Hadati přečtené 996

Otec prasátek 1998, Terry Pratchett

Je to zejména parodie na naše vánoční svátky, tedy spíše na ty americké, kdy Otec prasátek je zpodobněním Santa Clause. Přestože je tu opět mnoho humorných scének, je tu i dost látky na vážné zamyšlení se o duchu Vánoc. A dalo by se říci, že tak trochu i něco o jeho historii, kdy se z pohanského svátku staly Vánoce svátkem křesťanským. Je to opět příběh o Smrťovi a jeho vnučce Zuzance, která je o pár let starší a školu vyměnila za práci vychovatelky. I nadále se snaží co nejvíc vyhýbat své záhadné minulosti spojené s nadpřirozenem, ale opět se tomu brání marně. Vír událostí ji opět zatáhne do problémů jejího dědečka. Podle této knihy pak byl natočen stejnojmenný film, který považuji za to nejlepší ze zeměplošské kinematografie. Režisér Vadim Jean dokázal knihu převést do filmové podoby takovým způsobem, že filmu nelze vůbec nic vytknout.... celý text

Obléknu si půlnoc 2011, Terry Pratchett

Tonička se opět musí vypořádat s protivníkem, který by mohl být nad její síly. Tentokrát se jedná o zhmotnění lidské nenávisti k čarodějkám, která pochází ze strachu z neznámého a nevědomosti pocházející z lidské ignorance. Ačkoliv tento román patří do série pro mládež, je velmi temný. Řeší se zde i domácí násilí se závažnými následky. Pratchett se zde vrací i k obecné lidské zlobě, kdy i obyčejní slušní lidé se dokáží dopustit velkého zla, zejména pokud jsou strženi davem podobně zle smýšlejících. Pokud ale budeme brát, že by tuto knihu měla číst mládež stejně stará jako je v danou chvíli Tonička, tak lze říct, že patnáctiletí jsou již dostatečně vyzrálí, aby smysl Pratchettových poučení nejen pochopili, ale také bez újmy na psychice i zpracovali. Příběh pak má stejný vzor jako všechny předchozí příběhy o Toničce. Jedinou výjimkou je, že už se nezaučuje jako čarodějka, ale už čarodějnické řemeslo plně vykonává ve své domovině na Křídě. Kromě řešení běžných potíží, které čarodějky řeší, se opět připravuje na přímý střet se svým protivníkem, kdy hledá způsob, jak jej porazit. Kromě výtky, že číst počtvrté podobný příběh o Toničce začíná být již trochu únavné, lze pak vytknout nekonzistentnost u postavy baronova syna Rolanda. Ten z předchozího dílu, kdy obětavě přišel na pomoc Toničce, a pocitu, že jejich milostný vztah je na dobré cestě, najednou přešel na bezdůvodné značné ochlazení jejich vzájemných vztahů. To se samozřejmě může ve vztazích stát, ale nesedí to u postav Toničky a Rolanda, jak byly v předchozím díle vykresleny. Příběhy o Toničce Bolavé jsou stále čtivé, přestože Pratchettovi se již nedaří přijít na něco originálního, co by tuto sérii pozvedlo na jinou úroveň. Ani postava Toničky se nijak významně nevyvíjí a ustrnula tam, kde byla v předchozí knize. Může však být vzpruhou pro děti, které se setkaly s domácím násilím, šikanou či jiným druhem týrání, ať už se jedná o oběti či svědky.... celý text

