Hobo přečtené 901

Nová planeta 2015, Martin Vopěnka

V zásadě lze souhlasit snad se všemi výtkami od předešlých komentátorů, ale zároveň také s nadšenými ohlasy. Nu, já jsem si početl... A co víc chtít od beletrie?

Chyťte Žida! 2018, Tuvia Tenenbom

Vyznat se v pojmu antisemitismus není zcela jednoduché. Co je na toto slovo nalepené, je přímo neuvěřitelné. Když ale jdete pod povrch, i tady na vás vystrčí růžek ďáblík liberalismu. (Chtěl jsem napsat levicový, ale byl by to pleonasmus.) A tato skutečnost vyčnívá z celé knihy jako jarmulka. Je to největší obžaloba liberalismu, jakou jsem četl. Autor se pohybuje po celém území, leč podle situace vystupuje jako Němec, jako Arab, popř. jako Žid (jímž je ve skutečnosti). A podle identity, jakou na sebe bere, s ním lidé komunikují - a odkrývají se. Odkrývají své lži, jež pronášejí v zájmu svých pravd. Je to úžasná kniha, vtipná, ale zároveň krutá. Když ji strávíte, přestanou být pro vás významotvorné i takové termíny, jako pravice a levice; důležitá se stane pouze pravda.... celý text

Dějiny ruské filosofie 2004, Nikolaj Onufrijevič Losskij

Shledal jsem, že jediné, co o ruské filosofii vím, je vlastně pouze marxismus-leninismus. Tak jsem se porozhlédl a můj zrak padl na tuto knihu. Byl to dobrý výběr! A obsah navíc potvrzoval má vlastní dosud chaotická pozorování.... celý text

Vyznání ospravedlněného hříšníka 1999, James Hogg

Na prvních stránkách jsem měl pocit, že půjde o vynikající satiru, to však brzy přešlo a pak se stále více jednalo o tragický rodinný příběh, jenž se nakonec překlopil do vyprávění schizofrenika, vše obklopeno křesťanským pozadím. Vznikl široký obraz, v němž zlo vystupuje jako nejvyšší dobro - jak tomu často bývá - a jakkoli je dnešní doba zdánlivě zcela odlišná, čtenář vidí tolik analogií se současností, až to děsí. Není to lehké čtení, ale je to čtení nezapomenutelné.... celý text

Stěhování národů 2003, Jarmila Bednaříková

První pocit, který si běžný čtenář uvědomí, je pravděpodobně chaos. Chaos, ze kterého postupně krystalizuje tehdejší skutečný chaos tvorby nových národů, nových společenských uspořádání a nového náboženství, které souběžně měnilo způsob myšlení a přesun hodnot. (A věru, nebyly to ony současné vnucované "evropské hodnoty"). Už jen upozornění na to, jak původní pojímání síly a důkaz přízně bohů při vojenských vítězstvích se posunuly a přestaly být důvěryhodné... Tehdy Evropa vřela skutečně jak voda v kotli a vznikl nový řád, ordinovaný lepším náboženstvím lásky. A nic na tom nemění, jak bylo v budoucnu zneužíváno, využíváno a tupeno. Všichni lotři dělali vše možné, ale cestě nezabránili. Teď jsou zajímavé analogie s dnešní dobou, dnešními snahami a zneužíváními. Rád bych viděl, co bude výsledkem, ale mohu pouze tušit. Jedno je jisté, "Ukrajina" to nebude.... celý text

O přechodném hospodářství 1918, Alois Rašín

Obecně srozumitelná řeč, ze které je dobře patrné, jaké kroky jsou pro konsolidaci hospodářství nezbytné a jimž je třeba se vyhnout. Bez vytáček, vykrucování a skutečně srozumitelně, s jasnými příklady. Čtenář rychle pochopí, proč po válce RČS prosperovala. A proč dnes je tomu naopak.... celý text

Návrat ze SSSR a Poopravení „Návratu ze SSSR“ 2015, André Gide

Možná bych měl někdy s komentáři trochu počkat. Na tuto knihu nelze jen tak zapomenout, stále se mi v hlavě melou nejrůznější souvislosti. Např. v rozdílu ruského (resp. slovanského, ale Rusové jsou etalon) způsobu uvažování s oním západním. Tento rozdíl nesporně existuje a myslím, že i dnes je důvodem nepochopení Ruska (či jeho představitelů, ať již jde o Lenina, Stalina, nebo dnes Putina). Proč se Západ stále tak mýlí v očekáváních? Jedním z rozdílů je i rozdíl k "občinovému" a k individualitě. A pojem "odindividualizování" se lyne celou Gideho knížkou. Ano, Západ je silně individualizovaný, není divu, že to pokládá za normu. Ale když dnes zřetelně vidíme, kam vede tato norma, asi všichni toužíme tak trochu po "odindividualizování", a je jedno, jestli to dnes nazýváme touhou po "odliberalizování". A tak, aniž bych jakkoliv popíral fakta, na něž Gide upozornil (a která jsem v českých poměrech sám prožíval), musím si položit otázku, nakolik pochopil ruskou skutečnost. Co věděl o vnitřních poměrech Ruska, s čím se potýkalo atd. Jeho postřehy jsou cenné, leč s jeho neznalostí jazyka a omezené době pobytu - nakolik pronikl k podstatě? Nutno ocenit, čeho si všímal a jak to vyhodnotil, tím ukázal víc než mohli ukázat nejrůznější epigoni nebo přímí nepřátelé; to skutečně zasluhuje ocenění. Zůstává pár otázek: co věděl o vnitřním boji (trockisti, úroveň vzdělání...), nezjednodušoval si to? Nejdůležitější poznatek je pak v otázce: je byrokracie věčná? Dá se s ní něco dělat? Neboť tak Gide viděl ruskou skutečnost: lid prohrál, moci se zmocnili byrokraté. Odpověď na tuto otázku je stále otevřená. Jen bych řekl, že je to jako srážka s blbostí. Tenhle boj je věčný, hlavně se v něm nesmí ustat. Teď si uvědomuji, že jsem si někdy v roce 1970 formuloval vlastní zkušenost zcela neideologicky takto: byrokrati zase vyhráli. Mýlil jsem se? Nejvýš jako André Gide.... celý text

