EmmaEmma
přečtené 110
Jedním tahem pera: Ztracené povídky
2024,
Terry Pratchett
Nečekaný vánoční dárek. Sama bych se do této knížky asi nepustila, vím, že jde o počáteční tvorbu mého oblíbeného autora, nechtěla jsem si kazit jeho výtečnou reputaci. Zpočátku opravdu jen zvolna poznatelný jeho rukopis, téměř až nakonec to vypuklo…Nejdříve jsem se výtečné pobavila u povídky Prázdinová nehoda pana Browna. Ale za nejlepší už téměř stoprocentně pratchetovskou považuji povídku Pleshimoorské věže. Strašidla Pleshimoorské věže jedou přízračným kočárem do Londýna na ministerstvo mrzutosti protestovat proti stavbě dálnice ( tedy široké cesty, kterou jezdí povozy bez koní), protože její stavba má zlikvidovat jejich příbytek. Pronásleduje je sice povoz bez koní s modrým majákem na střeše, ale nakonec se jim podaří cíle dosáhnout- prostředky případnými pro strašidla. Plné humoru, fikce, pohádka i realita, nádhera!... celý text
….Winston : “…Pak mi dovolte, abych vám položil slavnou otázku:Žil byste raději bez lékařství, elektřiny, dopravy a antibiotik, nebo bez fanatiků, kteří vedou války kvůli smyšleným příběhům a imaginárním duchům? Langdon mlčel. “A přesně o to tu jde, pane profesore. Aby mohla sladká věda vládnout, musejí být nejdřív temná náboženství ta tam. …Pozdně odpolední slunce se opíralo do věžiček baziliky Sagrada Família, které vrhaly široké stíny přes Placa de Gaudí na fronty turistů čekajících na vstup do chrámů. Stál mezi nimi i Robert Langdon, sledoval, jak milenci fotí selfíčka, turisté natáčejí videa, děti poslouchají hudbu ze sluchátek a ostatní kolem píší textovky nebo updatují svůj profil- a nevěnují sebemenší pozornost bazilice, vedle níž stojí… P.S. Budeš mi chybět, Longdone….... celý text
Šílenec, kterému je Langdon tentokráte v patách, Je genetický inženýr Bertrand Zobrist, který si uvědomuje, co lidstvu hrozí díky přelidnění. Inspiruje se Dantovým Peklem a čtenář v obavách sleduje, kam vědec umístil zárodky moru, jimiž má být problém lidstva vyřešen. Všechno je nakonec jinak - z Dantovy Florencie putujeme i do islámského prostředí, nepřátelé nakonec jsou přátelé, ale do Vodojemu s Zobristovou skrýší stejně společnými silami dorazí tentokrát pozdě. Mor je nakonec virus měnící lidskou DNA a omezující lidskou plodnost a už je vypuštěn jako džin z lahve…. Kniha nebyla tak strhující, jako ty tři díly před ní, ale i tentokrát přináší spoustu informací z dějin kultury a myšlenek, u kterých se dá zastavit…... celý text
Ztracený symbol
2010,
Dan Brown
Jen útržky ze závěru, který mi opět vzal dech… “Čas je řeka… A knihy jsou lodě. Mnohé svazky se vydají po proudu, ale ztroskotají a navěky uvíznou na písčině Jen málo, pramálo z nich odolá zkouškám času a přežije, aby požehnalo budoucím věkům… “Kdyby si nekonečný Bůh nepřál, aby byl člověk moudrý, byl by ho neobdařil schopností uvažovat… Nějak mě ty Brownovy knihy pohltily 1. Démoni a andělé -Vatikán- ilumináti a katolická církev 2. ˇSifra mistra Leonarda - Paříž - pohanství 3. Ztracená šifra- Washington- zednářství…. Některé části knihy Ztracená šifra jsou na mě už moc kruté, váhala jsem, jestli v Longdonově pentalogii vůbec pokračovat. Ale myšlenky v závěrečné pasáži mě přesvědčily -optimismus; humanismus, víra v lidstvo- nádhera…... celý text
Šifra mistra Leonarda
2008,
Dan Brown
Balancování na tenoučkém břitu racionálna a iracionálna mě baví. Fascinující je i proplétání příběhu, vědy, historie, umění a religiozity….
