Isew přečtené 1078

Ulička hanby 2013, Vlastimil Vondruška

Jiřího Adama z Dobronína mám raději než Oldřicha z Chlumu. Přijde mi reálnější než superman Oldřich. Protože jsem poměrně brzy tušila, kdo za vším stojí, došlo mi, že jsem knihu už asi četla. Možná. V tom vidím problém autora. Seká knihy jako Baťa cvičky a příběhy jsou zaměnitelné. Ale zábavné a čtivé, to musím uznat.... celý text

Putinovi agenti: Jak ruští špioni kradou naše tajemství 2016, Ondřej Kundra

Zajímavá knížka. Někdy se v diskusích pod novinovými články nestačím divit. A hle, oni jsou to trollové řízení ruskou propagandou. Organizovanou a sofistikovanou. Škoda, že určitá část populace nečte a nezajímá se o věci v souvislostech. Možná bychom se pak po volbách nemuseli bát o další směřování naší země.... celý text

Jeho království 2005, Mika Waltari

Kdybych četla knihu v šestnácti, byla bych nadšená - stejně jako z Quo Vadis. Na prahu čtyřicítky už tak nadšená nejsem. Velmi příjemnou a čtivou formou podaná evangelia.... celý text

Král Lear / King Lear 2005, William Shakespeare

Jama a kyvadlo 2002, Edgar Allan Poe

Úsměvy smutných mužů 2014, Josef Formánek

Četla jsem od Formánka Prsatý muž a zloděj příběhů. Vůbec mě to neoslovilo. Přesto jsem sáhla po této knize. A nelituji. Stejně jako autor si také myslím, že jsme vůči alkoholu hodně tolerantní národ. Ten, co odmítá pít, protože mu to třeba jednoduše nechutná, je divný a ve společnosti se na něj dívají skrz prsty. Mám pocit, že slovo abstinent má v naší společnosti negativnější konotaci než slovo alkoholik. A opravdu má každá rodina svého kvartálního alkoholika? Možná by to stálo na nějakou studii.... celý text

Muž bez ženy není člověk 2014, Pavel Brycz

Nečekala jsem, že se mi to bude tak líbit. Sebestřednost vládne světem a hodně lidí na ní dojede. Stejně tak hlavní hrdina. Skákání z jednoho eskalátoru na druhý je ptákovina. Reálně si to nedovedu představit. Počítám, že těch lidí bylo zraněno mnohem víc než jen Martin Samek. Ale to už jsme zase u té sebestřednosti.... celý text

S jedním uchem naveselo 2011, Petr Šabach

Příjemné povídky. Vtipné, milé, dojemné. Příští měsíc si už sice nebudu pamatovat asi žádnou z nich, ale čas s touto knihou rozhodně nebyl promarněný. Navodil příjemnou atomosféru klidu a pohody, a to není málo.... celý text

Budu ti vyprávět 2005, Jorge Bucay

Kniha, která se tváří objevně a důležitě, ale je to jen obal a plytké zlaté pozlátko. Nedovedu si představit nic víc zbytečnějšího, než když přijdete za terapeutem, vysolíte slušnou částku, řeknete, že máte problémy třeba ve vztazích a terapeut, místo aby vás vyslechl, vám začně vyprávět nějaký banální příběh. A stejně, jak to bylo řečeno v knize, vy si z toho příběhu vemte, co uznáte za vhodné a klidně celý víkend přemýšlejte, co tím chtěl terapeut sdělit. Ale proč ne, když jsou s tím lidé spokojení. Stačí dát stovku za průkazku do knihovny a výsledek je totožný. Několik těch příběhů už jsem kdysi slyšela nebo četla. Nic nového jen zabaleno v rádoby psychologickém hávu. Jorge mi připomíná toho pána, co je v současnosti na hradě, který (dle svědectví jeho dcery), každý večer studuje bonmoty v knihách, aby jimi mohl oslňovat. Jorge se také rád poslouchá. Kdo si chce v příběhu něco najít, tak si najde, ale to i v jiných příbězích. Za takového terapeuta, který jen vypráví a neposlouchá, bych nedala ani zlámanou grešli.... celý text

Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee

Mé největší knižní překvapení roku. Jsem ještě plná dojmů a kdybych mohla dát víc hvězdiček, tak neváhám. Už léta kolem knihy brousím, ale to že dostala Pullitzerovu cenu (stejně jako Spolčení hlupců), ji pro mě degradovalo. To, že se o ní nadšeně mluví v amerických školách (stejně jako o Velkém Gatsbym) tomu také moc nepřidalo. Nakonec díky ptáčku (drozdu) ve jméně a knižní výzvě jsem s k ní konečně dostala a nemám slov. Dávám do doporučených a jednou, až mé dcery budou ve vhodném věku, ji jim dám a řeknu, že je to jedna z nejlepších knih, která se mi kdy dostala do rukou. Atticus je snad jeden z nejkladnějších hrdinů, přesto uvěřitelný. Scout (Čipera), jako bych viděla sebe před mnoha lety.... celý text

