jan8470 přečtené 1153

Metal Heroes: The Fate of Rock 2024, Swen Harder

Metal Heroes The Fate of Rock je zábavný a originální gamebook v kterém se nešetří nadsázkou a humorem. Díky tomu, že příběh odkazuje na velké množství velikánů rockové historie, představí i hráčům metalem a rockem nepolíbeným hudbu, kterou zbožňují miliony fanoušků po celém světě. K tomu také v knize slouží QR kódy odkazující na Wikipedii, kde se o tom kterém hudebníkovi dozvíte více. Knihu si samozřejmě užijete i když nemáte k metalu a rocku žádný vztah, protože příběh i hrdinové celou hru hravě utáhnou, ale ti, kterým bije srdce v rytmu Metalu, si skryté i zjevné odkazy na jejich milovaný žánr užijí přeci jen o trochu víc. Na závěr jen jedno malé upozornění. Autoři i hrdinové tohohle parádního gamebooku se řídí heslem Sex, drogy a rock´n´roll , takže Metal Heroes své třináctileté neteři rozhodně nepůjčujte a to ani v tom případě že s vámi chodí vřeštět na kocerty Nightwish.... celý text

Svitky z londýnského mostu 2014, Jana Šouflová

Svitky z Londýnského mostu jsou autorčinou poctou středověké Anglii a detektivkám o bratru Cadfaelovi od Ellis Petersové. Zároveň jsou však i ryzí fantasy, ve které není nouze o takřka pohádkové prvky. Na to by žádný z těch, kdo se chystají Svitky z Londýnského mostu otevřít, neměl zapomenout.... celý text

Hard Land 2022, Benedict Wells

"Žil jsem ze dne na den a postupně mi docházelo, že zármutek není sprint, zármutek je maraton. A na týhle trati byly místa, kde to šlo líp, a jiný, kde jsem sotva lapal po dechu." Sam je itrovert, trpí fobií z lidí a nerozumí si s otcem, navíc jeho maminka prohrává boj se smtelnou nemocí. Příběh o dospívání, přátelství a smíření se smrtí. Tuhle knihu mi dal fantastický redaktor Boris Hokr. Přečetl jsem ji za dva dny a pomohla mi srovnat si v hlavě smrt mojí maminky i to jak s ní žít. Je to silný příběh.... celý text

Slzy ostrý jak břitva 2023, S. A. Cosby

Severní den 2024, Ondřej Blaho

Takže tu máme temný takřka dystopický svět dýchající steampunkovou estetikou a hrdiny kteří jsou pouze loutkami v něčí hře o moc. To co zajímavé knize a čtivému vyprávění podráží nohy především, nejsou ani tak mezery v příběhu a nelogičnosti v chování jednotlivých postav, ale především rádoby archaický jazyk, kterým se autor snaží podpořit atmosféru a verneovského ducha.... celý text

Kojící Spock 2024, Klára Svobodová

Serafína se vydala na svou misi zcela nepřipravena, bez řádného výcviku, s minimálním vybavením a hlavně předčasně. Naštěstí kapitánka Svobodová (i když sama na pokraji sil), nenechala Serafínu nikdy na holičkách a s její nepřetržitou podporou se dívka se znamením andělů a jménem hrdinky fantasy románů mohla vydat ke hvězdám. Zní vám to jako dobrodružný fantasy nebo sci–fi román? No tak teď vám nabídnu ukázku. „Než k nám přišla Fína, nebyla jsem si úplně jistá, zda je správný, že se předčasně narozený děti zachraňujou. Jestli je v pořádku někoho takhle udržovat při životě. Když vlastně nevíme, jestli tu skutečně chce bejt. Dokud jsem to sama nezažila…“ Kniha Kojící Spock je skutečným příběhem odvahy a síly vzdorující osudu, příběh mámy a její předčasně narozené holčičky. Den za dnem, s ní prožijete všechny strachy a naděje a budete mít o Serafínu větší strach, než jste kdy měli Marka Watneyho který se snažil přežít na Marsu. Klára Svobodová vypráví svůj příběh bez příkras, prostým jazykem. Ale s pokorou a velkou dávkou sebeironie. Jako fanynka fantastiky otvírá každou kapitolu citátem ze svých oblíbených žánrovek a na fantastiku občas odkáže i nějakým trefným přirovnáním. Nicméně tenhle příběh je především o dobrodružství zvaném rodičovství. Taky máme dítě s příběhem, a i když si naše dcera neprošla ani zdaleka vším, čím si musela projít Fína a její rodiče, mnohé z toho, o čem Klára Spock Svobodová píše se mnou silně rezonovalo. Tuhle knihu mohu jen doporučit.... celý text

