Hathor89 přečtené 385

Léto / Zima 1995, Edith Wharton

Ke knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě 2018, takže splnila svůj účel. Dosud jsem autorku neznala. Příběhy o lásce. Příběhy o předurčenosti života kvůli sociálnímu zázemí, stereotypům a předsudkům společnosti. Krásně vykreslené postavy. Úžasně popsané prostředí. Osobité vyprávění. Hra se světlem a tmou. Nadějí, štěstím, smutkem a zklamáním. Obě novely jsou vlastně o zklamání, byť Léto končí alespoň nadějně, v Zimě musel protagonista opustit sen o lepším životě kvůli tragické nehodě. Je k neuvěření, jak se společnost za uplynulé století změnila, třeba v pohledu na svobodné matky a rozvody.... celý text

Něžná fata morgána 2016, Dominik Dán

Moje první kniha od tohoto autora, poznala jsem ho díky Čtenářské výzvě 2018. Myslím, že si přečtu ještě další knihy. Skvělý příběh na politickém pozadí, je k neuvěření, jak se stavěly jisté orgány k trestným činům, aby nevzbuzovaly pohoršení ve společnosti (doporučuji knihu Dítě číslo 44, která je inspirovaná skutečnými sériovými vraždami, také popíranými z politických důvodů). Skvělá hra s jazykem. Promyšlená typologie postav. Změny ve společnosti z pohledu mladého vyšetřovatele (ti lidé jsou pořád stejní, troufají si, jen když za nimi stojí skupina a jen za revoluce). Ničení stop (myšleno spisy StB). Napětí. Humor. Trochu mi vadil popis na pitevně, ale uznávám, že k takovému žánru to prostě patří (tak to skousnu). A ten konec mě dostal … i trochu zklamal, po takovém pátrání mi bylo vyšetřovatelů líto.... celý text

Kniha o staré Praze 1998, Jiří Horák

Kniha obsahuje mnoho zajímavých příběhů ze stověžaté matičky měst. Některé pro mne byly zcela nové, některé obohatily mé znalosti dějin. S ohledem na mé povolání ji někdy určitě využiji. Hlavně se mé rozhledy rozšířily znalostmi o každodennosti Pražanů a o humorné historky. Líbily se mi části pojednávající o lidskosti katů, třeba snad nejslavnějšího z rodu Mydlářů. Možná snad obsahovala příliš mnoho letopočtů, ale naštěstí není nutné znát všechny.... celý text

Brána osudu 2015, Agatha Christie

Na úvod musím napsat, že mě zklamal konec, připadal mi nijaký, nevýrazný, moc rychle ukončený. Zatím jsem od autorky četla jen Deset malých černoušků a ti mě nadchli. Přitom mi Brána osudu nabízela na první pohled zajímavou zápletku, starou a nezapomenutou vraždu mladé dívky. Proto nehodnotím nízkým počtem hvězdiček. Trochu mě při čtení rušilo to, že děj plyne s pomocí nekončících dialogů (je vidět posun v době, protože dnes se doporučují výhradně tehdy, když má autor skutečně co říct). Ale vzhledem k tomu, jak neustále kniha připomínala dřívější dobrodružství Tommyho a Pentličky, budu si muset nějakou další knihu přečíst.... celý text

Čtení není žádná nuda 2014, Olga Černá

Po knize jsem sáhla pro inspiraci na hodiny literatury. Hned na úvod mě pobavila řečnická otázka autorky, která zabrousila do dnešních mnohých diskuzí. Když se ptáme, proč nečtou děti, měli bychom se ptát, proč nečtou dospělí. Mám žáky, kteří doma nemají ani jednu knihu a na městskou knihovnu nedostanou peníze (raději je jejich zákonní zástupci utratí za cigarety). Jak by takové děti mohly mít vztah ke knihám? Upřímně? Mnohé z nich rády čtou. Knihy si půjčují ve školní knihovně (i když ta je velmi pomalu obohacována o novější tituly) a případně jim nosím knihy z domova (přeci jen mám řadu současných autorů). Neomezuji je věkem (jen někdy knihy označuji hvězdičkou … vhodné od 15 let, třeba Dítě číslo 44 nebo Smrt je mým řemeslem), seznam četby tvoříme na začátku školního roku společně (dostanou dotazníček a mají možnost napsat, které konkrétní knihy chtějí číst nebo o čem). A výsledek? Funguje to. Před měsícem za mnou přišel žák, který na začátku roku velmi hlasitě odmítal četbu, abych mu i příští rok doporučila nějakou knížku podobnou té, kterou dočítá (Říkali mi Leni). Takže neházejme flintu do žita, dnešní děti čtou (některé novinky, další klasiku). S autorkou se shoduji v několika názorech. Třeba že je lepší nechat dítě číst „módní” knihy, hlavně že něco čte. Pokud knihu nedočte, nic se neděje (také jsem některé knihy již odložila a k některým se zpětně vrátila). Možná jsem čekala trochu propracovanější teoretickou část, ale praktické náměty obohatily mou zásobu aktivit do hodin.... celý text