Nohy z jílu 1999, Terry Pratchett

Neznalý čtenář může být zmaten, protože nakladatelství Talpress před touto knihou vydalo nejprve Hrrr na ně!, přestože ději v sérii Noční hlídky předchází právě Nohy z jílu. Důvodem tohoto marketingového rozhodnutí byla plánovaná návštěva Terryho Pratchetta v Praze, kdy Nohy z jílu byly provázané z pověstí o českém golemovi, a tedy byli i vhodnějí knihou pro autorské podepisování. Doporučuji tedy přečíst nejprve Nohy z jílu a pak teprve Hrrr na ně! V opačném případě budete mít trochu zmatek ve vývoji postav. Nohy z jílu mají pro české čtenáře zvláštní kouzlo, neboť se zde objevují golemové, které Pratchett vytvořil po vzoru staré české legendy o Rabi Löwovi a jeho hliněném golemovi. Je zde i vidět značná změna v charakteru kapitána Elánia, který se už nebojí vyšetřovat skutečné zločiny. Těmi jsou záhadné vraždy, které nějak souvisí s golemy, a také útoky na lorda Vetinariho, který je nevysvětlitelným způsobem postupně otravován. Pro mě tu také začíná velmi zábavná linka, která se týká kapitána Elánia, který se zábavným způsobem vypořádává s legitimními pokusy o jeho vraždu ze strany Cechu vrahů. Navíc lze pozorovat další postupné rozrůstání hlídky jako takové, kdy se zde objevují další nové zajímavé postavy. A jedna z těchto nových postav rozvíří už tak neklidné vody ankh-morporské společnosti, té trpasličí obzvlášť. Zkrátka, další pořádný nášup zábavy, při které se pořádně zasmějete.... celý text

Noční hlídka 2003, Terry Pratchett

Tuto zeměplošskou knihu považuji za vrchol Pratchettova díla. Spojuje se zde jeho humor se zajímavým příběhem, ve kterém účinkuje nejzajímavější ze zeměplošských postav velitel Samuel Elánius. Velitel Elánius při pronásledování psychopatického vraha po budovách Neviditelné univerzity, se společně s ním propadne 30 let do minulosti. Tím minulost jako takovou změní. A aby uvedl věci opět do pořádku, musí se nechat naverbovat do Noční hlídky a stát se sám sobě hrdinou. Tohle ale není ta Hlídka, kterou si společně s Karotkou vybudoval. To je ta stará Noční hlídka, kde se policisté při páchání zločinů raději dívají jinam, a braní úplatků je běžné. A do této hlídky vstupuje starý Elánius se svými železnými zásadami. Přestože i v této knize je tradiční zeměplošský humor, jedná se o temný příběh. Je to o tom, jak se hrstka obyčejných lidí postaví bezpraví, přestože si uvědomují, že jsou slabou hrází, která nemůže nápor událostí ustát. Přesto se postaví zlu, aby ochránili nevinné civilisty. Je to příběh o hrdinech, kteří se nikdy nechtěli hrdiny stát. Příběh o cti a o zradě, a o zlu, bestii, která třímá v každém z nás. A je jen na nás, zda tu bestii ovládneme nebo ona ovládne nás. A ten boj proti vnitřní bestii je důležitější, než boj proti zlu, které na nás útočí zvenčí. Český čtenář se pak dokáže do událostí knihy lépe vžít, protože stěžejními tématy tu je stavění barikád a revoluční bouře. Obranu barikád před daleko silnějším protivníkem si náš národ zažil při pražském povstání na sklonku druhé světové války. A každý, kdo četl Drdovu Němou barikádu, se dokáže do situace bezejmeného hrdiny lépe vcítit. Ještě blíže pak k nám může promlouvat svržení režimu, díky naší Sametové revoluci. K oběma těmto tématům má český čtenář blíže, než je tomu běžné v západní kultuře. I proto má pro mě Noční hlídka větší hloubku, než jiné Pratchettovy knihy. Pro fanoušky Zeměplochy je pak neméně zajímavé vidět některé zeměplošské postavy v době, když byly mladé a plné ideálů. Navíc zde má velitel Elánius hlavní roli, což si každý jeho příznivec opravdu užije. Není pa pochyb, že Šeříkový den je nejznámějším dnem spojujícím náš gregoriánský kalendář s tím zeměplošským.... celý text

