Ellinek přečtené 423

Za pět let 2021, Rebecca Serle

V katalogu mě zaujala obálka, pak anotace a originální námět...věděla jsem, že tuhle knihu si na chvíli ukradnu. A nelituji. Zpočátku mi nesedl styl vyprávění, já ten přítomný čas moc nemusím, navíc jsem drahnou dobu čekala to něco, co jsem od knihy čekala, až jsem si nakonec uvědomila, že tohle není kniha o velké romantické lásce, ale o velké, nádherné a bezpodmínečné lásce pravého přátelství. Pro nás pro ženy někdy nemusí být tou rozhodující osobou náš partner. Někdy je to ten člověk, co tady s námi byl vždycky, už od dob, co si jen pamatujeme. Na knize mi pár věcí vadilo. Její styl, podsouvání značek, o jejichž existenci člověk mého zaměření prostě ani netuší, protěžování vyšší třídy...ale pal to čert. Závěr knihy jsem prořvala a gauč skončil docela mokrý. Ještě teď mám u sebe kapesník. A to je přesně to, po čem při čtení toužím. Po emocích. A ty jsem dostala měrou skutečně vrchovatou. Zvláště když se vás příběh silně dotýká, protože i vy máte jednu takovou nepostradatelnou osůbku v životě, kterou chcete zabít, někdy pořádně proplesknout, ať se vzpamatuje, ale přese všechno ji milujete ze všeho nejvíc a neumíte si bez ní ty další roky představit. Já budu na tenhle příběh ještě dlouho vzpomínat. A teď ho vrátím, když už jsem ho unesla. S největší pravděpodobností si ho ale s další výplatou koupím, abych se na krásnou obálku mohla dívat každý den a každý den si tak mohla vzpomenout na to, co pro mě tahle kniha vlastně znamená.... celý text

Svědectví porodní asistentky z Osvětimi 2020, Stanisława Leszczyńská

Tulení 2021, Catana Chetwynd

Krátké stripy o zamilovaném partnerském soužití. Pár mě jich pobavilo, některé byly možná až nechutně sladké. :D Každopádně jsem si po přečtení uvědomila, že i když jsem ve vztahu zimomřivá opravdu já, většinově ten dívčí pohled seděl spíš na přítele. :D Mezi námi je ten tulící spíš on. :D... celý text

Irské pohádky / Irish Fairy Tales 2012, William Butler Yeats

Pravidla moštárny 2008, John Irving

Nejkrásnější dárek 2020, * antologie

Do knížky jsem šla jen z čiré zvědavosti, vůbec jsem od ní nic nečekala, ale nakonec mě opravdu velice příjemně překvapila. Autoři se nám sice nějak sešli s depresivními podtexty skoro všech povídek, ale co na tom vadí? Vánoce nejsou jen čas radosti a smíchu, spousta lidí právě během Vánoc začíná vzpomínat a přemýšlet, takže proč by Vánoce nemohly být nostalgické a melancholické? Nejdůležitější na těchto povídkách pro mě je, že vyjadřují naději. Snad kromě jediné jinak všechny končily dobře. Některé rány se sice už nikdy nezhojí, ale je důležité je přijmout, naučit se s nimi žít a vytěžit z nich do budoucna nejvíc. A tom je pro mě tato sbírka. O naději a že ta je nesilnější právě na Vánoce, kdy se přeci jen můžou dít nějaké zázraky. Když jim trochu pomůžeme. :)... celý text

Víno a čáry 2021, Luanne G. Smith

Za březen jsem si čarodějek užila dost u Krve a medu a po tak nedobré zkušenosti se mi mezi ně znovu nechtělo, ale obálka příběhu a docela zajímavá anotace mě nakonec přesvědčily. A díky bohu za to! Víno a čáry jsou příjemným, pomalu plynoucím příběhem z nádherného prostředí, z doby, která se teprve začíná přiklánět k technickému pokroku. Navštívit malebný francouzský kraj první čtvrtiny minulého století je zkrátka příjemným pohlazením po duši. Sympatická ústřední dvojice, u které víte, kam to bude směřovat, ale to ničemu nevadí. Prostě když si chcete přečíst něco jemného, milého, oddechového, nad čím nemusíte nijak zásadně přemýšlet, je to přesně ta kniha, po které sáhnete. Elena jakožto moje skoro jmenovkyně měla sympatie zajištěné hned. :D Nic není v příběhu na sílu tlačené, vše má své místo, všemu porozumíte, poddáte se autorčinu vyprávění a v hlavě se dostanete na nádhernou vinici, kterou musíte očistit od všech zlomyslných kouzel. Od knihy jsem toho dostala mnohem víc, než jsem se původně odvažovala doufat.... celý text

