Ivett7
přečtené 393
Foukneš do pěny
2020,
Radka Třeštíková
Přemýšlím, jestli tam opravdu lupnout těch pět hvězd, ale... asi ano, vždyť ta Vladěna si to fakt zaslouží. Po všech možných rozporuplných recenzích jsem do Pěny šla bez jakýchkoliv očekávání, pouze s touhou udělat si konečně vlastní obrázek (i když připouštím, že vidina roadtripu ve mě vzbuzovala vlnu těšení, roadtripy já můžu). Upřímně jsem se na začátku bála, jestli se nakonec také nebudu klonit spíše k těm negativním recenzím, protože mi celkem dalo zabrat než jsem přistoupila na tempo knihy, prolínání minulosti a současnosti a často velmi nekontrolovaný proud myšlenek. Ale s potěšením musím konstatovat, že opravdu stálo za to se tomu všemu podvolit a sžít se s příběhem - pak už se četlo skoro samo. Jak jsem zmínila, na roadtrip jsem se těšila moc a i když jsem si představovala asi něco trochu jiného, jsem ráda, že jsem nakonec dostala to, co jsem dostala. Vlastně bych se i nebála tvrdit, že spíš než opravdový roadtrip Evropou šlo o roadtrip šťastným i nešťastným životem Vladěny - samozřejmě se zaměřením hlavně na ty nešťastné chvíle. Celou dobu jsem si říkala, jestli je Vladěna prostě jen sebelítostivá chudinka nebo jestli si tu lítost opravdu právem zasluhuje. A ono to bude asi něco mezi tím - její život byl a je všelijaký a asi se jí v konečném důsledku stalo víc špatných věcí než těch dobrých, ale někdy si je tak trochu přivodila sama, jak už to tak bývá. Myslím ale, že ten roadtrip, na který se vydala, je snad to nejlepší a nejsvobodnější rozhodnutí, které mohla udělat. A řekla bych, že to tak nakonec vnímala i ona sama. Kniha má jeden prvek, který mě skutečně nutil číst dál - autorka vám nenaservíruje vše hned na začátku. Dostanete náznaky toho, co všechno se ve Vladěnině životě událo, ale na to konkrétní si musíte počkat. To alespoň u mě způsobilo touhu nepřestávat číst, zjistit, co se tedy stalo a jak to bylo. A někdy tam autorka hodila bombu jen tak, bez varování - a smiř se s tím. To rozhodně také hodnotím pozitivně, myslím, že o to víc je pro mě příběh zapamatovatelnější. Mnozí tvrdí, že v této knize autorka píše úplně jiným stylem a že se vůbec vydává na pro ni neprobádané a nové území. To nedokážu dost dobře posoudit, protože jsem dosud četla jen Bábovky a už tomu bude pár let, ale asi to tak tedy bude. Nicméně já s touto změnou a krokem do neznáma nemám žádný problém, naopak, oceňuji její odvahu, která se dle mého vyplatila. Zároveň rozumím tomu, že příběh mnohým lidem nesedne, tak to zkrátka je - co mohu posoudit, od Bábovek se liší dost a čtenáři, kteří Bábovky čekali asi ani spokojení být nemohli. Já jsem ale opravdu nečekala nic a všechno a teď tady v podstatě pěju chvalozpěvy. Jsem ráda, že se mi podařilo se s Vladěnou sžít a děkuji za to, co jsem s ní mohla prožít. Schválně si knihu zkusím znovu přečíst za pár desítek let, až budu ve jejím věku, poněvadž bych ráda věděla, jestli ji třeba nepochopím jinak, možná lépe, když budu mít za sebou stejný díl života. Takže, zkuste dát Vladěně šanci a když to nevyjde, tak to zkrátka nevyjde.... celý text