Hanka_Bohmova
přečtené 1601
Dvéře jazyků odevřené
2003,
Jan Amos Komenský
Po kolika odstavcích člověka napadne, že tady by se hodil obrázek? Autora to samozřejmě napadlo taky, ale nemůžeme chtít všechno naráz - pěkně jedno po druhém, Orbis pictus vymyslíme zase až příště. Moc mě bavilo číst Dvéře i Orbis souběžně a srovnávat. Ale nejraději mám úvody a závěry, kde jasně září Komenského duše a vášeň. Mimochodem, podepisuju i jeho přístup k vulgarismům: netajit, naučit(,) nepoužívat. Tak tedy mějž se zatím, čtenáři milý, dobře :o) "Ale ty (školy) nejsou, jakž se fantové domnívají, mučírny, než hra: když jen učedlník důmyslný rozumného a rozšafného dostane preceptora. Onen zajisté, učí-li se sám od sebe, vyptává-li se chtivě a poslouchá-li pozorně, tento učí-li rád, ukazuje-li opatrně a vkládá-li (v mysl) ustavičně, jeden i druhý má vybornou kratochvil."... celý text
Sbírka úloh z matematiky pro 8. ročník s klíčem
2002,
Emílie Ženatá
Ve výsledcích je poměrně dost chyb a nesouzním s autorčinou posedlostí smíšenými čísly. Update po měsíci a půl intenzivního používání: Je tam opravdu děsně chyb ve výsledcích.... celý text
Kreutzerova sonáta
2022,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Nedávno jsem četla Tolstého Rodinné štěstí a obě knihy mají kromě tématu - boření iluzí o manželství - společný takový jemně chladný, odmítavý tón a téměř úplnou absenci soucitu (tak mi připadalo, i když v Sonátě je tahle atmosféra přímo vyšponovaná). Až jsem si říkala, že s takovým člověkem bych se nechtěla ve skutečném životě stýkat. Ale možná je to náhoda, uvidíme, jak na mě zapůsobí další jeho díla. Děj Kreutzerovy sonáty nebyl pro mě vlastně vůbec důležitý, knihu jsem nevnímala ani tak jako studii manželství, jako spíš studii vypravěče. Zůstal mi velmi silný dojem člověka, který hledí na svět přes vlastnoručně zdeformované a zašpiněné čelní sklo - a to se nezmění ani po jeho "mravním obrození", jak to nazývá. Připomnělo mi to nauku o "následcích hříchu", které nemizí upřímnou lítostí a odpuštěním. U následků ve fyzickém světě to vidíme jasně - zabitou ženu ani sebevětší lítost a změna postoje nepřivede k životu. U psychických následků si to možná uvědomujeme méně jasně. Zlo nás poznamenává, dlouhodobé a hluboké zlo nás poznamenává dlouhodobě a hluboce - ale odvrácení od zla nás z tohoto poznamenání automaticky a okamžitě neléčí. Výsledkem, který lze v individuální i společenské historii sledovat na vlastní oči, je stav jisté kocoviny, předrážděné nesnášenlivosti, který se dostavuje po tom, co jsme zneužili nějakou myšlenku. Díváme se na ni zdeformovaným pohledem, ne-racionálně, ne-čistě. Nevidíme její podstatu, ale ohavnost, kterou jsme z ní za konkrétních okolností udělali, a tento postoj nadále prosazujeme jako objektivní. Podrážděnost vůči levicovým či pravicovým názorům, vůči fyzické síle, vůči technologii, vědě, vzdělání, vůči veselí, vůči interakcím mezi mužem a ženou... všechny tyto věci se čas od času stanou (čistě reakčně) společenským tabu, aniž by byly samy o sobě špatné - a co je horší, aniž by se někdo skutečně zamýšlel nad tím, nakolik jsou samy o sobě špatné. Nedávno jsem kroutila hlavou nad tím, jaké výhrady na Databázi knih vyvolalo pojmenování jedné položky nabídky výrazem "komunita"... jeden