Děs sídla Wake's End 2021, Michelle Paver

Inu, z anotace a ohlasů se mi zdálo, že bych měla do rukou dostat opravdu děsuplnou knihu, ze které mě bude mrazit víc jak z knih Darcy Coates. Ta sice pro mě nepíše zrovna horory, ale mrazivou atmosféru umí vykreslit tak dobře, že dokud si její zlo nepojmenuji a neodhalím ho, opravdu mě mrazí a každý zvuk v bytě mi způsobí trhnutí. To se u této knihy, která se za mě prezentovala jako opravdu děsivé dílo, nestalo. Ale... ...přestože mi někdy u dvou sté stránky došlo, že to, co Maudin otec vidí, je to, čeho bych se asi měla bát, ale nebála, musím uznat, že Wake´s End je ve skutečně pro mě půvabným gotickým příběhem okořeněným nějakou tou démonickou záhadou. Zvyky, tradice, víra a způsob života tehdejších obyvatel, to všechno autorka krásně a věrohodně popsala, takže sledovat vyprávění jedné docela šílené rodiny pro mě bylo zvláštně uklidňující a zároveň znepokojující. Celý Maudin život jsem hltala stránku za stránkou a za den jsem měla přečteno. Neotevírejte tuhle knihu s tím, že byste se měli bát. Označení horor je opět docela zavádějící. Ale pokud se od toho oprostíte, dostane vlastně docela zajímavý příběh jedné dívky, která žije v naprosto šíleném prostředí, a které od začátku fandíte. Oblíbíte si Clema, nebude se vám líbit Ivy, otce budete chtít přetáhnout něčím po hlavě, aby se vzpamatoval, budete chtít mít taky vlastní Stráče a nakonec...budete chtít žít v tak úžasné, divoké, děsivé, ale nádherné a majestátní krajině, do jaké byl Wake´s End zasazen. Přestože mokřady skrývají spoustu havěti a já z každého komářího štípnutí vždycky strašně opuchnu, přestěhovala bych se na to místo okamžitě. Knihu určitě doporučuji těm, kteří milují tajemnou, tíživou, ale podmanivou atmosféru minulých staletí, a zároveň objevují rodinné tajemství, které je po mnoho let střeženo jako oko v hlavě. Vše podbarveno takovým příjemným lehkým mrazením. Bát se nebudete, ale už jen za samotný Wake´s End, mokřady a Maud tahle kniha stojí. :)... celý text

Předobrý život 2018, J. K. Rowling (p)

Zajímalo mě, co právě taková autorka mohla říct absolventům Harvardu. Její myšlenky obsažení v řeči jsou krásné a pravdivé, ale...víc jak deset let po pronesení této řeči si nedokážu spojit současnou osobu Rowlingové se ženou, která pronášela tato slova. Uběhlo příliš mnoho vody a změnil se nejen svět, ale i lidé. Slova obsažená v knize stále platí, ale po všech kauzách už v té ženě z minulosti nedokážu vidět Rowlingovou. Předně si ale u takových vzletných proslovů říkám, jak dlouho to člověk asi musel psát, kolik knih a citátů prošel, aby vyprodukoval tohle, protože, a řekněme si to na rovinu, nikdo neumí takhle vzletně řečnit na první dobrou. :D... celý text

