Gordonlord přečtené 696

Kladivo na čarodějnice 1977, Václav Kaplický

Jako správný inkvizitor tomuhle dílu "pálím" čtyři hvězdy z pěti. A to i přesto, že si plně uvědomuji, že veškeré ovace za kvalitu, dopad a sílu této knihy nepatří jen autorovi, nýbrž hlavně látce, kterou zpracoval. Stejně jako když filmaři točí snímek o skrývání se židů před nacisty během druhé světové války, kde nejlépe ještě jeden z hlavních hrdinů umírá na rakovinu. Prostě je to látka, která už jen sama o sobě, bez autorova přičinění má v sobě tolik hloubky, síly a emoční jímavosti, že autor nemusí vynaložit téměř žádnou snahu a příběh na toto téma automaticky sklízí oscara, či titul knižní klasiky. Nejinak je tomu i v případě "Kladiva na čarodějnice". Příběh je sestaven velmi věrně dle skutečných událostí. A kam se hrabou všichni klasikové hororového žánru ! Ani hektolitry krve, maskované nestvůry, tuny střev a masakry ve filmu či fiktivní literatuře ve vás nevyvolají takový děs, jako neskutečně syrová, brutální realita skutečné události, kdy se o všechnu hrůzu, zde přítomnou atmosféru nesmírně silné a naprosté bezvýchodnosti, strach a děs postará tehdy již téměř dva tisíce let stará, v lidech zakořeněná propaganda náboženské myšlenkové slepoty, která zavře oči a sváže ruce všemu lidu a dá nezastavitelnou moc do rukou psychopatů, jenž síly těchto neotřesitelných, dogmatických pověr využívají ku svému prospěchu. Abych tedy všechnu chválu nepřisuzoval pouze zpracované látce a velmi silnému reálnému pozadí, musím i pochválit samotného autora, který svými slovními obraty, dobře čitelným slohem a spisovatelským umem dokáže tuto atmosféru vypíchnout. Nad to také vykreslil postavám charakterové rysy tak dobře, že je příběh v jeho podání uvěřitelný a pohlcující. Co už pochválit nemohu je, že se kniha v některých místech nekonečně táhne, popisy inkvizitorových kroků a počínání jsou dokola omílané a stejné, občas už únavné - tohle šlo kulantně zkrátit aniž by k úhoně přišel samotný děj. Navíc zde bylo pár zbytečných dějových odboček a linek, natlakovaných jmény a postavami, které pouze znesnadňovali orientaci v postavách důležitých a znepřehledňovaly jinak v podstatě jednoduchý děj. Vím, že autor popisoval co se skutečně stalo, ale šlo to jistě udělat i více "čtenář friendly". Ale i tak je to fajn klasika, která mě bavila !... celý text

Conan a dvanáct bran pekla 2003, Thorleif Larssen (p)