Nevídaní akademikové 2010, Terry Pratchett

Tento zeměplošský román spadá do podsérie o mázích. Od předchozích dílů této podsérie se však liší tím, že hlavní postavou tohoto příběhu není Mrakoplaš. Přestože se tu párkrát objeví, tak zde pouze proběhne, aby Pratchett mohl vytvořit krátkou humornou scénku, a pak opět proběhne do zákulisí. Nemá zde ani žádnou pořádnou repliku, jakoby Pratchett záměrně nechtěl jeho postavu použít. Namísto toho do popředí vystupují zcela nové postavy: Skřet Sráž, který má mnoho tajemství postupně se vynořujících z temnoty. Mladík Haštal Nejspíš, u kterého je do zblbnutí opakováno, že své zesnulé mamince slíbil, že nikdy nebude hrát kopanou. Nebo kuchařka Gustýna Motýlokvětá, která je schopná se v rozčilení hádat i s Vetinarim. Nejzajímavější novou postavou je však překvapivě ta, co má v příběhu nejméně prostoru krásná, ale jednoduchá Julie, o kterou se Gustýna stará jako matka o dceru, přestože jsou stejně staré. Tuto skupinku nových postav pak doplňují mágové, ať už se jedná o již velmi známé postavy Vzoromila Výsměška a Rozšafína Ctibuma, přes rozvíjející se postavu mága temných umění doktora Zďáblíkova, až po zcela nové mágy jako je profesor Macarona. Děkan zde pak má zcela novou roli, zatímco postava Kvestora z děje zcela vypadla. Hlavním námětem příběhu je sice kopaná, které se musí mágové Neviditelné univerzity účastnit, aby nepřišli o dědictví, ve skutečnosti se tu ale řeší daleko závažnější témata. Pratchett tu díky postavě Sráže řeší další závažné neduhy lidstva xenofobii a genocidu. Přes hlavní postavy pak také můžete dojít k uvědomění, že by každý měl jít za svým snem a neohlížet se na to, jaký je názor rodiny, nebo co by si o tom pomyslelo vaše okolí. Milostný vztah mezi Haštalem a Julií se pak velmi podobá osudům Shakespearova Romea a Julie. Místo Monteků a Kapuletů tu akorát jsou znesvářené skupiny fotbalových fanoušků. Pratchett zde sice neztrácí na svém obvyklém humoru, jeho vtipy se ale čím dál více opakují, kdy se nebojí vykrádat sám sebe. Největší slabinou jsou pak nové hlavní postavy, které až na Julii moc nezaujmou. Přesto je to stále Pratchett, kdy tato kniha mezi čtenáři neuspěje spíše v porovnání s jinými (lepšími) zeměplošskými romány.... celý text

Nefalšovaná kočka 1993, Terry Pratchett

Národ 2009, Terry Pratchett

Nadělat prachy 2008, Terry Pratchett

Patricij má po zprovoznění Poštovního úřadu pro Vlahoše další náročnou práci. Tentokrát se jedná o renovaci městského finančního sektoru, zejména bank, které stále fungují na zastaralém zlatém standardu. Vlahoš se to snaží změnit, ale stojí před velmi složitým úkolem: přesvědčit obyvatele Ankh-Morporku, že na zlatě vlastně nezáleží. A to je úkol přímo herkulovský. Pratchett zde používá stejnou šablonu jako u Zaslané pošty. Vlahoš je vhozen do zdivočelé řeky a musí se naučit plavat, než se stihne utopit. V utopení se mu pak snaží dopomoci Kosma Opulent, jako jeden z hlavních podílníků banky. Je taky jednou z nejzajímavějších postav knihy, společně s panem Korouhvičkou, který se nezajímá o nic jiného, než o bankovní čísla. U Opulenta jsem si častokrát vzpomněl na napoleonský komplex a na jeho parodie v komediích, kde pacienti v blázincích bývají oblečeni jako Napoleon Bonaparte. Pan Korouhvička má zase velmi blízko ke Kvestorovi. Za zmínku pak stojí i pan Pedant, který podtrhává absurditu některých lidských rozhodnutí. Adoráta Srdénková mi naopak přišla dost otravná a Pratchett ji na většinu času odsunul mimo dění, jakoby si s její postavou sám moc nevěděl rady. Vše ostatní již bylo v určité obměně použito v Zaslané poště, ale zde to do příběhu už nezapadá tak dobře a je to jakousi rosretovskou nastavovanou kaší. I zde však slabší příběh dokáže částečně vyvážit Pratchettův nezaměnitelný humor a některé dobře napsané postavy.... celý text