Rochus 2024, Přemysl Krejčík

Poslední ohlédnutí za románem Rochus "Ta holka v mikině je možná jen obyčejná turistka, která navštívila Prahu. Anebo je to nájemný zabiják s tváří anděla." Moderní román na hranici magického realismu je nejen vyprávěný z pohledu hned několika hrdinů, ale hlavně je perfektně provázaný. Jde o vícevrstevný text plný citlivě zakomponovaných odkazů nejen na popkulturu, ale i historii. Dá se číst jako cestopis (protože cestování v něm hraje velice významnou roli), ale také jako příběh o nájemných zabijácích. Krejčík, který je žánrově jen těžko zařaditelný, tady skvěle propojil to, čemu snobsky říkáme vyšší literatura s literaturou žánrovou. Pokud se vám líbí kniha Probudím se na Šibuji tak nemáte proč váhat. Román Rochus je se svými více než 700 stranami autorovým nejdelším dílem. Snoubí se v něm Krejčíkova láska k cestování a fantastice, s jeho citem pro uměleckou literaturu. Přitom jde o čtivé a svěží dílo, v němž naleznete nejen akci a atraktivní kulisy či mytické bytosti, ale také zajímavé myšlenky. O popkulturních odkazech nemluvě. Umně spředený příběh o profesionálních zabijácích však stojí nejen na hravé autorově imaginaci a jemném humoru, ale především vypravěčském umu. Rochus se tak směle může zařadit po bok knihám Neila Gaimana na straně jedné, či Murakamiho na straně druhé. Pro mě je Rochus na české fantastické scéně překvapením roku a nedivil bych se, kdyby se ocitl v nominacích na ceny Magnesia Litera.... celý text

Kosti pod mechem 2024, Zuzana Hartmanová

Nechci v žádném případě tvrdit, že v Hartmanové máme druhého Tolkiena, ale rozhodně se nebojím říct, že jsou Kosti pod mechem nejlepší domácí hrdinskou fantasy od ukončení Delavské trilogie Míši Merglové. A je fuk, že její hrdinové mají na hlavě rohy a humoru asi tolik co pan Spock. „Po všem, co mi otec o minotaurech vyprávěl, jsem čekal něco jiného. Něco víc. Myslel jsem, že budeš jako hrdina z příběhů.“ „Hrdinové z příběhů končí mrtví.“ (str. 330) Přesto, že se Nerghanův příběh v knize uzavírá, je jasné, že všechny hrdinské písně ještě nebyly vyzpívány – a já doufám, že se Zuzana Hartmanová mezi minotaury vrátí. Ostatně dodatky, které si autorka připravila na stránce s bonusovými materiály, to jasně naznačují.... celý text

Chrám Azylu 2024, Lucie Lukačovičová

Chrám Azylu disponuje vším, čím scenáristé hollywoodských blockbusterů tak rádi zahlcují další díly rozjetých sérií. I monster je nejen v deltě Mekongu, ale také v Saigonu víc než v obou předchozích dílech dohromady. Zábavné ovšem je, že žádné, ani to sebemenší monstrum, není nadbytečné a bez výjimky všechna posouvají děj o kus dál. Takřka detektivní pátrání, které Teo a Ben musí v šibeničním termínu uzavřít, by bez jejich pomoci sami nezvládli. Zkrátka a dobře, Lucie Lukačovičová zase drží opratě příběhu pevně v rukách a její dobrodružná jízda Vietnamem čtenáře ani chvilku nenudí. Přitom nezapomíná na vztahy mezi jednotlivými postavami, a tak si při čtení přijdou na své i citlivější duše. Chrám Azylu jasně ukazuje, že autorčiny pečlivé rešerše, dlouhá léta trénované vypravěčské umění a tři čtvrtě roku práce na rukopisu prostě nemohou přinést špatné ovoce.... celý text

