Hanka_Bohmova přečtené 1601

Gramatické rozbory češtiny 2017, Robert Adam

Na internetu jsem při zkoumání tajů morfematiky objevila první část této příručky. Protože mi připadala opravdu dobře napsaná, půjčila jsem si ji z knihovny a pročetla i zbylé části, abych nasbírala další impulsy pro svou vzdělávací kreativitu. Srozumitelnost i údernost textu je skvělá. Našla jsem víc, než jsem hledala - v což vždy doufám, když si jdu pro odbornou inspiraci. Díky racionální struktuře jsem se rychle zorientovala v tom, co mi bude užitečné, a co lze přeskočit.... celý text

Noční hlídka 2003, Terry Pratchett

Věčně zpívají lesy 1969, Trygve Gulbranssen

Příjemně klidný, místy příliš sentimentální příběh o obrácení zajištěného, vladařského lidského srdce. Motiv přesahující konkrétní osoby, plynoucí nad celými rody. 3,5 * "Dobří lidé jsou silní, nejen dokud žijí, ale i po smrti."... celý text

Modlitba před spaním 2005, neznámý - neuveden

Hlavní třída 1975, Sinclair Lewis

Moc se mi líbí, že Carol není jednoduše zářivá hrdinka. Její život připomíná spíš trochu chaotický, vlastními chybami zatížený (ale ne zdiskreditovaný!) průzkum bojem než velkolepé či velkolepě tragické tažení proti malosti. Není to sice moc slavné, ale vnitřní věrnost a určitý růst jí nelze upřít a fakt jsem byla během čtení ráda, že jí konec nechystá Ira Levin :o)... celý text

Houbařka 2020, Viktorie Hanišová

Falzifikátoři 2013, Antoine Bello

Toto je "oddychová literatura" podle mého gusta. Svěží, chytré, velmi čtivé. Re-reading po 8 letech: kritičtější hodnocení. Už při prvním čtení jsem se pro negativa knihy nehodlala zajímat o její druhý díl (který se mi, podle anotace, zdál stavět spíš na tom hůře zvládnutém), ale připadalo mi, že pro to dobré kniha stojí za opakované čtení a pěkný počet hvězdiček. Na to jsem teď změnila názor. Nepovedeného je přece jen příliš. Falzifikační příběhy jsou stále stejně čtivé, ale Slivův život, to už je vyprávění mnohem těžkopádnější, táhne knihu dolů. V mých očích tomu chybí přirozenost, podobně jako u Weirova Spasitele - jako by zkoušel psát něco, co vlastně neumí. Párkrát jsem také měla pocit, že autor pokračuje nepříjemně dlouho po tom, kdy už je úplně zřejmé, co chtěl sdělit. Přicházely mi na mysl námitky mé dcery při vyučování: Mami, už dost, to stačí, já to chápu, pojďme dál.... celý text

Pýcha a předsudek 2015, Jane Austen

Jsou duševní stavy, z nichž mě vysvobodí pouze četba Jane Austenové. Onu léčivou moc nemá ani mužný pan Darcy, ani všechny ty překážky kladené do cesty lásce, ani jejich šťastné rozuzlení. Pro mě za mě by Austenová bývala mohla psát třeba o chovu králíků, pokud by to dokázala s toutéž kouzelnou ironií: "...Takové maličkosti se Její Jasnosti zamlouvají a já jsem se rozhodl, že budu zvlášť pečlivě dbát, abych k ní byl v tomto směru vždy pozorný." "Odhadl jste situaci dobře," pravil pan Bennet. "Ještě štěstí, že máte povahu na takovéto taktní komplimenty. Smím se vás zeptat, zda jsou tyto lichotky výsledkem okamžité inspirace, nebo se jim naučíte předem?" "Většinou vyplynou z okamžité situace, a třebaže si někdy pro zábavu sestavuji zvučné poklony, které se mohou hodit kdykoli, snažím se vždycky dodat jim zdání co možná největší bezprostřednosti."... celý text