Podivuhodná odhalení Artura Peppera 2017, Phaedra Patrick

Asanace 1990, Václav Havel

Himmlerova kuchařka 2014, Franz-Olivier Giesbert

Čekala jsem trochu více humoru a slibované ironie, asi jsem ovlivněna „Staříkem”, u kterého jsem se smála často i nahlas. Začaly se mi líbit knihy, které vypráví dějiny jednoho století pohledem jedné osoby. Autor určitě využil zajímavý námět, „velké” dějiny, které plují kolem nás, ani je nevnímáme, ale někdy nás velmi citelně zasáhnou, očima „obyčejné” Arménky, se kterou se život nemazlil. Ale … Asi jsem čekala více. Titul knihy je velmi lákavým marketingovým tahem, ale Himmler vystupuje v knize jen jako epizodní postavička. Zaujaly mě dějiny Arménů, přeci jen o nich se mluvívá méně, a francouzské citace z antisemitských knih, přeci jen ty německé jsou nám předkládány častěji, zbytek byl takovým přeletem bouřlivého dvacátého století. Přišlo mi, že v knize vystupuje příliš mnoho slavných jmen, ať v odkazech na literaturu, kterou Róza přečetla, nebo v epizodních rolích z „Malé Provence”. Na můj vkus stará dáma popisovala příliš sexuality. První polovina knihy byla čtivější. Ale chtěla bych mít ve vyšším věku také takovu víru v život, elán a nadhled. Plusem knihy jsou určitě neotřelá přirovnání: „Život je jako kniha, která se nám líbí, příběh, román, historické dílo. Člověku přirostou postavy k srdci a nechá se unášet dějem. Na konci, ať to člověk píše nebo čte, se mu nikdy nechce skončit.”... celý text

Vánoční vražda a jiné povídky 2016, P. D. James (p)

Moje první kniha od autorky. Perfektní vykreslení postav. Dokonale popsané prostředí. Výborné náměty. Příjemné a nenáročné čtení. Pro mě určitě ne poslední kniha s postavou Adama Dalglieshe. Měla jsem své podezřelé ze zločinů, až na Dědictví Boxdaleových, jen jsem nebyla schopná najít motiv a patřičné důkazy, až na Úplně obyčejnou vraždu, u té jsem byla na stopě velmi rychle. Velmi se mi líbila předmluva, která vystihla povídku jako obtížný literární útvar. Autorka na malém prostoru vytvořila pěkné dílko.... celý text

A proto skáču 2016, Naoki Higašida

Krátkou dobu pracuji s chlacem, který má diagnostikovanou poruchu autistického spektra. Znala jsem knihy věnující se teoreticky této problematice. Hodnocená publikace je skutečně ojedinělá. Vždy se zajímáme o to, co si myslí jiní lidé, ale bohužel většinou jen ti „zdraví”. Kniha mi určitě zodpověděla řadu otázek, minimálně ty, které se týkaly neustálého pohybu, reakcí na okolí, nesrozumitelné projevy emocí apod. Škoda že nebylo více popsáno zázemí autora, sice jsme se dočetli, že ho učila pomocí tabulky maminka a velkou úlohu sehrála paní učitelka, ale více jsme se o nich nedočetli. Určitě by i tyto informace poskytly cenné rady pro zájemce o autismus. Menší problém mám s autorstvím, nemyslím si, že by takto odpovídal jedinec s poruchou autistického spektra, určitě muselo dojít k zásahu další osoby (nevěřím, že by autista věděl, jak se cítí jiní autisté, aby mohl srovnávat situace a docházet k téměř odborným názorům). Také se domnívám, že nemusela být tak často opakována rada: trpělivost a nezlobit se. Bohužel není všemohoucí. Škoda že v knize nebylo více autorových příběhů, krásně obohacovaly zodpovídané otázky.... celý text