Smečka 2024, * antologie

Jiří Sivok si dal za cíl shromáždit autory, kterým vycházejí knihy pod hlavičkou nakladatelství Golden Dog, a to se mu povedlo. Antologie je reprezentativní ukázkou toho, jak jednotliví autoři píšou a co od jejich knih může čtenář čekat. Dalším z cílů bylo představit různé tváře hororu. I toto poslání splnila Smečka takřka na sto procent. Najdeme zde body horor, duchařské příběhy, temnou baladu, civilní vyprávění i černý humor, a to mnohdy v hodně netradičním a zajímavém mixu. Dalším, ale velice důležitým prvkem, jenž má všechny povídky spojovat, je pes. V některých povídkách je jeho postava či role hodně upozaděna a působí jako uměle naroubována na příběh, který by se bez něj klidně obešel. V tom se mohli někteří autoři trošku víc snažit. Editora je také třeba pochválit za péči, kterou věnoval řazení povídek, kdy zohlednil, že by si po dvou či třech drsných příbězích čtenář rád odpočinul u lehčí, nebo dokonce pozitivně vyznívající povídky. Za pochvalu také stojí péče, kterou knize věnoval nakladatel Martin Štefko. Nejde jen o medailonky všech autorů, které nesmí v žádné antologii chybět, ale především o krásné vnitřní ilustrace ke všem povídkám, pěknou a velice výmluvnou obálku a pevnou vazbu, jimiž se kniha může pochlubit. Není autor ten, jenž se zavděčil čtenářům všem. A stejné to bude i s touto sbírkou povídek. Přesto je Smečka povedenou a reprezentativní antologií, kterou by si neměli nechat ujít jak fanoušci hororů, tak čtenáři, kteří si rádi rozšíří své obzory.... celý text

Havířovina 2022, Iva Hadj Moussa

Proč přemýšlím o Havířovině a proč na ni nedám dopustit? „Pak jednoho dne do vesnice nečekaně přijíždí místní rodačka. Po dvaceti letech se vrací z hlavního města, protože si zpackala život a neví jak dál. František Zeman se brzy dopídí, že začala psát o Havířovině a její historii nějakou posranou knihu.“ (str. 168) Každá vesnice (o městech nemluvě) má v sobě bolavé místo, pro malou jihočeskou obec to je chátrající dům, kterému nikdo neřekne jinak než Havířovina. Právě o jeho pohnuté historii se chystá psát hlavní hrdinka stejnojmenného románu. Z výše uvedené ukázky je patrné, že hrdinka je rozháraná, tak trochu neví co sama se sebou, neboť přišla o práci i vztah do kterého vkládala tolik energie a nadějí. Na rodnou hroudu se vrací tedy proto, aby si srovnala, co vlastně chce. Havířovina zahalená tragédiemi několika generací svých obyvatel, jí má zase pomoci nastartovat přerušenou spisovatelskou kariéru. Tedy pokud nasbírá dost informací a román napíše. Když Iva Hadj Moussa která je autorkou knihy říká, že je Havířovina „Román o spisovatelské krizi a tajemství jednoho domu.“ Tak nekecá. V podstatě jde o psychologický thriller nejen o zlu. Ale o zlu které v lidech dřímá v podobě toxických vztahů a lhostejnosti. Není to veselé čtení. Dokonce bych řekl, že z něj mrazí stejně, jako mrazilo diváky při sledování filmů: Je třeba zabít Sekala či Habermannův mlýn. Přesto kniha dokáže pobavit. Autorka, jak je jejím zvykem vše nahlíží očima a komentuje ústy hlavní postavy, tudíž se dočkáme jak sžíravých postřehů o životě, vesmíru a vůbec, ale také o čtenářství a spisovatelství. Tady Iva Hadj Moussa dokáže vyloudit na tváři čtenářově úsměv. Za mě jde o další zdařilé dílko pro mě nové tváře české literární scény. A plakejte nad rozlitým že se vypravěčka stále jen lituje a plácá se životem jak nudle v bandě, kdo v životě nezažil něco podobného, ať první hodí kamenem.... celý text