příklad za všechny. Abych se vrátila zpět ke knize - je fascinující sledovat, jak vypravěč nedokáže o sexu smýšlet mimo svou úzkou zkušenost. Krajním sobectvím zformoval své nitro určitým způsobem a svůj pohled považuje za objektivně platný. Že může být tělesná láska výrazem obdarování, nikoli jen mocenským prostředkem a tím, co si jeden od druhého (vzhledem k době vzniku knihy tedy muž od ženy) bere, to... to pro něj neexistuje. Tělesná láska je rovna chtíči, chtíč je špatný a rozvrací životy, on na to přišel, pojďte a slyšte, budete poučeni. A vůbec si vypravěč plete osobní pohled s realitou, dozvíme se dále, že lékařství je špatné, hygiena je špatná, vlaky lidskou bytost znervózňují, hudba ji dráždí a lidé lžou, když tvrdí, že si ve stavu nepříčetnosti neuvědomují své jednání. Protože pán to přece takhle zažil, tudíž to tak musí zažívat všichni. Těchto "mravně obrozených" je třeba se bát, protože jak egoističtí a úzcí byli ve zlu, tak egoističtí a úzcí zůstávají v - takzvaném - dobru.... celý text
Carmina selecta
1996,
Bohuslav Hasištejnský
Trochu jednotvárné, spíš chytré než niterné, jemný humor. Občas jsem zůstala perplex, např. v básni o Karlových Varech: "Jaké to množství bublin náš pramen do vzduchu chrlí!" :o) Zaujala mě kritika nedobrého a nevyžádaného překladu autorových básní do češtiny. Zařadit ji do výběru je od editora roztomilý vtípek. Snad by jemu a překladatelkám pan Bohuslav do dvounohých oslíků nenadal. Kdosi moje básně teď přeložil do řeči otců, přední je mužové čtou, šlechta, ba dokonce lid. Hněvám se pro ten čin, jejž spáchal dvounohý oslík, proklínám věru i Múzy, stejně i nadání své. Prací tohoto muže řeč Marona pozbude síly, oněmí velký Homér, jeho se neozve verš. (...) Nesahej, prosím, svým srpem, můj barbare, na moji sklizeň, vždyť jsme ty svoje verše pro tebe nepsali, věř. Proč se zabýváš půdou, již vůbec nemůžeš chápat, která tvým počínáním dopadne daleko hůř? Raději křivým pluhem, to věř mi, zorávej pole, zanedbávanou půdu, plevelem pokrytý lán, než abys na lyru hrál a o naše básně se staral, dokonce v parnaských rytmech odvážně skládat chtěl verš.... celý text
Gruffalinka
2014,
Julia Donaldson
Kouzelné ilustrace. Obluda-batole Gruffalinka (a její panenka) je neodolatelná.
Hvězda: Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu
2014,
Ivan Prokop Muchka
Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce
2002,
František Kožík
Nečekaně pěkné! Autor je zvídavý až na půdu, leze, kam ostatní nelezou, a vzdálenosti si odkrokuje, aby si čtenář "třeba někde doma na zahradě" mohl všechno přesně vyměřit a představit. S chutí si zaplave v Jordánu a uprostřed zkusí, jestli stačí, poctivě si dělá rešerše a o mnoha báchorkách si myslí své. S panem Černínem museli být dobrá dvojka. Přitom není žádný kyselý skeptik, ale povaha uvolněně dobrosrdečná, se smyslem pro humor. Trochu mi svým založením připomínal mého manžela, o to příjemnější čtení to bylo :o) Kapitoly z prohlídky Jeruzaléma jsou poněkud úmorné, jak už tu psali jiní. Já si je pro zpestření srovnávala s vlastními vzpomínkami. "Turci od nás vybrali po pěti dukátech, mniši řádu sv. Františka nemusí platit nic. Kdo by si dal udělat pleš, říkali jsme si s Černínem, dostal by se všude zadarmo..."... celý text