Emetiore
přečtené 98
Strach moudrého muže
2015,
Patrick Rothfuss
Zbývající stránky se tenčily. Kniha spočívala ve smutku a ten smutek se skládal ze tří částí. Ta nejzřetelnější část byla tvořena dutou prázdnotou, horami bezrozměrné vaty, ozvěnou něčeho, co tu chybělo. Kdyby se nad knihu snesl silný příběh, byl by ji ovinul jako had a smutek svým stiskem vymáčkl jako šťávu ze sladkého faenského ovoce. Kdyby na pomoc uvěřitelnému chování postav přispěchal ještě jejich emoční vývoj, smutek by roztrhal na kusy, z nichž by složil smíchem a slzami zalitý nezapomenutelný zážitek právě tak, jako se ze stínů noci spřádá šáhal. Kdyby měl knihu v rukou zkušený editor... Ne, jistě že tu žádný nebyl, a tak smutek zůstával. Zevnitř, ze zákrutů děje, se čas od času zvedaly drobné vlnky sladké radosti. Radosti z čiré nápaditosti a vyvrcholení malých situací. Radosti z geniální existence bytosti, jakou je Cthaeh, z detailů ademské rukomluvy. Jenomže vlnky nebyly dost silné na to, aby smutek rozehnaly, byly slabé a opuštěné, a tak ho pouze zdůrazňovaly, přidávaly k němu svůj menší, druhý smutek. Třetí a poslední smutek byl nejmenší a největší zároveň. Byl ukryt v srdci Strachu moudrého muže, v tom nejhlubším nitru knihy, ale když byste se opravdu, opravdu pozorně začetli, vyplul by na povrch, až nad tlustou vrstvu sebezahleděnosti, kde by, před tím, než by se ponořil zpátky do hlubin Kvotheho zelených očí, tiše pošeptal: "S takovýmhle námětem a s tak neuvěřitelným talentem na vyprávění příběhu tohle mohl být ten nejlepší fantastický román, jaký kdy kdo četl..."... celý text
Jméno větru
2012,
Patrick Rothfuss
Zprvu jsem byl vážně nadšený. Takhle čtivá pohádka pro větší holky a kluky už se mi do rukou vážně dlouho nedostala. Po půlce ale Jméno větru děsivě ztratí tempo a konec je až žalostně bez pointy. Být Kronikářem, tak se asi v noci vyplížím z Pocestného kamene a s nadějí, že schůzku s baronem ještě stihnu, vezmu nohy na ramena. Ovšem beru, že se jedná o první díl trilogie, a tak se rád pokračováním nechám přesvědčit o tom, že tohle dějové zaškobrtnutí byl pouze nutný úvod do úžasné série. Protože Rothfussův styl jako takový je doopravdy natolik čtivý, že si to rozhodně zaslouží.... celý text
Slova paprsků
2015,
Brandon Sanderson
Kdo se zamiloval do Cesty králů, tomu bez veškerých pochyb učarují i Slova paprsků. A naopak, jestli vám první kniha připadala vláčná a roztahaná a pokud jste se do čtení museli nutit, pak v jejím pokračování spásu nehledejte. Sanderson dokazuje, že se svým Rosharem strávil opravdu spoustu hodin tvrdé práce, a ta investice se mu vyplácí – troufám si tvrdit, že v současnosti není autora, který by disponoval do detailu promyšlenějším světem. Ale i tak, a třeba mě ukamenujte, celá série místy působí jakoby nalajnovaná až příliš, tak nějak lehce strojová, "vydřená", a to jak v popisných pasážích, tak v místech, kde by měly mít navrch syrové emoce. A především, nemůžu se zbavit pocitu, že by knize tuze prospěla redukce obsahu. Možná je to daň za ten obrovský, ale především jiný svět, který nám autor musí neustále a neustále popisovat, neboť jsme v něm naprostí cizinci. Každopádně, bavil jsem se královsky a obdivuji se Sandersonově píli a fantazii. Vůbec mi není líto, že další kniha vychází už v listopadu.... celý text
Ydris: kniha první
2017,
Květoslav Hönig
Klidně si o mě říkejte, že jsem náročný parchant, ale výš prostě nemůžu jít. Rozhodně je vidět, že si autoři dali se světem hromadu práce, vymysleli historii i mytologii, rozvrhli geografii a načrtli politiku, ale jenom v budování světa krása fantastické literatury bohužel nespočívá. Děj se honí tak nějak odnikud nikam, tam a zpátky, od tajemných proroctví k magickým artefaktům, až dílo nakonec v záplavě nedospělých dialogů a nepřesvědčivých situací končí takřka tam, kde začalo, bez jakéhokoliv přesahu či zajímavější myšlenky. Říká se, že méně je někdy více, ale v případě Ydris jsem měl pocit, že se jedná o převyprávěnou verzi, že čtu takového zrychleného Abercrombieho pro menší. Takže v okamžiku, kdy děj dosviští na konec knihy, zjistíte, že jste si nestihli vytvořit vztah (ať už negativní nebo pozitivní) k žádné z postav, a to je něco, co sebepropracovanější reálie na pozadí příběhu nezachrání. Přes všechny nedostatky držím pánům Hrabalovi i Hönigovi palce do další tvorby, nelituji, že jsem jejich projekt podpořil, a přijde mi parádní, že si šli za svým a svůj sen si, byť zatím jen z části, splnili.... celý text
Legendy z dávných časů Čech a Moravy
2012,
Jaroslav Mostecký
Legendy z dávných časů Čech a Moravy nejsou úplně tím, za co se vydávají, neboť inspirace mytologií české kotliny je přinejlepším okrajová. Slovní zásoba autorů rozhodně není z nejhorších, u všech je znát starší ročník a určitě i láska k jazyku, ale originalita, propracovanost a vůbec celková kvalita příběhů je prostě mizerná, víc než cokoliv jiného totiž připomínají jakési převyprávění nějakých průměrných povídek z fantasy časopisu z devadesátek. Hlavně se nenechte zmást předkládanou historickou hodnotou příběhů a jejich apendixů! Já osobně jsem se u interpretací dějin z per stavaře, geodeta a okultního dějepisce-amatéra akorát tak rozčílil.... celý text
Cesta králů
2012,
Brandon Sanderson
Krásná fantasy ve velmi originálním prostředí, na jehož budování si autor dal zcela očividně velice záležet – neotřelými nápady při popisu prostředí, bytostí i mechanismů, které hýbou Rosharem, totiž jen srší. Ale i přes všechnu originalitu, první dvě třetiny jsem měl pocit, že čtu stále tytéž kapitoly pořád do kola, pořád ty samé myšlenkové pochody a stejné popisy prostředí (byť pozoruhodného). Navíc zajímavými postavami co do komplexity charakteru se ani Kharbranth, ani vojenské tábory u Plání zrovna nehemží. Ale abych jenom nekritizoval, poslední třetina je slušný nářez a jakmile se děj rozjede, je těžké se od Cesty odlepit. Jestli si další díly udrží celkovou promyšlenost a jestli Brandon začne spoléhat na to, že jeho čtenáři jsou s prostředím světa konečně dobře obeznámeni a začne s ním pořádně pracovat, rozhodně je na co se těšit. Vřele doporučuji číst v originále, vládnete-li angličtinou. Český překlad nestojí za moc a termíny jako Střepkord či Střeplát (Shardblade, Shardplate) jsem nedal.... celý text