K domovu pohleď, anděle 1961, Thomas Wolfe

Pocitově to pro mě nebylo nic moc, takový Peer Gynt roztažený na šest stovek stran, bez Solvejg, zato s působivými pasážemi, bohužel náchylnými k oposlouchání. Beru to tak, že se nadané pokažené dítě vyrůstající mezi pokaženými lidmi potřebovalo ze své natlakované sumy prožitků vypsat. Zároveň mi připadá, že v době psaní autor stále nerozpoznal tvar sebe sama a vlastního života, proto neměl ani měřítko, co lze pustit, a co je třeba držet.... celý text

Poslyš vyprávění z časů tvých otců 2019, Dorotea Wollnerová

Přes veškerou vzdálenost časovou, kulturní i zeměpisnou není pravda, že by v těchto vyprávěních nepoznal dnešní člověk něco "svého". Pohádkový příběh o trosečníkovi pobaví každého znalce Cimrmanova Němého Bobše, jeden z textů na papyru Westcar zas ukazuje, jak řeší manželskou nevěru mágové. Z vyprávění o výmluvném rolníkovi se člověk nejen přiučí o staroegyptském nadávání, ale získá také velice plastickou ilustraci k Ježíšovu podobenství o nespravedlivém soudci a chudé prosebnici. Čítanku uzavírá vyprávění o Sinuhetovi - chlapíkovi, který v záchvatu paniky všechno opustil a zdrhnul. Dobře to dopadlo, ovšem nikoli jeho zásluhou. Oproti předchozím příběhům jde o text jasně umělecký, se zajímavým psychologickým rozměrem a podivnou dvojakostí hlavního hrdiny, přecházejícího mezi vymlouvající se poděšeností a cílevědomou srdnatostí. Autorky k tomu v doprovodném komentáři nabízejí určité klíče. Kniha začíná přehledovými kapitolami o vývoji egyptského písma a jazyka a o průběhu překladu. Každé z vyprávění má důkladnou předmluvu uvádějící do historie bádání a kulturního kontextu i do samotné příběhové situace. Překlady pak jsou komentovány prakticky řádku po řádce, přičemž u papyru Westcar je uveden nejen zcela fragmentárně dochovaný text, ale i jeho možná odborná rekonstrukce. Vše doprovázeno smysluplně vybranými fotografiemi a kresbami. Zkrátka má to hlavu a patu i pro úplného laika. Zajímavé čtení pro zvídavé, kteří by rádi nahlédli na Databázi knih před třemi až čtyřmi tisíci lety.... celý text

Zaslaná pošta 2005, Terry Pratchett

Svěží učebnice krizového řízení a PR! K tomu první zákon robotiky, kriminalita vrcholového managementu, zrod filatelie, hackerské útoky, dokonce i finanční analytický útvar (s křídami a podlahou... hodně velkou podlahou). Ještě že jsem Zaslanou poštu dosud opomíjela, v době vydání bych si ji sotva tak dokonale vychutnala, to zkrátka vyžaduje průpravu životní realitou.... celý text

Když musíš, tak musíš... aneb Odpady v přírodě 2017, kolektiv autorů

Když jsem coby studentka gymnázia dělala chemickou olympiádu, připadalo mi, že se díky ní učím chemii logičtější a zajímavější, než je ta z našich školních hodin. A když jsem o několik let později náhodou četla jeden z přípravných textů biologické olympiády, nadchl mě svým zpracováním tak, až jsem skoro litovala, že jsem se místo chemie nezaměřila na biologii. Od té doby pátrám mezi těmito brožurkami, kdykoliv potřebuju nastudovat nějaké téma v rozumné hloubce, v souvislostech, se zohledněním současných poznatků, průřezově, a přitom stále ještě "pro neprofesionály". Tentokrát jsem hledala evoluci vylučovací soustavy, ale nakonec jsem pročetla skoro všechny kapitoly. Protože ono je to hrozně zajímavé!... celý text

