Handy8
přečtené 209
To
2016,
Stephen King
Jak už je u Kinga zvykem, aspoň 20-30% se dalo osekat (a teď nemyslím zrovna historii Derry). Ale to by nakonec nebyl hlavní problém. Dlouho je to čtivý, jsou tam skvělý scény tak jak King umí, rozvíjí se zajímavý postavy a linka dětí mě bavila víc než ta dospělácká. Jenže pak tahle knížka začne trpět tím, že King je pantser. Tzn. ten typ spisovatele, který si neplánuje knížky. Namísto toho začne nějakou myšlenkou, kterou rozvíjí, píše a píše, a jak sám říká, jako archeolog svůj příběh vykopává a objevuje. Což celé vede k tomu, že ze začátku se slibně rozvíjí postavy a pak najednou Kingovi dojde, že vlastně pořádně neví, co s nima, tak se radši jde do finále. Když jsem si tohle ke konci uvědomil, ztratil jsem chuť. Posledníma 100 stranama jsem se brodil snad tři týdny. SPOILER: King byl v 80tkách permanentně vyjetej, což je JEDINÝ vysvětlení toho absurdního grupáče v závěru. Jinak totiž nedává žádnej smysl a nechápu, jak tohle mohlo projít přes editora.... celý text