Miluju fantasy béčka. Miluju vyloženě přímočará, jednoduchá, naprosto klasická, akční fantasy béčka. Ale tyhle termíny nejsou v mých očích urážka. Je to prostě specifikace daného žánru. A stejně tak jako v případě vážného románu, dramatu, hororu, historického eposu a čehokoliv jiného, tak i k jednoduchému akčnímu fantasy béčku by mělo být přistupováno vážně a poctivě . A já prostě nepochopím, že když už se do takového béčka někdo pustí, tak téměř vždy sezná, že to prostě může bejt úplně blbý, odfláknutý, jen tak napůl odvedený a s vizí, že ´ty idioti co podobně "pokleslý žánr" čtou, to stejně s radostí zbaští, protože mají v hlavě piliny´. Z Conana a dvanácti bran pekla cítím přesně tenhle přístup. Když už dělám béčko, tak by mělo přetékat nápady, poutavými a vzrušujícími situacemi. Mělo by být naplněné překvapeními hodnými svého žánru. A když už mám jako hlavního hrdinu Conana, tak to vybízí k miliardě zajímavých akčních i konverzačních situací, které dílku dodají vtip, šmrnc, epičnost a nebo i heroickou pompéznost. Snad i s minimální snahou to s takovými ingrediencemi musí jít samo ! Ale tady nešlo. Ani jedna z těchto přísad tu není. Dokonce ani postavy nejsou sympatické, zajímavé....prostě nejsou nijaké. A napsat do béčka alespoň poutavé postavy je snad naprostý základ. Zajímavé a vtipné hlášky tu má Conan asi dvě a obě zde vypsali čtenáři přede mnou. O to je to smutnější když člověk vidí, že by to autor uměl řádně opepřit, ale nechce a krom těchto málo světlejších chvilek mu jeho kniha za to vůbec nestála. Působí to na mě, že Červeňák je další z řady spisovatelů, kteří sice mají sloh a umění psát v krvi - a i zde je znát, že s větami, slovními obraty a košatými literárními výrazy to autor umí (za to je ta jedna hvězdička kterou této nudné slátanině dávám), ale přesně jak píšu na začátku - je si vědom, že píše akční béčko a bohužel k němu přistoupil jako k něčemu, co teda asi může splácat v polospánku, s vypnutým mozkem a fantazií v úsporném režimu, s imaginací na volnoběh a s vědomím, že spisovatelský zápal, nápady a kreativitu si nechá na "nějaké vážnější knižní dílo". A podle toho to taky dopadlo. Zrovna jsem knihu dočetl a první polovinu si ani moc nepamatuju. Vím, že tam byla nějaká nehorázně generická, milionkrát přežvýkaná Conanovská zápletka, naservírovaná spisovatelem bez zájmu a která od poloviny knihy naprosto nudně a bez jakékoliv gradace a nápadu směřovala k bitce s hlavním padouchem, která byla nudná, příšerně nepovedená a s napětím na úrovni Teletubbies. Prosímvás, jestli se někdo rozhodnete psát akční béčko....využívejte prosím ty tisíce možností udělat z toho napínavou, svěží a nápaditou jízdu. Vždyť se v tomto žánru nabízejí skoro zadarmo, aniž byste vůbec museli začít kreativně přemýšlet ! Nevypněte u toho mozek a nevybodněte se na to jako Červeňák. Prosím ! Jen tak pod čarou....ty nadšené komentáře a hodnocení tady fakt nechápu.... celý text

Výkupné za Eraka 2009, John Flanagan

Jej, tohle jsem kdysi nějak zapomněl ohodnotit. Ale co si to pamatuju, dobré. No - víc se vzhledem k propasti času, které od přečtení této knížky uběhla, nemohu vyjádřit. Ale mé vzpomínky hovoří průměrem.... celý text

Halt v nebezpečí 2010, John Flanagan

Tentokrát to bylo zase poměrně slabší. Will, Halt a Horác pronásledují proroka Tennysona a Halt je přitom zraněn šipkou z kuše. Autor v knize neustále a do zblbnutí opakuje všechny ty kecy o tom, jak jsou hraničáři tiší, jak se umí pohyboval neslyšně a splynout tak, že je nikdo nevidí, ale hlavně jak je Will nesmírně talentovaný v první řadě v tom, jak mu to hrozně rychle pálí a dobře přemýšlí. No a potom, co je Halt zasažen šipkou z kuše, a začne projevovat nesmírně divadleně přapálené známky očividné otravy jedem, tak si Will (ba dokonce ani Horác) není vůbec schopný dát dvě a dvě dohromady a nedojde mu, že šipka byla otrávená. Ježiš to jsem myslel, že se z toho ze****. Ale budiž, Flanaganovy knihy jsou docela hloupé a většinou mi to nevadí, ale tohle bylo trochu moc. Asi jako v druhém díle s názvem "Hořící Most", kdy celou knihu hrdinové řešili, jak zastavit postupující nepřátelské vojsko, které musí přejít přes most. Uf. No, jak asi. Spoiler máme na obálce, že ... No nic, dál. Kniha se samozřejmě dál točí jen kolem toho, že je třeba Halta zachránit. Nepřátelé téměř bezbranou trojici pozorují z okraje lesa místo toho, aby jim snadno a rychle zasadili smrtící úder. No...dobře. Hrdinové posléze vymyslí nějaký plán, který jim hezky jak na drátkách samozřejmě vyjde bez zaškobrtnutí. Pokusy o nějaký humor a vzájemné špičkování se mezi hrdiny jsou opět strašně trapné. A to tak, že kdyby mě někdo nachytal jak si je čtu, tak knížku radši rychle schovám a vezmu do ruky gay porno. Jinak abych jen nehanil - za těch osm předchozích knížek si člověk na hlavní hrdiny už tak nějak zvykne a navíc žádný z nich není nikterak nesympatický. A protože Flanagan píše strašně čtivě a hlavně jednoduše a přehledně, tudíž není možné se nikdy ztratit v ději a oči kloužou po písmenkách jedna báseň. Tentokrát to byla sice docela místy nudná, prázdnější a dějově ploší, svým způsobem i lehce pod průměrem hloupá, ale pořád ještě zábava.... celý text

