honajz2 přečtené 125

Dům na tekutých píscích 2021, Carlton Mellick III

Rozhodně nejlepší, nejemotivnější a nejcelistvější Mellick. Ani jsem nevěřil, že by toho byl schopný, vzhledem k tomu, že jeho ostatní knihy, které jsem zatím přečetl, byly pořádně bizarní a černohumorné komedie, kde se jednotlivé nápady neustále vršily, aniž by se Mellick zabýval nad tím, jak moc "dávají smysl". Tady ale vše smysl svým způsobem dám a hlavně je to nečekaně rozsáhlý mysteriózní příběh, kde je mnoho záhad, spousta zvratů a ačkoli se některé dají odhadnout, mnoho z nich mě překvapilo. Navíc fikční svět je zpočátku omezen jen na jeden byt a školu (která působí divně už od začátku), přičemž vše za ní zůstává záhadou a jediné, co o tomto prostoru víme, je, že tam nejspíš jde o život. Jenže se vše začne zvrtávat takovým způsobem, že hlavním postavám nezbyde nic jiného, něj bezpečí pokoje opustit a vydat se do světa. A to je obrovský pád do neznáma jak pro ústřední děti, tak i pro každého čtenáře, protože cesta je dlouhá, možná až nekonečná a plná fyzických i psychických útrap. Sice se Mellick trochu drží na uzdě, ale ani to mu nebrání své postavy krutě zraňovat a nechávat je plahočit se s obřími bolestmi za nejasným cílem. O to uvěřitelněji ale celý tenhle svět působí a jelikož se chci vyhnout spoilerům, tak už jen napíšu, že nepředvídatelná cesta po něm je neuvěřitelně napínavá, překvapující a rozhodně mě nenechala chladným. Fungují postavy, funguje svět, fungují záhady (a vysvětlí se!), funguje všechno. A závěr mě vyloženě dojal, v dobrém slova smyslu. Za sebe určitě doporučuji a je to jak ideální (a skvělý) start do Mellickovy tvorby, tak i skvělá kniha sama o sobě.... celý text

Muž z vysokého zámku 2007, Philip K. Dick

Také jsem se ke knize dostal skrze seriál (který mi přijde skvělý, až na poslední sérii) a jelikož jsem si už dlouho chtěl něco přečíst od P.K. Dicka, ale nedokázal jsem si vybrat, ukázala se mi předloha oblíbeného seriálu jako jasná volba. A ačkoli je kniha jinde než seriál, přijde mi stejně skvělá. Čistě z ní by se už jen filmová, natož seriálová adaptace, dělala dost špatně, takže se ani nedivím nových postav a posílení fungování celého fikčního světa, ve kterém nacisté vyhráli druhou světovou válku. Jestli ale kniha a seriál mají něco jednoznačně společné, tak je to fascinace zkoumáním tohoto světa a jeho možností. Jakákoli fascinace sice končí představou, že byste v tom museli žít, ale jako pozorovatel jsem si dost užil veškeré popisy fikčního světa, ačkoli mnohem víc mě v knize nadchla práce s charaktery postav. Ta mi přijde jednoduše skvělá, bavilo mě číst momentální myšlenkové pochody během dialogů a čím blíže konci jsem byl, tím víc mi sedělo, jak moc málo a zároveň hodně to vypráví. Nějaké větší akce je zde minimum, ale skutečný konflikt probíhá v myslích postav, který se vyostřuje hlavně vnitřně a po jeho eskalaci pak postavy nějak konají. Do toho spousta filozofických myšlenek o bytí a naší existenci minulé, současné i budoucí, trochu i o smyslu života nehledě na státní zřízení a samotný závěr, ačkoli se může na první pohled zdát nijaký, jsem si hodně užil a zanechal ve mě uspokojivý dojem. A nakonec mě bavila i ta osudová provázanost. I-Ťing sice předpoví vaši budoucnosti, ale jak ovlivní ostatní se nikdy nedozvíte. Vše prostě nějak běží a nejspíš se přesně nedozvíme, jak - ale není v tom i určité kouzlo, že je globální budoucnost neznámá a nevíme, co nečekaného nás čeká?... celý text

Čekání na Godota 2010, Samuel Beckett

Život se nezlepší věčným čekáním na něco lepšího, ale jen vlastní snahou. A nebo taky zlepší, ale vyplatí se vůbec čekat tak dlouho na něco, co může nebo nemusí přijít? Přitom náš život máme, do jisté míry, pouze ve vlastních rukou... Poctivé absurdní drama se solidním a silným přesahem.... celý text

