helulka
přečtené 265
Setkání s Rámou
1993,
Arthur Charles Clarke
Bavilo mě prozkoumávat Rámu, nechat si pomaličku vyprávět o jednotlivých detailech, pomalu si zvykat na prostor a jeho fyzikální zákony (místy jsem se křečovitě přidržovala židle, abych nespadla ze žebříku :-) ). Líbilo se mi, že se všechno obešlo bez přehnaných akčních scén na hraně uvěřitelnosti. Díky tomu mám pocit, jako by mi kapitán Norton prostě jen vyprávěl, co žažil za poslení týdny v práci. Líbí se mi pozitivní přístup k neznámé civilizaci a jsem ráda, že Ráma nezůstal jen mrtvým kusem plechu. Bavilo mě setkat se s posádkou Endeavour, užila jsem si setkání s OSP, líbilo se mi setkat se s Rámou.... celý text
Vila na Sadové
2015,
Richard Sklář
Tak tohle pan Sklář nenapsal pro mě. Začala jsem číst díky čtenářské výzvě, dočetla jsem jen kvůli čtenářské výzvě. Nebýt jí, stala by se Vila na Sadové třetí knížkou (spolu s Alfem a Arabelou), kterou jsem v životě nedočetla. Pomalu dobrá polovina knížky byla popis jízdy autem- kterou ulicí Bo jede, na kterou ulici zabočí, jaká je v daném místě povolená rycholost, jak moc tuto rychlost Bo překračuje. Děj pokračoval tím, že si Bo vaří kávu a dává si něco k jídlu, vaří kávu a dává si něco k jídlu a vaří kávu a dává si něco k jídlu. Po kávě logicky přichází (často strastiplné) čůrání - ze všeho, co jsem zatím četla, tohle je knížka s nejdelší pasáží, která popisuje, jak je někdo na záchodě :) Kdyby mi Bo byla sympatická, tolik by to nevadilo. Mi ale k srdci moc nepřirostla, proto bych ji bez problémů nechala na tom záchodě samotnou, nemusela mě tam pokaždé brát s sebou.. No a někde mezi tím se odehrává sice dost šílený, ale ne úplně špatný příběh. Vlastně příběhy dva. Díky bohu. Ten z válečných ostravských let byl skvělý. U toho jsem si vždy odpočinula a zase jsem zvládla vrátit se do současnosti, a nakonec to po obrovském boji i celé dočíst..... celý text
My jsme legie
2018,
Dennis E. Taylor
Při čtení této knížky mi došlo, že mi v životě chybí seznam slov, která mě rozčilují. Proto jsem si ho založila, na první místo dala slovo "loďoborec", ulevilo se mi a mohla jsem číst dál. První polovina byla i přesto boj a těšila jsem se, až se dostanu na konec, plácnu sem jednu hvězdičku, Boby zahodím někam hodně daleko a už se s nimi nepotkám. Jak se ale blížil konec, hvězdičky i Bobové přibývali, a s poslední stránkou už jsem se těšila na chvíli, kdy "jich bude mnoho". Začátek: 1 * Konec: 5 * Průměrně: 3 * Ale protože jak říká Legie: "Celek je mnohem lepší než součet jeho částí", nechávám bez hvězdičky a pouze doporučuji!... celý text
