Hanka_Bohmova
přečtené 1601
Slova na kříži
1994,
Adrienne von Speyr
Žádný výcuc z výcucu ani ředěná kašička. Tohle jde hluboko a musí se číst pomalu a promýšlet, chcete-li opravdu získat. "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil... Je to krátký výkřik, otázka, která zní jako nářek a obžaloba. A není už vzýván Otec ve svém božském, osobním vztahu k Synu; člověk, stvoření, volá po Bohu. Otec Syna se stává Bohem člověka. Jako Otec zmizel. A Bůh, po kterém opuštěný volá, je tím, co mu zbylo z Otce, který ho opustil."... celý text
Leviatan a jiné prózy
1994,
Joseph Roth
"Cítil se nejistě. Velmi nejistě. Občas si už nepřipadal jako člověk, ale spíš jako dům, a dokázal si představit, že se jako dům nebo zeď brzy sesype: něco v něm pukalo a drolilo se, jen tak tak se ještě držel na nohou. Otřásal se, celý dům se otřásal, otřásala se i židle, na niž si sedl, aby posnídal." Pocity pana cejchmistra z "Falešného závaží" by se daly snadno vztáhnout i na další hrdiny tohoto povídkového souboru. Jejich životní zvraty jsou spíš symptomem než příčinou onoho "otřásání", proto v nich nemohou najít nové východisko.... celý text
Kateřina ze Sieny, učitelka církve
2001,
Meinolf Lohrum
Čtrnácté století, negramotná mladá žena káže kolegiu kardinálů. Kateřina Sienská, má biřmovací patronka. Reformátorka, kazatelka, politicky a diplomaticky činná, mystička vystavená neustále zrakům lidí, davů. Není to obrovské pokušení postavit sebe sama do středu? Její pokora je v tomto kontextu prostě nádherná a svědčí o ryzosti lásky víc než všechna vzletná slova. V knize z pochopitelných důvodů zabírá dost místa vysvětlování politických okolností Kateřinina života a činnosti. Naštěstí (pro mě) autoři nezapomínají ani v těchto pasážích přibližovat Kateřininy pohnutky a ji jako ženu, osobu - temperamentní, smělou, politicky naivní, zklamanou...... celý text
Překlep a Škraloup
2016,
Tomáš Končinský
Fantazie. Tohle se musí líbit každému, komu je důvěrně znám systém organizace domácnosti, varianta atomový výbuch. Což, jak doznávám, já jsem. Dospělák asi nebude na větvi z příběhu, ale všechny ty blbinky okolo za čtyři hvězdičky stojí. Když budete hodní, zahrajeme si vraky, však běda zlobivcům - po vyučování naklušete žluknout ořechy na Vánoce! "Ať se vám práce pod rukama celý život tak pěkně rozpadá jako mně. Vivat entropia!"... celý text
Milý pane Browningu
1974,
Elizabeth Barrett Browning
Myslím, že nemám doma kouzelnější knihu než tuto. Milostný román v dopisech. Korespondence dvou básníků hodných toho jména. Dráma se zápletkou, kterou byste nevymysleli. Neuvěřitelně křehké (být odkázáni na ošemetná slova pokažená společenskými konvencemi!!! nejste si nikdy jisti, zda druhý slyší skutečně to, co říkáte), autentické, dvě rozmlouvající živoucí bytosti nepříliš vzdálené naší době. To nejsou dopisy, to je tanec a je radost se na něj dívat. Člověk si přesto připadá poněkud nepatřičně - že už ví, zatímco oni dva ještě nevědí. A později proto, že... no víte, číst cizí milostné dopisy... Když ony jsou tak krásné. E. B. B. je mi osobně blízká několika drobnostmi, svou náklonností k samotě, sebeironickým smyslem pro humor i podivuhodným nedostatkem odvahy oslovovat, který plyne (jak já to chápu) z vědomí nesmírné váhy vysloveného jména, vždy ohroženého a náchylného stát se prázdným, konvenčním zvukem/tvarem, nebo tak být slyšeno.... celý text
Portugalské sonety
1973,
Elizabeth Barrett Browning
Láska je komplikovaná záležitost, když je vám skoro čtyřicet a vláčíte toho na hřbetě tolik co Elizabeth Barrettová. Zatížit svým břemenem obdivovaného a milovaného muže? Vrchol sobectví, nepřipadá v úvahu. Jenže láska neznamená jen sdílení bolesti, láska dokáže i uzdravovat a vám jednoho dne dojde, že ono je to skutečně možné! Náhle se všechno jeví jinak, kde stály zdi, otevírá se volný obzor... a radost a vděčnost a život. Konečně. V útlém svazečku Potrugalských sonetů najdete ten příběh celý. Jsou to verše velmi ženské, oddané, nejisté, vášnivé. Milostná řeč ženy, která nemá v rukávu žádná esa kromě nepřivlastnitelné a unikající skutečnosti, že je milována. Ale to je, dle mého, situace každého milujícího. Ty, kteří se pouze "vydali lovit", nechme stranou i s jejich trumfy, nároky a sebejistotou. How, Dearest, wilt thou have me for most use? A hope, to sing by gladly? or a fine Sad memory, with thy songs to interfuse? A shade, in which to sing---of palm or pine? A grave, on which to rest from singing? Choose.... celý text
Románské kostely Čech
2014,
Tomáš Koutek
