Ence
přečtené 400
Christiane F.: Můj druhý život
2014,
Christiane F. (p)
Z dítěte se stala dospělá žena a z dětského, ale niterného a upřímného byť temného příběhu se stal příliš promyšlený, opatrný a také povrchní popis života dospělé Christiany F. Bohužel je to popis velmi chaotický a tak nějak řídký. Děj nemá časovou linii, o mnoho událostech se čtenář dozvídá až v okamžiku, kdy je psáno o jejich následcích, osobnosti aktérů jsou skryty, motivace ke způsobu chování hlavní hrdinky je málokdy vysvětlena, atp. Dost možná to z rozhovorů s Christianou napsat ani jinak nejde, jak o tom svědčí doslov Sonji Vukovic. Nicméně se mi zdá, že lidé, kteří tady píší něco ve stylu: "Feťák zůstane feťákem, obrat k lepšímu se nekoná, svých závislostí se nezbavila atp." ne úplně pochopili, že Felscherinow nikdy drogy přímo neodsuzovala (stejně jako její knihy). Spíše o nich píše ve stylu "něco daly, něco vzaly". Třeba i u nás známá Katka začala údajně s drogami pod vlivem jejich knih (její vlastní slova v rozhovoru pro extra.cz).... celý text
Opuštěná společnost
2017,
Erik Tabery
I když sdílím s E. Taberym mnoho názorů a stejný náhled na svět, nemůžu se ubránit dojmu,že kapitoly týkající se současného dění a aktérů (Zeman, Babiš) jsou silně tendenční. Ono i ty historické budou, ale člověk už je tak "zblblý" současnou interpretací dějin, že to neřeší. Nechápejte mě špatně – s autorem v zásadě souhlasím, ale stejně mi ta jednostrannost připadala až do očí bijící. Konzervativní nacionalističtí populisté nemohou být podle mě dílem kvůli zvolenému stylu jakkoli ovlivněni.... celý text
Samotář
2000,
Eugène Ionesco
Zůstává pro mne záhadou, proč nemohu přijít existencionalistickým dílům na chuť, když je mi ex. filosofie srozumitelná a blízká. Už u více ex. děl mi srozumitelný a čtivý začátek sklouzl do nepochopeného kataklyzmatického konce, který jsem dočítal s odporem (zde se to stalo po odchodu Yvonne, nebo Marie). Asi u mě nedochází k tak intenzivním patologickým neurastenickým poruchám, díky kterým bych Samotáře (nebo třeba Nevolnost) pochopil a v plné míře docenil.... celý text
Muž na vrcholu
2000,
Tom Wolfe
Myslím, že by knize více slušely dvě oddělené větve (georgijská a kalifornská) než jejich propletení v závěru knihy, které na mě působilo příliš vyumělkovaně. Ostatně samotný závěr mě bohužel zklamal, protože mám vždy problém s náhlými přerody postav; zejména pokud jim je 60 let a celý svůj produktivní život se pohybují po úzké developerské cestičce a také pokud se takový přerod odehraje zčistajasna a na posledních stranách. Náhody a v mém případě i neuvěřitelnost celého Conradova příběhu také ovlivnily můj celkový dojem z knihy (na druhou stranu Conradův "den blbec" považuji za bravurní a věrohodný popis společenského metropolitního pekla). Zaměření a styl je velmi podobný s "Bonfire of Vanities", proto bych řekl, že je velká pravděpodobnost, že komu se (ne)líbila jedna z knih, (ne)bude se mu líbit (an)i kniha druhá. V mém případě tomu tak určitě je. P.S. Fascinuje mě formát knihy (1. vyd., BB art, 2000), protože se držela v ruce snad ještě hůř než Bible a je absolutně neskladná. Ale zase má v anglickém i českém vydání opravdu originální obálku.... celý text
Ohňostroj marnosti
1992,
Tom Wolfe
Miluju realismus. Tohle dílo je dokonalým zrcadlem doby. Neustále jsem přemýšlel o svém nutně pokřiveném vnímání celé kauzy, kdybych byl pouhým čtenářem newyorských novin. Je příliš brzy hodnotit, ale myslím, že tahle kniha do jisté míry změní můj vztah k médiím a ke spravedlnosti. "A v takové situaci jsou psi chytřejší než lidi. Pes nelpí na představě, že je nějakým výstavním domácím zvířetem na nějaké fantastické výstavě psů, tak jako člověk. Psovi to dojde. Pes ví, kdy je čas proměnit se v šelmu a bojovat."... celý text
