Inutihar
přečtené 578
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku. Díl 3, Základy středověku
1937,
Felix Tauer
Spolu s dílem č. 4 to byla klíčová kniha pro mé projití zkouškou ze středověkých dějin na FF MU. A je to pořád zajímavé čtení a i když dnešní studenti už mají dostupné množství modernějších syntéz, než jsem měl já před nějakými 25 lety, tak i tady můžou načerpat nějaké zajímavé postřehy. A samozřejmě, pro dějiny českého a československého dějepisectví to stále zůstane milník.... celý text
Doba z druhé ruky: Konec rudého člověka
2017,
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Buďme jen rádi, že porevoluční léta a rozpad Československa přes všechna možná negativa neproběhl ani vzdáleně v tak děsivé podobně, jako rozklad SSSR a začátek ruského kapitalismu. I komunistické zločiny v Československu jsou jen matným odrazem toho, co všechno se dělo v zemi, kde podle některých zítra znamenalo včera. Je to těžká četba, ale téměř jsem nebyl schopen se odtrhnout o té fascinující mozaiky hlasů, příběhů i jen výkřiků, které skládají znepokojující obraz postsovětského Ruska a jeho obyvatel. Ta země je nemocná a její léčba, je-li vůbec možná, bude náročná a dlouhá.... celý text
Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav
1924,
Josef Linda
Každé začátky jsou těžké a novodobá česká literatura v tom není výjimkou. Záře, první "moderní" český historický román, zůstává příkladem slepých cest vývoje a dnes, mimo bohemistů, ji budou číst zřejmě jen čtenáři s vážným zájmem o historii české literatury a milovníci literárních kuriozit. Je třeba respektovat, že Linda je skutečně první, kdo píše vážně míněnou historizující prózu v českém jazyce, byť ji píše více v duchu dobových teoretických představ o literálním jazyce, než živým jazykem samotným. Výsledek je tak čitelný jen s velkými obtížemi a to nejen kvůli tomu svéráznému jazyku, za který Linda schytal dost kritiky od ostatních obrozenců hned po vydání, ale i kvůli obsahu samotnému. Na mě kniha působila, jako by se někdo ne moc dobře snažil zbeletrizovat divadelní hru. Dialogy jsou značně divadelní, šroubované až neživotné a časté vkládání básní a písní do textu působí někdy až směšně. Jazyk samotný je hodně básnický, místy připomínající klasické antické eposy, jak přízvučností, tak nadužívaním epitet typu "Jaroslav spanilotvářný". Mnohé Lindovy slovní novotvary jsou ve stylu jazykového brusičství. Jako celek se to čte dost zle, protože se to strašlivě vleče, ale zároveň je to ve své bizarnosti docela zábavné. Zážitek je to každopádně zajímavý z mnoha ohledů. Četl jsem vydání z roku 1924.... celý text
Dobrodružství Huckleberryho Finna
1965,
Mark Twain (p)
První dvě třetiny knihy považuji za naprosto výborné, naopak ty pasáže o přípravě útěku z vězení, byť vtipné tím, jak variují motivy klasické literatury, mě poněkud nudily. Ale jako dítě jsem tyto narážky úplně nedocenil, stejně tak jsem jinak vnímal ty zmínky o otroctví či jižanská "specifika" typu krevní msty a lynčování. Až mě překvapilo, jak drsný ten příběh ve skutečnosti je a kolik je tam mrtvých (nebo se o nich alespoň mluví) a asi by mě zajímalo, jak se stalo, že to je obecně považováno za knížku vhodnou pro děti. Zajímavé je srovnání s anglickou verzí a práce s různými dialekty angličtiny, což český překlad (četl jsem klasický Gelův) skoro nezohledňuje, i když chápu, že v čeština to půjde napodobovat jen velmi těžko.... celý text
Nokturna
1965,
