FemmeFragile
přečtené 234
Osvícení
2019,
Stephen King
Když se mi kniha dostala do ruky, měla jsem tou dobou už bohužel odkoukaný film s Jackem Nicholsonem v hlavní roli - kdysi nám to pouštěli ve škole pro "popularizaci angličtiny", ale já z toho tehdy měla dost špatný zážitek, zejména kvůli tomu Nicholsonovi, který mě začal štvát už v Přeletu nad kukaččím hnízdem a tady ve své hitparádě pokračoval... Knihu jsem tedy brala do ruky dost s odporem, zápletka mi podle filmu přišla dost - s prominutím - "debilní" a jediný důvod, proč jsem se k rozečtení odhodlala, byl ten, že jsem tou dobou neměla na čtení co jiného. Když jsem si však odmyslela Jacka jako Jacka Nicholsona, a představila si pod ním někoho, kdo nevypadá už v základu jako úplný šílenec a kdo se tím šílencem teprve stává, otevřel se mi další neuvěřitelný Kingův svět plný neodůvodněné hrůzy, strachu z něčeho, co není vidět, není slyšet a o čem ani nevíme, zda to vůbec existuje... Vzhledem k tomu, že jsem knihu četla na dovolené v hotelu, dovedete si asi představit, jak jsem po čtení "ráda" chodila po tmě do koupelny, kde naštěstí ovšem byla sprcha a ne vana. Stephen King je zkrátka jeden z těch autorů, který vás dvěma slovy přesvědčí úplně o čemkoli, že je to skutečné a může se to stát, a zde tomu bylo nejinak... 4 hvězdičky dávám jen proto, že jsem od Kinga četla několik ještě lepších knih, ale pokud bych měla hodnotit ne v kontextu autora, nýbrž v kontextu všech autorů, byla by tahle kniha někde na vrcholu a klidně bych jí těch 5 hvězd dala. Všem milovníkům filmů však radím, aby si nejprve přečetli knihu, než začnou soudit podle filmu...... celý text
Madisonské mosty
2015,
Robert James Waller
Těžko říct, co je na této knize tak výjimečného. Na první pohled se příběh zdá jako kardinální pitomost - potulný zpocený fotograf od National Geographic zabloudí a zeptá se na cestu ženy farmáře, jejíž manžel a děti se víc zajímají o prase, které později prodají na porážku, než o ni. A odtud se pak rozvíjí milostný příběh zvíci čtyř dní. Milenci se pak už nikdy neuvidí, ale jejich láska trvá po celý život - a nakonec i po smrti, když se potkávají na symbolickém místě. I průměrný čtenář by každou takovou knihu po pár stránkách zahodil jakožto klišé nad klišé. Ale Madisonské mosty ne. Něco na nich je nesmírně naléhavého, co čtenáře magicky popouzí do čtení. Je večer, skoro půlnoc, a vy už chcete jít spát. Tak dočítáte odstavec. Do tečky na konci stránky. Další kapitolu. A nakonec je skoro ráno a vy máte přečtenou celou knihu a věříte každé řádce v ní napsané. Ačkoli jste celý život přísnými realisty, najednou víte tak jistě, jako že země je kulatá a točí se, že láska na první pohled existuje a že stačí pouhá vteřina v životě, kdy celá vaše životní cesta dostane smysl a směřovala sem, právě do tohoto okamžiku, stejně jako Francesca cestovala z Itálie až do Ameriky a Robert přes celý svět, aby se setkali na verandě farmy jejího muže, a prožili spolu něco výjimečného, co jiné lidé nenajdou za celý život. A stejně tak se jejich cesty nakonec rozdělí, aby za mnoho let dospěly až k řece pod Rosemanovým mostem. A tohle je zřejmě kouzlo Madisonských mostů. Není to příběh o lásce, nýbrž o osudovosti, a v tom spočívá důvod, proč tuto knihu čtenář nedokáže i přes zjevnou nesmyslnost odložit. Na osud a jeho křížení s osudy jinými totiž svým vlastním způsobem věří každý z nás, kdo se alespoň jednou v životě doopravdy zamiloval.... celý text
Dlouhý pochod
2012,
Stephen King
Myslím, že po dlouhé době mi při psaní recenzí došla slova. Nedokážu vyjádřit, co ve mně tato kniha zanechala, přesto že je tak prostá a vlastně o ničem - dobře, banda kluků, co se bůhvíproč přihlásila k dobrovolné smrti, jde, jde po silnici - prostě nuda - a postupně umírá. Banalita. Přesto z děje, který je tak absurdní, až je nezajímavě jednotvárný, King alias Bachman udělal knihu, na kterou nikdy nezapomenu. Postavit děj jen na monotónnosti a sporadickém pološíleném dialogu je nesmírnou odvahou a ukazuje to pouze, že King je v současné době jedním z nejlepších spisovatelů, jací po světě chodí a snad i kdy chodili... Mám za sebou několik z jeho knih a myslela jsem, že už nic nepřekoná jeho Zelenou míli, ale spletla jsem se. Tahle kniha se jí zařadila rovnocenně po bok. Obě knihy se vyznačují brilantním zobrazením nepřekonatelné vůle k životu, ale také okamžiky smíření se s ním... Jestli bych měla jednu knihu ze všech na světě někomu doporučit, nedokázala bych si jednu jedinou vybrat. Ale tahle by rozhodně patřila k těm, mezi kterými bych se rozhodovala.... celý text