Muži ve zbrani 1997, Terry Pratchett

Druhá kniha o Hlídce je pro mě ještě o stupeň lepší, než předchozí. Jediným záporem je, že přestože je zde i má nejoblíbenější postava kapitán Elánius, tak tu mají více prostoru jiní členové Noční hlídky. Kromě již předchozí sestavy seržanta Tračníka, desátníka Nóblhócha a nově povýšeného desátníka Karotky, se zde objevují zcela nové postavy – strážník Potroublo (trpaslík), strážník Navážka (troll) a strážnice Angua. Tím vznikají nové zábavné scény, neboť je využita zejména vzájemná řevnivost mezi trpaslíky a trolly. Také se zde již více projevuje Karotkova inteligence, kdy nejvíce jsem si užíval situací, kdy Karotka dokonale využívá své pravdomluvnosti k dosažení svých cílů. Přestože je zde hlavní zápletka silná, Pratchett ji velmi umně používá k tomu, aby rozehrál spoustu zábavných scén. A pro čtenáře je zde mnoho překvapivých odhalení, kdy ne vždy se to týká otázky, kdo je vrah. Závěr knihy pak také předznamenává, jak se série o Hlídce bude rozvíjet. A možná je i dobré vědět, že tato série svého vrcholu stále ještě nedošla.... celý text

Mort 1994, Terry Pratchett

Je to první zeměplošská kniha, kterou jsem četl. A pro mě to určitě bylo dobře, protože Smrť, který je hlavní postavou tohoto příběhu, je mou druhou nejoblíbenější postavou zeměplošského cyklu. Mortem začíná série o Smrťovi, který je zosobněním samotné smrti. Ale nepleťte si ho se smrťáčkem z Dařbujána a Pandrholy. Tenhle Smrť je kostlivec oblečený do černého hávu a nosí s sebou kosu, kterou používá k tomu, aby oddělil duše od těla. Smrť nikdy osobně nezažil život. O to víc ho láká to, aby žití alespoň napodoboval. Většinou však nedokáže pochopit, proč lidé dělají věci, které dělají, díky čemuž pak vzniká mnoho komických zápletek. Tato kniha je příběhem o tom, co se stane, když se Smrť rozhodne, že potřebuje učedníka. A tímto učedníkem se stane právě Mort. Chlapec tak neobvyklý, že ho nechce do učení žádný z lidských mistrů řemesla.... celý text

Maškaráda 1998, Terry Pratchett

Je tradicí, že čarodějky by měly vždy tvořit trio, panna, matka a… ta třetí. Ale to se změnilo od doby, co se Magráta provdala za krále Verence. Ideální novou adeptkou na pannu by mohla být mladá Anežka Nulíčková. Problém však je, že aby unikla svému osudu, raději se vydala do Ankh-Morporku, kde byla díky svému magickému hlasu zaměstnána v budově Opery. A to by nebyla Bábi, aby se nerozhodla, že ji přivede nazpět. K výpravě do Ankh-Morporku však potřebuje najít jiný důvod, který ji Stařenka více než ochotně podstrčí. Maškaráda je skvělou parodií na opery a muzikály, a zejména paroduje Fantoma opery. Bábi předstírání, že je někdo jiný než ve skutečnosti je, zde dokonale padne, takže je to skvělá zábava. Tenhle román zde také představuje jednu z nejzajímavějších záporných postav celé zeměplošské série a také s nejzajímavějším motivem. Navíc se tu objevuje i nová postava Anežky Nulíčkové, která zde předvádí zcela unikátní schopnosti, které by jí mohla leckterá čarodějka závidět. Maškaráda je románem, který byl u nás nejčastěji adaptován jako divadelní představení, kdy hlavním důvodem je, že je pro divadlo jako stvořená.... celý text