Program Nosferatu 2024, Miroslav Pech

Na Míru Pecha přísahají všichni autoři a autorky nakladatelství Golden Dog. Mírou se zaklínají pomalu častěji než uctívači Tolkiena Sirmarilionem. Vzhledem k tomu, že tento jihočeský bard napsal 14 knih, musel jsem dlouho přemýšlet, kterou z nich si vybrat abych si ověřil, že smečka neštěká do větru. Naštěstí právě vyšel v edici Zrnka temnoty nakladatelství Gulden Dog Program Nosferatu a tak jsem po něm sáhl. Přeci jen, je to krátká novela, a kdyby to bylo blbé, tak je to maximálně ztracený jeden večer a necelé dvě stovky. Ale nepředbíhejme událostem. Josef „Goblin“ Štěpán byl autor hororových příběhů. Ne tak úspěšný jako Stephen King, ale dost kontroverzní na to, aby si za ty roky vybudoval slušnou čtenářskou základnu. Štěpán byl nejen fanouškem hororových filmů a spisovatelem, ale byl to svého druhu podivín a mizantrop. Ostatně co to muselo být za člověka, když kvůli psaní opustil práci a rodinu? Sobecký hajzl, řeknete si. Ale ono to bylo trochu složitější, jak se dozvíte z vyprávění jeho dcery Kristýny. Ta se totiž otcově smrti přestěhovala do jeho bytu, aby utřídila tátovu obrovskou knihovnu a písemnosti. Ostatně jako výhradní dědičce jí nic jiného nezbývá. A tak se probírá otcovými věcmi a vlastními vzpomínkami. Právě tehdy ke své hrůze zjistí, že rodičovská láska občas může překročit hranice smrti. Stačí zapnout tátův notebook… Na pouhých sto padesáti stranách autor rozehrál komorní příběh o vztahu otce a dcery, který vás chytne za srdce. Fanoušci hororů na něm ocení nejen pěkně krvavou zápletku, ale i mraky odkazů na hororové knihy, a filmy. I když jde o ryzí fantastiku, autentičnosti Pech docílil tím, že knihu proložil několika rozhovory, které Goblin poskytl žánrovým médiím. Občas (a podle mého soudu záměrně) odlehčil ponurý příběh humornou vsuvkou, či ironickým komentářem samotné Kristýny. „Už mě nebavilo hrát naštvanou. Teda ne že bych to před tím hrála, fakt mě nasral, ale znáte to. Čím dýl to trvá, tím je to trapnější.“ (str. 134) Přitom všem dokázal příběh pohodlně kočírovat a dovést k výbušnému závěru aniž by zabředl do bažin užvaněnosti. Přátelé z nakladatelství Golden Dog nekecali, tahle knížka mě bavila.... celý text

Démon ze sídliště 2021, Iva Hadj Moussa

V podstatě jde o hororově laděnou sondu do života dnešní mládeže. Autentickou, sarkastickou a díky naivitě hlavních hrdinů i zábavnou. Bylo zajímavé nahlédnout do hlavy šestnáctiletého kluka a vidět a slyšet jak vidí dnešní děti své rodiče, prarodiče a svět. Autorka je dětská psycholožka a myslím, že znalosti získané při práci s mládeží v téhle novele zužitkovala výborně. Hororově detektivní linka sice na konci vyzní trošku do ztracena, ale jako vhled do uvažování a cítění dnešních náctiletých funguje Démon ze sídliště dobře.... celý text

Těžké duše 2024, Iva Hadj Moussa

Těžké duše Johaness má nakročeno k padesátce, za sebou ošklivý rozvod, a ve střídavé péči dceru která jak už náctiletá děvčata bývají, hledá samu sebe, což je pro tatíka fakt dost na ránu. Prošel si vším možným, včetně sexuálního harašení, jehož cejch si na sobě stále nese. Živí se vyklízením bytů a svůj volný čas věnuje návštěvám Alzheimerem stižené matky a sebelítostnými stavy. Ale se životem je potřeba se porvat. Naštěstí má náš hrdina partu kamarádů, kteří s ním sdílí lásku k heavy metalu. Jsou to sice taky životní ztroskotanci, kteří současný svět přestávají chápat, ale když se Johaness šťastnou náhodou dostane k elektrické kytaře, pokusí se spolu s ním vzkřísit k životu metalovou kapelu, se kterou kdysi v mládí s nadšením vystupovali. Tolik k anotaci. Ke knize samotné řeknu, že je smutná, místy dost depresivní a mnohdy až křehce dojemná, jako sám život. Je vidět, že autorka není jen životní teoretik a necucá si své postřehy z prstu. I když za sebou nemám sexuální delikt, nejsem rozvedený a nezemřela mi sestra, přesto jejímu Johanessovi v mnohém rozumím. Při čtení jsem si často říkal „ Ty vole Ivo, to je tak přesný.“ Ano, i muži mají své sny, strachy a fobie. A stárnoucí muži o to víc. „ Co já vůbec o dnešku vím? Nerozumím světu, ve kterým o sobě lidi uvažujou ,jako o něčem abstraktním, co se nedá nikam zařadit. Ani ženská, ani chlap, ani ryba, ani rak. Nerozumím světu, kde se musíte desetkrát rozmyslet, než ženský pochválíte šaty, a kde si dáváte pozor, jestli se jí do očí nedíváte moc dlouho. „ Johaness je normální chlap a já mu rozumím, stejně jako jeho frustraci ze sebe sama chápu i jeho komplikovaný vztah k dceři. „ Můžu ti nějak pomoct?“ Vysoukám ze sebe a potím se. Hlavně nic nepokazit. Ptát se, ale ne moc. Nehodnotit. Netlačit na pilu. „Snad to budu umět.“ Vlastně vůbec nechápu jak Iva Hadj Moussa dokázala tak perfektně vyhmátnout mužskou duši. Před tím prostě smekám. Ale abych nemlel jen o vztazích a duševních pochodech, které jsou logicky nedílnou součástí knihy. Velká část románu je věnována vzniku a klopýtavému znovuzrození Johanessovy kapely Heavy Souls.... celý text

