jan8470
přečtené 1153
Wika
2023,
Thomas Day
Oliver Ledroit zpracoval scénář jednoduše velkolepě. Jeho práce s figurami je neobvyklá, vysoce stylizovaná a pohybuje se od grotesky po krásu, ale je to právě design stránek, který je tak fascinující. Přidání steampunkových rekvizit dodává vizuální stránce komiksu originalitu, ačkoli pro děj samotný příliš důležité nejsou. Každá stránka je plná neuvěřitelně detailních, texturovaných pozadí, orámovaných propracovanými keltskými uzly, které knihu spojují a dodávají jí jednotný vizuální dojem. Tato stylizace spolu s převahou bledě žluté barvy v celé knize připomíná secesní plakáty Alfonse Muchy, ale je také poctou francouzskému komiksovému kreslíři a výtvarnému vizionáři Phillipe Druilletovi. Míra detailů na Ledroitových stránkách občas hrozí, že příběh přebijí a postavy se ztratí v bohatém, složitém pozadí. Na první pohled to působí rušivě, ale čtenář záhy pochopí, že jde o knihu, která se nedá číst způsobem jakým se čte většina komiksů. Výtvarná stránka není jen souborem ilustrací, které stačí přelétnout pohledem, ale skrývá důležité detaily, které je třeba najít, ba dokonce hledat, má-li být příběh plně doceněn. To nutí čtenáře věnovat knize více času, studovat panely, hledat důležité detaily a akce. Postavy lze spatřit v zrcadlech nebo stojící v pozadí davových scén. Je to zjevně promyšlená strategie, která úspěšně vtahuje čtenáře do děje a řídí tempo knihy. Ledroitova kresba je fascinující a složitá. Směs pohádkové sladkosti a steampunkové drsnosti, kterou do scénáře Thomas Day vložil, je dokonalou kombinací, a epický rozmach kreslířových složitých vícestránkových kreseb je ohromujícím vyvrcholením příběhu. Neumím si pro knihu, v níž naleznete kresby na až čtyřech rozkládacích stránkách, v níž je část příběhu kreslena vertikálně a každý detail je zpracován s hodinářskou přesností, představit jiný formát než 233 × 310 mm. Pevná vazba, křídový obal, vnitřní mapa světa pak spolu s dechberoucí vizuální stránkou dělají z této knihy klenot, který bude ozdobou každé komiksové sbírky. Celkově je tak debut Thomase Daye jakožto komiksového scenáristy a jeho spolupráce s Oliverem Ledroitem velkolepým úspěchem a velkým příslibem do budoucna.... celý text
Parcela 13
2024,
Steve Niles
Stěhování do nového bydliště může být solidní horor. Nielsovi je připisována zásluha na tom, že se hororový komiks opět dostal na výsluní, ale Parcela 13 je oproti jiným jeho příběhům jen takovým nekomplikovaným, byť značně krvavým přírůstkem do rodiny. Taková pěkná horororová jednohubka.... celý text
Zabij, nebo budeš zabit. Kniha první
2022,
Ed Brubaker
Vyprávění však není ani zdaleka lineární, Dylan v líčení svých eskapád přeskakuje nejen mezi přítomností a minulostí, ale dává také prostor Kiře a vyšetřovatelce Sharpové. To činí vyprávění mnohem plastičtější než kdyby nám ho předkládal pouze on. Ve finále tak kniha připomíná třeba film Pulp Fiction, jehož na první pohled nesourodé dílky do sebe začnou zapadat až po nějaké chvíli. Mé jméno je Sean Phillips a dal jsem Dylanovi tvář Phillips spolupracoval s Brubakerem nejen na sériích Fatal a Criminal, ale také na Zatmívačce. Proto není divu, že si ho slavný scénárista přizval i k této sérii. Tady bych asi mohl skončit, protože přeci všichni víme, jak Phillips řadí panely, že často používá sloupky textu na okrajích stránek a dokáže skvěle vykreslit atmosféru tepajícího velkoměsta, noirových zakouřených barů i emoce ve tvářích postav. Přesto musím zmínit, že tento komiks ještě obohatil o skvělé ilustrace ve stylu pulpových magazínů a v jednu chvíli až neskutečně realistické rodinné fotografie Kiřiny rodiny.... celý text