Andělé a démoni
2006,
Dan Brown
Vlastně nejsem vůbec příznivcem tohoto žánru. Kniha ke mně však nějak doputovala a zaujala mě svými bohatými fotografickým doprovodem. Historie dějin umění Vatikánu mě nakonec zlákala, přestože se takovým “velkým titulům programově vyhýbám. Text mě doslova pohltil a na týden vyřadil z běžného každodenního rytmu, musela jsem v každé volné chvilce číst. Velice dobře a rafinovaně napsaný, trošku mi vadilo zjevné prvoplánové filmové určení -takové trošku vizuální spekulativno. Ale jinak moc dobrá, i když místy až moc krutá. Překvapivě rozpletená zápletka…... celý text
Manazuru
2024,
Hiromi Kawakami
Kei se už dvanáct let trápí otázkami souvisejícími se zmizením manžela, otce své dcery Momo. Křehká, citlivá, japonská žena nás nechá nahlédnout hodně hluboko do své duše. Magická, velmi otevřená, čtivá, kouzelná, tajemná…. “Každodenní život skryje opravdu všechno. Tedy i věci, kterým nechceme čelit přímo…. S 143 “Má sebevědomí, které pramení z toho, že ještě netuší, co ji čeká za útesem. Nebo možná ví. Možná, stejně jako je celý vesmír obsažen v jedné kapce vody, je v jejím dětském světě obsažen celý lidský život…S 28... celý text
Vetešnictví pana Nakana
2018,
Hiromi Kawakami
Pavučinka světa mladičké Hiromi je spletena z drobných nitek příběhů, které se odehrávají nejen v sympatickém vetešnickém krámu pana Nakana. Máme pocit, že jsme tam s ní, dny plynou a přinášejí pohlazení z jejich rozuzlení. Zažili jsme je všichni, i když možná někdy jindy a někde jinde. Příběhy plynoucí časem lidských vztahů jsou krásným, pohodovým, inteligentním čtením.... celý text
Podivné počasí v Tokiu
2019,
Hiromi Kawakami
Krásné čtení, slova plynoucí jako spadaně květy po hladině tiché řeky…. Jedna z knih, na které se nezapomíná. Jiný svět, jiné tempo, jiné příběhy, než na jaké jsme zvyklí v Evropě. Pomalejší, prostší, ale neuvěřitelně krásné, křehké a opravdové. P.S. Myslím, že knize měl zůstat její původní název. Přejmenování naprosto postrádá smysl.... celý text
Spisovatel jako povolání
2017,
Haruki Murakami
“Je to samotářská práce. Což je odpudivě klišovitý výraz, jenomže psaní- a zvláště psaní románů- je skutečně činnost velice samotářská. Občas mám pocit, jako bych seděl úplně sám na dně hlubokánské studně. Nikdo mi nepomůže, nikdo mě nepoplácá po rameni, že jsem dnes dobře pracoval. Stává se /pochopitelně v optimálním případě, / že někdo pochválí dílo, které je výsledkem té práce. Samotný proces psaní ovšem lidé z zvlášť neocení. To už je břímě, které spisovatel musí osaměle a mlčky nést “s.121... celý text
Malý princ (převyprávění)
2019,
Agnes de Lestrade
Krásná knížka! Malého prince považuji za jednu z nejkrásnějších knížek vůbec, proto jsem se trochu bála toho... na motivy známého příběhu... ale podařilo se! Nádherné ilustrace přiblíží knížku dětem, ale ani zjednodušená dějová linie textu neochudí dospělé. Pan Exupéry by se určitě nezlobil.... celý text
Komturova smrt
2018,
Haruki Murakami
Murakami mě natolik zaujal, že už delší dobu nečtu téměř nikoho jiného. Jedna kniha lepší než druhá . Vychutnala jsem si opět hodiny magického čtení. Tentokrát však zklamání v závěru. Jakoby autor už neměl čas knihu dopsat, všechny zápletky náhle chvatně uzavřel, někdy až tak, že nedopřál jejich pokračování, vysvětlení a rozuzlení ani ve fantazií čtenáře... celý text
Muži, kteří nemají ženy
2015,
Haruki Murakami
Murakami v lidské poloze, přesto i zde nadzemský Drive my car, Zamilovaný Samsa a Muži, kteří nemají ženy- to jsou mí favorité této knihy. Jednoho dne se z vás zničehonic stanou muži, kteří nemají ženy. Žádná předzvěst, žádná předtucha, ten den přijde bez varování a bez sebemenšího náznaku, ani nezatuká, dostaví se nepředvídaně. Zahnete za roh a hned vám bude jasné, že jste tam. A cesta zpět už neexistuje s.227 Při četbě mezi řádky na mě vykoukla dobře zamaskovaná obrovská láska. Láska muže k ženě. Hleďme, ženy nejsou jen chladnokrevné intrikánky. Trošku mě to, pane Murakami, mezi těmi řádky překvapilo, klobouk dolů.... celý text
První osoba jednotného čísla
2022,
Haruki Murakami
Trochu jiný Murakami. Stále výborný, ale jiný, než ten; kterého zbožňuji.
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
2010,
Haruki Murakami
I Kdyby Murakami napsal jen tuto jedinou knihu, měl by dostat Nobelovu cenu za literaturu. Přála bych si, aby jeho tlusté knihy byly ještě obéznější. Dělá mi dobře už jen knihami zprostředkovaná jeho blízkost- blízkost jeho slov, myšlení, duše. /“Duše má své vlastní principy, podle kterých jedná. A právě to je tvé já..”s-317/ “Poté, co jsem tu píseň mnohokrát v sobě přehrál, odložím nástroj na podlahu, opřu se o zeď a zavřu oči. Ještě v sobě cítím pohyb. Připadá mi pojednou, jako bych všechno v tomhle Městě byl vlastně jen já sám. Zeď, brána, zvířata. Lesy, řeka, větrná jáma i Tůň, všechno to jsem já. Všechno to mám v sobě. ..I tahle dlouhá zima i ta bude nakonec jen kus mne samotného. Poté, co sundám z rukou harmoniku, zavře dívka oči a vezme mou ruku pevně do svých. Z očí jí tečou slzy…s.458 Stín se posadí do sněhu a zavrtí párkrát hlavou… “…musím ale nést odpovědnost za to, co jsem udělal. Tohle je totiž můj svět…” s.498... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
“Zeměkoule se pomalu otáčí a všichni, všichni žijeme ve snu…” I já, okouzlována Murakamim …navždy.
O kocourovi, který přišel na Vánoce
2009,
Cleveland Amory
Příjemné vánoční čtení; dárek pod stromeček…