Ještě jsme ve válce: Příběhy 20. století 2011, Adam Drda

Jako první knihu, která komiksovou formou zaznamela historii, jsem četla Maus od Arta Spiegelmana. Tato česká publikace mě nadchla stejně. Příběhy bezpráví jsou úžasným projektem, díky kterému lidé naslouchají vzpomínkám těch, kteří by jinak zůstali zapomenuti. Těší mě, že se takto přibližují i „malé” dějiny „obyčejných” lidí. Komiksy jsou srozumitelné, jednoduché … a přitom předají mnoho informací, poznatky a proniknutí do citového rozpoložení aktérů dějin. Byť vzpomínky mohou být časem zkresleny, nevadí. V týdnu zajdu do ředitelny a požádám o zakoupení knihy do školní knihovny, možná i o druhou do mého dějepisného kabinetu. Z vlastní zkušenosti vím, že po takovém výkladu historie mí žáci sáhnou.... celý text

Spánek 2013, Haruki Murakami

Začátek této knihy se mi příliš nelíbil. První věta ano, dalších pár stránek mi přišlo o ničem. A pak se ve mně něco zlomilo. Najednou jsem začala chápat. Typický druh japonské ženy (možná velké části moderních žen). Péče o domácnost. Stereotyp. Každodennost. Život ztracený v povinnostech. Ztráta iluzí. Muž. Dítě. A co dál? Není to málo? Vím o oblíbenosti Franze Kafky, ale v této knize mi absence jmen připadala příšerná. Takový neosobní vztah k rodině. Nechápu. Alespoň si člověk uvědomí, že si musí život užívat. Mít rodinu a zároveň své zájmy … a snažit se to spojit, alespoň někdy. Trochu mě zklamal otevřený konec. Nemám je ráda. Chtěla bych vědět, jak to dopadlo.... celý text

Deštivý den 2014, Jiří Kostka

Začátek knihy zcela pohltil moje smysly. Popis autonehody vypadal zcela reálně. Také se mi líbilo psychologické zpracování návratu do života, prolínání minulosti se současností, smutné oči průvodkyně … které nakonec začínaly postupně zářit. Ale … Bohužel část knihy připomínala četbu, kterou bych zařadila do červené knihovny (tu běžně nečtu), a to mě zklamalo, obzvlášť chování skutečného viníka mi připadalo neuvěřitelné, plán záchrany dvou duší, který se změnil v lásku. Děkuji, ne. Některé citáty doplňovaly děj a dávaly mu smysl, ale možná jich bylo moc. Ale každý autor má určitě vlastní osobitý styl. Musím ocenit absenci chyb v textu, což je ve srovnání se současnou českou produkcí velký úspěch.... celý text

Záhada kamene mudrců 2007, Jan Bauer

Bavila mě první polovina knihy – pronásledování, vraždy, záhada, druhá už pokulhávala, po nálezu starého rukopisu mi děj připadal příliš rychle ukončený (a nebylo to neskutečným napětím, spíše příliš jednoduchým dějem a jednoduchým slohem). Určitě už jsem četla lepší historické romány, tento patří spíše mezi oddychovou literaturu. Ale stejně si přečtu ještě další pokračování, alespoň kvůli otevřenému konci (což mě naštvalo), zajímavému tématu a prostředí. Musím napsat, že mě šokovalo množství překlepů … Od čeho je korektura textu? Bohužel je to asi nový trend, rychle přehlédnout a vydat.... celý text

Deset malých černoušků 2005, Agatha Christie

Jedním slovem: Páni! Moje první kniha od autorky, i když jsem měla už dlouho v plánu něco si od ní přečíst, a určitě ne poslední. Vraždy v neúprosném rytmu naivní dětské rýmovačky neměly chybu a knihu jsem přelouskala za dva dny. Možná jsem čekala trochu jiný jazyk od světově uznávané spisovatelky, připadal mi příliš jednoduchý, ale to neubralo na spádu děje a napětí, když oběti bojovaly se svým vlastním svědomím. Zápletka knihy byla naprosto dokonale promyšlená, madam Christie byla opravdu MISTRYNÍ SVÉHO ŘEMESLA a nechala čtenáře v napětí až do samého konce. Scotland Yardu skutečně zamotala hlavu. Sice jsem podezřívala vraha dlouho, nezdálo se mi, jak mluvil, jak vystupoval, ale … (pro zájemce z řad čtenářů nebudu prozrazovat, co mě svedlo ze správné stopy) … konec mě úplně pohltil.... celý text