Batman R.I.P. 2013, Grant Morrison

Totálně zmatečná, demagogická a psychedelická blbost s děravým scénářem, kde si autor stopy a návaznosti vycucává z prstu bez špetky logiky a kde neví co dál, vypomůže si trapnou "deus-ex machinou". Morrison se snaží o zásadní příběh, o velkou osudovost, ale nemá na to. Pokusy dodat tomu všemu komplikovanou, intelektuální hloubku mění příběh v nečitelný miš maš diaglogů a panelů bez hlavy a paty, bez souvislosti a velmi často bez logiky, které tříští ve své podstatě stokrát omletý a nenápaditý Batmanovský příběh na cucky. Poslední příběh "Co viděl komorník", nebo jak se to jmenovalo, zase jen těží ze všech zásadních okamžiků Batmanovy minulosti a opět - dělá z nich dadaistický nesmyslný slepenec. Jedna hvězdička za kresbu, která byla opravdu povedená a patři k tomu lepšímu, co se dá v Batmanovských řadách nalézt. Tohle byla vážně ztráta peněz.... celý text

Rambo III (Pro přítele) 1991, David Morrell

!!! Spoilery !!! Většinou všech knihomolů neustále omílaná mantra "Kniha je lepší než film" skutečně neplatí ani zdaleka pokaždé. A tady neplatí ani náhodou ! Sice jsem z komentářů čekal, že žvatlání o Alláhovi, Buddhovi a podobných náboženských volovinách tady budou v mnohem větší míře, ale nebylo to tak strašné. Nicméně i jejich občasné vložení do příběhu působilo nehorázně směšně, nesympaticky a otravně a mě vážně nebavilo sledovat bandu primitivů, kteří ať se stane cokoliv, třeba i když jim rusové vyzabijí celou vesnici, tak Alláh je prostě tímhle jen zkouší a tím pádem je stejně skvělý. Ufff...na tohle jsem už vážně alergickej. Dále musím prostě srovnávat s třetím dílem filmové trilogie, který téhle blbosti sloužil jako předloha, podle všeho. Rambo je moje nejoblíbenější filmová série vůbec a proto mě mrzí, jak tohle dopadlo. Tam, kde se film soustředí na skutečně důležité prvky Rambovy mytologie, kde dokáže budovat napětí, dramatický oblouk, sázet hlášky, vypíchnout a vygradovat akci, tak na těch místech je v téhle knize těžká ostuda. V lepším případě jen nic a nuda. Vím, že kniha musí obsahovat něco navíc, protože oproti filmovému médiu má mnohem více prostoru rozvést děj, charaktery a detaily, ale tady byla všechna ta nadstavba a hlubší přesah těžce ke škodě. Jak už změněná - násilím naroubovaná - linka trapných keců o Alláhovi, tak i politický přesah, který když se do něj autor začne kapku pitvat, tak vám celý požitek zkazí. Velký průšvih bylo i špatně budované drama a totálně zabitá gradace. Zhruba v polovině knihy se podaří zachránit plukovníka Trautmana a od téhle chvíle už jen nějakých 70 stránek čtu o tom, jak Rambo utíká přes hory, povstalci utíkají přes hory, rusové je honí a snaží se dostihnout. Napětí, akce, gradace děje a veškeré pnutí, které po plukovníkově záchraně začne ve filmu gradovat, je zde zastoupeno ubíjející nudou, které z knihy udělá vlhký zdechlý pšouk a během které se neděje dokonale nic. Plukovník navíc až do konce knihy leží jak lemra a žádný boj bok po boku, který měl ve filmu fakt grády, se zde nekoná. Navíc musím přidat, že kniha je psána tak suše a odtažitě, že dokonce postrádá všechny ty kořenící momenty plné skvělých hlášek a cool momentů, kterých bylo ve filmu požehnaně a zdvihaly ho na mnohem vyšší uroveň. A korunu tomu všemu nasadí závěrečná akce, trvající pouhé dvě stránky během které se Rambo s hlavním padouchem prostě domluví na intelektuální úrovni, pojednávající o zbytečnosti zabíjení, nalezení vnitřního míru a uvědomění si Buddhovy rovnováhy. No ty krávo, to mě fakt po*** !!!! Navíc tohle není případ jen finále. Jak hlavní hrdinové, tak dokonce i záporáci stále přemýšlejí o nesmyslnosti zabíjení, důležitosti Buddhova poselství, odvrácení se od války, hledání míru ve vlastním nitru a podobných kravinách, které dokonale zabijí naprosto všechno, co dělá Ramba Rambem. Jako klad hodnotím, že první polovina knihy nebyla úplně otravná a celé to nebylo příliš dlouhé. Jinak nedoporučuji nikomu, tohle se prostě nepovedlo.... celý text