Léopold Sédar Senghor
Básně hutné jako horko nad savanou. Četba je to náročná, jazyk básní je hodně specifický, velmi symbolický, odkazuje na africkou skutečnost i historii, reálné i mýtické postavy a místa a využívá množství nepřekládaných slov z různých afrických jazyků. Na konci sbírky sice připojil Senghor stručný slovníček, ale možná by se hodila i mapa. I jako (myslím si, že) zkušený čtenář básníků pocházejících z neevropských kultur jsem měl ze začátku problém do těch básní proniknout. Až tak moc, že jsem to odložil a našel si francouzský originál i překlady do jiných jazyků, abych se podíval, zda je to autorem nebo čtenářem. A byl jsem překvapen, že se to čte lépe. Problém českého vydání je typografické zpracování sbírky. Senghorovy volné verše jsou zde do jednotlivých řádků děleny (dle mého názoru) na ne úplně vhodných místech Tyto přeryvy narušují rytmus četby. Až když jsem začal číst verše jako věty jedním dechem, bez ohledu na jejich uspořádání, teprve pak vystoupila jejich síla v plné kráse.... celý text
Lvíče
1996,
Josef Škvorecký
Víc jsem si užíval ty scény z redakce a politické narážky, než trochu natahovanou milostnou zápletku, ale detektivní pointa byla nakonec výborná. Hodnotím v kontextu dalších Škvoreckého knih, pořád je to vysoce nad průměrem české/československé literatury.... celý text
Zlaté dno
1959,
Vladimir Ivanovič Němcov
Sovětská dobrodružná sci-fi o podmořské těžbě ropy v Ázerbájdžánu? Byl jsem poněkud skeptický, zvláště u úvodních kapitol opěvujících krásy moderního Baku a genialitu sovětských inženýrů a inženýrek. Ale pak se to rozjelo v naivní akční dobrodružství, které chvílemi působilo až jako nějaká verneovka. Nechybí tajná podmořská zařízení, mořské bouře, ztracení potápěči, hořící laboratoře i záchrany na poslední chvíli. Nezbytné dobově podmíněné odkazy na druhou světovou válku, sabotážní akce amerických diverzantů i odsuzování kapitalistů a válečných štváčů obecně jsou samozřejmě zahrnuty také. Kniha je evidentně určena pro mladší čtenáře, ale pro ty dnešní už bude nečitelná. Vhodné tedy spíše pro pamětníky.... celý text
Krev, slzy a sperma: Čítanka filmového braku
2017,
Antonín Tesař
Jako milovník filmů (a obskurních zákoutí světové kinematografie zvláště) jsem si tuto knihu zakoupil prakticky ihned jak vyšla. Jenže shodou různých okolností jsem se k jejímu dočtení dostal až po několika letech. A zklamán nejsem. Jako úvod do pojmů, žánrů a témat spojených s „brakovými“, „béčkovými“ a dalšími filmy stojícími mimo běžný filmový mainstream, slouží kniha naprosto dostatečně nejen nezkušeným divákům, ale i divákům poučeným, kteří uváděné filmy znají z vlastní divácké zkušenosti. Platí, že čím víc toho znáte, tím víc si to užijete a třeba s autory i vnitřně zapolemizujete, proč zrovna nějakého vašeho oblíbeného tvůrce či tvůrkyni nebo dílko zmínili jen letmo nebo vůbec. Oproti jiným knihám o filmu psaných fanoušky pro fanoušky, které jsou mnohdy velmi povrchní, je poznat, že autoři filmy a tvůrce, o kterých píší, nejen milují, ale jsou schopni také kritického zhodnocení a zasazení do širšího filmově-teoretického i dobového a společenského kontextu. To, společně se závěrečnou kapitolou s českém a československém brakovém filmu, považuji za největší hodnotu knihy. Vadí mi asi jen jistá nevyváženost jednotlivých kapitol, ale vzhledem k tomu, že kniha je spíše souborem esejů než monografií s jednotící linkou, dá se to celkem chápat.... celý text
