Hanka_Bohmova
přečtené 1601
Čte se to pěkně, jako detektivka. Ale neměla jsem pocit, že autor psychologicky zvládnul hlavní postavu, pokusy protlačit tam nějakou slabost byly silové a málo uvěřitelné, i když na tom autorovi očividně dost záleželo. Za mě měl radši vygenerovat dalšího Watneyho, výsledek by méně kodrcal.... celý text
Krajem Joachima Barranda: Cesta do pravěku země české
2020,
Václav Cílek
Kniha o krajině, které potěší intelekt i smysly. Není to nenáročná publikace, na mnoha místech je určena spíš milovníkům přírodovědy než jen milovníkům přírody. A jedno negativum - pan Cílek mi připadá jako jistého druhu chrlič, která občas nenechává své myšlenky, věty doznít. Takové odstavce se mi obtížně četly.... celý text
Židovka z Toleda
1986,
Lion Feuchtwanger
V románu na mě nejsilněji zapůsobilo to, co dnes nazýváme "radikalizací" a co autor musel sledovat i ve své době. Slovník se epochu od epochy obměňuje jen málo, verbíři stále nabízejí tlustou čáru, očištění a smysl, stále jim k tomu vyhrává muzika. Připadá mi, že jde i o určité vysvědčení společnosti - nakolik počítá s lidmi, kteří by brali její proklamované hodnoty opravdu vážně, nakolik je v ní přítomno něco konstruktivního, co by si také žádalo krajního nasazení síly a přinášelo smysl i příležitost vymanit se z předchozího života. Anebo je tohle možná příliš velké sousto a přikývnout násilí a verbířům je prostě jednodušší.... celý text
Svoboda
2013,
Jonathan Franzen
Psychologický rozměr byl pro mě o hodně zajímavější než ten společenský (jak poznamenal níže Disease, zřejmě proto, že nejsem příslušník americké střední třídy) a zvlášť mě zaujaly postavy Waltera a Connie. U obou se jejich boj s démony navenek projevuje ceněným až obdivuhodným jednáním a postoji. Jenže při bližším pohledu už to tak bezproblémově nevypadá (Walterovy pocity při řízení automobilu jsou popsány skvostně). A stát se plněji člověkem by znamenalo zradit své ideály/"ideály". 3,5 hvězdičky... celý text
Zvuk slunečních hodin
2013,
Hana Andronikova
Na knihu jsem slyšela pozitivní ohlasy, proto jsem trochu zklamaná. Neoslovila mě forma "cestoletopisu" složeného z mnoha vypůjčených a nastudovaných informací, také vypomáhání si proslulými jmény a událostmi, aniž by v textu plnily nějakou funkci. Autorka si užívá svou nespornou schopnost nápaditě popisovat, ale nikde se příliš nezdrží, nikde nekope do hloubky. Celkově se mi kniha zdá docela vnitřně chudá, svědčící hlavně o autorčině potřebě a radosti psát.... celý text
Neznámému bohu
1970,
John Steinbeck
hystericwidow zmiňuje Stephena Kinga, já se zas cítila jak u Roberta Holdstocka. Kniha mi připadala výrazně "mladá", to ta zauzlovanost pod povrchem a nezúčastněnost vůči druhým, podaná s určitým obdivem. Pater Angelo na konci říká, že lidé by za jiných okolností mohli vidět v Josefovi nového Krista - vidět sílu osobnosti a zaujetí posláním a neuhýbavost na cestě, to lidé umí vnímat. Ale v hloubce tahle paralela není pravdivá právě pro Josefův odstup a nevztahovost. Ve skutečnosti mi připadá, že nekomunikuje, svět je pro něj jen ozvučná deska - "dělám to proto, že se mi chce". mirektrubak ve svém komentáři velmi příhodně vzpomněl Goldingova děkana Jocelina, zde je ale poměr autora k postavě odlišný. A tak jsem nakonec víc než o příběhu přemýšlela o tom, co byl Steinbeck za člověka, když tuhle knihu psal.... celý text
Šumavské povídky
2020,
Karel Klostermann
Pro mě bylo naopak fascinující, jak moc s tehdejšími šumavskými obyvateli sdílíme - stejná ubohost lidí, stejná pohotovost ublížit...
A neřekl jediné slovo / Biliár o půl desáté
1988,
Heinrich Böll
Při čtení jsem myslela na Léona Bloye a nepřekvapuje mě, že byl pak v doslovu zmíněn - zejména druhý román je takový útok na svědomí v jeho stylu (ale pro sytého čtenáře se střechou nad hlavou se mi zdá Böll snesitelnější než Bloy). Nesmlouvavé připomenutí odpovědnosti těch, jimž byla svěřena moc nebo materiální dostatek. Nakolik je náš životní klid zaplacen morální korupcí? "U každého člověka se ptám, jestli bych mu chtěl být vydán do rukou, a je pramálo těch, u kterých bych řekl: ano."... celý text
S bolestí druhých před očima
2011,
Susan Sontag
Paní sousedka se mě ve výtahu ptala, jestli tuhle knížku musím číst kvůli práci. Ale ono to bylo opravdu z osobní potřeby. Cítím to jako naléhavý problém - podle čeho třídit mediální informace/obrazy soutěžící o mou pozornost a jak k nim přistupovat. Rozsáhlou oblast lze rovnou pominout jako ve své podstatě neskutečnou, která nemůže vznášet jakýkoli nárok. Přesto zůstává mnoho položek, které závažné jsou - a také zdeformované výběrem, absencí kontextu, efektním způsobem podání, krátkou životností, řazením podstatného vedle nepodstatného... S jakým postojem, s jakými kritérii a s jakou výzbrojí se nořit do této více či méně nečisté "hry se zprávami", aby výsledkem bylo co největší dobro? Před lety jsem si k tématu udělala pár poznámek při čtení Konrada Lorenze, Susan Sontag je obohatila nejen o historický přehled a jeho rozbor.... celý text
