hanak_v_exilu přečtené 662

Fáze gravitace 2012, Dan Simmons

Hyperion a Terror čtu div ne v kleče, ale jinak u mě knihy Dana Simmonse oscilují mezi zklamáním a mírným optimismem. Po prvních pár stránkách jsem si v duchu připravil dvouhvězdičkové hodnocení a smířlivou recenzi začínající slovy "Je to dobře napsané, ale nic pro mě". Jenže Simmonse je neradno podceňovat. Fáze gravitace je poklidný příběh o jednom chlápkovi co byl kdysi dávno chvíli slavný, ale teď najednou neví co se životem. Na idylku to není, na sebevraždu také ne - prostě jen taková klasická krize středního věku. V průběhu knihy se toho ani moc nestane. Baedeckerův život plyne bez konfliktů, téměř meditativně. Přesto má zvláštní vztahující kouzlo, až mi bylo těch 264 stránek málo. Kdyby bylo vyprávnění jen trošku vyhrocenější a konec trošku přízemnější, bylo by to na pět hvězdičkek.... celý text

Panika v Las Vegas 1994, Wolfgang Hohlbein

Líbí se mi, že si i na tomhle krátkém prostoru a u takhle brakové literatury našel autor čas na poetické momenty. Vize mnohaleté hořké války osamělého pumpaře s mravenčí invazí by stála za samostatný sešit. Ale nejen tímhle oplývá druhý díl Dinolandu. Krajina minulosti se zvolna blíží k Las Vegas. Zasvěcení tuší katastrofu, těm zbylým přinese vývoj událostí pořádný šok.... celý text

Okřídlený muž 1992, A. E. van Vogt

Řazení A. E. van Vogta na úroveň Issaca Asimova a Arthura C. Clarka jsem nikdy nechápal. Doplnění zmíněné dvojice na triumvirát není potřeba, a když, tak jsou na to vhodnější kadidáti. Pádný argument nabízí i novela Okřídlený muž. Navzdory roku vydání je prodknuta duchem pulpové sci-fi, takže působí ploše a trochu primitivně. Postavy postrádají určité obecné charakterové rysy a ignorují kvalitativní změnu situace. Lidsky řečeno, chovají se nepřirozeně a hloupě. Pochopitelně jim to neuškodí, protože příběhy z té doby nekončí špatně. Okřídlený muž je čtivý a krátký, takže většina jeho chyb příliš nevadí. Ale jak říkám, od velmistra žánru jsem čekal něco rafinovanějšího a inovativnějšího. Tohle je totiž spotřební čtení, kterého byly svého času napsány stohy.... celý text

Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti 2000, Roark Bradford

Nic pro mě, protože stylem humoru mě to úplně minulo. Autor se pokusil naroubovat biblické příběhy do "moderní doby", což vzhledem k době vydání znamená zasazení mezi dvě světové války. Část vtipů je absurdních, část se otírá o černošské stereotypy, část stojí na vytváření charakterů se sklonem k hysterii. Biblické poselství se v tom pochopitelně úplně utopilo. Kniha je sice paradoxně přijímaná ateisty, ale aby si ji čtenář mohl vychutnat, musi Bibli alespoň povrchně znát. V opačném případě si z ní moc nevezme. Jediný prvek který jsem na knize opravdu ocenil, byly ilustrace Heleny Zmatlíkové.... celý text

Toulavá země 2021, Liou Cch'-sin

Fantazie autora je neuvěřitelně bohatá, a jím vytvořené světy doslova fascinující, ovšem jeho literární talent pokulhává. Úvod do děje je zbytečně rychlý, dialogy jsou zbytečně žoviální, děj neplyne přirozeným tempem, ale skáče v křečovitých záškubech. Povídky proto občas připomínají myšlenková cvičení, jen pro efekt obalené dějem. Kdyby byly méně nápadité, nebo triviálnější, byl bych téměř zklamaný. Jenže vize Bublinového světa, společnosti Posledního kapitalisty, nebo například civilizace Požírače jsou natolik omamné, že nejde jít pod pět hvězdiček. Tohle jsou nápady na úrovni Stanislawa Lema, nebo Franka Herberta. Titulní povídka byla zfilmovaná a když už pro nic, tak pro rozmáchlou výpravu stojí alespoň za zkoušku.... celý text