Rumcajs se vrací III. 2020, Michal Opitz

Postupně gradující příběh z minulých sešitů se dostal do bodu, kdy už ve vyprávění prostě nešlo jít jinam : Rumcajs vs. Alien - finální souboj. Jsem nesmírně rád, že autor tuhle - svým způsobem - "slepou uličku" pojal tím nejlepším možným způsobem. Čili žádná snaha o nesmírnou originalitu za každou cenu, alternativní přístup, nebo podobná blbost, která by místo očekávaného finále pulzujícího adrenalinem, ke kterému dosud comics krásně cválal, vrhla čtenáře do víru studené sprchy. Místo toho tam narval tunu všeho toho klišé, které na vyvrcholení příběhů o našich milovaných akčních hrdinech všichni tak zbožňujeme ! Protože co je "klišé" ? - nadužívaný prvek. A proč je ten prvek nadužívaný ? - protože dobře funguje. A díky čemu dobře funguje ? - Přesně díky tomu, čeho má Michal Opitz vrchovatě a co by měl mít každý umělec, pouštějící se do podobného projektu : Neuvěřitelné klukovské nadšení, vědomí, že si plní svůj sen, velký fanouškovský zápal do příběhů legendárních bojovníků, kteří se na stará kolena musí pustit do "ještě jedné mise", bezpochyby a očividně obrovský cit, vřelý vztah a úctu k předloze jak Rumcajse, tak Aliena a hlavně spoustu skvělých nápadů, kterými ono "klišé" vypíchl na vrchol zábavnosti a zpracoval ho tak, že přímo trhá koule ! Kresba i příběh jsou plné detailů, odkazujících na děj starých večerníčků a svoji formou skutečně dělají čest předloze. I přes vcelku předvídatelné finále se dočkáte několika zvratů. Nápady zde srší kadencí rotačního žaludometu. A myslím, že i Rambo by se od Rumcajse naučil pár triků ! Ale hlavně - scénář je tak silný a pečlivě vymyšlený, že by obstál sám o sobě, aniž by postavičku osvědčeného Rumcajse potřeboval. To, co jsem po dočtení prožíval, se mi stává málokdy, ale ten pocit, že máte za sebou poslední stránku skutečně geniálního díla, je vážně k nezaplacení ! Jestli je tedy někdo hoden odkazu Václava Čtvrtka, je to rozhodně Michal Opitz ! Legenda jičínského loupežníka tedy po dlouhých dekádách konečně dostala skutečně silný a důstojný příběh, který nejen oživil krásnou nostalgii mého dětství, ale dostál i očekávání, které sebou přinesl věk dospělosti. A o to je návrat do lesa Řáholce krásnější.... celý text

Deník kastelána 2000, Jan Bittner (p)

Pokud jste od Evžena Bočka zvyklí na sérii knih o Aristokratce, tak tohle je něco kapku jiného. Vtipného tu není vůbec nic, humor se zde nekoná. Prostředí a hlavní role jsou zhruba stejné (zámek a kastelán, který musí dovnitř vpouštět návštěvníky-muflony), ale všechno ostatní je jinak - tohle není saturninovský humor, ale psychologický thriller. Ze začátku mě kniha vůbec nebavila. Docela neveselé plky o všedním kastelánském životě a hororová dějová linka, která bohužel v žádném bodě knihy nefungovala. Lepší byly oddělené dějové linky, pojednávající o nevysvětlitelném onemocnění a uzdravení kastelánovy dcery, dále skvěle popsaná epizodka o marném boji proti protekční moci, kdy hlavnímu hrdinovi bývalý komouš s dobrými konexemi zastřelil psa a pár dalších fajn momentek. Dalším plusem je fakt, že se autor nezabývá popisem zbytečných nesmyslů a jeho dílo skvěle odsýpá, čte se skoro samo a díky ukrutně rychlému spádu nemá šanci nudit. Celkově je to docela nesourodá jízda skrze několik menších příběhů, kdy některé byli prostě jen depresivní a chmurné, jiné naopak skvěle napsané a vygradované, ale není zde žádný centrální dějový motiv a vyskytuje se tu až moc zbytečných postav, které nemají moc prostoru a tudíž působí nemastně neslaně a ještě se v nich člověk začne rychle ztrácet. Ale krátký rozsah knihy a rychlost vyprávění jsou aspekty, v kterých si těchto chyb ani nestihnete pořádně všimnout a najednou jste díky plynulé vypravěčské formě na konci... celý text