Zabij, nebo budeš zabit. Kniha druhá
2022,
Ed Brubaker
Je dobře, že se tvůrčí tým rozhodl Dylanův příběh neředit a nenatahovat. Protože takhle, má grafický román ZABIJ, nebo budeš ZABIT mnohem větší sílu. Ke scénáři bych snad ještě dodal, že stejně jako první díl není ani druhá kniha vyprávěna lineárně, což dodává příběhu zajímavé napětí a spád. Cekově asi nejde o nejlepší Brubakerův počin, ale rozhodně stojí za pozornost. Do hlavy takhle pošahané postavy se totiž nepodíváte každý den. Navíc ten nápad s démonem je opravdu skvělý. PS: Expresivní Phillipsova kresba k tomuhle příběhu pasuje jako kulka do zátylku ruského bosse. Ale to tak nějak všichni víme.... celý text
Poslední z nevinných
2015,
Ed Brubaker
Protože tu mluvíme o knize, která u BB/artu vyšla v Deluxe edici, je třeba vysvětlit, čím vším kromě kvalitního křídového papíru, pevné vazby a krásného snímatelného přebalu může ctitele kvalitních komiksů okouzlit. Předně tu je galerie třinácti celostránkových barevných obálek z dílny Seana Phillipse. Následuje pěkná dvoustránková upoutávka na povídku Poslední z nevinných. Brubakerova esej o u nás neznámé sériích dětských knih Johna D. Fitzgeralda – Great Brain a Donalda J. Sobola – Encyclopedia Brown. Přestože tyto knihy Brubakera navýsost ovlivnili, našince esej, kterou jim věnoval, asi nezaujme. Mnohem šťavnatějším soustem jsou všechny Seanovy ilustrace k dosud vydaným autorovým esejům. Jde o sérii plakátů k takovým filmovým peckám, jako jsou například filmy Proposition, Bullitův případ nebo noirové Noc a město. Několik stran věnovaných procesu vzniku komiksu sice neobsahuje žádné doprovodné komentáře, ale dává nahlédnout do Seanova náčrtníku, což je přinejmenším zajímavé. Ovšem nejlepším z bonusů je šestistránková, skvěle vypointovaná povídka 21st Century Noir, jejíž černobílá verze je jednou z povídek antologie NOIR vydané nakladatelstvím Dark Horse. Ovšem tady kolorována Davem Stewartem má mnohem větší grády. Pokud byl grafický román Criminal – Každý je zločinec perlou mezi komiksy, tak Criminal – Poslední z nevinných dosahuje stejných kvalit. Svůj podíl na tom má i překladatel Štěpán Kopřiva. Snad jen esej oproti těm z předchozí knihy nezaujme tolik a Seanův náčrtník mohl být také doplněn alespoň nějakým doprovodným textem. Ale to jsou jen drobné vady na kráse, které lehce kazí výsledný dojem.... celý text
Noční rozhodnutí
2022,
Ed Brubaker
Na první pohled by se mohlo zdát, že se autoři zbláznili a třetí Criminal prostě nemůže držet pohromadě, ale opak je pravdou, a pokud čtenář přistoupí na jejich netradiční vypravěčskou hru, užije si třetí Criminal měrou vrchovatou. Hodnocení: Netradiční a novátorský přístup tvůrčího týmu může skalní fanoušky Criminalu odradit, byla by to však velká škoda. 95%... celý text
Místo činu
2022,
Ed Brubaker