Manželky 2021, Tarryn Fisher

V mnoha částech příběhu jsem cítila ten vibe Colleen Hoover, překvapilo mě, když jsem se v medailonku dočetla o spříznění těchto dvou autorek, ale ten vliv je tam opravdu patrný. Pořád mám ale raději Colleen. Manželky nejsou špatné. Pro ženy, které thrillerům příliš neholdují, to nejspíš bude svižná a napínavá jízda, ale pro mě je tohle starý známý profláklý model, který ničím nepřekvapí. Pokud jste četli Pravdu, nebo lež, tak si opravdu stačí vzpomenout na vzorec použitý v knize a trochu si ho upravit na Manželky. Zápletku a její vyústění pak máte odhalenou a nemusíte se ani moc snažit. Pořád jsem měla před očima film Jedna za všechny, takže když už mi nebylo špatně z nemoci, tak jsem se spíš musela smát. Nevím, asi za to mohla skutečnost, že jsem knihu četla jako nemocná, takže jsem ji z toho zoufalství asi neuměla brát moc vážně. Nevím. :D I s totálně šílenou migrénou jsem ale před polovinou knihy věděla, jak to skončí. Hodně mi vadil styl, jakým byla kniha napsaná. Úplně mi nesedl. Občas jsem na začátku kapitol přemýšlela, kde přesně jsme a u koho, někdy jsem se musela vracet, protože mi přišlo, že se ztratila i autorka. Ale nakonec ne, jen to bylo tak zvláštně napsané, že jsem si to musela přečíst znovu. Já mám tyhle psycho hrátky se čtenářovou myslí vlastně ráda, ale tady bylo několik hluchých míst, něco nebylo dostatečně vysvětleno, a i když i autorčina kámoška Colleen dává ve svém thrilleru čtenářům vybrat, čemu věřit, je vám jasné, co je pravda. Tady je to ale tak zvláštně ukončeno, že nevíte, co si o tom máte myslet, přestože je vám jasné, jak by to mělo být, ale ona z toho autorka vybruslila tak zvláštně, že spíše přemýšlíte nad tím, jestli ona sama ví, jaké má ta kniha rozuzlení a vyústění. Nevím no. Pocity jsou značně rozporuplné. Naše nakladatelství se snaží, ale žádný extra thrillerový počin se mu zatím vydat nedaří. Alespoň pro mě ne. V tomto žánru bych s klidným srdcem sáhla po jiných kouscích. Ale umím si představit, že hodně čtenářek může tenhle příběh docela solidně odrovnat.... celý text

Řev 2021, Cecelia Ahern

Dokážu pochopit, že tohle je knížka, která má ženám říct, že jsou důležité, mají svou hodnotu, měly by si samy sebe vážit, jsou potřebné, chytré, krásné a blablabla....chápeme, bereme. Ale to bylo tak strašně feministické! Já jako žena jsem se při čtení mnohokrát mlátila do hlavy, abych to už konečně přelouskala a mohla utéct, protože...ne, tohle nebylo pro mě. Já si jako žena uvědomuji svoji hodnotu, ale že bych blahořečila všechny tyhle povídky, to se říct nedá. Spíš jsem si pořád říkala, ať už mi to sakra ta autorka přestane pořád cpát! Do téhlé knížky jsem šla, protože z novějších titulů jsem neměla chuť pouštět se do jejích young adultovek, tak jsem sáhla po románu pro ženy a sakra mě překvapilo, že tohle je autorka tak krásných hitů jako P.S.Miluji tě nebo S láskou, Rosie. Vůbec bych to nečekala. Na druhou stranu ale musím přiznat, že spousta metafor v povídkách byla skvělá. Šly až na dřeň a leckdy zobrazovaly přesně to podstatné ve své jednoduchosti. Za ty metafory a schopnost na každou vymyslet jednotlivé povídky, za to dávám dvě hvězdy. To provedení bylo opravdu nápadité a někdy se mi moc líbilo. Jen nepotřebuju, aby mi někdo jako ženě cpal tohle všechno do hlavy. Zas taková feministka nejsem. Vlastně vůbec. My ty chlapy potřebujeme. A jsou věci, kde prostě budou vždycky lepší. Jen si musíme sami sebe navzájem vážit.... celý text

