fog
přečtené 341
Terror
2007,
Dan Simmons
Beletrizovaný příběh o tragické expedici sira Johna Franklina mi byl po dlouhé hodiny mrazivým a věrným společníkem a patří mezi nejsilnější příběhy, které jsem kdy četla. Nebyly vzácné chvíle, kdy jsem musela knihu odložit, než jsem mohla pokračovat dál ve čtení a rozhodně to nebylo proto, že by se mi nelíbila... Je to příběh lidí v extrémních drsných podmínkách, s děsivou atmosférou beznaděje, pocity klaustrofobie od prvních stránek. A frustrující je, že víte, že stále bude hůř... ale největší zlo pro mně představoval lidský faktor. Autor s ničím nespěchá, pomalu a velmi detailně a precizně popisuje všechny události, každá z hlavních postav je výrazná a je nepravděpodobné ji zaměňovat s ostatními, jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z pohledu různých členů posádky. Pro mně je to výjimečný román a velký zážitek, pro který mi pět hvězdiček zdaleka nestačí. Stále ve mně doznívá a předpokládám, že bude ještě dlouho...... celý text
Všude kolem černý les
2016,
Ruth Ware (p)
Kniha mě zaujala obálkou, která okamžitě upoutala mojí pozornost (a taky motivem izolovaného skleníku, pohřbeného hluboko v strašidelném lese na anglickém venkově) - no, po přečtení si myslím, že jsem definitivně vyléčená z naivity nechat se nalákat na knihu podle obalu. Ale k obsahu - styl psaní je dost amatérsky, charaktery postav velmi ploché a povrchní, jednorozměrné, děj nepřirozený. Jsou to dospělí lidé, ale jejich vývoj se zasekl někde v šestnácti. Velmi mi chyběla složitost a propracovanost dospělých přátelství a vztahů. Hlavní postava se jmenuje Leonora - ale dříve byla nazýváná Lee a teď chce být nazýváná Nora... a stále se nemůže vyrovnat s tím, co „hrozného” se jí stalo ve vztahu před deseti léty - toto neustálé omílání pořád dokola bylo velmi frustrující. Během čtení jsem postupně zjišťovala, že mě vlastně ani nezajímá, co se tam stalo a ulevilo se mi, když jsem otočila poslední stránku.... celý text
Stehlík
2015,
Donna Tartt
Krásný a bolestný příběh o ztrátě, přátelství, rodině a léčivé síle umění, o pocitu viny a snaze o vykoupení... Autorka má zvláštní způsob, jak popisovat postavy, prostředí, atmosféru - jsou tak živé a detailní, bohaté a propracované, že ve vás vyvolávají pocit, jako byste byli na stránkách knihy spolu s postavami. Rozhodně to však není kniha pro ty, kteří nemají rádi příběhy, které se točí kolem drog. Konec nebyl dokonalý, ale moje hodnocení odráží skutečnost, že se jedná o knihu, na kterou se prostě nedá zapomenout. „...A jakkoli bych rád věřil, že se za iluzí skrývá nějaká pravda, dospěl jsem k závěru, že se za ní žádná pravda neskrývá. Protože mezi „realitou” na jedné straně a bodem, k němuž dosahuje lidské vnímání, existuje mezní zóna, jakási duhová hranice, v níž se rodí krása a kde se střetávají dva velmi rozdílné povrchy, mísí se a navzájem zamlžují, aby nám poskytly to, co nám život neposkytuje: a právě v tomto prostoru existuje veškeré umění a veškerá magie...”... celý text
