gumkacik
přečtené 377
Svědkyně ohně
2012,
Lars Kepler
Lars Kepler mě prostě baví. Kniha po celou dobu drží rychlé tempo, má skvělou atmosféru a čte se prakticky sama.
Mrtvá ruka
2004,
Nina Bouraoui
Jednohubka pro ty, kteří mají náladu pořádně se porýpat v lidské nicotnosti. Člověk jako nechutná změť krve, žil a slizu: rozkládající se a spějící k zániku prakticky od narození. Pokud máte sklony pohrdat soudobou "happy" konzumní společností, pro kterou je tématika naturalistického zobrazení smrti tabu, doporučuji. Já bohužel potřebné sklony zrovna neměla, takže jsem jen lehce znechucena.... celý text
Srdce motýla
2003,
Kien Nguyen
Z této knihy mám rozporuplný pocit. Ačkoli autor tvrdí, že příběh je napsán podle skutečných událostí, vyskytuje se v něm až příliš podezřelých náhod. První půlka mě bavila - byl to takový milostný románek s akčními prvky. Druhá půlka už byla utahaná, jakoby autor potřeboval něčím knihu vycpat, aby jen suše neoznámil "dopadlo to tak a tak".... celý text
Můj život s Daphne du Maurier
2009,
Flavia Leng
Kniha dává nahlédnout do soukromého života Daphne du Maurier a její rodiny. Po přečtení knihy si možná řeknete, že Daphne nebyla zrovna matkou roku. Byla člověkem, který toužil po svobodě, volnosti, který často pobýval ve světě své fantazie, kam ukřičené malé děti neměly přístup. Na svou dobu byla nekonvenční. Uzavírala se před společností, nesnášela zdvořilostní tlachání s návštěvami, dávala přednost pohodlným kalhotám před módní dámskou róbou. Tomu odpovídala i výchova jejích dětí. Flavia si velmi dobře všimla, že Daphne ji a její sestru neměla ráda tolik jako svého jediného syna. Tento postoj mohl být motivován tím, že Daphne se sama nesmířila s požadavky, které tehdejší společnost na ženy kladla. Mužský svět byl pro ni daleko zajímavější, svobodnější, nabízel více možností seberealizace a rozuměla mu tedy více než světu ženskému.... celý text
Dům na pobřeží
2004,
Daphne du Maurier
Čtenář tohoto románu se dostává blízko k pochopení osobnosti samotné autorky. Dcera Daphne du Maurier si na matku vzpomíná jako na někoho, kdo se často propadal do svého vlastního světa fantazie, pro koho byly děti a rodinné povinnosti často rušivým elementem, spíše než životním posláním (viz Můj život s Daphne du Maurier). U ženy se takový postoj stále ještě odsuzuje. S hlavní postavou románu (Dickem) ale čtenář sympatizuje – je to muž, který pomocí určité drogy podniká výlety do minulosti a pozoruje osudy lidí, kteří žili ve 14. století. Dick - stejně tak jako Daphne du Maurier - střídá existenci ve dvou realitách: v jedné být musí (unylá současnost) a ve druhé být chce (pro Dicka minulost, pro Daphne svět jejích románových postav).... celý text
Mrtvá a živá
2007,
Daphne du Maurier
Probudíte se uprostřed noci, máte žízeň. Vstanete, vyjdete z pokoje a jdete potmě chodbou ke kuchyni. Náhle vás přepadne podivný pocit. Víte, že jste doma sami, ale stejně tak jistě víte, že někdo stojí přímo za vámi. Pozoruje vás a co nevidět vám sáhne ledovou rukou na rameno. Rychle se otočíte. Chodba je prázdná. Ten pocit známe všichni: vy, já, Alfred Hitchcock i skvělá Daphne Du Maurier, která z něj umí vytěžit maximum.... celý text
Tampa
2014,
Alissa Nutting
Tahle kniha mě překvapila. Čekala jsem úplně něco jiného - víceméně romanci, kde by vyzněly postavy učitelky i žáka jako oběti společenské konvence, které nedělají veskrze nic nepatřičného. V tomto duchu jsem ke knize zezačátku přistupovala, než mi došlo, že tudy se cesta opravdu ubírat nebude. Učitelka byla představena jako opravdový záporák: osobnost skrz naskrz perverzní, chladná, vypočítavá a nesympatická. Jakoby ji autorka chtěla vykreslit jako dokonalé monstrum, jehož jedinou životní náplní je hystericky skrývat známky svého stárnutí, tolerovat s nechutí svého bohatého manžela a ukájet své pedofilní sexuální touhy za všech okolností. Konec samozřejmě nebudu prozrazovat, ale podle mě byl dobrý a umocňuje čtenářův odpor k hlavní postavě. Každopádně je to kniha na zamyšlení a stála za přečtení.... celý text
Krvavý duben
2007,
Ismail Kadare
Absurdní a mrazivé. Spisovatel Besian a jeho žena Diana, kteří praxi krevní msty horalů zvědavě pozorují, Ďorg (jeden z horalů), který je nucen ji žít, a Mark (správce krve), který ji udržuje v chodu. Kontrast mezi Markem a Dianou je kontrastem mezi dvěma pohledy na svět, které se zcela míjejí, nechápou a navzájem zpochybňují: „Část tvrzení, jež jim princ rozvážně sděloval a jež Mark vždy považoval za nedotknutelné zákony, ztrácela veškerou sílu, poklidně se rozkládala a rozpadala, jakmile se setkala s pohledem mladé ženy. (…) Slova v jejích očích slábla a ztrácela na jistotě. (…) Něco takového se stalo poprvé a to vysvětlovalo jeho děs.“ Slova kritizující spisovatele Besiana jakoby Ismail Kadare adresoval sám sobě: „Vaše knihy a celé to vaše umění páchnou zločinem. Místo abyste pro ty nebohé horaly něco udělal, pozorujete jako divák jejich smrt, pátráte po vzrušujících námětech a hledáte zde krásu, jíž byste napojil své umění. Nevidíte však, že ta krása zabíjí…“... celý text