Chapadla Černé hvězdy 2024, Tereza Kadečková

Autorka ráda míchá žánry, takže žánrově se Chapadla černé hvězdy pohybují mezi kyberpunkem, dark fantasy, dystopií a vztahovkou. Navíc hraje v příběhu prim Lovecraftovský kult a místy příběh záměrně sklouzává až do temných vod hororu. Témata, kterých se Kadečková dotýká, jsou především rozbité rodinné vztahy, vztah k autoritám a život v náboženské sektě. Přitom ale nemoralizuje a nehrozí prstem. Čtenář při čtení příběhu prostě tyhle myšlenky přirozeně vycítí. Svět, který nám autorka ve své knize představuje je originální a zajímavý. Navíc ho autorka dokázala opravdu barvitě popsat. Až se budete prohánět zatopeným městem, zapomenete dýchat. Dějový oblouk nepostrádá napětí a několik zajímavých zvratů. Byť má působení Kultu černé hvězdy globální dopad, příběh samotný je spíš komorním dramatem. Nečekejte honičky na motorových člunech ve stylu filmu Vodní svět. Jednou z mála věcí, která mě na knize štvala, je font. Tedy absence jiného fontu pro pasáže, v nichž hrdinky vzpomínají na minulost, nebo sní či halucinují. Ale to je jen technický nedostatek s autorčiným nadáním pro to napsat čtivý příběh tato poznámka nemá co dělat.... celý text

Stopa blesku 2021, Rebecca Roanhorse

Ne tak zábavné jako Běsnění kojota, přesto mě kniha bavila. Stopa blesku Rebecca Roanhorse (Gnóm) Příběh navažské lovkyně monster který se odehrává ve světě po apokalypse nemůže být špatný. Maggie je bojovnice obdařená klanovými sillami, navíc ji cvičil legendární lovec monster Neizghání. Jenže Neizghání je pryč a Maggie musí čelit svým démonům sama. A nebo taky ne. Ale komu věřit ve světě v němž se po pláních prohání bohové a Kojot manipuluje všemi a vším? První román téhle nadané autorky získal ocenění Locus Award 2019 v kategorii Nejlepší románový debut a za přečtení rozhodně stojí. Děj sice neuhání dopředu jako splašný mustang. Autorka sází na snovou atmosféru, ale propojení božstev a postapo světa je povedené. Kojot je výtečný manipulátor a i tu milostnou linku bych autorce odpustil. Koho oslovil Owl Goingback a jeho temné Běsnění Kojota, toho nejspíš bude bavit i Mag. Za mě jde o dost povedenou záležitost z ranku knih jako jsou Američtí bohové, nebo již výše zmíněné Běsnění Kojota. Škoda že se kniha trochu vytratila z povědomí a Gnóm už druhý díl nejspíš nevydá. Ale Stopa blesku funguje dobře i jako samostatný román.... celý text

Třemšínský drak 2023, Mikuláš Pešta

Ve finále je Třemšínský drak originálním příspěvkem do rodiny publikací mapujících dějiny podbrdského kraje. Fanoušky fantastiky zase zaujme zajímavým zpracováním místních pověstí a urban legend, které v těch osmi kapitolách Mikuláš Pešta pospojoval v zajímavou, byť ne čtenářsky úplně vstřícnou koláž.... celý text

