Finn69 přečtené 808

Dracul 2020, Dacre Stoker

Stokerův Dracula je pro mě v rámci žánru naprosto na špici, vzpomínám si ještě dneska, jak mě dostal při prvním čtení. Byl jsem ještě kluk a četl jsem to večer před spaním - no řeknu vám, že jsem měl pár hodně divokých snů a potmě bych nešel ani těch pár kroků do koupelny :) A J.D. Barker mě zase nedávno chytil na svou trilogii o Samu Porterovi, parádní to jízda, doporučuji. Takže to vypadalo už ze startu víc než nadějně a opravdu to nebylo špatné. Jde o jakýsi prequel k Draculovi, kde se sice nedozvíte až tak moc nového o hraběti samotném, zato zjistíte mnoho nového a překvapivého o samotném Bramu Stokerovi. Stylově se oba autoři snaží držet se svého velkého vzoru, čili střídání vypravěčů i formy, deníkové záznamy, dopisy atd. A daří se jim to, to zas ano. Příběhová linka kombinuje známá fakta ze Stokerova života s fantazií a oboje to zajímavě propojuje s dějem původního Draculy, to taky hodnotím vysoko. Nicméně ta prapůvodní hrůza z toho už na mně nevyzařovala, jsem už přece jen nějaký ten rok starší a holt Dracula je jen jeden. Hodnotil bych někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami, a jelikož zrovna doma nemáme česnek, dám tam raději čtyři.... celý text

Špičkou jazyka 2010, Sarah Waters

Tak tady Sarah Waters hodně povolila uzdu svým dvěma hlavním tématům, lesbické lásce a viktoriánské pornografii. Napsané je to moc pěkně, i příběh a prostředí jsou zajímavé, v tom si Špičkou jazyka nezadá se Zlodějkou. Nicméně na můj vkus je tam těch lesbiček až příliš a hlavní hrdinka mi často lezla na nervy. Oblíbit si někoho, kdo se prakticky celý život chová jako bezcharakterní čubka, je těžké. A závěr pro změnu trochu zaváněl červenou knihovnou. Takže nakonec takové lepší tři hvězdy, asi to není úplně pro mě.... celý text

Zlodějka 2008, Sarah Waters

Knížky Sarah Waters se opravdu moc pěkně čtou, rád jsem Zlodějku po letech zase otevřel, abych si to připomněl. Pokud se vám líbí viktoriánská atmosféra a spletité zápletky jako od Dickense nebo Wilkie Collinse, případně patříte mezi fanoušky Kvítku karmínového a bílého, bude se vám určitě líbit i tahle knížka. Myslím, že si od Sarah hned dám ještě něco, nejspíš její nejznámější kousek Špičkou jazyka.... celý text

Okultace a jiné povídky 2016, Laird Barron

Na téhle sbírce se mi asi nejvíc líbí taková ta pochmurná lovecraftovská nálada, kterou je prolnutá. Některé povídky jsou výborné, některé už míň a skoro všem by prospělo, kdyby se trošku "prořezaly", těch kudrlinek a ornamentů je někdy až moc. Je to trošku jako nové album Iron Maiden, kde je všechno perfektní, ale na 8 písniček jsou potřeba 2 CD. Samé dlouhé intro, outro, skladby dlouhé skoro 20 minut... a pak vás to prostě občas zahltí a zjistíte, že vám to jde jedním uchem tam a druhým ven protože je toho všeho moc. První povídky mě tak úplně nechytily, jak "Les", tak zejména "Lagerstätte" mi dělaly problém udržet pozornost, z výše uvedených důvodů. Kratší a sevřenější "Okultace" mě zaujala daleko víc, pěkná věc. "Mystérium tremendum" je docela fajn, ale i tady by prospěla dieta. "Co peklo schvátí" mě nezaujalo vůbec. Totéž "Strappado". Takže touhle dobou jsem to viděl tak na dvě hvězdy, "it was OK". Pak ale naštěstí přišlo to nejlepší, povídky "Hotel Broadsword", "30" a "Šest šest šest", tady jsem rázem zpozorněl a začal si to pořádně užívat, tohle jsou horrory jako řemen. Čili z devíti povídek se mi čtyři líbily hodně, dvě mě nebraly a zbylé tři tak neutrálně, čili mi to vychází někde kolem tří hvězdiček. Musím k tomu ale dodat, že druhá polovina sbírky by si zasloužila lepší hodnocení. Navnadilo mě to, zkusím určitě od Barrona ještě něco dalšího.... celý text