Smrt v horkém větru 1985, Warner Douglas

Čekání na katastrofu. Takové dlouhé, hodně dlouhé, ale když katastrofa (narozdíl od Godota, hhh) přijde, nedá se od toho odtrhnout. Jen už jsem to měl na hraně mezi "nebaví mě, nechám to být" nebo "tak ještě pár stránek a jestli mě to nechytne, odkládám". Pak mě to teda chytlo a zanechalo silnější dojmy, ale cesta k tomu byla, no... už bych se opakoval.... celý text

Čas a Amélie 1997, Sam J. Lundwall

Je to takové dlouhé čekání na to, co bude a když to konečně přijde, stojí to samo o sobě za to, jen jsem si říkal, jestli to na takový rozsah vystačí. Četl jsem to už před časem a zaujalo mě to, na slabé čtyři hvězdy určitě, ale silnější dojmy jsem neměl... Slabé 4*... celý text

Plyšákokalypsa 2020, Carlton Mellick III

Od Mellicka jsem za krátký čas přečetl víc knih, než se mi někdy povede za celý půlrok, takže ať už si o jeho stylu psaní myslím cokoli, ten chlap ví, jak získat zájem čtenářů. Už z ukázek online mě to naprosto nadchlo a chtěl jsem za každou cenu vědět, co bude dál, tak jsem si to pořídili a vlastně si nemám na co stěžovat. Přečetl jsem to jedním dechem, neměl jsem ani problém s delšími akčními pasážemi a z konce, byť se dal svým způsobem čekat, mi spadla huba. Pak tu je teda ještě úplně poslední kapitola, která mi přijde jako záměrně provokativní epilog, ale on to sám autor v závěrečném komiksu, který se snaží "odpovědět" na dotazy naštvaných čtenářů, vysvětluje celkem jasně. Je to o přístupu na Mellickovu hru plnou bizarností, těžko uchopitelné výstavby ujetého světa a drsných brutalit. Buď vás už na začátku chytne, nebo vás znechutí a dáte od ní ruce pryč. A když ji, aspoň ze setrvačnosti, dočtete, čeká na vás finále s tolik zvraty a detailními nechutnostmi, že jen těžko říct, co na to řeknete pak. Nápad je to ale originální, gradovaný je čtivě, napínavě a s přistoupením na pravidla svého světa uvěřitelně a pokud vyhledáváte bizarnosti, mohlo by vám to sednout. Já bizarnosti rád a ze všech tří knih, které jsem od Mellicka zatím přečetl, mi tahle přišla nejsilnější, nejucelenější a nejzajímavější. Dojde i na černočerný humor, ale tam zase záleží na hranicích každého čtenáře - on se i ten epilog dá brát jako černočerný fór, ale přece jenom... Slabých 5*... celý text

Převážně neškodná 2002, Douglas Adams

Sbohem, a díky za ryby 2002, Douglas Adams

Život, vesmír a vůbec 2002, Douglas Adams

Stopařův průvodce Galaxií 2015, Douglas Adams

Pánův hlas 1981, Stanisław Lem

Hodnotím teda jen Pánův hlas, ale tady si to dovolím, jelikož to považuji za jednu z nejlepších knih (samo o sobě to je minimálně novela), kterou jsem kdy četl. Sice náročné, ale i tak poutavé a chytré pojednání o snaze lidskými zdroji dekódovat mimozemské signály, která situaci týmu nejlepších pozemských vědců rozebírá ze všech stran, pečlivě a detailně a díky tomu přichází s největším filozofickým přesahem, jaký jsem kdy u knihy četl. Já jich sice nečetl tolik, abych to mohl skálopevně tvrdit, ale naprosto mě to svým myšlenkovým rozsahem nadchlo. Stejně jako na filmovém poli Tarkovského Stalker. 5*... celý text

