Hanka_Bohmova
přečtené 1601
Kapesní atlas hub
1966,
Albert Pilát
Kapesní atlas hub je moc pěkná kniha, moje děti si jako čtení před spaním vyžádaly odstavečky o praktickém využití a otravách. Jazyk popisů je barvitý, a to doslova, přičemž barvou roku bych vyhlásila "světle nažloutle bledě růžově lososovou" :o)... celý text
Fanny a Alexandr
1988,
Ingmar Bergman
Intenzivně zobrazená atmosféra velmi nespořádaného přijetí a velmi spořádaného nepřijetí. I když protagonistou příběhu je Alexandr, mou pozornost strhávaly ženské postavy, především babička Helena. Je to jedna z těch charakteristických Bergmanových hrdinek, které neztratily vnitřní kotvu, které stojí blízko životu.... celý text
Svět podle prota / Na světelném paprsku
2015,
Gene Brewer
Přečetla jsem první příběh a připadal mi tak nějak vnitřně odbytý, hodně zkratek, schémat a mávnutí kouzelnou hůlkou. Trochu jako v detektivkách, když autora doopravdy zajímá jen ústřední logická hádanka. Tady mi přišlo, že autor nám chce hlavně sdělit své mínění o společnosti, a postavy a děje v knize existují jen za tím účelem a do té míry, "aby mu to vycházelo". Jenže věci nezačnou fungovat jen proto, že to někdo napíše na papír. Ať už jde o světelné meče, nebo o uzdravování lidských bytostí, potažmo lidstva vůbec. V mnoha zdrojích se přirovnávalo k Oliveru Sacksovi, ale z mého čtenářského pohledu jsou to nebe a dudy. Dr. Sacks strávil život doprovázením těžce trpících lidí a z jeho textů mi vyzařuje empatie i velká pokora před lidskou duší. Právě proto jsou jeho slova hodna slyšení. Kdežto dr. Brewer nabízí, zdá se mi, jen to své mínění. Hodně mě překvapilo datum napsání knihy, myslela bych, že je o mnoho starší, z dob, kdy ještě nepanovalo povědomí o teorii attachmentu nebo sociálních experimentech v totalitních státech.... celý text
Výrostek
1974,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Pátá hvězdička chybí jen proto, že mi nevyhovovala přemíra akce a zápletek. Ale vhled do procesu "stávání se člověkem" je skvělý. Je tu vše podstatné: rozřešit otázku vlastní hodnoty, odhalit ji a/nebo vybudovat, objevit její zdroj. A druhé, stejně veliké: nalézt, co je hodno úcty, a vyvolit si to jako svůj osud. Obojí zkomplikováno "fyziologickými" těžkostmi mládí: silnou sebestředností a určitou selektivní slepotou a nekritičností vůči sobě. Neostrým rozlišováním, podléháním iluzi. Bouřlivou reaktivitou tváří v tvář zklamání a nedokonalosti. Tendencí vystačit si s intenzivním okouzlením myšlenkou, zaměnit nadšení za skutečnou práci, za skutečné dosahování ctnosti. A hříchy otců, o kterých se ne náhodou praví, že působí do třetího a čtvrtého pokolení. Arkadij stojí na počátku své životní dráhy, ale stejná témata jsou rozehrána i na dalších postavách, není možné jim utéct.... celý text
Znamení odkazující k nebi
2009,
Jan Heller
Jestli si to pamatuju správně, věta o teologii jako přímé službě Božímu lidu pochází z pera (tehdejšího) kardinála Josepha Ratzingera. Připadalo mi to vždy jako důležité zdůraznění a Jan Heller je pro mě jeho krásnou ilustrací. Jako v každém oboru je i zde možné pracovat pro sebe - dělat akademickou kariéru, budovat si v komunitě jméno, nechat se strhnout svým tíhnutím k originalitě i lecčíms jiným. Anebo primárně sloužit druhým, což klade nároky jak na zaměření a kvalitu konané práce, tak na osobu vědce samotného, na jeho duchovní život a integritu, protože "slepý nemůže vést slepého". Těžko si zdůvodnit, proč bych tu jednu citaci mít měla, a desítku jiných, stejně dobrých, nikoli. Přesto jsem tu jednu vybrala, přijde mi, že dnes je zejména potřeba ji slyšet: "Kdo se odděluje od lásky, dává se v plen nenávisti. To lidé těžko přijímají, poněvadž se domnívají, že nenávist v sobě nějak zvládnou, že si ji zapřáhnou do svého vlastního vozíčku a ona je doveze, kam chtějí (vzpomeňte si na funkci třídní nenávisti v marxistické ideologii). Není to pravda! Je to nenávist samotná, která si nás zapřáhne do svého vozíčku. A pak už následuje jenom cesta shůry dolů."... celý text