Knihovna na Černohůrce 2016, Scott Hawkins

Na někoho možná až příliš drsná a krvavá fantasy (nebo spíš horror) o pádu boha a o tom, jak vychovat boha nového. O tom, jak tenké jsou stěny té bubliny, které říkáme realita kolem nás. Má to takový lehký nádech Clive Barkera, je to ale originální a zajímavá věc. A přes všechnu tu krev a cucky i překvapivě vtipná a zábavná. V první polovině to byl jasný kandidát na pět hvězd, ke konci sice trošku ubírám na čtyři a kousek, ale spokojeně vrním :) A to je to autorův debut, klobouk dolů.... celý text

Lovecraftova země 2018, Matt Ruff

Upřímně řečeno, moc se mi to nelíbilo. K horroru to má daleko a Lovecraftovi to nesahá ani po kotníky. Je to taková fantasy (řekl bych) pro mladší čtenáře, místy je to docela naivní. Hlavní hrdinové jsou bez bázně a hany a bez větších problémů si poradí s každým mocným protivníkem. Kouzlí se tu o sto šest, ale bát se rozhodně nebudete. Víc než o horror či fantasy tu jde o dobu a prostředí, kde se to celé odehrává, tedy zobrazení segregované Ameriky v padesátých letech, a to očima afroamerických hrdinů. Tohle je v téhle knize asi to hlavní, a tady snad občas opravdu ucítíte tu dusivou horrorovou atmosféru. Ale to z toho ještě nedělá dobrou knihu, je to prostě nenáročná záležitost, která ve vás hlubší stopu nenechá.... celý text

Co dělá tenhle knoflík? 2021, Bruce Dickinson

Tohle jsem si nemohl nechat ujít, vždyť Maiden poslouchám už od alba Number of the Beast. Vždycky jsem se ale víc zajímal o jejich muziku než o jejich život mimo koncertní pódia. Tahle knížka mi padla do ruky víceméně náhodou, memoáry rockových hvězd normálně nečtu, Bruce je ale natolik zajímavá osobnost, že jsem že to rozhodl zkusit. A nelituju. Jsou to jiné memoáry, než je normálně zvykem. Předně to psal skutečně Bruce Dickinson, a ne nějaký námezdný pisálek. A napsal to dobře a čtivě a s humorem, není to konečně jeho první kniha. Za další, nečekejte žádnou divokou jízdu ve stylu "sex, drogy a rocknroll", tohle není Ozzy Osbourne ani Lemmy Kilminster. Minimum se dozvíte o osobním/rodinném životě, s výjimkou dětství a mládí vlastně nic, o tom ta kniha taky není. A o čem teda je? Je to o tom, jak se z kluka z Worksopu stala živá legenda, metalový zpěvák, skladatel, pilot dopravních letadel, spisovatel a šermíř. Je to celoživotní jízda nonstop bez zastávky na oddech, kterou nezastavila ani rakovina. Mě se to líbilo, díky a doufám že nám Maiden s Brucem ještě zahrajou kupu pořádné muziky :)... celý text

Vzpomínka na modrou planetu 2020, Alastair Reynolds

Je to až divný, dávat Reynoldsovi jen dvě hvězdičky, ale mě z toho prostě víc nevychází. Je to docela ucházející scifi z blízké budoucnosti, určená zřejmě mladším čtenářům. Dva mladí sourozenci odmítají otěže své široké a bohaté rodiny/obchodního impéria a namísto obchodu se věnují umění a záchraně slonů. Po smrti své staré a podivínské babičky se však shodou okolností stanou součástí honu za jejím ukrytým tajemstvím. Obnáší to mnoho létání po sluneční soustavě, luštění prapodivných hádanek a rébusů, sváry s příbuznými i debaty s inteligentními velrybami. To všechno s cílem posunout lidstvo technologicky a vůbec všelijak dál, zejména dál do vesmíru. Dojde i na to scifi a je ho tam i docela dost, není to ale ten Alastair Reynolds, na jakého jsme zvyklí. Jsou k tomu ještě dva díly, ale asi to není pro mě.... celý text