Strašidelná vagina 2018, Carlton Mellick III

Jo, asi tohle jsem si představoval pod pojmem "bizzaro fiction". Já už teda narazil na dost bizarních fanfikcí a fetišů s nimi spojenými, takže nebudu tvrdit, že jsem byl v šoku, co všechno je Mellick III schopný vyprodukovat, ale jeho úchylná kreativita mě fascinovala, stejně jako u Lidožroutů jsem vše přečetl jedním dechem a ačkoli je dost jasné, že si zde autor hlavně vybíjí svoje fetiše (a u takto laděných povídek se tím ani moc netají), stále mě to bavilo, protože různorodost jednotlivých fetišů dává prostor k tvorbě těch nejdivočtějších nápadů. Ale k samotným povídkám: Ústřední STRAŠIDELNÁ VAGÍNA se mi líbila nejvíc, navzdory tomu, jak moc mi vadí, jak jsou některé naznačené nápady nevyužité a vlastně k ničemu (městečko zkamenělin, abych moc nespoileroval), ale vše mi vynahradila kreativita zápletky, která je někdy hnusná, někdy zase docela milá (když přistoupíte na náladu světa, o kterém zrovna čtěte - a že to nejde snadno) a to, co z toho vyleze, je znepokojivé i uspokojivé zároveň. Prostě bizarní. A v to přesně jsem doufal. 4* PORNO V SRPNU se mi narozdíl od ostatních uživatelů líbilo. Sice je poznat, že je to první autorova oficiální povídka, takže je někdy stylově zprasená (když se třeba zničehonic mezi přímými řečmi objeví dialog jak ze scénáře), ale i přesto mě napínala svojí mindfuckovou atmosférou a s každou další stránkou jsem se nemohl dočkat toho, jak tahle skupinka pornoherců dopadne. A nejvíc mě asi překvapilo, že konec přišel, byl smysluplný (opět, pokud přistoupíte na pravidla vybudovaného světa) a na povídku takového rozsahu naprosto ideální. Za mě tedy ano, proč ne a navzdory autorovu doslovu si myslím, že určitá obžaloba pornobranže tam je. Nejen, že jsem si při tom lehce (ale zato často) vzpomněl na film Život i smrt porno bande, ale taky sám autor tohle čtení v doslovu poté, co ho popře, zase naznačí. Jen nemá rád, když se v jeho fantaziích čtenáři přehnaně hrabou a to se dá naprosto pochopit. Slabé 4* FANTASTICKÉ ORGIE jsou pro mě nejslabší, ale spíš kvůli tomu, že je to typická "fetišistická" povídka. Mellick III to netají, sám to čtenářům v doslovu napíše a budiž, číst mě to bavilo, vygraduje to dobře a napětí zde též nechybí, jen tomu chybí určitý... dejme tomu přesah, ačkoli spíš "přesah" nebo zdání přesahu. Něco, co by to posunulo výš, než nad prosté vypsání z vlastního fetiše. Silné 3* Celkově jsem ale spokojený a už se těším, co v Mellickově tvorbě ještě objevím. Slabé 4*... celý text

Lidožrouti z Lízátkova 2020, Carlton Mellick III

Oříšek, tohle ohodnotit. Je to sice čtivé, přečetl jsem to jedním dechem a jak cukrátkový svět s brutálními pravidly, tak i postavy mě nepřestávaly fascinovat. Jenže to taky je dost banálně napsané (což ne že by mi osobně vadilo, ale místy to vyznívá až školácky, zvlášť u přímých řečí) a hlavně jsem, po tom, co jsem objevil žánr bizzaro, čekal něco echt bizarního a ono se to jaksi nedostavilo. Sice Franklinův osud je sám o sobě natolik krutě vypointováný, že mě fascinovalo, že dokázal přežívat, ale zároveň je vše postavené na víceméně klasických prvcích fantasy světů, jen přenesených do nečekaného a specifického světa a aplikovaných na zvláštní postavy, které ale uvnitř plní to, co spousta fantasy. Jak píšu, vyloženě mě bavilo to číst, ale čekal jsem něco skutečně bizarního. Možná jsem jen bizarního viděl dost (zajímají mě spíš knihy než filmy) a práh mám tak jinde. Trochu jsem se obával, jestli tohle má být vrchol Mellickovy údajné kreativity, ale před chvílí jsem dočetl Strašidelnou vagínu a po té mi je jasné, že tenhle chlap je úžasně úchylný a kreativní magor. Silné 3*... celý text

Piknik u cesty 1985, Arkadij Strugackij

Myšlenkově sice Stalker zachází dál, nicméně i tak se mi Piknik u cesty líbil fakt hodně. Něco tak napínavého a atmosférického se jen tak nevidí (nebo spíš nečte) a i tahle kniha mě dokázala naprosto pohltit. Jenom ten konec jsem čekal lepší a ne tak strašně otevřený. Sice jsem pochopil, co tím bratři Strugačtí chtěli říct, ale to tajemno okolo světa Zóny je vybudované tak dokonale, že bych strašně rád věděl ještě víc... Ale slabých 5* si to zaslouží určitě.... celý text

