fog
přečtené 341
Neviditelný
1979,
Jaroslav Havlíček
Klenot české literatury, kniha, která se nadlouho zavrtá pod kůži… po dočtení mi to nedalo, abych se nekoukla také na film(z r.1988) a zde chci jen podotknout, že samotný závěr vlastně vyznívá docela jinak než v knize. Taky jsem měla problém s obsazením některých postav, zejména Katy - v knize sedmnáctiletá, veselá a Soni oddaná přítelkyně je zde ztvárněna v době natáčení třiačtyřicetiletou herečkou...... celý text
Nebe nemá dno
2010,
Hana Andronikova
S touto knihou, snad více než s kteroukoliv jinou, je třeba se setkat ve správnou dobu a především ve správném rozpoložení. Pro mě to byl velmi silný, intenzivní zážitek, výjimečná kniha, vnímaná především v pocitové rovině. Text psaný bez velkých písmen na mě nepůsobil rušivě, naopak proud nejhlubších osobních pocitů a prožitků, snových vizí a vzpomínek jakoby ani nesnesl ohraničení svázané gramatickými pravidly, žádnými záchytnými body, které ostatně ztrácejí na významu tam, kde je hlavní téma strach, úzkost, obavy a kde se za každým slovem skrývá smrt… Ukázky z knihy: "musí se smát, jak se hezky učíme všechno pojmenovat, jak se učíme vyjednávat, vysoustružit slova, vyjádřit se ve větách, souvětích, komplikovaných obratech a kličkách, jak dokážeme balit myšlenky, jak se koupeme v rétorice, diskusích. bojujeme se slovy, žijeme slovy, opevňujeme se slovy a pak, tváří v tvář velké kmotře smrti je nám to úplně na hovno." „jsem na horské dráze, nahoře v extázi z toho, že žiju, a dole chci chcípnout. tato schýza je děsně vyčerpávající a nikam nevede. většinu času, v relativních pauzách mezi relativními záškyty, jsem v absolutní prdeli. takže ta písnička zní takto: škyt – pauza – škyt, extáze – chaos – smrt – chaos – extáze – chaos – smrt. atakdále, pějme píseň.“ „jsou diagnózy, které prostě zaskočí, jako jídlo, na které máš alergii, celou bytostí se zpěčuješ, nechceš, nebudeš. v tu ránu něco křupne, bublina kolem tebe se rozletí, všechny ulice tvýho města oslepnou, zmizí jejich jména, nikde žádný směrovky. z knihy ti vypadnou velký písmena, slova se roztečou, změní v černé červy, nevíš, kde je začátek a kde konec, všechno splývá, rozpíjí se, pevný řád se rozpadá, prostory se řítí. Zůstane jen napětí, přetlak, jen píst, který je za tebou, před tebou, shora, zdola, tlačí tě a drtí. Stane se to, když to nejmíň čekáš, protože tohle nikdy nečekáš.“... celý text
Pravda o případu Harryho Queberta
2013,
Joël Dicker
Do čtení jsem se pustila především ze zvědavostí, jestli je tahle kniha opravdu tak dokonalá, nebo opravdu tak příšerná, jak říkají dost rozporuplné reakce. Bohužel se musím přiklonit k tomu druhému. Marně se snažím najít něco pozitivního, postavy jsou stereotypní, působí nepravděpodobně, neustálé opakování celých pasáží je hotové utrpení, celkově patetické, naivní, povrchní, slepenec všeho, na co si jen vzpomenete. A ty milostné dialogy a dopisy - to už jsem vážně nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet… čtenář musí vydržet skutečně hodně. Chápu, že každému se líbí něco jiného, respektuji to, ale za sebe musím upřímně říct, že je velebení tohoto „díla“ pro mě prostě nepochopitelné.... celý text