Erebus - Příběh ztracené lodi 2019, Michael Palin

Jsem odedávna velký fanda Monty Python a Michael Palin pro mě vždycky bude tím nejlepším dřevorubcem v podprsence a lodičkách na celém světě. A teď jsem zjistil, že kromě toho dokáže napsat i poutavou historickou práci o smutném osudu slavné průzkumné lodě Erebus. A že si s tím musel dát obrovskou práci, je opravdu poznat. Musel čerpat z řady pramenů roztroušených po celém světě, z rodinných archivů, ze zachovaných dokumentů námořnictva ... je až s podivem, kolik se toho podařilo uchovat. A pak se mu z toho povedlo dát dohromady příběh, od kterého se těžko odchází. Je to plné informací a přesto čtivé a zajímavé, navíc v současných třicetistupňových vedrech přijde trocha toho sněhu a ledu jistě vhod :) Četl jsem i Simmonsův Terror, a je to zajímavé srovnání historického románu a faktografie, doporučuji všem si to zkusit.... celý text

Klaun Šalimar 2008, Salman Rushdie

Hlavním hrdinou je téhle knížky není až tak titulní hrdina, ale samotný Kašmír. Bývalý ráj, o který se přetahují Indie s Pákistánem a Čínou, a pomalu ho tak mění v peklo. A klaun Šalimar a ostatní hrdinové tohoto příběhu se mění spolu s Kašmírem, nic jiného jim nezbývá. A není to k lepšímu, jak by taky mohlo. Jako vždycky u Rushdieho, je to krásně napsané a čtení si užijete. Vyprávět on prostě umí a je to vždycky zážitek, když se vám některá z jeho knih dostane do ruky. Já za jeho nejlepší dílo považuju Děti půlnoci a na opačném konci mám jeho nejznámější knihu, Satanské verše, která mě hodně zklamala. V téhle škále je Klaun Šalimar rozhodně blíž k Dětem půlnoci, je to dobrá kniha a neuděláte chybu, když se do ní pustíte.... celý text

Muž, který rozuměl hadí řeči 2011, Andrus Kivirähk

Je to zároveň fantasy, pohádka, horror, mýtus i satirické podobenství, zkrátka estonské podivno :) Pokud si dokážete užít svět, kde lidé mluví s hady, medvědi milují krásné panny a nad nekonečným lesem létají okřídlení dědečkové s jedovatými zmijími zuby, bude se vám to líbit. Zvlášť pokud vám nevadí, že tenhle příběh umí být i pořádně krvavý. Čte se to dobře, lehce, styl mi trošku připomínal Aarta Paasilinnu, ovšem podstatně hororovějšího. Stojí to určitě za přečtení, není to žádná tuctovka.... celý text

Písně mrtvého snivce 2021, Thomas Ligotti

Ligottiho jsem zatím znal jen z jediné povídky, takže jsem neměl tak úplně představu, co od téhle sbírky čekat. Docela bizarní obálka, vydáno u nakladatelství které vydává taky knížky Carltona Mellicka III ... inu očekávání byla trošku rozporuplná :) Ale jak je vidět podle hodnocení, docela jsme se s panem Ligottim potkali a doufám, že si od něj v budoucnu ještě něco přečtu. Není to běžná sbírka hororových povídek, jak je dneska chápeme a známe třeba od Clive Barkera. Daleko víc to působí, jako by Ligotti absolvoval kurs tvůrčího psaní vedený samotným H. P. Lovecraftem. Je tu ta samá všudypřítomná tíživá atmosféra, různí podivíni nahlížející do cizích světů a obvykle platící vysokou cenu za to, že se dotkli nedotknutelného a viděli to, co bylo zapovězené. Zmínku si zaslouží jazyk, kterým je to všechno vyprávěné, k těm temným příběhům úžasně sedí. Tady určitě má hodně velkou zásluhu překladatel. Je to Ligottiho prvotina, navíc skoro 40 let stará. Docela mě zajímá, kam se jeho styl za tu dobu posunul a doufám, že se dočkáme dalších překladů.... celý text