Chudá žena 1969, Léon Bloy

Knihu čtu už podruhé, rozhodovala jsem se teď, jestli si ji nechám. Vlastně mi přijde, že jsou to knihy dvě, každá jiným způsobem o - slovy autora - "pekelném údělu obstát bez kančího rypáku v této společnosti bez Boha". Je tu titulní příběh "chudé ženy", úpěnlivý a do sebe zahleděný text, jako snění smutného dítěte. Ale do Klotyldina prostoru se roztahuje autor a bere si slovo sám či v postavách. Tento druhý příběh je příběhem "Božích vojevůdců", kteří se vrhají do bitev, aniž by zkoumali, v jakém rozsahu jsou k tomu skutečně pověřeni. Überhnus Bloyova příběhového světa je nezbytný k ospravedlnění jeho/jejich role - aby už nebylo třeba ptát se Ježíše "Kdo je můj bližní?". To jen Klotylda dovede vidět hřích jako neštěstí, Klotylda říká nahlas, že před Bohem bude potřeba vzdát se i těch roliček, jimiž zkoušíme podpírat svou sebehodnotu. Smím-li si pomoci jazykovou hříčkou, pak Klotyldina chudoba kontrastuje nejen s klasicky ztučnělým srdcem "bohatců", ale i s jemnou vnitřní soběstačností Božích "bohatýrů". V překrásných "Velkých přátelstvích", která zmiňuje v komentáři Balumba, Raissa Maritainová s láskou, ale jasně mluví o obdarováních i démonech svého přítele. Přesto se mi "Chudá žena" ani s touto přípravou nečetla snadno. Směs ryzího smyslu pro absolutno a nejobyčejnější lidské rigidity. Hněv a smutek nad hříchem pomíchaný se sebelítostí, s požitkem z agresivity a opovržení vůči lidem. Propletenost ideálů se zlozvyky, poklad v hliněné nádobě. Copak hlína, tou jsme všichni, ale svou hlínu si nepřipouštět... ostatně přesně tím lze na mnoho způsobů zkompromitovat i postoj opačný, mírumilovnou toleranci. Moje myšlenka z četby by tedy mohla znít: není na světě jenom jedno zlo, jenom jeden hřích, od kterého bychom mohli měřit svou vzdálenost a své duchovní bezpečí. K dobrému životu nestačí "nebýt jako oni". Naprosto uzlovým a nesmírně mrazivým bodem se mi zdá být okamžik Leopoldovy modlitby. V nevyjasněném území mezi vírou a magií, mezi touhou usvědčit zlo a pomstou. To pravé bojiště: ne v utkávání se s hlupáky světa, ale v tichu srdce, kde se rozhoduje, čí šeptaná slova bude opakovat a kdo jeho modlitbu uslyší.... celý text

Ty zmije 2000, Petr Voženílek

Čekala (a potřebovala) jsem něco jiného, spíš ucelenější informace o zmijích místo zkušeností a historek. Ale když jsem překousla prvotní rozčarování z omylu, četlo se to docela dobře a vykreslovalo kouzelný obraz pana zmijologa, trochu mi to tím připomínalo "Lásku k šutrům".... celý text

Lesáci 1975, Thomas Hardy

Hardyho postavy jednají konzistentně v rámci svého psychologického nastavení, s nímž je čtenář díky vševědoucímu vypravěči explicitně obeznámen. Těžko se pak na kohokoli z nich vyloženě zlobit, i když nadělá v životech druhých pořádnou paseku. Na dotaz po největším záporákovi lze rychle dát formálně správnou odpověď, ale přesto je tak nějak problém nazývat ho "největším záporákem". Mistrovsky zvládnuto. Je to navenek dost klidný román, ale já sama bych snesla, kdyby peripetie příběhu byly ještě o něco civilnější.... celý text

