Hanka_Bohmova přečtené 1601

Robinson Crusoe (převyprávění) 1995, Josef Věromír Pleva

Matoucí encyklopedie 2016, Saša Gr.

Křehké nádoby / Drazí zesnulí 1973, Evelyn Waugh

"Přidej... přidej... stejně se to zastaví, až přijde pravý čas", blábolí slečna Runciblová v deliriu a shrnuje tím do několika slov, jak je také možno žít tváří v tvář "neúprosné nejistotě". O sto let později je její výkřik stále trefný. Zbývá jen otázka, do čeho narazíme my - jako jednotlivci, i jako společnost. A kromě toho je to ukrutně zábavné.... celý text

Judita 2005, Sándor Márai

Středem vyprávění je pro mě postava Petra, přesněji svět a "světonázor", který on ztělesňuje a jehož životaschopnost/životadárnost je komentována jak přímo v jeho osobě, tak ve své podobě obecné, společenské. Nejzajímavější pro mě byly drobné rozpory tam, kde osoby románu uvažují a vypovídají jedna o druhé. Když pojmenovávají něco v srdci druhého, co on sám pominul či pojmenoval jinak. Když někoho chválí tam, kde se on sám nepochválil. Zajímalo by mě, nakolik v tom autor záměrně pracoval s předsudky, s naší tendencí brát vážně určitý typ člověka, a jiný zase podceňovat. Petr tu promlouvá kultivovaným hlasem, kterému by se chtělo automaticky přikyvovat (vždyť mluví moudře!, oproti... třeba Marice, jak se píše v komentáři níže), ale současně je zřejmé, že jeho duchovně-duševní nemoc je velmi vážná a že její dosah ve své promluvě (i sám v sobě?) reflektuje jen zčásti.... celý text

Sám a sám 1966, Richard Evelyn Byrd

Nejvíc se mě dotýkaly okamžiky, kdy Byrd reflektuje sebe, zvažuje, kolik říct... Samotná fyzická skutečnost, událost, která je popisována, stačí člověka ke knize připoutat. Ale ta druhá rovina, jeho vlastní přemýšlení o této zkušenosti, o sobě ve světle této zkušenosti, ta pro mě nese ještě zásadnější a skrytější dobrodružství. Je v tom něco velmi lidského a spojujícího.... celý text

Tichý Američan 1957, Graham Greene

Zpočátku jsem si nebyla jistá, zda té akce a "vnějších věcí" není v knize na mě až příliš. Ale zbytečná obava, vnitřně to stojí pevně jak skála. I detektivní zápletka, v rámci níž se vyprávění posouvá kupředu, se v závěru ukazuje být naprosto služebná, v nejlepším smyslu podřízená a využitá autorovými záměry. Nejvíc jsem ocenila, jak se určité očekávání rolí, vyvolané uvedením postav (např. vypravěčova ochota udržet si dívku jakýmkoli způsobem vs. Pyleova čestnost), postupem času zásadně komplikuje. Greene hraje s odkrytými kartami a dovádí do důsledků spletence motivů, které by se za klidnějších okolností zdály být docela přehledné a jednoduché k posouzení. A jak je u autora zvykem, těžko tu také narazit na postavu, k níž byste necítili soucit.... celý text

Manuál pro uklízečky 2019, Lucia Berlin

Vesnický román 1973, Karolina Světlá (p)

Čistě technicky se to čte opravdu výborně, ale přílišná "vyšponovanost" charakterů mi bránila ve skutečném prožitku.

Jedlé rostliny v přírodě 2014, Rudi Beiser

Poupata odkvétají v máji 1980, Herbert Ernest Bates

Kdybych měla takového strýčka s tetičkou, nenavštěvovala bych je a oni by mě zřejmě také nepostrádali. Ale jako čtení na příšerně dlouhou cestu vlakem to bylo... téměř použitelné.... celý text

15 dní s Thomasem Mertonem 1999, André Gozier

Tento rok jsem četla několik krásných citací z Mertona a dříve jednu jeho kratší knihu. Když jsem náhodou narazila na tuhle inspiraci k duchovním cvičením, představovala jsem si, že ke mně bude jejími stránkami mluvit právě on. Ale tak tomu není. Stránkami knihy mluví její autor, je složena z jeho úvah, které se mi zdály občas jen formálně vázané na různé aspekty Mertonovy osoby. Zklamáním byla zejména určitá vnitřní hluchost textů. Nedovedu si představit, že by skutečně dokázaly vést člověka něčím tak intimním, jako jsou duchovní cvičení. Připadají mi příliš akademické, příliš zahleděné ven, jako sloupky v odborném periodiku. Nepomáhá ani šetření Mertonovými vlastními slovy, která jsou nahrazována odkazy na jeho knihy.... celý text

Zlomená žena 1970, Simone de Beauvoir

Psychologicky mi to připadá prostě dokonalé. Tři ženy prožívají životní zlom, vnímají se jako hluboce zrazené, zbavené svých opor a čelící radikální vnitřní samotě. U všech tří najdeme stejný výkřik: mám před sebou ještě tolik let, ale jak můžu žít dál? U všech tří odhaluje tato krize - a to mi připadá nejcennější - určitou lež, hluboko uloženou v příběhu, který si samy o sobě vyprávějí. Přijmout toto usvědčení a růst z něj, to je podmínkou smysluplné budoucnosti a každá z žen se k této výzvě staví jinak. Osobně věřím, že podobným procesem "zhroucení model" nutně projdeme všichni, nejpozději ve své smrti. Potřebujeme ho, ať už žijeme a smýšlíme tak nebo onak, ať stavíme svůj život na druhých, nebo naopak na své soběstačnosti. A tak jsem možná knihu četla daleko přes rámec úmyslů autorky. Jako živou připomínku, jak důležitá je svoboda od sebe a láska k pravdě, aby se zhroucení model nestalo i definitivním zhroucením člověka.... celý text