Na plný plyn 2020, Joe Hill (p)

Docela dobrá sbírka horrorových povídek, a aby taky ne, autor má pro tyhle věci tak nějak od přírody vlohy. Jak už to tak u povídkových knih chodí, bylo tu pár hodně dobrých (Faun, Temný kolotoč, Palec, Ve vysoké trávě), ale i pár takových, které mě nebavily (Ďábel na schodech, Tweetování z cirkusu mrtvých, Propouštíme vás). Vyloženě špatného tu nebylo nic a četlo se to celé velmi pěkně. Joe Hill mě zaujal už svou první sbírkou Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy, bylo to jako číst klonovaného Stevena Kinga. A tenhle vzor jde hodně cítit i z této knihy - je to zároveň její silná i slabá stránka. Někdy to totiž vypadá, jako by Joe Hill neměl vůbec žádný vlastní styl, ze všech povídek je hodně cítit vliv právě Kinga, a když to není on, tak je to často třeba Bradbury. Nicméně, oba tihle pánové byli a jsou skvělí povídkáři, takže proč vlastně ne. Joe Hill se svou inspirací konečně nijak netají.... celý text

Novodobý svět 2009, Steph Swainston

Novodobý svět nás vrací zpátky do nikdy nekončící války Čtyřzemí proti ničivému Hmyzu. Tentokrát se zdá, že architektka Kruhu přišla s geniální metodou jak se Hmyzu konečně zbavit a vyčistit Papírové kraje, jak už to tak ale bývá, cesta do pekla je často dlážděná dobrými úmysly... Je to opět trošku jiné, než oba předchozí díly, například do světů Přesunu se dostaneme jen tak na skok, a ještě je to něco jako autobusový zájezd "Poznejte všechny krásy Francie ve dvou dnech". Co se týká příběhu a postav, kromě Janta (neobvykle střízlivého) je to hlavně o lučištníku Bleskovi, jeho dceři Kyan a lékařce Kapce, o věčném sporu mezi starým a mladým, osvědčeným a novým, neměnnou jistotou nesmrtelných Eszajů a ochotou riskovat a měnit věci, kterou přináší Zaskajové. Opět doporučuji, jako celou tuhle trilogii. A když tak o tom přemýšlím, přidám tam i tu pátou hvězdu. A zkusím i další dva díly, které už bohužel česky nevyšly.... celý text

Čas jako dar 2007, Steph Swainston

Pokud se vám líbil Rok naší války, neváhejte a pokračujte dalším dílem. Je tam totiž všechno to, co trošku chybělo v díle prvním. Dozvíte se daleko víc o jak historii Čtyřzemí (nebo Pětizemí?), tak i o dalších světech. A taky o samotných nesmrtelných Eszajích, o jejich (zdaleka ne idylických) vzájemných vztazích a jejich pohledu na smrtelné Zaskaje. Trochu světla dopadne dokonce i na tajemného císaře Sana a jeho plány. No a pak je tu Kometa Jant, jeho závislost na drogách a putování do cizích světů Přesunu. Tam se samozřejmě podíváte taky a setkáte se s řadou zajímavých typů, vyzdvihl bych hlavně ostrou žraločí sexbombu Estragon v krev sajícím sporťáku. Nebo třeba Vermiformii, i když ta je pro změnu poněkud eklhaft. Oproti prvnímu dílu sice méně Hmyzu, o to je tu ale více hradní politiky a vzbouřenců, takže o bitvy a šarvátky nepřijdete. Konec je možná trošku moc ukvapený, ale nezklamal. Je to pořád dobrá, originální fantasy, kterou by mělo číst daleko víc lidí.... celý text