Dobrá znamení 2019, Terry Pratchett

Dobrá znamení jsem četla asi před patnácti, dvaceti lety a zapamatovala si jejich nápaditý humor spojený s dvojicí Azirafal-Crowley plus pár dalších půvabných drobností jako Psa a Válku a Hlad. Teď jsem knížku doporučila dceři a při té příležitosti jsem si ji sama připomněla. Bohužel většina zbylých motivů a postav se mi za ty roky vykouřila z hlavy nejspíš právem, protože teď mi nijak oslnivé nepřišly (až na Agnesina Skvělá proroctví). Bylo to přiměřeně zábavné čtení, ale ve výsledku sdílím rozporuplný dojem některých komentujících. 3,5 hvězdy.... celý text

O duchovním životě a modlitbě 2016, Józef Augustyn

V knize se opět objevují výrazná témata, která už od P. Augustyna znám: integrální rozvoj lidské bytosti nebo růst ve vnitřní svobodě. Potěšili mě citovaní autoři (Dostojevskij, Thomas Merton, Etty Hillesum), i když na body nejspíš vedou Duchovní cvičení sv. Ignáce, pochopitelně. Pozornost se věnuje duchovním touhám, rozlišování vnitřních hnutí (co je od Boha, co je ze mě) a mnoho odpovědí se dotýká nesprávných očekávání od modlitby. Autor připomíná, že modlitba je výrazovým prostředkem vztahu, slouží k stále většímu vydávání svého života Bohu a přijímání jeho lásky - já sama si to pro sebe vyjadřuji slovy "dovolovat Bohu, aby byl Bohem". Nemá být pojímána jako nástroj k získání výhod, ale ani prosté spravedlnosti, a také ne nástroj k zbavení se svých slabostí nebo k dosažení životního klidu. Tedy pokud v tomto smyslu "nefunguje", může to být docela v pořádku. Nejrůznější zklamání, potíže, nespokojenost, omrzelosti a malost naší modlitby nás nemají vést k zoufání si nad sebou, k rezignaci nebo k podezření, že nám Bůh upírá svou lásku. Ani si nemáme myslet, že si tyto prožitky nezaslouží pozornost, anebo se tvářit, že se nám vlastně nedějí. Autor radí vykládat si je jako výzvy ke zkoumání sebe, našich očekávání, postojů, zranění. Aby nás nakonec přivedly k očištění a rozšíření srdce, k růstu ve svobodné spolupráci s Bohem.... celý text

Závislé vztahy 2011, Heinz-Peter Röhr

Někdy je to dost těžké/tíživé čtení, proto je důležitý nekompromisní, ale zároveň soucitný tón knihy, o němž píše ve svém komentáři jozik. Autor totiž ukazuje, že zdánlivě altruistické jednání (obětavá péče, loajalita, přizpůsobivost, skromnost, mírnost a potlačování agrese...) může být jak projevem lásky, tak projevem závislosti. V prvním případě plyne ze svobodného rozhodnutí, v druhém případě z nouze a z neschopnosti jednat jinak. Tato vnitřní bezmoc má i další projevy a nucené jednání proti sobě si vybírá svou daň, takže na závislost upozorní symptomy jako úzkosti, negativní ladění a deprese, psychosomatické obtíže, slabá individuace i životní energie, strach z vnitřní prázdnoty, snadná zneužitelnost a naopak zneužívání druhých, někdy i látkové a další závislosti. Tyto symptomy zároveň mohou přivést člověka k touze po uzdravení. Podstatné je rozvinout sílu vlastního já, aby začal pracovat sám a přestal očekávat od vztahů s druhými, že vyřeší jeho emocionální problémy a deficity. Prožít vlastní hodnotu a kompetenci k samostatnosti, k autentické životní vizi. Odblokovat hněv, řeč a aktivitu, které umožní adekvátně reagovat na realitu, a tedy si ji otevřeně připouštět. Autor také popisuje předávání závislosti, primárně mezi matkou a dítětem, ale i mezi dospělými. Důležité je, že aktéři si zneužívání neuvědomují. "Pečovatel" je přesvědčen o nejlepším úmyslu a ani s odstupem času po otevření situace konfliktem nemusí být schopen pravdivějšího náhledu. Místo toho třeba prožívá křivdu a vyhledá si nový objekt péče. "Připoutávaný" mu pro-vztahově vychází vstříc, nechce vidět realitu, stísněnost a bolest duše přetavuje do sebeobviňování, rychle ustupuje ze svých "přehnaných námitek". Ve šťastném případě (někdy až při pohledu na další "oběť") ale popírání nakonec selže a uvolní se ozdravné síly, především již zmíněný hněv, který jako u křivené pružiny neomylně směřuje k napřímení lidské bytosti. Kniha mi nevyhovovala formou, snesla by ještě dost redakční práce, ovšem obsahově mi dala opravdu hodně - do komentáře se vešel jen zlomek myšlenek.... celý text