Kříže 2000, Jiří Kulhánek

Tohle už se hodně nepovedlo. Možností, jak uzavřít pomyslný dějový oblouk a jak svést osvědčené hrdiny, jako Hnusáka, Elvíru, Veroniku a další do zdárného konce a reunionu s Patejlem, se nabízela celá řada. A ve všech představitelných případech by to dopadlo neskutečně nabušeně, vygradovaně, a super-akčně epicky. Prostě tak, jak celá série začala. Ale to jen asi v mojí hlavě. Možná na to má trochu vliv moje nenávist k cestování časem a upírům, kdy obou složek je zde požehnaně. Cestování časem bylo i v prvních dílech, jasně, ale tam mi to vzhledem k logickým, dějově dobře zakomponovaným nápadům, které se hrnuly jak blázen a šílené akci a humoru, vůbec nepřipadalo jako něco rušivého. Ale tady už to byla hrůza. Kulhánek se do toho všeho neskutečně zamotal a udělal z knihy ukrutný mišmaš všeho možného. Akce tady je pořád, ale taková už prostě jen aby byla - není v kontextu žádné významné události, žádného napětí a prostě jsem vůbec už neměl pocit, že o něco jde. Byla z toho jedna velký fantasmagorická kokotina, kdy už mi bylo úplně jedno jak to celé dopadne, jen jsem to chtěl dočíst a mít to z krku. Na konci knihy, jakože úplně na konci, to celé kapku smysl dalo, ale tak tak chatrně, konec byl úplně na prd a zbytek knihy, co se týče vyústění příběhu všech propletených dějových linek, mi připadal jakou zoufalá improvizace, kdy ani sám autor netušil, co s tím udělat. Musím se ale přiznat, že mě neustále zajímalo, co bude dál. Horší už je, že prvek očekávání byl naprosto vždy vystřídám prvkem zklamání. Jednu hvězdičku tedy dávám spíše za humor, který nechyběl a za...ani už nevím co. Úplně na podložení skříně tahle knížka nebyla, ale naprostá blbost a zpatlanina bez smyslu ano.... celý text

Temný prorok 2000, Jiří Kulhánek

Tady už to bylo o něco horší než první dva díly. Zase nové postavy, zase jiný děj, ale nějak méně lákavých a zajímavých okamžiků. Zabijácká akce zůstává, ale bez podpory dobrých postav a rafinované zápletky vyznívá trochu prázdněji. Ale pořád je to dobrý, to zas jo.... celý text

Hardcore 1999, Jiří Kulhánek

Trochu jsem měl obavu, že násilná změna děje a vyškrtnutí několika hlavních hrdinů, na které jsem si v první knize tak zvykl a zde se s niki už nesetkal, dost pohřbí hezky budovanou atmosféru.nestalo se tak - i přes odvážný krok hodit děj do úplně jiné linky a představit hafo jiných, úplně nových postav, kvalita knihy neutrpěla. Pořád zde zuří vysokooktanová splatter gore akce v hodně over the top vydání a děj srší nápady stejně jako v prvním díle.... celý text