Malí bohové 1997, Terry Pratchett

V této knize Pratchett paroduje náboženství, kdy spíše než že by zesměšňoval víru jako takovou, zesměšňuje náboženský fanatismus a poukazuje na pokrytectví náboženských pohlavárů. Řeší i to, jak lidé své náboženské vůdce slepě následují, a že co řeknou či udělají, považují za vůli boží, přestože tomu tak není. Podíváme se tak do Omniánské říše, která je teokratická a svou víru zneužívá k tomu, aby napadala okolní země, které jejich víru nesdílejí. Sledujeme zde osudy Bruty, mladého a bezelstného chlapce, který pevně věří ve svého boha Oma, kdy postupně zjišťuje, že je nejspíš ve své víře osamocen, protože zbytek lidí již nevyznává Oma, ale systém. Po knize Pyramidy také znovu navštívíme Efebe, které je plné filozofů jako tomu bylo ve starověkém Řecku. Závěr knihy, a vlastně celá kniha, pak mnohé čtenáře povede k zamyšlení ohledně náboženství, kdy není podstatné, zda je čtenář věřícím či ateistou.... celý text

Magický prazdroj 1995, Terry Pratchett

A máme to tu znovu. Opět hrozí zánik Zeměplochy, opět za to může magie (jako v Lehkém fantastičnu nebo v Čaroprávnosti) a opět se do toho zamotal nejhorší mág Zeměplochy Mrakoplaš, přestože jeho jedinou snahou je, aby se na univerzitě pro mágy unudil k smrti. Mrakoplaš je ale jako vždy na špatném místě (v případě osudu Zeměplochy na tom správném) a nezbyde mu, než se neochotně zapojit do záchrany světa. Zase. Přiznávám, že když smísíte předchozí zeměplošské knihy jako je Lehké fantastično a Čaroprávnost, mohli byste dostat něco takového jako Magický prazdroj. To ale neznamená, že je to to samé. Pratchett totiž dokáže to, co málokdo. Využije reálie ze skutečného světa, zparoduje je a využije pro svůj příběh, který je pak plný neskutečné zábavy. Tentokrát se zaměřil zejména na Pohádky tisíce a jedné noci a na severskou mytologii. A pak je to vlastně i o hrdinech: Být hrdinou, i když nechcete být hrdinou. Pokusit se nebýt hrdinou, když chcete být kadeřnice. Pokusit se být hrdinou, když jste synem prodavače se smíšeným zbožím. A postavit se zlu, které vámi od počátku manipuluje, kdy předstírá, že je to pro vaše dobro.... celý text

Lu-Tzeho ročenka osvícení 2008 2008, Terry Pratchett

Lehké fantastično 1993, Terry Pratchett

Druhá zeměplošská kniha volně navazuje na Barvu kouzel, kde opět sledujeme dobrodružství Mrakoplaše a Dvoukvítka. Pratchett však přešel z epizodního vyprávění na ucelený příběh, kdy hlavním tématem je blížící se apokalypsa. Mrakoplaš opět putuje napříč Zeměplochou a snaží se neustále unikat různým nebezpečným situacím, aby se dostal do jiných. V tomto díle se pak poprvé objevuje jedna z mých nejoblítenějších postav, která je parodií na barbara Conana. Děj je svižný a plný humoru a než se nadějete, jste na konci příběhu.... celý text

