Eslem
přečtené 687
Mlýn na mumie
2014,
Petr Stančík
František Kotleta se pokouší psát jako intelektuál - přesně takový je můj dojem z tohoto Magnesií Literou oceněného díla. Kniha je v podstatě bezdějová, pouhý kompilát autorských výkřiků a literárních výstřiků. Jestliže každý z nás tíhne k nějakému hříchu, pak tím páně Stančíkovým musí být nestřídmost; vlastním obžerstvím čtenáře přecpává ve všech možných významových rovinách. Autorova výdrž v sebeukájení mě unavila ještě před polovinou, ať už šlo o zajímavé myšlenky a historická fakta zalitá absurditou jeho vynalézavosti, bizarní kuchařinu nebo přemíru fantazií dějotvůrce, který je při svém věku a otylosti stíhaný hněvem falického boha Priápa, a tak své zanedbané moudí čtenáři alespoň co chvíli otlouká o hlavu. Všechny tyto zážitky mi PS nezapomněl obohatit ani coby poeta - "odcházel oholen i vyhulen" má bezpochyby ambice stát se memetickým rýmem mezi těmi nejsečtělejšími puberťáky 21. století. Vzhledem k tomu ocenění bych si nejspíš mohla dovolit srovnávat například se Jménem růže, ale… není třeba. Mlýn na mumie zkrátka představuje potenciál utonulý v nevkusu.... celý text
Paní jezera
2012,
Andrzej Sapkowski
Četba této série pobavila, zaklínač Geralt, který neohroženě loví obludy a sám je kdovíproč štván krásnými ženami, ale možná ještě víc... (trefné postřehy na http://www.sapkowski.cz/sexualni_idol.asp) Málem všechny postavy jsou vlastně nesympatické, takže Sapkowski musel sáhnout až ke zmetkům kalibru Rienceho apod., aby si čtenář našel, komu fandit.... celý text
Krajina háďat: Povídky o apokalypse
2019,
* antologie
Pestrá žánrová směs apokalyptických povídek, od klasického postapa až po sci-fi. Někdy stačilo variace na soutěžní téma (apokalypsa osobní, živelná nebo ve smyslu zjevení) vyjmenovat (Téma je apokalypsa), jinde se je podařilo i obsáhnout (Dotyk motýlího křídla). Klasické zombie postapo je zastoupeno Návratem post. otce - logicky sice drhne a chabou pointu navíc vyzrazuje už v názvu, ale je velice zručně napsané. Čistě osobní apokalypsy na mě působily prvoplánově a nezanechaly výraznější dojem (měly to těžké, protože jsem srovnávala s Rubinovou liečbou a podvědomě nejspíš i s Flowers for Algernon); výjimkou bylo hodně zdařilé řemeslné provedení Konce emocí. Osobně se mi moc nelíbily Mýtina (po slibném začátku se vyvrbila v otravně napsanou skoronovelku spíš jen protahovanou než dramatizovanou opakujícími se momenty) a Krajina Háďat (několik halabala smíchaných obehraných motivů s vyústěním do ztracena). Nejrozporuplnějším kouskem byl bezesporu Nezvaný host. Na jednu stranu příjemné jednohubkové fantasy osvěžení, na druhou se mi nechce věřit, že by se „pod čarou“ nenašlo nic lepšího než scénka s čarodějem Gandalfem a párečkem natvrdlých teletubbies. S přihlédnutím k tomu, že se jedná o soutěžní sborník, je celková úroveň povídek velmi dobrá a zdají se vyrovnanější než v předchozích dvou ročnících.... celý text
Panství krve a kovu
2019,
Sara Holland
Autorka má docela příjemný způsob vyjadřování, navzdory tomu se ale kniha nečetla vůbec hladce a v necelé polovině jsem jí dala sbohem. Jednak mě opakovaně mlátil výraz papá, který z úst dcery kováře vyzníval naprosto nepatřičně, ale ještě častěji jsem lapala po dechu při každém logickém kopanci; některé měly sílu prorazit i vypnutým mozkem. I na YA poměry byla nesmyslnost konání postav a fungování světa extrém. Když přičtu klasicky ufňukanou a současně hrozně statečnou hrdinku s nezajímavou osobností, vyjde mi jen další kniha, která si nezaslouží svou obálku.... celý text