Chobotnice 2021, Paulina Świst

Pro druhý díl jsem se rozhodla jen kvůli ústřední postavě Michala Grosického, který byl za mě to jediné dobré z prvního dílu. Nakonec ale ani tenhle sarkastický pablb dvojku nezachránil. Fanoušek polské autorky se ze mě prostě nikdy nestane. Mimo klasickou literaturu je na polské literatuře dobrý už jen Zaklínač. Jasně, když znáte polskou televizi, polské kauzy a případy, tak ty souvislosti máte, takže jo, Poláky to nejspíš musí hodně bavit, ale mě tedy ne. Souvislosti s prvním dílem mi unikaly, protože jsem si žádné detaily nepamatovala - bylo mi nakrásně jedno, co se kde stalo, děje, nebo stane. Většina kontextu mi tedy unikala, což mě při čtení rozčilovalo, ale kniha mě zkrátka nezajímala natolik, abych si ty souvislosti musela dohledat, ukotvit celý kontext, abych mu porozuměla. Ne, bylo mi to jedno. Oceňuji, že se autorka rozhodla psát převážně o "záporných" postavách, v tomhle má bodíky navíc, protože číst o všech těch hrdinech a správňácích je už vyloženě otřepaná nuda, ale polské prostředí, kauzy a rádoby polský humor pro mě knihu spíše pohřbívají. Co se stane s postavami mi bylo v podstatě jedno, četla jsem jen proto, abych dočetla. A protože to bylo krátké. Nezvládnout tak krátkou a jednoduchou knihu by byl hřích. No, vidím to tak, že do třetího dílu se stejně pustím, protože tak jako tak mě bude zajímat, jestli se s tím autorka nějak popasuje, ale předpokládám, že jako každé její dílo mě nechá chladnou a bez odezvy. Divím se, že oproti Kolotoči se autorka v tom sexu držela docela zpátky. A z nějakého důvodu mě vytáčí káždá advokátka, co se v těch knihách mihne. No, ale tak...nevadí.... celý text

Krev a med 2021, Shelby Mahurin

No. No no no. Mě tedy nepřesvědčil ani první díl, ale vždycky jsem zvědavá, jestli se autor někam posune, ale....ne. Nečetla jsem ty série, které jsou zde zmiňovány, ale...Mahurinová mě teda sakra neumí přesvědčit o tom, že bych něčemu z té knihy měla fandit. Jako...Reid má většinu knihy opravdu krizi středního věku, klidně bych mu hádala o hodně víc, ale světe div se, on je mladší než Beau, který má jednadvacet. Fakt bych to podle jejich chování neřekla. Lou je tedy mladší, má mít asi nějakých osmnáct, ale většinu všech knih mi připadá jako náladové desetileté děcko, které bych nejradši řádně proflákla na každé stránce. Na to, jak mě vytáčel Reid se svou povahou, jsem k němu nakonec cestu našla a pochopila ho, ale Lou, která je sebestředně zahleděná do sebe a trucuje, přestože by se v té chvíli měla omluvit zrovna ona, je mi nesympatická od prvního dílu. A vůbec, jak sakra může taková holka zapomenout, že svému kamarádovi v prvním díle vymazala paměť? Dvě stránky jsem zuřila, jestli na to jako zapomněla i autorka, nebo co se tam kurňa do pytle děje, až nakonec si nám naše drahá Lou vzpomene, no jéje, vona mu vymazala paměť! Měla by ji vymazat sobě. Druhé díly jsou vycpávkové. V poděkování se dovídáme, že autorka je na druhý díl mimořádně hrdá, což jí tedy neberu, ale...ona je to vážně další vycpávka. Celou knihu se pachtíme za pohřbem, který si pak jen lehce odbudeme, abychom pak zase to velké finále sfoukli na posledních pár stránkách. Rádoby šokantné vraždění je spíše očekáváná nuda, tedy se mnou opravdu nehnulo, minimálně tím způsobem, kdy jsem si říkala, že je to zbytečně tlačené moc na sílu stylem: aby někdo umřel a čtenář brečel. Úplný závěr, kdy se autorka zase snaží zamíchat kartami, mi spíše hýbal žlučí, protože to nebylo překvapující, ale ani nijak mistrně udělané. Už u toho polibku v nevhodnou chvíli jsem si říkala, že to jim přece musí okamžitě dojít. Ale klidně se vsadím, že jim to dojde až v polovině třetího dílu. Pro snahu o větší zvrat by jim to tedy mohlo dojít už v první čtvrtině, aby pak byli pořádně bezmocní a zoufalí. Já si to sice přečtu, ale s moc velkou radostí do toho nepůjdu. Byla chyba udělat z toho trilogii. A ty hrubky mě při čtení opravdu hrozně vytáčely. Tam chybí písmenko, tam chybí čárka, tam je špatný slovosled, tam o sobě v jedné větě chlap řekne: byla jsem vytočená a zároveň jsem na ni byl naštvaný. Ech, ne-e, to je šílené. CooBoo si sice hraje s obálkami, jejich příběhy mívají krásné kabátky, ale chtělo by se to taky soustředit na pořádnou úpravu a opravu obsahu uvnitř. Všichni čekají smrt Morgane a převzetí jejího titulu Lou. Bojím se, že se to stane. A mně by se just že líbilo, kdyby obě naopak umřely! To by byl aspoň konečně pořádný konec! Jo a La Voisin by mohla umřít taky. Vlastně, nechte mi Reida, Blaise, Coco a Gaby a bohatě mi to z téhle série stačí.... celý text

