Eseter
přečtené 109
Lhář 2
2011,
Jakub Ćwiek
Tentokrát je příběh víc komplexní, jednotlivé příběhy nejsou tak oddělené jako v prvním díle. Vyprávění je neméně zajímavé, líbí se mi nové postavy (až na slepici Jenny) a chybí mi některé postavy staré. Konec mohl být víc dobrodružný a záludnější. Oceňuju ale Ćwiekovo nadání pro vykreslení napětí a bojových scén a taky smysl pro humor.... celý text
Lhář
2011,
Jakub Ćwiek
Napínavá povídková knížka, která dokáže velmi rychle vtáhnout do děje. Chytré a zajímavé zápletky – to jsou hlavní přednosti Ćwiekova psaní. K tomu navíc velmi dobře napsané postavy – především Lhář. Nejvíc oceňuju bezvadné smíchání rozličné mytologie a tedy vystupování nejrůznějšího božstva. Z počátku mi vadily věci jako doslovné vykládání bible či lineární plynutí času i pro mýtické bytosti, ale přijala jsem to jako účelná Ćwiekova pravidla.... celý text
Hlazení duše
1998,
Dorothy Bullitt
Po této knize jsem sáhla omylem, ale nemůžu říct, že by mi vůbec nic nedala, nebo že bych ji vůbec nepotřebovala. Najde se v ní několik dobrých rad, všechno jsou to ale docela známé věci. Líbila se mi kapitola o recidivě, pochopila jsem díky tomu některé souvislosti. Je to dost stručná knížka, někomu ale jistě může pomoct překlenout těžké období nebo alespoň ukázat správnou cestu. Přesto bych se asi podívala ještě dál po nějaké další literatuře, pokud je potřeba.... celý text
Zkrocení zlé ženy
2011,
William Shakespeare
Spolu s Mnoho povyku pro nic patří Zkrocení zlé ženy k mým oblíbeným shakespearovským komediím. Je to pěkná hra a čte se velmi dobře. Opět mě Shakespeare přesvědčuje o své genialitě, především o znalosti lidských povah.... celý text
Život před životem – návraty do minulých životů
1992,
Raymond A. Moody
Minulé životy mě fascinují a hodně zajímají. Tato kniha především docela barvitě a detailně popisuje zkušenosti jiných lidí s regresní terapií. Líbí se mi praktický návod na autohypnózu a taky zmínka o křišťálové kouli. Hned jsem si zkoušela zírání do „křišťálového džbánu“.... celý text
Bohatý táta, chudý táta - Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne
2001,
Robert T. Kiyosaki
Určitě mě tato kniha donutila přemýšlet o některých věcech úplně jinak, trochu pozměnila vnímání světa kolem mě, ale nezpůsobila, že bych nějak zásadně přehodnotila své priority. Navíc jsem přišla na to, že jsem právě ten člověk, který velmi rád bude pracovat pro peníze. Nejsem k mému zklamání žádný kapitalista. Ale nevadí, i tak docela zajímavá knížka, jen málokdo se podle ní asi bude řídit.... celý text
Jih proti Severu 1
2008,
Margaret Mitchell
Po přečtení první strany jsem měla chuť knížku zahodit. Pak jsem se ale rozhodla dát jí šanci a popřípadě si přečíst něco opravdu strašného (což někdy není na škodu). Nakonec je mé hodnocení někde uprostřed. Doba a prostředí popisované v knize je zajímavé, samotný příběh mě zaujal a lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nezajímalo, jak to bude dál. Vadil mi rozvláčný a zbytečně detailně popisný způsob vyprávění. Víc mi ale vadil rasistický podtón, který bych dokázala pochopit u postav (vzhledem k době a místa, kde žily), ale těžko u autorky. Často pro mě bylo těžké rozeznat, co je názor postavy a co již autorky samotné – což je dobré, alespoň má člověk o čem přemýšlet. Na druhou stranu se bojím, že se se spoustou těch nechutných myšlenek a narážek Margaret Mitchell ztotožňovala. Některé obhajoby otroctví jsou opravdu hrůzné a těžko se mi určité pasáže četly, aniž bych neměla chuť knížku namístě roztrhat. Škoda že román není víc objektivní a trochu jednodušeji vyprávěný, bylo by z toho zajímavé vyprávění o jedné fakt nesympatické ženě.... celý text
