jan8470
přečtené 1152
Zakliaty kláštor
2022,
Juraj Červenák
Zakletý klášter je v první řadě dobrodružným příběhem, takže se v něm dočkáme takřka filmově ztvárněných přestřelek a bojových scén a místy až hororové atmosféry. Červenák jako správný profík vede příběh pevnou rukou, informace, o minulosti hrdinů, či ty, které je spolu s čtenářem dovedou až do finále, dávkuje průběžně tak, aby nás donutil trnout v neustálém napětí. Postavy, ať už jde o dvojici sourozenců, či jejich společníky, evangelického kněze Dobšinského či jeho schovanku Zuzanu, vykreslil naprosto věrohodně, přitom zdaleka nevyzradil o jejich minulosti vše a nechal si pootevřená vrátka k dalším dílům. Ty budou mít podle vyznění epilogu ještě blíže ke klasickým fantasy příběhům, jaké psával před zrozením Báthoryho a Steina. Na knize je také poznat, jak pečlivě si autor dělal rešerše k místopisu či k historii regionu. Ostatně kněz Pavol Dobšinský, který byl opravdu nadšeným národopiscem a sběratelem pověstí, je toho nádherným příkladem. Trošku zamrzí papírem šustící záporáci, kteří jakoby vypadli z autorových oblíbených westernů. V příběhu sice fungují dobře a Šarkanovi jsou důstojnými soupeři, přesto jsou až příliš černobílí. Ve výsledku je ale Zakletý klášter výbornou dobrodružnou jízdou ve stylu Indiana Jonese či Mumie se špetkou westernového koření a zasazeného do našeho prostředí. Tomu také odpovídá krásná obálka a ilustrace Michala Ivana. Ty jakoby vypadly ze starých mayovek. Knihu v pěkném překladu Roberta Pilcha vydalo nakladatelství Argo. To se domácí fantastice věnuje s velkou péčí, takže i Zakletému klášteru se dostalo pevné vazby a krásného snímatelného přebalu. Fanoušci dobrodružných příběhů s nádechem fantastiky si při četbě této knihy budou jistě s nadšením pobrukovat slovenské lidovky, ovšem ctitelé historických detektivek bez špetky fantastiky by k ní měli přeci jen přistupovat s opatrností.... celý text
Strážcové Varadínu
2009,
Juraj Červenák
Kdo by neznal skvělou pentalogii Juraje Červenáka Dobrodružství kapitána Báthoryho? Příběh tohoto kapitána šermíře, rytíře a básníka, se odehrává na pozadí protitureckých válek z let 1660- 1664. Tehdy vojska Osmanské říše stanula před hradbami Vídně, ale dříve než k tomu došlo a než byla slavně odražena, napáchala velké škody nejen v Sedmihradsku, ale především v rodinách mnoha občanů Habsburské monarchie. Jedním z těch, koho hadrové hlavy připravili o jeho nejbližší, byl kapitán Kornelius Báthory. Díky Juraji Červenákovi prožil při pátrání po svém uneseném synovi Michalovi nejednu horkou chvilku a zbraň zkřížil nejen s mnoha tureckými šermíři, ale čelil i potvorám nadpřirozeným.... celý text
Ocelové žezlo
2006,
Juraj Červenák
Ocelové žezlo zajímavým mixem akční fantastiky a výběru z ruských legend a také čtivým výletem do historie našich východních sousedů. Autor těží z dostupných faktů o historii Kyjevské Rusi z období vlády Svjatoslava I. Igoreviče. (962–972). Historická fakta i reálie zpracoval nejen čtivě, ale smíchal je s fantastickými prvky a vybranými legendami (které si přizpůsobil ke své potřebě) tak, že čtenář hltá stránku za stránkou, ovšem nemá ani nejmenší problém s věrohodností a autentičností celého vyprávění. Pro větší přehled je kniha opatřena nejen mapou, ale především dodatky, jejichž obsahem je seznam míst a měst, starých kmenů a národů, skutečných historických postav a dávných bohů, mytických zvířat a míst. Sympatický je rovněž slovník, v němž najdeme váhové a délkové míry. Řeka jezdců tryskala z lesních stínů a valila se po západním břehu jezera. V čele kníže a Bragi, bok po boku jako staří bratři ve zbrani. „Vpřed, Kyjeve, Vpřed!“ křičel Svjatoslav. (str. 243) Juraj Červenák umí pěkně skloubit historii a fantastiku s pořádnou akcí, což už za ta léta nejednou dokázal. V trilogii Bohatýr zase předvedl, jak zvládá šikovně dávkovat akci, případně napínat čtenáře střídáním různých akčních scén v rychlém, takřka filmovém sledu. Zatímco česky vyšlo Ocelové žezlo už v roce 2006 v nakladatelství Wales, v autorově domovině si na své první vydání muselo počkat až do roku 2017. Juraj Červenák při té příležitosti celý román upravil, přepsal dialogy, upravil popisy, změnil dělení na kapitoly a celkově celý text vyladil k dokonalosti. Na ději však nezměnil ani čárku. Četl jsem obě česká vydání v překladu Roberta Pilcha a můžu říct, že jde o mnohem lepší čtenářský zážitek. Obálku nového vydání (stejně jako toho původního) zdobí nestárnoucí kresba z dílny Michala Ivana, ale grafická úprava obálky je hezčí, a ne tolik dryáčnicky řvavá jako ta z roku 2006.... celý text
Jejich moře
2020,
James L. Cambias
Jaké je to objevovat nový život a novou civilizaci? Jaké z toho mohou vyvstat etické otázky? Máme právo zasahovat do přirozeného vývoje jiné civilizace? Tohle jsou otázky, které se vám mohou vybavit při čtení dobrodružné a svým způsobem originální sci-fi Jejich moře. Je fajn že ji James L Cambias zasadíl pod mořskou hladinu a je skvělé, že nezapomněl na špetku humoru. Je to hodně čtivá a zábavně vystavěný příběh o střetu lidí s hned s dvěma mimozemskými druhy. Navíc fotoluminiscenční obálka Tomáše Kučerovského je opravdu krásná. Že nakladatelství Planeta 9 vydává skvělé knihy tak nějak všichni víme. Jejich moře je toho zářným příkladem.... celý text
Bez návratu. Kniha první
2024,
Jakub Hoza
Kdyby zhruba v polovině příběh skončil slavným „GAME OVER, MAN! ITS GAME OVER!“ mohli bychom knihu zavřít a říct že jsme si užili sice průměrnou, ale vlastně dost příjemnou poctu filmu Vetřelci Jamese Camerona. Naštěstí Hoza není jen tak nějaký pisálek a ví, že Jansen s hordou hnusáků za zády neutáhne více než tří set stránkovou knihu, proto si pro čtenáře v její druhé půlce připravil takový twist, ze kterého se i ostřílení fanoušci jeho knih budou oklepávat ještě při čtení druhého dílu, který naštěstí vyšel téměř současně s knihou první. Stejně jako pan Smrtka z divadelní hry Posel světla ani já nesmím nic naznačovat, ale pokud se přebrodíte potoky krve a slizu, zjistíte, že Hoza umí psát nejen o brutálních bitkách s mutanty či alieny, ale zřejmě se vyučil i u Ronalda Emmericha. Je to jakoby Cameron během jednoho záběru přepnul nejen mezi Rypleyovou a Paulem Atreidem, ale také mezi palubou vesmírné lodi a povrchem Arrakisu. Že se obě dějové části protnou, čtenáři naštěstí dojde záhy a až bude knihu jednou rukou zavírat, tou druhou bude nedočkavě šátrat po jejím pokračování.... celý text