Kuchařka Stařenky Oggové 2001, Terry Pratchett

Kobercové 2001, Terry Pratchett

Terry Pratchett tuto knihu napsal v 17 letech, ale u nás již vyšlo přepracované vydání, které přepsal, když se stal slavným díky humoristické sérii Zeměplocha. Je tedy těžké rozlišit, co bylo původní myšlenkou začínajícího autora, a co vzniklo dopracováním po tolika letech. Určitý obrázek si můžete učinit, jestliže se vám do ruky dostalo druhé vydání v češtině z roku 2015. Nejen, že obsahuje ilustrace přímo od Terryho Pratchetta, které zdůrazňují, že kniha je určena spíše pro mladší čtenáře, ale také obsahuje příběh o Kobercích, který v roce 1965 týdně vycházel v týdení příloze určené pro děti. Samotný příběh románu Kobercové by byl obyčejným fantasy příběhem králů a císařů bránících se nepřátelským zlým nájezdníkům, kdyby nebylo prostředí, do kterého je tento příběh zasazen. Jedná se totiž o národy, které žijí na Koberci (my lidé bychom asi řekli, „v koberci“) a staví si své osady mezi obrovitými vlasy Koberce, kdy jednou z obchodních komodit je prach, který se na Koberci usazuje. Je zde pak vše, co byste od fantasy očekávali – hrdinové, boje, nestvůrní nepřátelé, příšery, obejvování nových věcí a putování za dobrodružstvím. Prostředí vás však ale také nutí přemýšlet, co za lidmi používané předměty dopadlo do vlasů Koberce, které pak jejich obyvatelé používají jako zdroj surovin nebo jako orientační body světa, ve kterém žijí. Čtenář znalý Pratchetových knih pak může vidět vliv, která tato kniha měla na pozdější autorovu tvorbu. Zejména zcela vymyšlený a originální svět plný podivuhodných tvorů je předzvěstí budoucí Zeměplochy. Tvorové tak miniaturní žijící bez povšimnutí lidstva v jejich obydlí pak jistě připomenou trilogii o Nomech. A stejně jako oni mají evidentně jiné vnímání času (oproti lidem žijí daleko rychleji, tedy nepostřehnutelně). Nátura Mizvoňů a Tupomentálů je pak až nápadně podobná postavám Nac Mac Fíglů ze Zeměplochy, kteří jsou sice malí, ale nesmírně silný a agresivní bojovný národ. Přestože je tento román určen zejména pro děti, nepochybuji, že i dospělé pobaví. Přestože kniha nepostrádá humor, je ho zde na rozdíl od Zeměplochy jako šafránu.... celý text

Klobouk s oblohou 2005, Terry Pratchett

Druhý příběh o Toničce Bolavé, určený pro mládež, se odehrává přibližně rok po událostech ze Svobodného národa, kdy je Toničce už 11 let. Tonička tak stárne společně se svými mladými čtenáři. Tím se jako zeměplošská postava vymyká, protože je jednou z mála postav, u které se dá stárnutí v průběhu dalších knih pozorovat. Tonička se vydává do světa jako čarodějnická učednice. Protože ačkoliv porazila královnu víl, je toho mnoho, co se ještě musí o čarodějnictví naučit. Přesto zůstává v horách Beranní hlavy, kde je největší hustota čarodějek. A začíná se pomalu dozvídat, že být čarodějkou znamená starat se o lidi, o které se jiní nestarají, a že čarodějka většinu problémů neřeší magií. Ale když je třeba, nebojí se magii použít. Terry Pratchett se zde snaží (nejen) dospívajícím dětem nenásilným způsobem vštípit, že by si lidé měli více všímat svého okolí, kdy vždy se kolem nich najde někdo, kdo je osamělý nebo bezbranný a potřebuje jejich pomoc. Odhaluje, že lidé jsou schopní někoho odvrhnout jen na základě lživých pomluv a své omezenosti. A že to největší zlo se ukrývá v každém z nás. A že není nic špatného mít v sobě takové zlo ukryto, ale je nutné proti němu po celou dobu bojovat a nikdy se mu nepoddat. V tom není Tonička sama, boj s tímto druhem zla v zeměplošských románech běžně svádí i třeba Bábi Zlopočasná nebo Samuel Elánius. Pratchett se zde opět snaží o jednodušší zápletky rozdělené do jednotlivých kapitol. Své dětské čtenáře ale nešetří a ukazuje i temnou stránku lidstva. Můžete se opět těšit na Nac mac Fígly, kteří však v tomto druhém díle mají o něco méně prostoru. Dospělé čtenáře ale určitě potěší, že o to více prostoru tu pak má Bábi Zlopočasná, která se v předchozím díle jen lehce mihla. Toničku však naštěstí svou přítomností nezastiňuje a dává jí dost prostoru k tomu, aby se zde opět stala hlavní hrdinkou příběhu.... celý text

Kdepak je má kravička? 2006, Terry Pratchett

Johnny a mrtví 1999, Terry Pratchett