Zprvu jednoduchý případ se začne záhy zamotávat a zavede Harrimana nejen do středu bizarního sexuálního kultu. Mrtvoly se začínají kupit, stejně jako lži, polopravdy a dávná rodinná tajemství. Vyřešit na první pohled triviální případ dá Jackovi i jeho přátelům opravdu hodně práce, ale co víc Harriman se bude muset hodně zamyslet sám nad sebou a svou minulostí. Je to hodně temný příběh, a není to jen tím, že jde o drsnou kriminálku s noirovým hrdinou. Jde především o scénář, který se dotýká bolavých témat jako jsou narušené vztahy v rodině, promlčené hříchy a nepřiznané viny. A to překvapivě i v životě hlavního hrdiny. Výtvarné stránky komiksu se chopili Michael Lark a Sean Phillips. Larkovu kresbu můžeme znát například ze série Gotham Central na níž také spolupracoval s Brubakerem. Sean Phillips si vzal na starosti práci s inkoustem. Tlumené střízlivé barvy se k civilnímu vyprávění hodí stejně dobře jako Larkova realistická kresba. Ale i přes její možná až přílišnou strohost cítíte z tváří jednotlivých aktérů příběhu tryskat emoce. V bonusech najdeme nejen několik stran z Phillipsova náčrtníku, ale především Brubakerovy vzpomínky na jeho tvůrčí začátky, a krátký, ale o to údernější příběh Bůh a hříšníci: Vánoční záhada který původně vyšel pár měsíců před startem řady Místo činu. Vánoční příběh věnovaný Harrimanově ne až tak úplně vydařené sledovačce je silný a krásný a ukazuje, že je Brubaker schopen vybudovat skvělý příběh i na pár stránkách. Komiksový scénárista Brian Michael Bendis ve svém úvodu k Místu činu píše: „Zrovna tenhle komiks, jako jeden z mála na celém světě mě donutil mumlat si. „Chm, tohle mělo napadnout mě!“... celý text
Každý je zločinec
2012,
Ed Brubaker
Ačkoliv je každá povídka věnována jinému zločinci, mají obě něco společného. Tím společným jmenovatelem jsou nejen stejné město a kriminální zápletky, ale také vedlejší postavy, které se v obou příbězích mihnou. Prvním z nich je barman z baru Podzem, kterému je věnovaná první část povídkového triptychu Mrtví a umírající. Jmenuje Brown a nebyl vždy barmanem. Druhá šance v pekle vypráví o jeho přátelství se synem největšího mafiánského bosse v Central City. Příběh o nenaplněné lásce a životě mezi gangstery a také o gangsterské cti. Druhou částí tohoto triptychu je povídka Vlk Mezi Vlky. Tegg je válečný veterán sužovaný démony které si přivezl z Vietnamu, ale horší než noční můry je dluh, který si udělal u šéfa nelegálního kasina a šibeniční termín pro jeho splacení. Teggův příběh je krásným příkladem toho, kam může v podstatě slušného chlapa dohnat strach o rodinu a děti. Samičí forma druhu je závěrečnou částí triptychu a skvěle propojuje oba předchozí příběhy. Invalidní kriminálníci aneb popkulturní odbočka Součástí jednotlivých sešitů řady Criminal byly také autorovy eseje pojednávajících o Brubakerových oblíbených kriminálních filmech a knihách. V jedné z nich se autor věnuje noirovým filmům a jejich hrdinům. „Dobrý noir v sobě často obsahuje zakomponovaný prvek invalidity. Funguje v rovině symbolické i na úrovni charakterizace postav – starý muž na kolečkovém křesle, který najme Bogarta v Hlubokém spánku…“ Stejně tak i hrdinové Edových povídek mají své slabiny, ať už v podobě někoho, na kom jim záleží – příkladem budiž starý zloděj Ivan stižený Alzhaimerem, o kterého se stará Leo v první povídce – nebo trauma z minulosti či tíha nesplaceného dluhu jako například u Drsňáka Browna ze třetí povídky. To jsou prvky, které přivádějí Brubakerovy antihrdiny do sebevražedných situací, drsných přestřelek a často i na sám pokraj smrti. Ale především jim dodávají punc lidskosti a opravdovosti.... celý text