Proč jsi mě opustil? 1998, Chiara Lubich

Rodina 1999, Chiara Lubich

Knížku jsem četla loni během exercicií a cítila jsem se silně oslovena. Letos jsem na začátku exercicií rovnou zašla do knihovničky pro ten malý poklad. Znovu mě Chiara ve svých odpovědích nadchla a vybídla - vyzkoušet, ačkoli je tradice a spiritualita, k níž jsem se přimkla, odlišná od fokolarínské. Ale povolání žít ze křtu máme všichni, nic tedy nemůže být od sebe příliš vzdáleno.... celý text

Navzdory básník zpívá 1957, Jarmila Loukotková

Vykreslení je živé a barevné, všechny ty věci k vidění, k slyšení a čichání a chutnání, prostředí a události, od jedné sloky ke druhé. Věřím, že kdo hledá v knihách toto nebo chce prostě číst o Villonovi, přijde si bohatě na své. Mě nelákalo jedno ani druhé, spíš zvědavost na známý titul. Bohužel se mi "vnitřní" složka příběhu zdála spíš chudší a takovým únavným způsobem didaktická... Ve spojení s nijak blízkým námětem proto jen průměrné hodnocení.... celý text

Zelená léta 1976, Archibald Joseph Cronin

Něžná je noc 1976, Francis Scott Fitzgerald

Nepamatuju si, že bych kdy s knihou tak urputně zápasila. Pocit asi jako prodírat se proudem mýdlových bublin. Dobrý příklad toho, že prázdnota si vytváří svou speciální řeč, aby příliš nebila do očí. Fitzgeraldova kniha lže přemírou slov, smyslovostí popisů a "zábavnou lehkostí" dialogů. Kladla jsem si otázku, jak moc to má autor pod kontrolou.... celý text

Cyrano de Bergerac 1958, Edmond Rostand

Autor doslovu (v mém vydání) označil Cyrana za postavu beze zbytku sympatickou. S tím souhlasit nemůžu, tenhle druh siláctví mi sympatický není. Mám raději, když si lidé své vnitřní problémy řeší, než aby kvůli nim zabíjeli druhé. Cyrano je postava sympatická a obdivuhodná svým způsobem, ale především je to pro mě člověk, který zůstává krok před cílem. Dokáže vidět, že existuje větší odvaha než čelit fyzickému ohrožení. Má tuto větší odvahu a větší sílu - vzdát se vnějšího úspěchu, aby dostál svému sebeobrazu, svým vnitřním nárokům. Ale nemá už odvahu vzdát se tohoto sebeobrazu, nemá odvahu k prostotě. Co se mi líbilo opravdu beze zbytku, to byl verš. Živý a hbitý jako šelmička.... celý text

Julie, ty jsi kouzelná 1970, William Somerset Maugham

Z anotace jsem nabyla dojmu, že těžištěm knihy bude manželský trojúhelník v divadelních kulisách, což mě ani po příjemných zkušenostech s autorem nijak zvlášť nelákalo. Ale o milostný trojúhelník příliš nejde, v prvé řadě jde o titulní postavu, jde o ženu a o herečku a o hraní. V této souvislosti vyčnívá postava Rogera, jak o tom ve svém komentáři píše Madluska. Narozdíl od ní si nemyslím, že by mu prospělo více prostoru. Podle mě je dobře, že téma je v závěru pouze (a nečekaně) otevřeno - odpovídá to Juliině příběhové linii, která nám nenabízí dramatickou životní proměnu, ale ukazuje ženu opírající se o své mistrovství. Vyrušení je nečekané a na okamžik. Trhlina do světa, který nepřijímá její pravidla, který ji pozoruje a soudí.... celý text

Ulrika 1974, Jakob Wassermann

Wasserman nenapsal jen sondu do života fiktivní ničemnice. Kniha se věnuje psychologii konkrétních lidských bytostí, ale stejně tak vypovídá i o soudobé evropské společnosti - připomněla mi tím třeba Smrt v Benátkách. Motiv rozpoutaného zla je tu silný. Jedni je iniciují jako barbaři a narušitelé řádu. Druzí mu jdou bezbranně naproti zkažeností a špatnostmi, které nechali za spořádanou fasádou rozkošatět ve svých srdcích. A třetí jsou jím trýzněni, pokoušejí se uprostřed této záplavy nějak vnitřně ochránit, hledají smysl svého utrpení a míru své viny. Kniha by mohla být velkolepým obrazem beznaděje, ale tak to autor nestaví. V osudech několika postav probleskuje tajemná schopnost člověka k lásce a pravdě. Nic není dáno předem a vypočítáno navěky. S každou lidskou bytostí se rodí nová vnitřní svoboda. A zkušenost lásky se může stát zrnkem, z nějž bude i bezvládné a ubité oživeno.... celý text