A přece nezemřeš 2000, Lee Child

Nalákaly vás anotace této knihy na akční čtivo s nabušeným borcem v hlavní roli, které bude oplývat přestřelkami, souboji a akcí vysokooktanového ražení ? Rovnou vám řeknu, že budete zklamaní. Lee Child ve své knize neustále připomíná, že agent Reacher je nejlepší voják na světě, nejlepší borec ve střelbě, kontaktním boji, taktice, prostě hotový megabouchač, který je akční obdobou Ramba kříženého se Supermanem a který přemůže sám třeba celou armádu. Leda kulový. Většinu knihy s ním parta několika málo únosců-amatérů šoupe jak s onucí, on si nechá všechno líbit, skáče jak jeho věznitelé pískají a na nic se nezmůže. Když už se náhodou osvobodí, udělá dva kroky a hned ho někdo překvapí tím, že mu zpoza rohu strčí glock do xichtu. Takže produkt neodpovídá reklamě. Lee Child si měl radši ujasnit, co bude psát, protože velkohubých keců o nadbožském akčním super-borci je tu fůra, ale akce až na nepatrnou, nudnou, roztahanou a unavenou špetku úplně na konci knihy tu není vlastně žádná. Jako detektivka to taky moc nefunguje, díky své naivitě a přímočarosti. Navíc Lee dost těžce netrefil křivku gradace, kdy po trapném zabití hlavního padoucha děj nudně pokračuje dál, aby se dořešily příběhové zbytky, natahované jako polknutý sopl. Tohle působí, jako kdyby vám při souloži partnerka umřela, ale vy prostě pokračovali dál. Brrr. Nicméně bavilo mě zde několik málo odstavců a možná i celých stránek, kde Reacher používal psychologii na zmanipulování svých protivníků. Sice to bylo vymyšlené a realistické jako delfín na dětském kolotoči, ale aspoň to byly jediné momenty, kde jsem se probral z nudou způsobené mozkové mrtvičky a díky tomu, že jsem ji prostřednictvím těchto světlých okamžiků přežil, mohu dát knize alespoň jednu hvězdu. A sám sobě hvězdu za hrdinství, že jsem tenhle blábol dočetl až do konce.... celý text

Čas mrtvých 1999, Jiří Kulhánek

Vynikající akční béčková sci-fi jízda, plná gejzírů krve a rozstřílených mozků. Nechybí občasný humor a odlehčení. Děj jede kupředu jak splašená klisna. Nevím co víc k tomu dodat - tohle je fakt jednoduchá, přímočará "brainwashingová" a zábavná jízda. Žel, něco navíc, ta jiskra vyjímečnosti a geniality chybí a navíc kniha nemá konec a je zásadní pořídit si i druhý díl. Jinak nemám co vytknout, od čtení jsem se vážně nemohl odtrhnout !... celý text

Králové Wyldu 2019, Nicholas Eames

Když zkřížíte Davida Gemmella v nejlepším období jeho heroic-fantasy talentu s Terry Pratchettem, jehož humor by měl zároveň vtip, vyjdou vám Králové Wyldu. Totálně klišovitá, béčková akční fantasy jízda, s velmi sympatickými postavami, kterým do poslední fandíte. S dějem, který upaluje rychle dopředu a nezdržuje se žádnými zbytečnostmi a hlavně spisovatelem, který moc dobře ví, co píše (zábavné akční béčko) a proto se nesnaží své dílo obohatit "vyšším uměním", jako třeba intelektuální úvahy, epické popisy prostředí a kultur a podobné zabijáky dobrých knih, kterým se odborně říká "vata", ale naopak plně využívá a zesiluje klíčové aspekty zvolené žánrové škatulky. To ovšem neznamená, že kniha nemá nic navíc - naopak ! Do brilantně a bezchybně napsané béčkové jízdy dokázal nacpat na ta správná místa a po odměřeně vhodných dávkách i cit, něhu, morální a pocitové uvažování postav, které jejich charaktery na minimálním prostoru maximálně polidští a čtenáři neuvěřitelně přiblíží. Rovněž humor, který táhne knihou jako rozběsněná mongloská horda, nikdy nepostrádá vypointovaný vtip a jeho tažení se naštěstí zastaví těsně před branami parodie, takže nesklouzne do idiotské trapnosti (že, pane Pratchette...) a hlavně neshazuje sílu heroické, ani lidské stránky příběhu. A co víc - je z toho znát, že tahle kniha není jen smluvní zakázkou, kdy spisovatel musí každý rok chrlit 10 knih, z kterých už je znát, jak píše mechanicky, unaveně, bez nápadu a vydechle jen proto, že musí. ( Zdravím pana Kinga a jeho sérii o Tyrionovi a Teclisovi). Tady z každé věty, z každého řádku radost ze psaní a silné nápady stříkají jako.... stříkají hodně. Vůbec nevím, co ještě pochválit, když se tady povedlo prostě všechno. Snad jen lehkou vadou na kráse může být lehce kostrbatý spisovatelský styl, kdy vám oči po slovech nekloužou jako nůž máslem, ale občas se zastavíte, abyste větu vstřebali. Ale kaz je to tak malý, že z mého pohledu nestačí na sražení absolutního hodnocení na čtyři hvězdy. A co víc - nekoná se ani nešvar všech fantasy cyklů - kniha je zcela a naprosto uzavřená. Žádná zadní vrátka, nic, prostě konečný konec a není nutné nakupovat dalších 40 knih, abyste dočetli příběh. Prostě další z nekonečné řady sympatických a chytrých kroků, kterými Eames svoji knihu povýšil na veledílo !... celý text

