Ence
přečtené 395
Veronika se rozhodla zemřít
2000,
Paulo Coelho
Coelho nezvládá konce svých knih. Po neuvěřitelně stupidním závěru Alchymisty přišel předvidatelný a příliš čitelný závěr zde. Na knize oceňuji snad jen začátek, kdy jsou popsány pádné a přesvědčivé argumenty pro ukončení (nejen) Veroničina života. Následující pasáže jsou nezáživná slátanina s naivními bláboly a nezajímavými postavami.... celý text
Příroda a duše
2018,
Carl Gustav Jung
Kniha není určena nezasvěceným čtenářům. Je psaná velmi složitě, abstraktně a na můj vkus příliš nesrozumitelně (používání příliš mnoha cizích slov s nejasným významem mi vždy zavání umělými a nereálnými konstrukty). Jungův článek a názor na synchronicitu je formován na základě neověřených Rhineových experimentů. To Pauli je alespoň zdrženlivější a zmiňuje nutnost jejich potvrzení. Vědecká obec však nebyla schopna Rhineovy výsledky reprodukovat – podle Junga zřejmě pro malý zájem a zápal ;-) Z četby této knihy si mimo pocitu nepochopení vůbec nic neodnáším.... celý text
Osamělost prvočísel
2009,
Paolo Giordano
Na můj vkus je kniha příliš patetická a emocionální. To by samo o sobě nevadilo, ale v kombinaci s nesympatickými a vadnými hrdiny už ano. Alice je rozmazlená anorektička, která samu sebe nikdy nepřijala. Neváhá přitom kvůli své minulosti zničit i život svého manžela (zřejmě jediné optimistické osobnosti v románu). Knize nepomáhá ani Mattia, vzhledem k tomu, že je jedním z nejotravnějších literárních hrdinů, se kterým jsem se kdy setkal. Při jeho rozkládání pohybu náušnice do os kartézského systému jsem protáčel oči v sloup. Veškeré scény s Mattiou mi připadaly směšné, trapné a nereálné. Také jsem neměl pocit, že by měl Aspergera (už jen vzhledem k popisu jeho raného dětství). Průměrný čtenář podle mne nemůže Mattiovi a podobným postavám rozumět a proto si z příběhu o takových postavách pro sebe ani nic odnést. Mnohými opěvovaný výrok: „Lidé jsou často vězni svého neštěstí a své samoty v podstatě dobrovolně, nikoli proto, že by nevěděli jak z ní ven.“ je opravdu nosným prvkem románu. Při komplexní úvaze jej však nepovažuji za pravdivý nebo dopovězený. Připadá mi, že je to povrchní zkratka. Neštěstí, jehož jsou lidé "vězni" chrání tyto lidi před větším neštěstím, které číhá vně takového vězení.... celý text
Petrolej
1972,
Upton Sinclair
Začátek příběhu líčený skrze oči malého Bunnyho a orientovaný na těžbu ropy, obchod, otcovu praxi a jeho rady, na poměry v bohatých kruzích, na hádky vlastníků pozemků, nebo třeba na volné chvíle v Paradise považuji za velice zdařilý. Třináctiletý přemýšlivý Bunny je pro mě čitelnou a pochopitelnou postavou, se kterou jsem se neměl problém celkem rychle ztotožnit. S přibývajícími stranami se však příběh mění a dostává stále více politického a agitačního náboje, což je vzhledem k povaze podnikatelské činnosti hlavních protagonistů pochopitelné. Zdá se mi však, že na úkor politiky jsou upozaděny nosné prvky a kniha se stává hůře čitelnou a méně záživnou. Události už nejsou popisovány průběžně, ale zkratkovitě až v jejich důsledcích, motivy jednání postav nejsou vysvětlovány, jejich myšlenky a vnitřní boje nejsou prezentovány v podobném duchu jako na začátku knihy. Navíc jsou machinace s koncesemi a hlasy, ropné lobby, univerzitní poměry atp. popisovány zkratkovitě a nesrozumitelně (můj názor). Kvůli těmto vlivům se mi takřka všichni hrdinové s Bunnym v čele postupně odcizili a příběh pro mě přestal být atraktivním. Postava tesaře (náhoda?) Paula coby neochvějného poctivce, socialisty a posléze komunisty na mě nepůsobila věrohodně, sympaticky ani spasitelsky. Samotný závěr díla je těžce depresivní a bohužel se na mně minul účinkem. I když se mi poslední řádky nečetly snadno, závěrečná smršť zlých a tragických událostí a podivná pasivita postav na konci přesáhly únosnou a uvěřitelnou mez.... celý text
Zabiják
2002,
Émile Zola
Četl jsem vydání od DOBROVSKÉHO s.r.o. edice Omega z roku 2013. To, že už na obalu je čtenáři vyzrazen defacto celý děj je neodpustitelné, ale ještě bych to přežil. Musím ale říct, že tolik chyb, překlepů a snad i špatného vkládání přes ctrl+c ctrl+v (např spojení písmen 'ni' je v knize velmi často vloženo jako 'm', velké J jako hranatá závorka ], apod.) jsem ještě neviděl. Na každé stránce (bez přehánění) jsou asi dvě chyby. Nakladatelství odvedlo opravdu bídnou práci. Na mé hodnocení to však nemá vliv. Co se týče samotného románu, souhlasím s komentářem uživatele Faunik. Alkohol je pouze prostředek úpadku, ale hlavní příčina tkví v jednoduchosti, naivitě a celkové plochosti hlavních postav. Gervaise v jednom kuse nadává na bídný osud, který ale ona sama utváří svoji nečinností a prohýřenými úsporami. Nevěřím, že prostí lidé nedohlédnou dál, než za to co budou dnes obědvat. S její osobností, hloupostí a pasivitou jsem se prostě nedokázal ztotožnit. Zola se ani nesnaží vysvětlit, jak postavy uvažují a co v hloubi duše prožívají – místo toho zaplní přes 100 stran detailním popisem svatby a hostiny v krámu. Možná že se ale právě absencí jakýchkoliv niterných pochodů snažil o to, aby byly jeho postavy pouze nemohoucími lodičkami unášenými na vlnách krutého osudu. To se mu bezesporu podařilo, ale pouze za cenu, že jeho hrdinové nepůsobí živě a lidsky.... celý text