Deník kastelána 2000, Jan Bittner (p)

V knihovně jsem po knížce sáhla, prý je to dobré, říkala knihovnice. Víte, že ten Bittner je vlastně Boček? Nevěděla jsem. Četla jsem aritokratku, tak to bude odpočinková četba, hm. Takže, sprostá slova, deprese, sprostá slova, tajemno, deprese, paranormální jevy, deprese, konec. Téměř přečteno za jedno válení se ve vaně. Zbývalo mi 20 stránek, když už jsem měla pocit, že se ve vodě rozpustím (znáte to, je to takový ten nutkavý pocit, že to víte, jako když někdo v noci chodí po starém zámku, i když je zapnutý alarm a nevydá ani hlásku). Zasmála jsem se jen jednou. Po dočtení knihy ve mně zůstává ta všudypřítomná deprese. Jako mámy dvou podobně starých dětí jako byla Evička, se mě všechny její trampoty dost dotýkají. Fakt je Bittner Boček? Vždyť kromě podobného tématu jako by to psal někdo úplně jiný.... celý text

Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? 2004, Philip K. Dick

Pro mého manžela je to kultovní film. Dvakrát se mi ho pokoušel pustit, dvakrát jsem u něj usnula. Tak jsem to zkusila s knížkou. A neusnula jsem. Philip K. Dick je můj oblíbený autor. Má skvělé nápady a s nostalgií vzpomínám na ty dny, kdy jsem louskala jednu jeho knihu za druhou, v metru zapomínala vystoupit a na konci každé knihy jsem si řekla, to je jako všechno? To jsem si řekla i tady. Ale nijak mě to nepřekvapilo, protože ho už znám. Kdysi dávno nám někdo přednášel o tom, že jsou dva druhy lidí, ti co projekty rozjíždějí a ti co je dokončují. Přišlo mi to jako blábol, ale Philip K. Dick je přesně ten, který rozjede skvělý projekt, ale už ho neumí dokončit. Škoda, že nepsal ve dvojici, kdy by ten druhý knihy dokončil, protože jeho knihy by si pořádný závěr zasoužily. A to i Blade Runner. Zůstává dost otázek. A to jako opravdu dost. Nemám ráda knihy s příliš otevřeným koncem, tak ubírám hvězdičku.... celý text

Heřmánkové údolí 2012, Hana Marie Körnerová (p)

Tak nějak nevím, co si o tom příběhu mám myslet. Anna byla bezpochyby silná žena. Aby taky ne. Mít devět dětí, dva záměrné potraty, přežít bídu a ponížení a dožít se takového věku, to by nějaká sušinka asi nedala. Prožila si své, o tom žádná. Ale abych ji stavěla na piedestal? Nedokáži se do ní vcítit. Mít 21 let, pět dětí a manžela, který by plodil a plodil bez ohledu na to, že rodinu nedokáže zabezpečit? A nedokázat mu říct, že takhle ne? A u druhého manžela to samé? Pozitivní přístup? Nechat na sobě dříví štípat a vše přijímat s trpnou pokorou aniž by se člověk pokusil na svém osudu něco změnit? Nedokáže manželovi říct, že další porod už ne, místo toho si zase nechá udělat dítě, jde na potrat a ještě o tom manželovi neřekne. Aby ho asi uchránila. Ale před čím? Přece to není jen její zodpovědnost, ale i toho druhého. Ne, tahle "hrdinka" pro mě není hrdinka, ale někdo trpně přijímající rány osudu, které si svým přístupem k životu přivodila. Moje babička byla z Volyně. Přejeli zpátky do Čech po válce. Vyprávěla mi, jaké to na Volyni bylo, jaké to bylo tady v padesátých letech, jaké později. Dožila se 96 let a 4 měsíců. Přežila dvě své děti. Moje prababička 99 let a 6 měsíců. Nebyly zhýčkané, prací byly ošlehané a neměly lehký život, přesto se dokázaly ozvat, postavit se za sebe i za jiné a byly to opravdu silné osobnosti. To jsou pro mě hrdinky, ale Anna ne. Kniha se čte pěkně, proto přidávám hvězdičku.... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Po prvním díle jsem si říkala, že druhý díl už nedám. Dala. Byl ještě horší než ten první. Překombinovaný, příliš jmen a vůbec mě nebavil. A díl třetí? To bylo překvápko. Bavilo mě to od začátku do konce. Sice už v první pětině se dalo odhalit, kdo je vrah. Byli jen tři podezřelí, tak to nebylo tak těžké. Zvláštní je, že indicie, podle kterých se mi to povedlo (a nejsem žádný Clifton, jen to bilo do očí), autorka v závěru nezmínila. Celý příběh odsýpal. Při popisování zvěrstev, kterých se podezřelí v minulosti dopoušteli, jsem se přistihla, že držím sevřenou pěst. Ještě, že nejsem detektiv, protože tyhle hnusy bych asi dlouhodobě nedala.... celý text