Evropa a její národy ve znamení jednoty a různosti 2001, Krzysztof Pomian

Podle názvu jsem čekal esej o národních státech, ale ony jsou to stručné dějiny Evropy. Autor probral politiku, umění i vědu. Aby toho nebylo málo, nesměle do nich narouboval ideu o postupně sjednodujícím se kontinentu, a to ve všech třech těchto oblastech. Knížka je ovšem útlá, takže mnoho událostí zůstalo opomenuto, nebo bylo brutálně zkráceno. Na vyjádření myšlenky to stačí. Kdyby se lidé v dějinách orientovali alespoň do takové hloubky, byla by to paráda.... celý text

Zapomenuté příběhy 5 2021, Marian Kechlibar

S touhle sérií je to jednoduché. Čím vyšší číslovka, tím vyšší kvalita. Zároveň platí, že každý díl je delší než ten předchozí. Autor postupně vypiloval svůj literární styl a některé slovní obraty mě vyloženě fascinovaly. Neméně jsem žasl nad vynalézavostí lidí. Infekční štafeta je šílený vynález, ovšem asi nezbytný.... celý text

Rambo I (První krev) 1991, David Morrell

Není divu že se děj filmu a knihy liší. Rambo je v předloze téměř záporná postava a šerif naopak téměř kladná. Sylvester Stallone se nechtěl zaškatulkovat jako bezcitný vraždící stroj, a nechal si scénář přepracovat do komornější, psychologičtější a méně krvavé verze příběhu. Kdybych je měl porovnat, vyzdvihl bych oba. Knihu pro nekompromisní děj, film pro určitý přesah, v předloze sotva naznačený.... celý text

Ex Machina 2021, Christopher L. Bennett

Kniha pojednává o dobrodružství původní posádky, ale byla napsaná až v roce 2004, a na ději to je poznat. Prosáklo do něj několik moderních trendů, které pozohýbaly charaktery starých známých postav a vytvořily nové postavy, sloužící k morálním apelům. Christopher Bennett mi tím radost neudělal. Jenže psát umí, takže příběh navazující na první star trekovský film a naroubovaný na jednu z lepších epizod TOSky se četl velice dobře. Oceňuju snahu o nové postřehy ohledně myslících strojů. Ani jsem si neuvědomil, že jich Kirk potkal tolik.... celý text

Těžká planeta 2002, Isaac Asimov

Voják: Vzpomínky německého vojáka 1936-1947 2003, Siegfried Knappe

Na to kolik toho Siegfried Knappe prožil, tak jsou jeho memoáry docela fádní. Pochopitelně jim nepomohlo, že je překládal idiot. Vlastislav Kotouček s naivitou srny zaměňoval města a komolil jména bitev, a ještě ke všemu dal textu ráz školního referátu na téma "Co jsem dělal o prázdninách". Tomuto dojmu pomáhá jak nemístně optimistické vyjadřování autora - všechno bylo krásné, všichni si všechno moc užili a okupované obyvatelstvo bylo ze všeho nadšené, tak cudné vynechávání válečných zločinů. V Knappeho podání se operace Barbarossa podobala výletu, při němž se vydařilo vše, kromě počasí. Kupodivu se i přes všechny uvedené neduhy kniha četla vcelku dobře. Ovšem spíše než studentům historie bych ji doporučil odrostlejším dětem.... celý text

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Kouzlo útěku 1995, Frank Herbert

Velebený talent Franka Herberta na koncipování exotických společností se tady projevil naplno, přesto se přiznám, že mě víc potěšily civilnější kusy. Sbírka je nevyrovnaná, jak už to bývá. Ovšem ne do kvality, ale co do zaměření. Kombinuje příběhy z velice komplikovaných realit s těmi ze světů téměř neodlišitelných od toho našeho. Povídky Zasedání výboru a Neobyčejný starý dům působí jako něco od Roberta Heinleina. Velký zpěv - volání rodu pak jako kdyby ji napsal Brian Aldiss.... celý text

Nemám ústa & musím křičet 2020, Harlan Ellison

Sci-fi si prošla několika vývojovými fázemi. Ve čtyřicátých letech se prosadil názor, že každá správná povídka (a román) musí stát přesně na pomezí mezi vědou a příběhem. Dříve totiž bylo sci-fi buď suchopárné čtení plné fyziky a chemie, nebo naopak "kovbojka ve vesmíru", čili žádná věda. Výjimky z tohoto pravidla jsou dodnes klasikami. V šedesátých letech se tento přístup vyčerpal. Harlan Ellison přišel s novým pojetím žánru, stojícím na měkkých vědách. Pokoušel se do sci-fi prosadit biologii, psychologii, antropologii, behaviorální vědy a další. Snahou bylo čtenáře šokovat a zároveň přiblížit sci-fi mainstreamu. Ukázkový příklad je povídková sbírka Nebezpečné vize. Musím se přiznat, že mi tenhle přístup příliš nesedl. Raději mám kovbojky ve vesmíru, nebo díla Zlatého věku. Kvalitu Ellisonových povídek to ovšem nesnižuje.... celý text