Rok naší války 2005, Steph Swainston

Tohle se povedlo, je to čtivá, zajímavá a hlavně originální fantasy s nádechem Nového Krobuzonu a snad i trochu Venissu. Nečtu to poprvé a asi ani naposledy, celá tahle trilogie na mě pořád kouká z toho regálu v knihovně, kde se k sobě vinou knihy z laserovské edice New Weird. Občas holt neodolám, něco vytáhnu a přečtu si to znovu. Nikdy nelituju, jsou to všechno dobré věci a tahle knížka i trilogie patří k těm nejlepším. Doporučuji.... celý text

Trochu divné kusy 3 2007, Martin Šust

Další sbírka podivností vybraných Martinem Šustem, a stejně jako u předchozích dvou, i tady vás řada věcí nadchne a žádná nezklame. Na žebříčku podivnosti bych dal hodně nahoru třeba poněkud úchylného Markýze de Wonku (ano, toho z Továrny na čokoládu). A zaujme vás daleko víc věcí, vypíchnu třeba jen tak z hlavy "Dům u sedmi knihovnic", "Kouzelné vody klín" nebo "Společníka sov". Doporučuji celou tuhle sérii, je výborná, všechny tři díly. Ten první u mě nad ostatními o kousek vede, ale je to vážně jen o špičku nosu.... celý text

Trochu divné kusy 2 2006, Martin Šust

Oproti první sbírce mi tu chybí nějaká naprostá pecka jako třeba Verglas nebo Familiár. Nicméně pořád velmi dobrá knížka, pokud máte tyhle mírně "weird" věci rádi. Vyzdvihnul bych třeba povídku "Pašo" Paola Bacigalupiho, Barzakův "Jazyk můr" nebo "V ústí řeky včel" Kij Johnsonové. Ale jako celek mi to prostě pořád vychází o hvězdičku míň než první díl. A poznámka na závěr: jak tohle může být první komentář u knihy, která vyšla v roce 2006 a má hodnocení 86%? Čtenářům to zřejmě vyrazilo dech :)... celý text

Trochu divné kusy 2005, Martin Šust

Vracím se k těmhle sbírkám po letech a je to jedním slovem požitek. Takové perly jako MacLeodův "Verglas", Miévillův "Familiár", "Zmrzlinová říše" Jeffrey Forda nebo třeba "Proměna Martina Lakea" od Jeffa VanderMeera hned tak na jednom místě nenajdete. Ano, ani v téhle knize není všechno zlato, co se třpytí, je to přece jen sbírka povídek od různých autorů se všemi plusy a mínusy, které z toho plynou. Tady se toho ale třpytí fakt hodně a většina z toho je ryzí.... celý text

Vlast 2019, Fernando Aramburu

Baskické ETA byla za mých o něco mladších časů plná televize i rádio, takže to byl první impuls proč knížku otevřít. Mám někdy pocit, že už se zapomíná na to, že terorismus nevynalezli fousatí imámové v novém tisíciletí a že si právě ETA nebo irská IRA s nimi rozhodně nezadala. A tak jsem čekal baskické nacionalisty, politiku a atentáty. Ne, že by tu nic z toho nebylo, ale není to v téhle knize kupodivu to hlavní. Jde tu hlavně o ty obyčejné Basky, kteří chodí do práce a přátelí se sousedy, dokud jim ETA do života náhle a drasticky nezasáhne. Třeba tím, že jim vezme syna a udělá z něj fanatického bojovníka za nezávislé Baskicko. Nebo prohlásí jejich přítele a souseda za vyvrhela a zrádce, takže se ho ani neodváží pozdravit. A to nemluvím o obětech atentátů a jejich rodinách. A o těch, kterým se stalo tohle všechno dohromady. Tahle kniha je především o tom, jak se s tím vším dokážou či nedokážou vyrovnat. A jestli vedle sebe dokážou viníci, oběti a jejich rodiny vůbec dál žít. Je to zajímavé a pěkně napsané, a hlavně, uvěříte, že se tohle všechno opravdu mohlo stát.... celý text