hopla
přečtené 432
Žil jsem zbytečně
2010,
Jiří Hejda
Asi je dobře, že se pan Hejda nemohl dožít dnešní doby. Myslím, že by zastával postoje, za které by ani dnes nebyl režimem uznávaný. Je až mrazivé si uvědomit, nakolik se dnešní akciovky a nadnárodní společnosti pokoušejí (a velmi úspěšně) o totéž, před čím on varoval. Ani jeho jasný postoj k tomu, jak nás bratři Slováci za války zradili a poté si od Čechů nechali vybudovat průmysl, by nebyl populární. Jeho vyprávění je až syrově chladné, bez melancholie, s jistou dávkou patosu a sebechvály. Ale myslím, že nebýt těchto jeho vlastností, nemohl by svůj osud vůbec unést. Vždyť on nebyl obyčejným občanem, on skutečně měl vysoké postavení, založené na svých mimořádných schopnostech a dovednostech. I přes svůj neárijský původ dokázal přežít holocaust, byl aktivní v politice, ekonomické sféře, byl právníkem, tak trochu i lékařem, a vedle toho měl linii novinářskou, spisovatelskou i básnickou. Pro český stát a jeho občany byl připraven udělat vše, co bylo v jeho silách. Muselo pro něj být těžko pochopitelné, že se nový režim právě takto schopných lidí potřeboval zbavit. Je dobře, že, i kdyby nic jiného, tak po něm zůstanou alespoň tyto paměti. Tato kniha by se měla stát povinnou četbou ve školách...... celý text
Romantické paběrkování
2020,
Marko Čermák
Bez patosu, ale přece jen smutné poskládané vyprávění o zanikajícím světě a životě lidí, kteří měli lidštější žebříček hodnot, než je dnes standardem. O těch, kdo nepotřebovali ve svém životě ke štěstí pohodlí a technické "vymoženosti" a dovedli se radovat a vzájemně potěšit prostými věcmi. Možná je tato civilizace ve svém vývoji na konci a nastane přece jen ještě doba, kdy se lidé začnou ke stylu života těchto trampů ještě rádi vracet. Přál bych i panu Čermákovi, aby se toho ještě dožil.... celý text
Bleší cirkus
2020,
Jan Pavel
Kniha mne zaujala svou zajímavou obálkou /i když se tedy přiznám, že teprve po přečtení jsem si uvědomil, co na ní vlastně je :-)/, takže jsem se rozhodl si ji přečíst bez toho, že bych se zajímal, kdo je jejím autorem (moje první setkání s ním) nebo, co je jejím tématem. Autorův styl psaní je zralý a čtivý, takže jsem od prvních stránek očekával silný čtenářský zážitek. Je pravda, že rodinné vztahy jsou vždy přitažlivým tématem, zvláště ty nedobře fungující. Jenže tady se onen prvotní dojem, že se tato novela nezařadí do šedého průměru mnoha podobných děl, bohužel nepotvrdil. Charaktery i děje zůstaly jen naskicované a v tomto formátu zůstaly nedotažené. Katarze se nedostavila, jen lehce kýčovitý, v tu chvíli už pro čtenáře očekávaný, závěr. Obálka a ilustrace tak pro mne zůstaly nejsilnějším dojmem z této četby.... celý text