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

Krátká. Zajímavá. Napínavá. Děsivá. Zdánlivě jednoduchá. V několika slovech se dá shrnout tato útlá povídka, od které se nedá odtrhnout a po přečtení ještě dlouho zůstává v hlavě. A to je právě ono! Je skutečně jen o děsivém dobrodružství v podzemních prostorách knihovny? Nebo čtenáře zavádí do mnohem spletitějších uliček života. Přečetla jsem si několik recenzí a jedna knihu hodnotí jako cestu dospíváním, kdy se změní úplně celý svět, na který mladý člověk kouká jinak než dřív. A další nápady přidává spousta dalších čtenářů. A to se mi právě líbí. Kniha nutí přemýšlet … a kdo se toho nebojí, něco si v ní najde. Vypovídající je asi (alespoň podle mne) závěr knihy, kdy mladý člověk ztrácí matku, jediného blízkého člověka, a knihovna je oproti tomu jen pouhý zlý sen, zlý začátek nového života, který se člověk musí naučit žít. Jednalo se o mé první setkání se světoznámým japonským spisovatelem, ale určitě sáhnu ještě po další knize, protože tato mě zaujala. Nemůžu opomenout jedinečné ilustrace, které neměly chybu a krásně doplňovaly děj.... celý text

Já Baryk 1988, František Nepil

Knihu určitě v budoucnu budu předčítat vlastním dětem. Hra Františka Nepila s jazykem nepotřebuje komentáře, je úžasná, nová slova, spojování slov v jedno, zvířecí rčení, neotřelá přirovnání. Tato kniha přinese mnoho i dospělým čtenářům (koneckonců já ji prvně četla skoro ve třiceti), protože z nich vyčtou více než děti. Laskavý humor se četl skoro úplně sám. I když Baryk mi místy děsně pil krev, nikdo nic neumí lépe … ještě že se také poučil.... celý text

Peníze od Hitlera 2006, Radka Denemarková

Kniha popisuje velmi ožehavé téma, které rozhodně není minulostí, ale velmi žhavou současností. Vyrovnání s minulostí znamená vyrovnat se s vlastními činy i jednáním předků. A nejedná se o lehký úkol. V současnosti musíme umět připustit, že i Češi se po válce chovali jako nacisté, nemilosrdně, někdy konali zločiny rádoby ve jménu spravedlnosti, přitom hledali pouze cestu jak se co možná nejjednodušeji obohatit, stejně tak se mnozí chovali vůči osobám označeným za Němce (bohužel, kdo je Němec, stanovovala zaujatá státní politika z několika nic neříkajících sčítání lidu) shovívavě a snažili se respektovat lidská práva. Úvod knihy vystihuje velmi čtivě poválečnou atmosféru. Ze zacházení v internačních táborech je mi špatně, vždyť se nedotklo jen přesvědčených nacistů, oběťmi se stávali také civilisté. Poválečné zacházení s německy mluvícimi Židy … chápu, že se o tom špatně mluví, ale je to třeba. Čekala jsem, že v tomto rytmu bude kniha také pokračovat. Nestalo se, ale přesto mě nezklamala. Hrdinka mi byla místy velmi nesympatická. Odkrývání starých činů bolelo obě strany. Bohužel z historie se lidé nikdy nepoučí, i když se ve školách o hodinách dějepisu tvrdí opak.... celý text

Famfrpál v průběhu věků 2017, Kennilworthy Whisp (p)

Pro milovníky Harryho Pottera určitě neopomenutelný kousek skládačky čarodějného světa. Myslím si, že i mnoho těch, kteří jen prošli kolem světoznámé kouzelnické ságy, si v ní najdou něco svého. Líbí se mi, jak autorka doplňuje celou sérii o tituly, které jsou k mání v Bradavické knihovně. Jako by ten kouzelnický svět byl čím dál reálnější. Pravidla tolik nepotřebuji, mám strach z výšek a rychlého letu, takže famfrpál hrát nemůžu, ale jeho historie byla velice zajímavá. Obzvlášť se mi líbily ukázky z dobových článků, deníků a dopisů, které dokreslovaly atmosféru kolem nejoblíbenějšího kouzelnického sportu.... celý text

Dobrý voják Švejk v zajetí 1972, Jaroslav Hašek

Nejsem obdivovatelkou Švejka a po této knize jsem se jí ještě stále nestala. Když se vedou polemiky o tom, zda tato postava představuje idiota, nebo naprosto geniálního člověka, který svou prostotou přelstí všechny nadřízené orgány, nedokážu přistoupit na švejkování jako důkaz české geniality. Ano, místy jsem se pousmála, místy jsem si dokázala představit dobovou společnost a její pokřivenost pod rakouským mocnářstvím (a to navíc přineslo řadu významných kulturních aspektů), ale to je tak vše. Vyšší kulturu v tom prostě nevidím. Ještě chvíli potrvá, než se odhodlám sáhnout po Haškově nejopěvovanějším díle (pokud vůbec - film jsem také ještě nikdy nedokoukala).... celý text