Národní satanista 2012, Erlend Erichsen

Nedávno jsem přečetl knihu "Krev Černých vran", z které jsem byl upřímně unešený. Proč o tom píšu zrovna v názoru na "Národního Satanistu" ? Jednoduše proto, že obě knihy jsou úplně stejné a to jak co se týče charakteru postav, subkulturního prostředí a dokonce téměř na chlup i děje. Votrubova kniha sice přišla později, ale je mnohem lepší. Národní Satanista také přežvýkává příběh na základě skutečných událostí (Mayhem/Burzum/pálení kostelů - metalisti už jsou doma, nemusím nic víc psát), ale chybí mi zde to stupňující se drama a napětí, které Votruba do svého příběhu dokázal dostat. A rovněž závěr knihy zde končí naprosto nikde a neuspokojivě. Stejně jako většina black-metalových skladeb, takže je to možná příhodné. Ale jinak jsem se nesmírně bavil. Krátká stopáž knihy, ukrutně rychlé tempo, které čtenáře nepustí a nenechá vydechnout, jeden zvrat, zajímavá situace a napínavá chvíle střídá druhou a najednou jste na konci. Samozřejmě tentokráte hodnotím dost subjektivně. Subkultura, na které je celý příběh vystavěný, je mi velice blízká, takže to vnímám jinak, než člověk, který se v ní nepohybuje. Pokud mezi takové patříte, odečtěte si z mého hodnocení jednu-dvě hvězdičky.... celý text

Caledorův meč 2019, William King

Pokud máte rádi Williama Kinga pro to, co dokázal vytvořit v rámci Gotrekovy ságy, této knize se obloukem vyhněte! Není zde žádná ironie, nadhled, o humoru nemůže být vúbec řeč, postavy jsou neskutečně sterilní, otravně obyčejné a šosácky nudné. Všechno jim vychází, jsou dokonalé a nemají jiskru a dokonce ani špetku osobitosti, díky které by se ke čtenáři mohly připoutat. Akce tu není téměř vůbec žádnà, takže v tomhle směru není co popisovat. 90% knihy tvoří až absurdně nafukovaná vata, zasmrádlá stojatou vodou nehybného děje, kdy hlavní postavy jen chodí po místnostech a přemýšlí, nebo se s jinými postavami baví o něčem absolutně nepodstatném, jen aby pointou celé takto zabité kapitoly bylo : A) zlo se blíží B) musíš zjistit jaké zlo přichází C) zlo už je skoro tady D) musíš porazit zlo. Kapitoly vyprávěné z pohledu záporáků (opět zcela a čistě zlých, generických padouchů bez osobnosti) jsou na tom podobně. Deset, dvacet stran se žvaní jen o tom, jak se armády šikují, jak je potřeba elfy vymýtit a jak armády pochodují. Jo, nedělám si srandu, tohle prázdné okecávání generického scénáře fakt zaplní většinu knihy, aniž by se cokoliv stalo. Takže krom prosťoučké zàpletky, která se až do konce knihy nepohne z místa, tu není vůbec nic. Tohle je pro mě hořké zklamání, protože King býval génius. Ale z téhle knihy je cítit, že ji psal mechanicky, naprosto bez chuti člověk, který je kreativně unavený, vyčerpaný a jeho práce ho fakt nebaví... celý text

Drak znovuzrozený 2 1998, Robert Jordan (p)

