Ivett7 přečtené 393
Šlehačková oblaka
2017,
Tereza Salte
Přemýšlela jsem, jestli není těch pět hvězd moc, ale... ono asi není. Pro mě jsou Šlehačková oblaka opravdu pětihvězdičkovou knížkou, z velké části asi i díky tomu, jak moc mě překvapily. Vlastně moc nevím, co jsem čekala, ale to, co jsem dostala, mě vskutku dostalo do kolen. Jednoznačně musím říct, že se jedná o nejlepší blogerskou knihu, kterou jsem doposud četla. A to jsem si knížku koupila vlastně ještě mnohem dřív než jsem Terezu začala sledovat. Knihu má doma téměř od jejího vydání, kdy mě zaujala především názvem a pozitivními ohlasy všude po blogosféře, ale Terezu jsem začala pořádně sledovat až letos, kdy jsem se zamilovala do jejích podcastů. No a až teď jsem se konečně rozhoupala k tomu si přečíst i tu její knihu. A když nad tím tak přemýšlím, možná mě tak moc dostala i tím, jak mi Terka s každou další stránkou víc a víc připomínala mě samotnou. Ne tedy tím, že bych toho dokázala tolik, co ona, o tom si můžu zatím nechat leda tak zdát, ale to je právě to - připomíná mi mě tím, jaký je to neuvěřitelný snílek, který se snaží tak nějak proplouvat tím životem s hlavou v oblacích a zároveň se nezbláznit z každého pádu, ale vytrvat až do konce, i když to někdy fakt není jednoduché. Na tom zatím tedy usilovně pracuju a myslím, že Terčina kniha mi toho v tomto ohledu hodně dala. A mám pocit, že když budu potřebovat pomoc při zvedání se z některého z těch pádů, možná a snad ji najdu právě v jejích slovech. Samozřejmě nemůžu opomenout asi to hlavní, co českého čtenáře na knize zaujme a co vám při čtení prostě navodí takovou..no, zkrátka jinou atmosféru. Myslím samozřejmě Terčin život v Norsku, který kniha mapuje a který ve mně jen víc a víc probouzel touhu zažít jednou taky něco takového, ať už v Norsku nebo někde v Tramtárii. Stejně tak kniha poodkryla ten nádherný příběh plný lásky Terky a Johniho, který se sice možná jeví pohádkovější než třeba ve skutečnosti je, ale i tak se v průběhu čtení stali mými ultimátními couple goals a já jim jen přeju, ať jejich láska stále tak kvete, protože takovou člověk nenajde každý den. Měla jsem nějakou neodbytnou potřeba se zrovna u této knihy rozepsat, tak se omlouvám za delší čtení, ale ještě v závěru musím zmínit překrásné, byť jednoduše černobílé ilustrace, které knihu naprosto kouzelně doplňovaly. A samozřejmě vám chci knihu celým srdcem doporučit, nejlépe při nějakém pošmourném (pod)zimním večeru s hrnkem teplého nápoje, ať si ten kousek Norska vytvoříte i doma.... celý text