, že ne. Škoda škoda. Ale pořád máme Temnyje! :D... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Griše jsem se spoustu let vyhýbala, ale seriál mě zajímal, takže když jsem tam hromadu věcí nepochopila, bylo třeba si konečně přečíst i knihy...a samozřejmě se chci nutně dostat ke Kazovi, takže musím nejdřív poctivě přes Grišu. :D Na to, kolik jsem toho o této knize slyšela, to vlastně nebylo tak špatné. Jasně, je to typická young adult, vyvolená holka z lidu, láska vůči příteli, sok v podobě zloducha blablabla...to všechno tu už bylo, je a bude. Ale ono to nebylo tak špatné. Hodně se mi líbí celkově grišové, zvláště pravidla a podstat jejich schopností, kdy jde vlastně o vědu a o práci s tím, co tady kolem nás už existuje. Ovšem to by bylo, aby do toho nakonec nevlezlo i zakázané tvoření z ničeho. Ale to až později. Já šla do Griši hlavně kvůli Temnyjovi, který mě nezklamal. Správný manipulativní bastard, kterému já prostě musím fandit. :D Je to můj favorit po celou dobu a jeho osud je nefér, takže...hoďte mi někdo alternativní konec celé trilogie. :D Občas mám pocit, že autorka si myslí, jak všechno skvěle pochopí každý čtenář a jak jsou ty nenápadné pohledy a výlevy typu ach, v tu ránu mi to došlo, průhledné, ale já na několika místech opravdu nevím, jak k čemu kdo došel a jak to tedy autorka třeba v té historii myslela, takže...někdy by mi nevadilo jasné vysvětlení, protože člověk autorovi do hlavy nevidí. Navíc je v textu hodně chyb, ale není to tak strašně jako ve druhém díle. Četla jsem nové brožované vydání, protože ty obálky člověk prostě potřebuje, ale lidi, ono to není jen o nové obálce, ze které vytřískáme prachy! Taky by někdo mohl udělat novou korekturu a podívat se na to pořádně, protože někdy je to vážně žalostné. Ale suma sumárum, pro cílovku to není špatná kniha. Mě to celkem bavilo a to jsem už za zenitem. :D Hlavně se to dobře čte, rychle to ubíhá a člověku ani nedojde, že už je za polovinou.... celý text

Jeho zákusek 2021, Penelope Bloom

Já od této série očekávám jen to, že se dobře pobavím, což platí neustále, ale...u zákusku jsem asi až moc vrtěla hlavou. :D William se pořád do všeho motá, většinou dost nevybíravě, a já mám prostě pocit, že tenhle člověk by neměl chodit volně po svobodě, případně aspoň bez dozoru. Některé situace, které z jeho jednání vyplynuly, byly už moc absurdní. Dokonce i ta babča se tady nějak zvrhla. Vlastně mi to celé přišlo spíš o Williamovi, než o Ryanovi a Emily. U nich vlastně nemám vůbec co říct, byli v pohodě, roztomilí, milí...nesmíme opomenout fakt, že muži v této sérii jsou vždycky svalovci, kteří hodí jeden úsměv a ženy jim padají k nohám. S takovou bude další dílo Stevovi a jeho nápravě "tou pravou". Ale já bych si moc ráda přečetla o Lilith, protože ta je prostě dokonalá a postava přesně podle mého gusta! :D Ale jinak jsem z celého příběhu taková spíš...rozpačitá. I tak ale budu sbírat další díly. :D... celý text

Záhada domu Marwicků 2021, Darcy Coates

Tak tentokrát se to Darcy povedlo. Za mě nejlepší díl série. Přestože autorka pořád neopustila zajetý vzorec svých konců, tady mi to ani nevadilo, protože v celkovém kontextu příběhu a vývoje všeho uvnitř to k tomu přesně takhle pasovalo. Takže za mě velká spokojenost. I ta atmosféra jedné pomalu bláznící ulice se mi líbila ze všeho nejvíc. A přestože je nemám ráda, zase tu byly kočky, jéé! :D Stará dobrá Darcy, čtivá, za den zhltnuto, a pro mě je tohle zatím to nejlepší od autorky. :)... celý text

Světla nad močálem 2021, Lucie Ortega (Navrátilová)