Mizející dívky 2020, Lisa Regan

Když přišly Mizející dívky, nikdo nečekal, že by zrovna Grada přišla s něčím velkolepým. Ale okamžitě byl celý náklad vyprodán a nás lidé pranýřovali, že tu knihu nemáme. Až na konci února jsem zjišťovala, proč tomu tak bylo. Vlastně...ani jsem to pořádně nezjistila. :D Není to žádný extra boom, ale autorka rozhodně píše čtivě a stránky rychle ubíhají pod rukama. Je to čtivé, má to tempo, je to tedy spíše detektivka pro ženy, i když na druhou stranu už vidím, jak to chlapi nebudou chtít kupovat, protože tam jde o děti. Ale nedivím se, že kniha zaujala. Pro mě to nebylo žádné velké překvapení, detektivky dneska jedou podle zajetých scénářů a standardů, ale bylo to sympatické čtení, od kterého se mi nechtělo odcházet, takže za mě super. Hlavní hrdinka je nejdříve na facku, potom je nějaká moc heroická, ale nakonec si k ní čtenář dokáže najít cestu. V dnešní zmrvené době by se dalo říct, že je to taková "feministická" knížka. Hlavní hrdinka je žena, jediná žena na ryze mužském oddělení, má vysokou hodnost, mlátí lidi kolem sebe, je drsná jak hladká mouka, tváří se sebevědomě a do všeho musí strkat nos a všechno ví nejlíp. Načež je to vlastně jediná bytost, které se dá věřit, takřka v celém státě. Místy mě to fakt otravovalo. Josie byla až moc. Až moc všechno. Ale nakonec se s ní nedalo nesympatizovat, i když v reálném životě bychom kamarádky určitě nebyly. :D Není to žádná heroická detektivka, ale suma sumárum se na našem trhu objevila nová sympatická série, která se mezi těmi severskými a jinými brutalitami docela vyjímá. S největší pravděpodobností v ní budu pokračovat, ale nebudu po ní skákat jak divá, jen co k nám dorazí. :)... celý text