Runa rider 1967, Ludvík Souček

Moc nechápu proč autor zavedl děj tam kam ho zavedl, protože by se bez této rozsáhlé vsuvky úplně obešel. Možná chtěl do své trilogie obsáhnout další část nevysvětlitelných záhad, možná chtěl zdůraznit epičnost celého dobrodružství. Povedlo se mu to tak napůl. Kdyby totiž pralesní část vyškrtal a zůstal na studeném Islandu, příběh by tím neutrpěl. Naštěstí je kniha svižně napsaná a děj se nezadrhává, takže jsem mu onen výlet rád odpustil.... celý text

Cesta slepých ptáků 1964, Ludvík Souček

Celou první čtvrtinu knihy jsem v sobě živil naději, že Ludvík Souček napsal modernizovanou a obohacenou verzi Vernovy Cesty do středu Země. Autor ovšem stočil sled událostí jiným směrem a narouboval do děje své pavědecké teorie - v ucelené podobně představené v pozdější knize Tušení stínu. Co neobstálo ve vážně míněné práci, to se v beletrii pochopitelně snese, takže výsledný dojem není špatný. Přesto platí, že první polovina vyprávění je čtivější než ta druhá.... celý text

Legendy (L3g3ndy) 2020, * antologie

Nevím jestli je to tím, že každá povídka má v sobě nějaké ponaučení k němuž musela směřovat, ale přišlo mi, že autor většinou vytvořil zajímavý svět a pak v něm neobratně vystavěl příběh. V prvních dvou povídkách je tenhle dojem nejvýraznější. Až ta třetí - Dominika z Podolí mě opravdu zaujala. Vrchol sbírky pak přichází v následující - a mnohokrát zmíněné povídce Tenkrát na zahradě. Obě mají nepřekvapivě společné, že se neodehrávají ve fikčním světě. Zbytek povídek trpí stejným chronickým problémem jako první dvě. Vypíchl bych ještě Skrýš - protože je strašlivě zmatená a nedává smysl, a poté Dům u Zlatého kapradí, protože z ní až příliš čiší autorova snaha protlačit do vyprávění své postoje. Na ní jsou slabiny sbírky nejviditelnější.... celý text

Tušení stínu 1979, Ludvík Souček

Knížka začíná slibně - vyvrácením naivních a dnes už částečně opuštěných tvrzení Ericha von Danikena. Po přečtení prvních dvou kapitol jsem věřil, že mám v rukou knihu přistupující k záhadám a nevysvětlitelným artefaktům z hloubi času z racionálního pohledu. To mi vydrželo zhruba do třetiny, kdy Ludvík Souček popustil uzdu fantazie a plynule se zařadil po bok tvořivého Švýcara. Jeho teorie, nebo lépe řečeno jeho fantazie ovšem není tak atraktivní, ani tak ucelená. Kniha samotná je pak zmatená, druhá polovina postrádá čtivost a občas je vyloženě ubíjející. Málokterý text mě takhle uspával.... celý text

Vlny tíšia vietor 1989, Arkadij Strugackij

Literárně a příběhově ne tak vybroušený, ale mytologicky nejbohatší díl volné série. Bratři Strugačtí udělali pozoruhodný pokrok a z původního přímočarého dobrodružství okořeněného trochou politiky, se dostali skrz komplexní detektivku, až k pseudodokumentu mohutně říznutého filosofií, etikou a paranoiou. Přesto si myslím, že motiv Poutníků měl být využit nápaditěji. Slabších pět hvězdiček.... celý text

Brouk v mraveništi 2005, Arkadij Strugackij

Možná jsem nečetl příliš pozorně, ale onu hloubavou sci-fi, ani brilantní detektivku jsem v knize neviděl. Strugackým přiznám, že Brouk v mraveništi je ucelenější, svižnější a plastičtější než předchozí Obydlený ostrov. Občas nakousne zajímavá témata a ke konci nabere atmosféry. Ovšem z plodného námětu šlo vymáčknout mnohem víc než pár vzrušujících úvah. Kapitoly z operace Mrtvý svět bych uvítal rozepsané minimálně na povídku.... celý text