invocation11
přečtené 949
Baletky
2020,
Miřenka Čechová
Překvapení, opravdu. Knihu jsem si půjčila jen tak a vlastně od ní neměla ani žádná očekávání. Nejde o příběh v pravém slova smyslu, spíše atmosféru doby a pocity hlavní hrdinky, oboje však autorka zvládá naprosto bravurdně. Sedl mi styl i vyprávění ve druhé osobě, vedlejší linie s bratrem mě moc nebavila, ale chápu, že mělo jít spíš o paralelu nějakého toho přerodu (a bílá-černá labuť už tu přeci jen byla). K četbě doporučuji sledovat Tiny Pretty Things nebo remake Suspiria pro navození atmosféry ;)... celý text
Hora mrtvých
2020,
Jeremy Bates
Mno... sleduju Batese od začátku, baví mě jeho zaměření, výběr míst, umí navodit atmosféru, vcelku i vykreslit postavy (typický buranský Amíci), ale vždycky má tendenci trapně sklouznout k béčkovým (déčkovým, zetkovým) hororům. Proč?! Popravdě jsem vůbec nečekala, že by se mohl zaměřit na jednu z mých nejoblíbenějších záhad. SPOILER: Plus: na rozdíl od předchozích knih trochu změněný styl, paralelně odehrávající se příběhy dobře udržují tempo, Bates zjevně vycházel z deníků Djatlovců a rozhovory i děj jsou podle mě docela dobře sestavené, oceňuju i fotky (jasně, je jich plný net, ale k příběhu se přeci jen hodí a dodají mu atmosféru). Mínus: čekala jsem, že si Bates vybere tuto teorii. Pokud však chtěl dodat na autentičnosti, chybí fotografie postavy v lese (možná proto, že by to celý koncept knihy schodilo?) Djatlovci zemřeli v jiném pořadí, chybí vysvětlení chybějícího Ljudmilina jazyka (když už se hlavní postavy baví o tom, že jí byl vytržen zaživa). Fakt, že se Corey na místo vydá prvně a hned narazí na almase je fakt k popukání (dokonce o tom sám přemejšlí: „Měl pravdu. Potkat se s tajemnou bytostí, jako je tahle, je vyjímečná událost, která se přihodí jednou za život. Při další výpravě bychom už nemuseli mít takové štěstí.“) Závěr: číst se to dalo, místy mě to bavilo, ale jen do chvíle, než se dostaneme do jeskyní (a světa jak z knih J. Verna nebo J. Rollinse). A aby toho ještě nebylo málo, graduje to samcem/samicí a nezapomenutelným nápadem kryptozooložky Olivie... Prostě konec zas totální maglajs, jen aby byl co nejvíc krvavej. Budu hodná, předchozí knihy byly koko...y, tohle se (alespoň) do určité části nějak dalo – hodně, hodně slabá 3. Za mě nejlepší hláška, shnující celou knihu: „Neznámý zvíře se plíží zapadlou Sibiří? Ďábelský vědci šlechtící příšery, aby je pak mohli střelit za nejvyšší cenu? To zní jako příběh z nějakýho béčkovýho hororu.“ :D... celý text
Tvář toho druhého
2008,
Kóbó Abe
Jestliže Žena v písku je autorovým nejznámějším dílem, tak Tvář toho druhého musí být jeho životním dílem. Ano, čtenář od samého začátku ví, o čem bude kniha pojednávat (přeci jen si ji na základě nějaké té krátké recenze půjčil), ale ani to ho nemůže připravit na její obsah. Abe nejenže pracuje s existencionalismem a otázkou, za jakých podmínek člověk vlastně skutečně JE (nebo NENÍ), ale řeší i hlavní otázky týkající se estetiky nebo filosofie. Kniha rozhodně nebude pro každého (ostatně jako japonská literatura vůbec), ale věřím, že toho, kdo ji potřebuje, si tato kniha najde sama.... celý text
Rituál
2020,
Adam Nevill
Tři roky zpátky jsem viděla film, který nebyl špatný, alespoň do poloviny. O knize jsem se dozvěděla někdy v prosinci a stačila ji ještě před další vlnou korony ukořistit v knihovně. Předpokládala jsem totiž, že (jak to tak většinou bývá) bude kniha daleko lepší než film. Jenže... i tady je všechno do půlky fajn (les, tajemno, budování napětí, bloudění i beznaděj, vyhrocené vztahy, gradování jednotlivých charakterů a tichá hrůza obcházející vražedně kolem), ale když se na scéně objevili Blood Frenzy, šlo to všechno do kopru. Podobně jako J. Bates i Nevill zbytečně přidává víc a víc a víc, aby to bylo co nejvíc šokující, ale nakonec se to míjí účinkem. Za mě plus, že ten šílený teror počíná kapitolou 12, težko říct, jestli záměr nebo náhoda. Potenciál velký, ale využitý tak z poloviny. Popravdě mi byla bližší filmová verze... 2,5*... celý text