Bez příčiny 2021, Ed James

Nejsem si úplně jistá, jaký dojem si z knihy vlastně odnáším. Rozhodně to není nejmrazivější thriller roku, jak deklaruje zadní strana přebalu. To ani zbla. Hlavní vyšetřovatelé Thompsonová a Corcoran mi byli zpočátku pořádně nesympatičtí. Arogantní, povýšení, ostatní policisti jsou pro ně zklamáním a honí si na nich ego. Corcoran mi navíc jménem neustále připomínal Cormorana Strika, což jsem nesla nelibě, protože za mě to bylo jen napodobování mého oblíbeného detektiva. Ale nakonec jsem si k Aidenovi našla cestu. Svým způsobem. Docela se mi líbil. Hlavně když jsem ho viděla jako představitele Strika. :D Sblížení s doktorkou Palmerovou mi ani tolik nevadilo, postava psycholožky dokázala být místy poměrně zajímavá, protože tohle sestavování profilů pachatelů mě hodně baví. Ovšem na to, že se tedy má jednat o ostříleného a schopného poldu s doktorkou psychologie, tak jim to přemýšlení tedy opravdu moc nešlo. Na pachatele přišli vlastně až úplně na konci a to už jsem se třískala do hlavy, že je to přece nad slunce jasné, ale že by je to napadlo? Ani omylem. A i když už to měli potvrzené, nezdálo se, že by tomu vůbec věřili. Na většině stran mi přišli vážně docela zabednění. Samotný zločin byl zajímavý a pro mě neotřelý, kapitoly obětí byly ze všech nejlepší, ale tak jako tak, tenhle vzorec byl použit již v mnoha detektivkách, takže se žádné velké překvapení nekoná. Chyby z minulosti, dopady na přítomnost, blablabla. Do knihy jsem se pustila proto, že na zadní obálce svítí onen titul nejmrazivějšího thrilleru letošního roku. Jakožto milovníka detektivek a thrillerů, ostříleného natolik, že ho už nic nepřekvapí, to byla výzva a chtěla jsem příběh prověřit. Zklamal. Nebyl ani nejmrazivější, ani překvapivý a řekla bych, že i ten, kdo podobným příběhům neholduje, odhalí pachatele mnohem dříve než ústřední dvojice. Žádná sláva. Ale zase úplný propadák to taky nebyl. Leckdy jsem se chytala za hlavu a místy to bylo opravdu stupidní, ale zase - pokud nejste náročný čtenář nebo chcete něco snadnějšího z tohoto žánru, tak proč ne. Akorát by si ta kniha neměla hrát na něco, co není.... celý text

Město knih 2021, Akram El-Bahay

Nebyl to špatný příběh. Prostředí orientu bylo pro mě konečně něco, co rozbilo ten věčný stereotyp dnešních knih. Námět taktéž nebyl špatný, taková kombinace Flynna Carsena a Inkoustového srdce. Všichni hrdinové byli sympatičtí, z nějakého důvodu jsem Samira viděla jako Bena Barnese. :D Kani byla skvělá a její linka v dalších dílech mě zajímá. Všechny smyšlené mýtické postavy - úžasné. Prostředí podzemního knižního města se mi rovněž líbilo, ale...ale. Něco mi tam zkrátka chybělo. Nedokázala jsem se do příběhu úplně ponořit, prožívat ho, nechat se zmítat adrenalinem a pohánět všechny hrdiny kupředu. Takové...ploché. Další díly si určitě přečtu, protože na vývoj postav jsem zvědavá, ale nebudu druhý díl s napětím očekávat a třepat se na něj. Myslím, že své čtenáře si kniha najde, ostatně jako každá, ale za mě to opět není nějaký extra velký boom, jak Město knih opět prezentuje Naše nakladatelství. Ale taková milá odpočinková četba z orientu štrejchnutá fantasy...proč ne? Funguje to.... celý text

Touha 2021, Helen Hardt

Dle varování na zadní straně knihy jsem tedy studem nezrudla. Tak nějak vám nevím. Vážně závidím těm ženským, které údajně nejsou nějak zvlášť pěkné, ale líbí se jim totální fešák, který kupodivu jeví zájem i o ně, pročež jim řekne, že jsou nádherné. Tý jo, mně se tohle nikdy nestalo. Nikdy jsem se nelíbila chlapovi, co se líbil mně. Ale tak hlavně že každá hrdinka podobných knih nám ukazuje, že nám budou chlapi padat k nohám. Ale zpět k samotnému příběhu. Věděla jsem, o čem má příběh být, ale tak nějak jsem čekala...víc. Té temnoty jsem tam chtěla víc. Talon si prošel hroznými věcmi, ale mě víc zajímalo to jeho samotné jádro, než to, že si to kompenzuje nezávazným sexem. To takzvané odhalení toho, co se mu vlastně dělo, dostanete až na konci a to neustálé tiché našlapování kolem mě neuvěřitelně vytáčelo. Jako jo, plné sexu to je, ale ta jejich přitažlivost a neuvěřitelná sexuální výkonnost mi zkrátka nedávaly smysl absolutně v ničem. Mnohem více mě zajímá ta navazující linka kolem Marjorie a toho, co dalšího jí bratři ještě zatajili. Odhalení na konci jsem uhodla okamžitě, takže jsem se na konci jen smála a klepala jsem se do čela, že to je zase další typický očekávaný zvrat. Neříkám, že je kniha špatná. Četla jsem Rudou i Růži a Touha je určitě lepší, protože do ní prosakuje temnota a drsné a nepříjemné téma, které v sobě nosí Talon. Patrně to asi nestrčím každé ženské, protože to temné téma zas nebude nikdo chtít ani vidět, ale tak snad vás naláká, že tak asi co dvě kapitoly spolu šukají (na tohle slovo si zvykněte) a slovo číča zde rozhodně neznamená zvíře. Vůbec ten překlad byl úplně šílený a vadilo mi to snad ze všeho nejvíc. Nejsem si přesně jistá, co si o knize myslet. Asi do toho jděte a udělejte si názor sami. Ale myslím, že se z toho patrně vyklube docela vyhledávaná série. Uměla bych si to u žen představit.... celý text