Jarmark marnosti
2010,
William Makepeace Thackeray
Vanity Fair je hlavně specifický svým stylem vyprávění. Autorovo tlachání „mimo mísu“ mě někdy iritovalo a nudilo, většinou bylo ale spíš zajímavé. Přesto je kvůli těmto vykecáváním román příliš obsáhlý. Docela mě ale pohltil; nejvíc oceňuju jeho námět a morální poučení vůbec. Líbí se mi, že nakonec dobro (tedy víra a láska) zvítězí. Největší plus je pro mě příběh Amelie a Dobbina.... celý text
Lamentace/Dopisy mužům
1995,
Božena Němcová
Asi jsem si zvolila podivně: přečíst si Lamentace aniž bych kdy něco od Boženy Němcové četla. Já ale chtěla poznat, jaká byla, po tom co jsem slyšela pár citací právě z jejich dopisů. Kniha BN nestaví v moc příznivém světle a já o ní jako o člověku ztratila iluze. To nic nemění na tom, že mě tato kniha opravdu nalákala konečně si přečíst alespoň Babičku. Některé dopisy jsou vskutku skvostně napsané, postupem času ale přibývá těch lamentací. Spousta psaní je o běžných a docela dost nudných záležitostech. Přesto jsem často zapomínala, že čtu pravdu a že to není smyšlený příběh. Dopisy mě dokonale přenesly do zajímavé minulosti. Nejvíc mě z přátel BN bavil a zaujal Václav Čeněk Bendl.... celý text
Stín na severu
2003,
Philip Pullman
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě takhle pohltila. Líbil se mi už Rubín, ale tenhle díl je eště lepší. Oproti první knize mají postavy trochu více prostoru, jejich charaktery mají větší hloubku, což románu nesmírně prospělo. Zápletka opět velmi zajímavá, sem tam předvídatelná a sem tam ne. Stín na severu je velmi čtivý a napínavý a i když je napsán docela jednoduše, přeci jen na tomto stylu vyprávění něco je, něco co napovídá o autorově hloubavosti a znalosti lidských duší. A hlavně závěr mě přinutil zamyslet se nad významem dobra a zla.... celý text
Rubín v kouři
2002,
Philip Pullman
Taky jsem nečekala, že mě Rubín tak chytne, hodně mě překvapil jeho svěží styl vyprávění. Sally je dost neobyčejná; nenapadlo by mě, že i účetní může být zajímavou hrdinkou. Všechny postavy jsou pěkně rozkresleny, ale neškodilo by, kdyby byly víc plastické. Někdy jsou to jen takové náčrty charakterů. Velmi se mi líbila dvojice Sally a Fred a taky zákeřná paní Holland. Škoda jen těch překladů jmen, to se někdy nedá...... celý text
Poslední poklona Sherlocka Holmese
2001,
Arthur Conan Doyle
I tato sbírka povídek o Sherlocku Holmesovi mě bavila. Jednotlivé případy byly víceméně napínavé, ale mě stejně nejvíc baví úvodní rozhovory Sherlocka a Watsona. Obě postavy jsou totiž velmi dobře napsané a osoba Holmese je mi svou výjimečností, genialitou a podivínstvím víc než sympatická. Trochu mi nesedí, jak Doyle využívá stále stejného schématu a téměř se nesnaží o invenci. Někdy se mi dokonce stává, že si jednotlivé příběhy nepamatuju, anebo pletu dohromady a myslím, že je to hlavně proto, že jsou napsány tak podobně. Nejvíc se mi asi líbily povídky Bruce-Partingtonovy dokumenty a Umírající detektiv.... celý text