Strašidlo minulosti 2002, Jaroslav Velinský

Autorem písně Čtyři způsoby jak zavraždit milou je známý tramp, písničkář a v neposlední řadě vydavatel a spisovatel Kapitán Kid. Většina milovníků detektivek ho zná však pod jeho občanským jménem. Ano, Kapitán Kid je Jaroslav Velinský a Jaroslav Velinský je duchovním otcem bezděčného detektiva Oty Finka. Sympatický soustružník, který sice nenechá žádnou sukni na pokoji, ale zároveň má pod čepicí, si od roku 1984 kdy vyšlo jeho první dobrodružství, získal srdce mnoha fanoušků detektivek. Tyhle klenoty české detektivky znovu vytáhlo na světlo boží nakladatelství Mystery Press, které jako první knihu ze série vydalo jeden z jejích nejpopulárnějších dílů - Strašidlo minulosti. Zájezdový autobus n. p. Pragokov zastaví v osamělém hostinci, v němž Ota Fink rozpozná někdejší brigádnickou ubytovnu, kde kdysi prožil svou první lásku ke krásné Lucii. Vybaví se mu krásné vzpomínky a po návratu do Prahy jde po Luciiných stopách. Zjistí však, že dívka je mrtvá… Ota se vydává po stopách vraha. Jenže stopa už dávno vychladla a pátrání v socialistickém Československu roku 1959 bude pěkně zapeklité. Velinského detektivky si už dávno říkali o audioknižní zpracování, Strašidlo minulosti se jí jako první z nich dočkalo díky audiovydavatelství Tympanum letos. Knihu načetl herec a zkušený interpret Libor Hruška a v jeho podání je Velinského už tak vtipná a napínavá detektivka koncertem pro uši. Ota není žádný drsňák, a Hruškův jemný hlas se k němu opravdu hodí. Ale Finkovky nejsou jen o Otovi. Bezděčný detektiv Otakar při svém pátrání po Lucii potkává nesčetné množství různých postav a postaviček a každá je trochu jiná a vyžaduje po interpretovi jiný odstín hlasu. Tady Hruška předvedl pestrou paletu jedinečných charakterů a každému z nich vtiskl svébytný tón. Zkrátka a dobře, v jeho podání je radost ty dialogy poslouchat. Hudební jazzový doprovod pak skvěle načtený příběh perfektně doplňuje.... celý text

Rezavé panny 2023, Gwendolyn Kiste

"Člověk nezastaví východ slunce nebo příliv. Nezabrání holkám, aby se proměnily v to, čím se stávají." (Gwendolyn Kiste - Rezavé panny) Příběh Phoebe a rezavých panen je pro mě prvním setkáním s autorkou a zároveň niternou výpovědí nejem o úpadku městské komunity Clevelandu a ztrátě nevinnosti, ale především zrezivělých vztazích v rodině, společenství a společnosti. Rezavé panny se však také dotýkají témat jako přijetí či popření viny a odpuštění. Za mě je Gwendolyn Kiste vypravěčkou, která umí citlivě tnout do bolavých témat a nezabřednout při tom ke zbytečnému moralizování. Málo kdy se mi stane, že bych u knihy plakal, při čtení Rezavých panen jsem měl ovšem několikrát slzy na krajíčku, tak moc ve mě rezonoval.... celý text

Sochaři masa 2023, Jakub Hoza

V první polovině knihy autor rozehrává komorní konverzační drama, v němž nikdo z osazenstva stanice neví, co může očekávat od ostatních, a paranoiou nabitá atmosféra by se dala krájet řeznickým nožem. Nejde tu jen o neustálý pocit nevysvětlitelného strachu, který sedí všem přítomným, čtenáře nevyjímaje, za krkem. Dojem, že nikomu z hráčů nevidíte do karet, čtenářský zážitek ještě umocňuje. A to navzdory tomu, že je díky několika šikovně umístěným flashbackům před aktéry blížící se tragédie o krok napřed. Druhá část knihy pak přechází plynule v horor, za nějž by se nemusel stydět ani jeden ze scenáristů kultovních snímků Věc či Vetřelec. Ale i zde autor drží opratě skvěle rozjetého příběhu pevně v rukou, aby ho dovedl zdárně do cíle. Jakub Hoza používá dávno provařené ingredience. Prokleté sídlo s temnou minulostí, postavy bez větší hloubky, zato skrývající své záměry, osudové setkání a démonické zlo. To vše tady již bylo v tolika variantách, že se ani spočítat nedají. Navíc je zjevné, kde bral pro svou knihu inspiraci. Ale ono to vlastně ani moc nevadí, protože autorská invence, kterou do příběhu vložil, a vypravěčské postupy, které použil, dělají ze Sochařů masa zatraceně čtivý příběh, který ocení nejen fanoušci drsné fantasy, ale i ctitelé hororů.... celý text