Génius zkázy 1970, Alexandr Romanovič Běljajev

Milovaný autor mého dětství, s jehož Géniem zkázy jsem se potkal až ve stáří. To už člověk má nějaké zkušenosti s literaturou a více vidí nedostatky. Ale přesto jsem si to rád přečetl.... celý text

Vlaštovka v bublině 2020, Markéta Lukášková

Netrvalo to déle jak 2 dny a vrátil jsem se k tomu. Zopakoval jsem si v rychlosti prvních 50 stran, abych si srovnal osoby a obsazení, načež jsem zjistil, že jsem skončil těsně před tím, než se děj začal rozvíjet. A bylo to stránku po stránce lepší a lepší až do katarze.... celý text

Život ve víře 1997, Jimmy Carter

Poměrně zajímavé, čtivé, zejména při vědomí, že autor byl jedno období americkým prezidentem. Každý katolík by našel řadu nepřijatelných myšlenek, to ovšem není můj problém, způsob, jakým se J. Carter staví k praktickým otázkám je vcelku přijatelný, nepřekračuje samozřejmě - řekl bych typický americký rámec, takže skutečnou hloubku myšlenek nehledejte, leč kdyby každý Američan... asi by na světě bylo lépe.... celý text

Divoký život Alexandra Staviského 1973, Eduard Bass (p)

Už je to od přečtení nějaký ten pátek a docela mě tato kniha tehdy překvapila. Znal jsem v té době od Basse pouze Cirkus Humberto a očekával jsem cosi podobného... Nu, naivita mládí. Ale líbilo se. Možná to byla moje první rozsáhlejší reportáž.... celý text

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov

Po pravdě? Vůbec se neodvažuji cokoli k této knize napsat. Fascinující!

Máme na vybranou 2019, Edith Eva Eger

Prošel jsem psychoterapií i výcvikem v psychoterapii. Až tak, že jsem k psychoterapii začal získávat i odstup, zejména když jsem prošel i kolem některých psychoterapeutů. Nakonec jsem se i s tím vyrovnal - ne každý absolvent řidičského kursu se stane i dobrým řidičem. I životní příběhy nám připravují nečekaná traumata a většinou k němu nemáme žádný kurs. Příběh dr. Egerové jsem opravdu prožíval. Třebaže její a moje trable se lišily, styčných bodů se najde mnoho. Nakonec zjistíte, že v podstatě na vyrovnání se se svými strašidly potřebujete stejně v zásadě celý život a podstatné je, jestli to řešíte nebo necháváte plynout. Všechny zmínky na odborníky v knize zmíněné mě také oslovily a působily jako balzám. I já četl Viktora Frankla a měl rád Carla Rodgerse, o Zimbardovi nemluvě. A tak jsem během autorčiny autobiografie procházel i svůj život... No řekněte, může vám jakákoli kniha nabídnout větší zážitek? Jediné, co jsem nepochopil, se týká překladu. Proč Auschwitz? Proč prostě ne Osvětim? Měla s tím nějaké trauma?... celý text

Jak chutná moc 1990, Ladislav Mňačko

Jsou knihy, které, zdánlivě zapomenuty, se opět objevují na scéně. A vždy jen v dobách takříkajíc rozkolísaných...

Zemři a živ budeš 1933, André Gide

Nakonec jsem si přečetl jeho "Návrat ze SSSR a Poopravený návrat ze SSSR" a jako by přede mnou defilovaly mé životní zkušenosti ze socialismu. Takže si od autora určitě ještě něco přečtu.... celý text

Spasitel 2012, Jo Nesbø

Po první přečtené knize budu nesporně vyhlížet i další.

Čechové na říšské radě (1879-1900) 1903, Michal Navrátil

Je trochu odvážné označit tuto publikaci jako přečtenou. Ale její hodnota, když se člověk hrabe v historii, je nevyčíslitelná.

Spiklenci proti Jeho Veličenstvu 1988, Jiří Pernes

Z popisované doby obvykle víme tři pojmy: omladina, Mrva a Sňatky z rozumu. Zde jsou události pojaty v co nejširších souvislostech, takže pochopíte dobu. Výborné čtení.... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Fascinují mě reakce mnohých čtenářů, kteří reagují stylem "ještěže v takové době nežijeme", popř. "jak se máme dobře..." Fakt by mě zajímalo, v jaké době to tedy žijí. A jak to, že já žiju v tak odlišné době?... celý text

Erik / Pohyblivé obrázky 2010, Terry Pratchett

Z Pratchetta může být čtenář buď naprosto odvázanej, nebo zblblej. Bohu díky za Pratchetta!