Druhý díl nastavované kaše. Není o tom co napsat, protože se tu vůbec nic nedělo ani nestalo. Pročítáte si zrovna komentáře, abyste zjistili, jestli je tahle série pro vás a máte ji začít číst? Tak zde je pro vás pár upřímných faktů : Celé ty roky, ještě než jsem cyklus "Kolo Času" začal číst, jsem žil v přesvědčení, že když obsahuje tolik knih, tak je to jistě rozsáhlý a epický příběh, kde se stane moře věcí, zvratů a kde prožijeme stovky zápletek propletených do obřího dějového celku. No - pravda je taková, že normální spisovatel, který není takový ultra-grafomanský idiot jako Jordan, by jednoduchý, a ve své podstatě strašně krátký příběh, jenž se zde táhne už přes !šest! tlustých bichlí, dokázal pohodlně odvyprávět na ploše poloviny jediné útlé knížečky. Rovněž se zde asi nejvíce projevuje, že Jordan je přešitá ženská - je to feministické na každém rohu a kanonáda statí o tom, jaké šatičky kdo nosí, jaká je tady a tam móda, a jací jsou chlapi blbci, je nekonečná. Navíc se zde stále opakuje všechno už stokrát popsané - pořad se tu chodí po hospodách, hostinští mají tlusté břicho a vždy hledají větší postel pro Ogiera. Aes Sedai jsou pořad chytré jako rádio a stále dokola přežvýkávaji proroctví o základní zápletce. Snový svět, na kterém se tu Jordan snaží stavět to málo, co se zde má dít, je otravný a nic nikam v žádném směru neposouvá. Je pouze ekvivalentem již mnohokrát přemletých - v odstaci výše zmíněných - proroctví. Být v Jordanově kůži, tak po dopsání tohoto dílu bych se hluboce zastyděl nad tím, jaký paskvil jsem stvořil, rukopis hodil do kamen a začal znovu a pořádně. Není zde totiž nic, co dělá dobrý příběh dobrým příběhem. Jednotlivosti pro potvrzení tohoto faktu se mi nechce znovu vypisovat. Je fakt masakr, když si uvědomíme, že tenhle člověk obětoval tomuto cyklu zbytek života a dokonce zemřel aniž ho dokončil...a zemřel jen proto, aby ho nafoukl tunama a tunama prázdné vaty, která jeho čtenáře jen otrávila. To je smutnější než cokoliv, co jsem ve světé fantasy dosud viděl. Nicméně neházím flintu do žita - závěr druhého dílu předchozí knihy byl výborný a dokázal, že když Jordan opravdu chce, tak přemýšlí a dobrý příběh udělat dovede. Mě nezbývá než doufat, že v následujících dílech opět chtít bude.... celý text

Drak znovuzrozený 1 1998, Robert Jordan (p)

Po vynikajícím závěru druhého dílu, který celou sérii mohl klidně a pro čtenáře naprosto uspokojivě uzavřít, přichází totálně nastavovaná kaše bez chuti, bez gradace a bez nápadu. Tohle je vážně vydechlý díl, kde se nestane vůbec nic a pokud ho přeskočíte, tak v příběhu téměř o nic nepřijdete. A to je děsivé. Nadto z toho mám pocit, že tohle snad psala žena ? Neustálé úvahy nad tím, jaké šatičky si obléct, jaký je ten a ten chlap fešák a podobně....WTF ?... celý text

Velké hledání 2 1998, Robert Jordan (p)

Tady si myslím, že to celé mělo skončit. Je to první díl, který se konečně úplně zbavil ocásku Pána Prstenů, propojil osudy všech postav, všech dějových linií a poslal je krásným obloukem do výborného, dramaticky krásně vygradovaného finále, kde konečně daly všechny postavy a části příběhu konečný smysl. Vážně nevím, proč se Jordan rozhodl to dál natahovat. Vždyť tohle mohl být skvělý konec.... celý text

Velké hledání 1 1998, Robert Jordan (p)

Brutální přepis Pána Prstenů je i tady více než zřetelný. Avšak na rozdíl od Tolkiena, Jordanův svět dýchá, žije, má logiku a někdy i napětí. Příběh se zde sice pořád ještě rozjíždí pomalu jako tejden zdechlá krysa, ale v okamžiku kdy do děje vstoupí Seléna, o které člověk neví co si myslet a pořád čeká, jak se to s ní vyvine, to všechno najednou získá šmrnc. Navíc oproti Tolkienově díle už je zde cítit potenciál skutečně velkých věcí příštích a rozměrů, které tomu všemu dříve nebo později dají smysl, hloubku a využijí potenciál propracovanosti světa i příběhu jako celku. Btw - všiml si někdo, že prvky, které Jordan neokopčil od Tolkiena, ale které sám vymyslel, od něj později více či méně okopíroval Brandon Sanderson ve svém Archivu Bouřné Záře ? :-) tomu říkám "Kolo inspirace" :-)... celý text