Vina soudce Brennera 2016, Petr Ritter

Kniha o tom, jak nás minulost vždycky dožene. Soudci jsou také lidi, takže je asi nesmyslné očekávat, že budou soudit bez vlastních osobních pohnutek. Jsem k našemu soudnictví skeptická už douho. Než se s někým soudit, i když je pravda na mé straně, tak to raději nechat být. Nikdy nevíte, i když jste v právu, jak to dopadne, a to z výše uvedených důvodů. Nejlepší je, se programově vyhýbat podvodníkům a jiným individuím, aby se člověk s českým soudnictvím raději nezapletl.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Uf. Konečně to mám za sebou. Taková promarněná příležitost. Skvělý námět, ale měl to napsat někdo jiný. Proč ta kniha byla tak natahovaná? Byl autor honorován od počtu stránek? Arťom je na stanici, z ničeho nic je najednou úplně jinde. Musím se vrátit, nepřeskočila jsem něco? Ale ne, to byl jen sen. Jeden z mnoha a mnoha zbytečných snů, které tříštily mou pozornost. Katastrofa v metru se stala před zhruba 20ti lety. Platidla byly patrony. Jak je možné, že jim za dvacet let nedošla munice, když se tam tak hodně bojovalo? Kde brali dřevo na oheň? Proč byl nejdřív problém projít do nejbližší stanice a následně už to šlo jak na běžícím pásu? Jednou je na této stanici, pak na této, pak na této. Kde to vlastně teď je? Vždyť je to jedno. Někdy v polovině jsem si říkala, ať Arťoma zlikvidují a bude pokoj. Člověk, který je něčím puzen, neví čím a proč a pořád někam jde. Kolem něho všichni umírají nebo mizí, jen on pořád jde. Na konci dojde k určitému poznání a co udělá Arťom? Zase jde. Myslím, že Aragorn by se měl své přezdívky Chodec vzdát, protože Arťom si ji zaslouží mnohem víc.... celý text

Protentokrát aneb Česká každodennost 1939-1945 2012, Marie Michlová

Překvapivě čtivá knížka. Když jsem jí kupovala, možná jsem čekala ještě trochu víc obyčených příběhů z té doby. Co ale musím pochválit, a co nelze knížce upřít je, že deprese té doby na mě dýchala opravdu silně.... celý text

Americký císař 2014, Martin Pollack

Velmi zajímavá sonda do fenoménu vystěhovalectví do Ameriky. Syrové, bez příkras a drsné. V osobách jsem se velmi rychle ztratila, ale vůbec to nevadilo. Nebyly podstatné, spíš šlo o atomosféru té doby.... celý text

Deník komorné 1979, Octave Mirbeau

Jako sonda do dané doby to nebylo špatné. Dokonce si dovedu představit, že ve své době tato kniha vyvolala pobouření. V současnosti však žádné pobouření určitě nevyvolá. Ukazuje se jen, že doby se příliš nemění a pojetí ctnosti a poctivosti je stále překrucováno tak, jak se to dotyčným hodí.... celý text

Candide 2007, Voltaire (p)

Kdysi na střední škole jsem po knize sáhla v rámci studia osvícenství. Voltaire mi připadal nějak bližší než Rousseau, i když o obou jsem nevěděla téměř nic. Čekala jsem nějaké nudné filosofické pojednání, které budu muset přetrpět. Už u prvních stránek mi spadla brada a já se začala nesmírně bavit. Všechny absurdní cesty Candida, jeho filosofické průpovídky a neuvěřitelné situace, které by byly možné jen v mexické telenovele, se mi čas od času vybavily. Vždy, když jsem uklízela svou knihovnu a vzala tu útlou knížečku do ruky, tak jsem si říkala, že si jí zase přečtu. Nepřečetla, ale poslechla. Tímto děkuji Českému rozhlasu za úžasné dramatizované zpracování. Ani za tu poměrně dlouhou dobu neztratil Candide svůj optimismus, já se znovu vrátila do studentských let a bavila se jak tenkrát.... celý text