jan8470
přečtené 1152
Cha cha chá, zasmál se Mordechaj
2020,
Klára Smolíková
Autoři otevřeli bránu do méně známých dějin židovské historie a to navýsost zábavnou a poučnou formou. „Jidiš? To je takový guláš řečí.“ (Hanča) Pravda, při čtení jsme neposlouchali klezmer, ale jako doplňkovou četbu jsme použili knihu Jidiš pro ještě větší radost a Příběhy starého Izraele. Ale domnívám se, že to není nezbytně nutné. Závěrem pár postřehů. Knihu jsem četl před spaním s dcerou 9+, spoustu věcí jsem jí musel vysvětlit, ale díky vysvětlivkám v jednotlivých kapitolách to nebyl problém. Mordechaj má veselou povahu a Hanču si získal. Ovšem překvapivě si oblíbila i rabína Šira. Mě se zase líbil motiv odpuštění a to, jak je kniha hezky udělaná. Takže za nás Mazl Tov!... celý text
Zákon genu
2022,
* antologie
Je zajímavé, že se většina povídek kromě genetiky dotýká také témat, jako jsou zodpovědnost vědce vůči lidstvu či etika ve vědě. Mnohdy jde o texty veskrze neveselé. Jen občas v nich prosvitne jiskra naděje či humoru. Mezi takové výjimky jistě patří časovka Zachránil jsem Mendela, pánové! Kristýny Sněgoňové a Ztraceno v paměti Lucie Lukačovičové. První z nich je navíc krásně prodchnuta čapkovským humanismem. Zatímco většina autorů povídky pojala jako možnost napsat něco úplně nového, Lukáš Vavrečka (Mezopotamis), Jan Kotouč (Centrální impérium) a Roman Bureš se v povídkách vracejí do světů, které čtenáři na stránkách jejich knih už mohli navštívit. Ale pouze první dva z výše jmenovaných pojali téma originálně. Roman Bureš se sice vrátil k hrdinovi románu Inferium, ale genetiky se ve své povídce dotkl jen letmo. Trošku také zamrzí povídka Pavla Fritze Pláž, která vyšla již v autorově povídkové sbírce Studené světlo hvězd. Přitom na nový text tohoto biologa a virologa věnovaný Mendelovi a genetice se mnohý z jeho fanoušků jistě těšil. „Myslím, že by Mendela pobavilo, že dvě století po jeho narození ho oslaví tato kniha sci-fi povídek.“ (sir Paul Nurse) Navíc by Mendela jistě potěšilo, jak krásně kniha vypadá. Pěkná obálka s ilustrací Žanety Kortusové a hezké siluety hrachu setého (ve všech jeho růstových fázích) na každé stránce, ale také texty z Mendelovy legendární přednášky z roku 1865, jež uvozují jednotlivé povídky, to vše by muži, jenž měl cit pro krásu v přírodě i mimo ni, jistě vyloudilo šťastný úsměv na tváři. V porovnání s předchozími antologiemi české fantastiky z produkce nakladatelství Epocha působí Zákon genu nejvíce vyváženě a přes těch několik málo výtek, které ke knize mám, snese srovnání i se zahraničními antologiemi.... celý text