Paměti imaginárního kamaráda 2014, Matthew Dicks

Nezajímá mě téma autismu, ale zase mě fascinuje téma imaginárních kamarádů. Do téhle knížky jsem tedy šel s obrovskými obavami, ale zároveň jsem si ji hodně chtěl přečíst a tak jsem si ji pár let zpátky půjčil v knihovně. První kapitoly mě spíš vyděsily, obzvlášť ta fekální, co se celá odehrává na záchodě a má nejspíš být i vtipná, takže jsem čekal, že s tím brzo seknu, jenže od téhle zmíněné kapitoly mě to naprosto pohltilo a až do konce nepustilo, protože se tam rozjel neskutečně zajímavý, napínavý a silný příběh, jehož konec se sice dá odhadnout, ale o to víc mě pak rozsekal ten epilog. Když jsem to četl podruhé, tak si mě to získalo ještě o něco víc a naprosto jsem si tu knihu zamiloval. I tu zmíněnou kapitolu jsem dokázal nějak překousnout. Takže tady mám ten plný počet opravdu jistý. 5*... celý text

Pán much 2003, William Golding

Jedna z nejsilnějších a nejnapínavějších knih, jakou jsem kdy četl. Zpočátku je to celkem klidné, ale už i tam jsem z knihy cítil takový zvláštní pocit, který jako by našeptával, že přijde něco zlého. Ani v téhle části jsem se však nenudil a když na ostrově přišla změna režimu, nemohl jsem od toho odtrhnout oči a prostě jsem to potřeboval dočíst co nejdřív, jinak bych byl nervní, jak to celé dopadne. A ten závěr... nevěřil bych, že bych při čtení knihy byl tak strašně v napětí. Celá ta kniha je o tom, co se stane, když větší skupinu začne řídit charakterní šílenec. A když řídí větší skupinu, klidně se přestanete řídit rozumem, jenom abyste zapadli do většiny. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy v životě četl. 5*... celý text

Deník 1970-1986 1997, Andrej Tarkovskij

Zápisky z deníku jednoho z největších filmařů všech dob, který jsou skvělým náhledem do Tarkovského života, od roku 1970, až do jeho smrti. Upřímně bych nikdy nečekal, že mě bude čtení zápisků z deníků tak bavit, ale stalo se. 5*... celý text

Futurologický kongres 1977, Stanisław Lem

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

5. antologie českého hororu 2014, * antologie

5. antologie byla povedená. Tentokrát byl ale problém v tom, že se všechny povídky by se dali rozdělit do dvou skupin: dobré a blbé. Nejlepší povídku pro tuto antologii napsala Hana Chytilová, protože její povídka JESKYNĚ PŘÁNÍ byla napínavá, měla nějaký ten rozvinutý děj a měla i dobrou atmosféru. Druhé místo by obsadil Martin Štefko a jeho povídka TŘETÍ OKO, která měla stupňující se napětí, rozvíjející se děj a zajímavý a neočekávaný konec. A třetí by skončila povídka KOŇOUŘI, která mě opět zaujala příběhem. Ale objevilo se tu pár opravdu slabých povídek. Nejhorší povídka byla PŘÍCHOD ZLA, protože u té jsem nepochopil děj, byla nudná a nezajímavá. I povídka DVOJITÝ AGENT se mi vůbec nelíbila, měla nudný příběh a velmi sklerotické vyvrcholení. Nepovedla se ani povídka FOTOGRAF SMRTI, ale bylo to asi způsobeno tím, že povídka byla napsaná tak nudně, že jsem poté v ději úplně ztratil. Samozřejmě musím zmínit i povídku dvojice Boček-Zubík, SOBOTNÍ OBŘADY, kterou bych zařadil k těm lepším povídkám. Navíc se tam dějí neočekávané věci po celou tu povídku. Také zmíním Ladislava Polanku a jeho povídku VANA, která nebyla špatná, ale neměla žádnou atmosféru, žádné napětí, a to mi u povídek docela vadí. Zmíním i povídku Luboše Štěrby INFERNUM, která byla sice ze začátku nudná (celé první čtyři stránky jsou o důchodci, který houpe děti a pije čaj), ale pak už se dostávala do té hororovější části, ta se ale zkazila tím, že měla očekávaný konec. Také povídka NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK byla dobrá. I povídka AUTOBUSÁK nebyla špatná, ale rozhodně nebyla zajímavá. Zapomněl jsem zmínit povídku VLÁDCE MYŠLENEK, která mě docela štvala, protože jsem si přál, aby hlavního hrdinu co nejrychleji zabili. To je všechno.... celý text