Trpím pozitivními předsudky vůči věcem starým a solidním, ulítávám mimo jiné na románských sakrálních stavbách. Velmi staré, velmi solidní, cítím každičký kámen. A protože jsem si je "neosahala" ještě zdaleka všechny, s vděčností vítám tuhle užitečnou a pěknou knihu. To zas bude nachozených kilometrů.... celý text
Dvojí život Heleny Grahamové
1975,
Anne Brontë
Byla jsem moc zvědavá na doporučovanou a oblíbenou knihu své kamarádky. Však víte: řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. Příběh ženy, která - jaká hrůza! - si váží vlastního přesvědčení, nepřikyvuje tupě a nedělá jen to, co se od ní očekává. Chyba úsudku je možná, věrnost vlastním zásadám svatá, k důsledkům svých omylů se staví čelem. Vše končí v obláčku zaslouženého štěstí a my čtenářky si můžeme gratulovat, že nás emancipace vesměs osvobodila od nutnosti chvatných vstupů do stavu manželského.... celý text
Kniha o zakládání
1991,
Terezie od Ježíše
"Mezi hrnci putuje Pán." Nejde o pouhé osobní zápisky z historie karmelitánské reformy. Terezie uvádí příklady dobré i nedobré praxe v životě komunit a připojuje své komentáře a rady pro sestry, které přijdou v budoucnu. V jedné z počátečních kapitol zdůrazňuje, že klidné ústraní není nezbytnou podmínkou pokroku ve vnitřní modlitbě - a při čtení knihy se toto téma vnucuje znovu a znovu, když milá "tulačka Boží" vrší vzpomínky na nesčetná zařizování, únavné cestování, komplikovaná jednání s donátory, představenými, měšťany, dělníky... Tenhle kousek mi připadá velmi půvabný a příznačný pro Tereziinu osobnost: "Ze všeho nejvíc mne však bolelo, že odmítají dát mi svolení. Rozhodla jsem se, že se správcem diecéze promluvím sama. Šla jsem do kostela u jeho domu a vzkázala jsem mu, aby mi laskavě dopřál rozmluvu. Vždyť už se jednalo víc než dva měsíce a každým dnem se vyhlídky na úspěšné zakončení menšily. Když jsme se setkali, řekla jsem mu, že je velmi skličující, když několik žen chce žít přísně v dokonalé odloučenosti od světa a nemohou jen proto, že se najdou lidé, kteří jim nedovolí takto sloužit Pánu, ačkoli sami nedělají snad něco lepšího, nýbrž žijí si pěkně v blahobytu a v pohodlí. S velkou odvahou, kterou mi dával Pán, řekla jsem mu ještě spoustu jiných věcí. Srdce se v něm pohnulo natolik, že dřív, než jsme se rozešli, dal mi své povolení." Opravdu bych chtěla slyšet tu "spoustu jiných věcí", co mu řekla! :o) Kromě duchovních rad a povzbuzení existuje ještě jeden důvod, proč tuto knihu s potěšením čtu. Můj přístup k okolnímu světu je docela přízemní - ráda se dívám na to, co je mi drahé, ráda se dotýkám, ráda fyzicky pobývám na místech, která pro mě mají význam. Pár takových chvil je zážitkem na mnohé roky. A když se probírám těmito stránkami, těším se, jak se snad jednou vydám do Španělska a prohlédnu si místa, kde žili své životy s Bohem ti, kterých si tolik vážím.... celý text
Pro tebe, má lásko
1997,
Jacques Prévert
Titulní báseň kdysi hluboce zapůsobila na mé náctileté já. Často si ji připomínám. Šel jsem na trh s ptáky a koupil ptáky pro tebe má lásko Šel jsem na trh s květinami a koupil květiny pro tebe má lásko Šel jsem na trh se starým železem a koupil řetězy s těžkými okovy pro tebe má lásko A potom jsem šel na trh s otroky a hledal jsem tě tam ale nenašel jsem tě má lásko... celý text
Pan Kaplan má stále třídu rád
1995,
Leo Rosten
Jémináku! Úžasná kniha. Špíčková. Mám sto chutí citovat superlatývního pana K*A*P*L*A*N*A na svém profilu: "Moje houby sou šecky mošny důry. Lesni důry, loučni důry, horsky důry, prostě cik cak do číroty. Ta oplocha! To slůničko! Ten úblněk! Ty souchvostí! Ty opláčky! Ten čistej stuch do plíců! Ty pažidy pod nohama! Ty cvrky nepeskýho ptákovstva a šmeláci a kobylinky, to šecko sou zásraky číroty." Pátá hvězdička za chlívanečky. Tohle slovo už z hlavy nedostanu :D... celý text
Velká iluze
2016,
Mika Waltari
Velká iluze - velké rozpaky. Kdybych přihlédla k věku, dám čtvrtou hvězdičku s lehkým srdcem, ale hodnotím knihu, dojem z ní, význam, který pro mě má. A my jsme si prostě nesedly. Autor říká na můj vkus příliš mnoho, příliš okatě. Přidejme nesouznění s některými jeho důrazy a tři hvězdičky jsou tu.... celý text
Pád
2006,
Albert Camus
Při čtení Cizince jsem si připadala jak dokonalá ilustrace pojmu "mimoběžnost". Zato Pád, to je jiné kafe. Tomu rozumím dobře. Mnohem lépe, než by se mi líbilo.
Hlad
2016,
Knut Hamsun (p)
Chvíli mi trvalo, než jsem přivykla houpačce duševních stavů. Silně na mě zapůsobila hrdinova izolace, jeho často impulsivní vzdalování se ostatním a vymezování se. Jako kdyby existovala hranice, která nesmí být překročena, jinak... Co? Přestane být sám sebou? Pozoruhodná kniha.... celý text