Od knihy jsem neměla vysoká očekávání, o to víc mě mile překvapila. Většinou čtu knihy spíše pracovně, ale tuto knihu jsem si vybrala, protože sbírám vítězné příběhy Hvězdy inkoustu a námět slovanské mytologie mě velice zaujal. A autorka ho zpracovala opravdu náramně! Okamžitě jsem si zamilovala močál, Nemoje, bludičky, Světlanu, až bych se klidně taky stala bludičkou. :D Všechno bylo krásně popsáno, konečně jsem se do nějakého světa opravdu ponořila. Líbilo se mi to balancování mezi dobami, chvíli jsem si myslela, že to bude starší příběh, ale nakonec se z toho vyklubala moderna, ba dokonce Česko, ale na to, že ani ta česká jména nemám ráda, tak tady všechno krásně zapadlo a vůbec mi to nevadilo. I přesto se našlo pár drobností, které mě rušily. Například, jak může Lena vyprávět o svých vzpomínkách, na které zapomněla, když...na ně vlastně zapomněla. Přičemž Světlana krásně vystihuje příklad, že když zapomeneš, tak prostě nevíš. Dále mě trochu zamrzela romantická linka, doufala jsem, že k tomu autorka nespadne, ale stalo se, což jsem z chování mužského protějšku záhy vytušila a na konci se mi to jen potvrdilo. Ale zase jsem uhádla provázanost všech postav ještě dřív, než se tam vůbec nějaká objevila, takže mám ze sebe radost. :D Našlo se tam pár chybek a nesrovnalostí, ale to nic nemění na tom, že jsem z knihy nadšená a strašně ráda bych se do močálu s Lenou ještě někdy vrátila. Oceňuji hlavně konec, kdy se autorka rozhodla jít jinou cestou, než byla nasnadě, což ne každý udělá, o to víc si toho vážím. Přesto bych dokonce i já chtěla, aby to dopadlo jinak! :D Skvělá kniha, opravdu, za mě největší milé překvapení tohoto roku. :) A málem bych zapomněla! Úvodní statě každé kapitoly byly na knize vlastně to vůbec nejlepší! Tolik pravdy jsem už dlouho na stránkách knihy neviděla. Se vším jsem souhlasilo, všechno bylo tak pravdivé! Kéž by si to všechno lidé uvědomili. Na světě by bylo o tolik lépe.... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Tragický, smutný, svým způsobem děsivý příběh ne o tom, co by se stalo, kdyby tehdy, ale především o tom, co se i teď může stát, pokud. Pokud to dovolíme. Knihu jsem četla v době, kdy nás dva politici se srdcervoucími výrazy dramaticky informovali o tom, co se ve skutečnosti stalo před sedmi lety, o čemž poté zákonitě mluvil každý. A každý, kdo to velmi dramaticky dokresloval, až se člověk pomalu začal cítit jako ve válečném stavu, způsobil, že se mi nakonec Listopád četl hodně špatně. Protože to, co autorka sepsala, vlastně ani nemusí být fikce. Nemusí to být otázka minulosti. Může se to stát i dnes. A je jedno, jaký režim se pro takový převrat rozhodne. Za mě se Listopád řadí o malilinkatý stupínek výše než Hana, která nám připomíná, co se dělo a co bychom neměli opakovat, ale Listopád nám toto nastiňuje mnohem blíž, protože je to v podstatě ještě velmi nedávná minulost. Týká se nás a měli bychom se z ní poučit, přestože vidíme, v jak dezolátním stavu už dnes svět je. Listopád je zase ne tolik fiktivním svědectvím o tom, co všechno se může stát, jak by to vypadalo a jak nás to může ovlivnit. I přes tragickou stránku závěru příběhu jsem na konci knihy přeci jen viděla nějakou tu naději. Protože žádná tyranie netrvá navěky. A možná i to, že člověk jen zapálí svíčku a postaví se po boku podobně smýšlejících lidí, může odstartovat vlnu změn. Nakonec i ta svíčka se může stát pomyslným světlem na konci tunelu a příslibem lepších zítřků.... celý text

Prudký vzlet 2021, Bianca Iosivoni

Na druhý díl jsem se těšila, protože první jsem si zamilovala, ale...neměla jsem z toho nakonec takovou radost. :D Příběh to byl krásný, ale zpočátku (asi tak nějakých 150 stran) jsem tomu nemohla přijít úplně na chuť, bylo to samé uvažování, přemýšlení, shrnování faktů, dumání nad situací...a když jsem viděla nadpis o čtyři týdny později, myslela jsem, že mě trefí. :D Ale nakonec mě to právě od této části začalo zase bavit. Všichni potřebovali vyřešit spoustu vlastních problémů, nejen Hailee a Chase. Autorka uvěřitelně a skvěle popsala skrze postavu Hailee, jak těžké a bolestivé je vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka. Jde vidět, že je to její niterné téma, ať už má jakoukoliv zkušenost. Konec byl krásný, očekáváný, ale to mi nevadilo, protože člověk trochu té naděje potřebuje. :) Naopak jsem byla ráda, že autorka jako mávnutím kouzelného proutku nevyřešila úplně všechno, ne všechno dopadlo skvěle, ale postavy k tomu měly nakročeno, pokud se budou dál snažit a podporovat se. :) A to je skvělé a přidává to příběhu na uvěřitelnosti, protože ne všechno se vždycky vyřeší. Něco třeba nevyjde, něco je stále ještě v procesu...a tak to má být. Chyběl mi letní Fairwood, ale jak bylo psáno v knize: vzpomínka na léto prožité ve Fairwoodu se stává součástí mé minulosti. Teď je čas zase na něco nového. :)... celý text

Zrádné mlhy 2021, Katherine Arden

Překvapivá knížka. Neplánovala jsem ji číst, ale zaujala mě anotace, že jsem nemohla odolat. A nelituji! Na to, že je to knížka pro mladé čtenáře, běhal místy mráz po zádech i mně. :D Prostě strašáci jsou děsiví. Nikdy jsem je neměla ráda a teď se zhmotnili jako moje noční můra v děsivé knížce! Mimo mrazivou záhadu jsou ale Zrádné mlhy i příběhem o přátelství, o tom, že ne každá holka z města je nafrněná princezna, populární hokejista namachrovaný frajírek a odtažitá holka pošuk. A taky o tom, že i když se od sebe někdo liší, pořád můžou být přátelé. :) Krásný příběh, správně mrazivý. :) Vidím to jako sérii, takže jsem zvědavá, kam se to bude dále ubírat. :)... celý text