Město plné oken 2021, Robert Pobi

Za mě je tohle pěkný návrat k takovým těm klasickým ryzím filmovým detektivkám, kde ohledáváte místa činu, chodíte za svědky nebo jejich spojkami, informátory, schůzujete, vyměňujete si informace a názory. Město plné oken kašle na trendy udávané severskými krimi a za mě je to dobře. Ano, i zde je brutální zima a vánice, ale Newyorčané ví, že zima jednou skončí, sníh se odhází a jednoho dne sleze úplně. Není to nic extra náročného, nic zásadně brutálního (ano, hlavy zde explodují, ale čistě díky fyzice a zákonu mezi speciálním projektilem, tlakem a lebkou, nejde tady o brutalitu ve stylu jsem krutý vrah, co hyzdí mrtvoly, protože může a je to dneska v módě). Za mě je tohle opravdu sympatická detektivka ze staré dobré školy, nechci říkat, že je to úplně na bázi dobré béčkové krimi, ale je to na podobné bázi. Lucas byl fajn a těším se, že další díly odhalí, co se stalo, že u něj udělali Frankensteina. Trošku mi tam chyběla pouze zabijákova motivace pro to, že se rozhodl zrovna pro Lucasovu rodinu, když si mohl vybrat jakéhokoliv jiného poldu s rodinou.... celý text

Tesáky 2021, Sarah Andersen

Přečteno během chviličky, ale to je tak roztomilé, až bych taky chtěla Jimmyho. :D Některé upírské a vlkodlačí vtípky se opravdu povedly, ilustrace jsou krásné, vlk je prostě roztomilý a přestože tohle máte přečtené, sotva jednou mrknete, stojí to za to. Je to roztomilé, zlaté a prostě ňuňu. :D... celý text

Kořist 2021, Darcy Coates

Mám ten dojem, že Darcy neumí psát čistokrevné horory, přestože se to za ně vydává. Kořist je spíše temný thriller, který se rozhodně povedl, jen do něj člověk nesmí jít s přesvědčením, že je to horor. Napínavé pátrání uprostřed neprostupné divočiny, která, pokud člověka sežere, už ho nikdy nevydá. Postavy byly dost povrchové, ale i tak jsem si oblíbila Annu a Chrise a pro nějaký větší zážitek jejich minulost stejně znát nepotřebujete. Todd mi byl protivný už od začátku a představoval pro mě spící zlo, ale jako...jo, chudák. Popsat mrtvoly umí autorka naprosto famózně, to se jí musí nechat, takže spokojenost veliká. :D Jako skoro ve všech případech, i takový thriller se drží zajetých vzorců, takže pokud už máte načteno, nic vás nepřekvapí, ale opět, tak jako vždycky, Darcy umí psát a vyprávět a předvádí to i v této knize. Přišpendlí vás ke strankám a už nepustí. Já měla knihu zhltnutou za den a na konci jsem se třepala, jak se mnou šil adrenalin, ačkoliv jsem věděla, jak to vlastně dopadne. :D Přestože knihy od Darcy nejsou žádné velké terno, vyprávět umí a vystavět napětí rovněž. Tahle kombinace vás nutí číst dál a dál, i když víte, že vás na konci nic převratného nečeká. Ale umění vyprávět a přikovat ke knize já oceňuji ze všeho nejvíce. :)... celý text