Mlýn
2018,
Michal Vaněček
Půjčeno na základě reklamy o strhujícím příběhu popisujícím celé století boje dvou mužů o otcův starý mlýn. Zaprvé – zase se mi potvrdilo, že reklamy kvalitu nezaručí. Zadruhé – celé to století boje zní sice skvěle, ale taky by se mělo dodat, že z (téměř) každého roku je tu jen jedna, dvě krátké kapitolky o tom, co se zrovna událo. No jo, to se pak celé jedno století shrne celkem snadno... Nevím, jestli mám v poslední době na českou literaturu smůlu, ale stejně jako u Sametových iluzí i tady mi vadil úděsně popisný styl (ten řekl toto a pak myslel tamto, aby udělal hento...), dobové novinové články jsou sice fajn, ale knihu jako celek nezachrání. Téma je úžasné, silné a motivující, ale psané takovým tím oblíbeným, moderně lehkým stylem, aby oslovilo co největší základnu čtenářů. Bohužel tím ale ztrácí na své vážnosti (bratři občas vystupují skutečně jako tuctový venkovský balíci), což je u takového tématu skutečně velká škoda.... celý text
Příběh ztracené holčičky
2018,
Elena Ferrante
Co dodat? Závěrečná kniha shrnující životní osudy Lenú a Liny, dvou přítelkyň, jejichž vztah se celý život pohyboval na pomezí vzájemné lásky a nenávisti. Ferrante mě přesvědčila, že je právem uznávanou autorkou. Byť pro mnohé může být závěr zklamáním, pro mě se jevil jako jediný možný. Vskutku krásná tečka za celou tetralogií!... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Na tenhle příběh jsem se dlouho těšila. Inspirace Murakamim (všechno to mizení, bloudění a znovunalézání) je tu znát. Hlavní hrdinka (i autorka) je sympatická, baví mě její zapálení pro věc, pro japonskou kulturu jako takovou, dva paralelně se protínající příběhy... Postupem času však příběh své kouzlo trochu ztrácí, zbytečně se natahuje, překlady Kawašitových povídek mě moc nebraly, možná kdyby více souvisely s aktuálním dějem? Plus za ilustrace a povedenou obálku. Kniha rozhodně nebude pro každého, ale minimálně nás, milovníky Japonska, potěší. Vzhledem k tomu, že jde o prvotinu, dávám průměr a přeju Anne Cimě spoustu další inspirace.... celý text
Sametové iluze
2019,
Petr Čepek
Dobrá, budu první. Mně se kniha bohužel nelíbila. Nikoli námětem, ten byl dobrý, ale stylem a zpracováním. To máme jako s českými filmy – chci natočit drama, ale diváci se i rádi zasmějí, takže trochu tý komedie by vlastně neuškodilo... a nakonec je z toho akorát paskvil. Kniha je jedním velkým popisem toho, kdo co zrovna dělal, komu co říkal, nebo co se mu stalo. Rádoby vtipné hlášky a propletenec postav a´la tvoje máma, moje úča, jeho zpropadená nadřízená a její nejlepší kámoška byly tak okaté, že to místy připomínalo oblíbené Bábovky od Třeštíkové nebo Hartla... Námět sám o sobě byl super (přeci jen do polistopadové éry se nikdo moc pouštět nechce), měl obrovský potenciál, dalo by se z toho skutečně vyždímat drama jako vyšité, ale možná v podání jiného autora... Na mě holt příběh působí jen na "takové to domácí žvýkání".... celý text
Možnosti milostného románu
2019,
Jan Němec
Němcovy Dějiny světla byly úžasné, proto jsem se těšila i na jeho nový román, ale... nakonec jsem měla problém ho vůbec dočíst. Některé myšlenky vskutku zajímavé, krásné a filozofické, ale jinak nuda – alespoň pro mě. Kniha mi přišla jako obyčejná zpověď konce jednoho vztahu, kterou však většina normálních lidí řeší psychologem nebo deníkem, ne hned knihou. Googlíka s virtuální prohlídkou Římem atd. jsem doslova protrpěla, stejně tak bratislavské pasáže, vůbec všechno bylo zbytečně zdlouhavé, protahované a bohužel nudné... Němec psát opravdu umí, Dějiny světla toho budiž důkazem, ale tohle se podle mého nepovedlo.... celý text