Arnošti – Souborné vydání stripů z časopisu Nový Prostor 2013-2021 2021, Tomáš Kučerovský

Jedna z těch impulsivních koupí, které se vyplatí. "Arnoštům" se podařilo nejen dobře pobavit, ale také infiltrovat naši rodinnou mluvu a myšlenkové světy. Velmi doporučuji :o)... celý text

Deníček - Boží milosrdenství v mé duši 2008, Maria Faustyna Kowalska

Po třech hodně těžkých letech jsem teď obnovovala sliby. Chtěla jsem se připravovat vedle někoho, kdo miluje Boha celou duší, kdo by mi pomohl znovu oživit prvotní lásku. A protože naše postní exercicie končily zrovna tématem Božího milosrdenství a texty sestry Faustyny, zvolila jsem si za průvodce její Deníček. Byly to pro mě týdny soustředěného setkávání nad stránkami jejího života, charakteristického obrovskou vnitřní čistotou, integritou a věrností milosti, krajní citlivostí k vedení Ducha svatého. Roztrhlo mi to srdce, nemám pro to lepší slova. Vybrala si jediné potřebné, a vybírala si takto den za dnem a důsledně. Tohle s námi dokáže udělat Bůh! On z jejího života promlouvá, a promlouvá ke mně, do mých situací: Neboj se ničeho, já jsem stále s tebou. Jsi v dobrých rukou tak dobrého Boha. Faustynina poslušnost. Rozumím: je to něco trochu zvláštního, trochu proti dnešní době a proti osobní odpovědnosti. Není snad potřeba bát se manipulace, dobří zpovědníci nemají ambice řídit lidské osudy ani rozhodovat za druhé. Poslušnost v běžné křesťanské praxi je spíš realistickou připomínkou, že můj vlastní náhled na život není kompletní ani definitivní. Uznávám tím "někoho za oponou", kdo drží v rukou události mých dní, a otvírám mu dveře do svých plánů a postojů. Nakolik pěstuju svou citlivost vůči Písmu a vnitřním vnuknutím, dává smysl usilovat o stejnou otevřenost i vůči situacím, kdy si Pán vyžádá pro sebe prostor prostřednictvím zpovědníka nebo představeného. Faustynino opakované vyjdáření "jsem v lásce svobodná jako královna" podle mě vypovídá právě i o této zkušenosti - přesvědčila se, že ani ona sama Bohu nestojí v cestě. Zní mi v tom ozvěna Modlitby zamilované duše od Jana od Kříže: Moje jsou nebesa a má je země... i slova apoštola Pavla, že nic - nejen vnějšího, ale ani žádná naše vnitřní vlastnost či omezení - nemá samo ze sebe sílu stát mezi námi a Bohem.... celý text