jan8470 přečtené 1153

Batman: Vánoce 2023, Lee Bermejo

Bermejo je nadaný výtvarník a na svém prvním samostatném komiksu si dal zatraceně záležet. Nejde tu však jen o temnou, místy až noirovou atmosféru v níž se snoubí Batmanovský Gotham s snivým duchem Dickensovy předlohy. Stejnou měrou k poetice tohoto krásného příběhu přispěla jeho nesmírně realistická, skoro až filmová kresba, dynamické ztvárnění Batmanovy cesty za prozřením a citlivě zpracované odkazy na nejznámější momenty Batmanova života. Hezkým příkladem je třeba chvíle, kdy Alfred Bruceovi připomíná dny, kdy po boku Robina bojoval proti zločinu v pestrobarevných kostýmech ve stylu 60. let, což je v kontrastu s jeho současným černým bojovým oblekem. Tady perfektně vynikl Bermejův cit pro detail. Ostatně o jeho způsobu práce vypovídá několik náčrtků a komentářů, které jsou stejně jako předmluva Jima Lee součástí knihy. Ta je také opatřena pevnou vazbou a snímatelným přebalem. „Ptal jsem se ho, jestli věří, že je to pravda, nebo jestli je to podle něj jen nějaká povídačka, kterou někdo vyprávěl děckám před usnutím. Řekl mi, že je vlastně jedno, jestli je to pravda. Důležitý na tomhle příběhu je, co doopravdy znamená.“ Nevím, jestli je Batman: Vánoce nejlepším komiksem o Temném rytíři, ale je rozhodně tím nejdojemnějším a nejpoetičtějším z těch, které jsem doposud četl. Funguje stejně dobře jako Batmanovský event i jako originální pocta jednomu z největších romanopisců 19. století. A to není málo.... celý text

Nocte Exeo 2023, Peter Jelínek

Přišel čas, aby se každá zvedlejších postav Jelínkových románů stala postavou hlavní a to díky novému povídkovému románu Nocte exeo. Ten přináší osm případů pestrých, jako vějíř kabaretní tanečnice ze Soho. Drsná a špinavá metropole nad řekou Temží přitahuje různá monstra, v ulicích se potuluje prostitutka posedlá duchem staroegyptské čarodějnické princezny, ve stokách pod městem si prohání ocasy krysodlaci a v přístavu řádí pyroman. Bezpečno ovšem není ani v ulicích Soho, kde se poflakuje kočičí démon, či klan zdegenerovaných Skotů uctívajících temnou bohyni. Ani život na předměstích Londýna není zrovna idylický, tady řádí kmen kanibalů, tam pro změnu monstra, za která by se nemusel stydět ani Viktor Frankenstein. Ne všechny příšery mají tesáky a jsou pokryté srstí, mnohá monstra mají jen zatvrzelá srdce a zmrzačenou duši. Proti některým lze použít sílu, jiné však porazíte kombinací fištrónu a techniky. Tak jako princezna Visali svého pyromana, nebo Bert Rumbledale a Terrence Norr telekinetické fígle ovládající uctívače starokeltské bohyně. Někdy ovšem nestačí ani spojení vědy, síly a fištrónu a nebohému hrdinovi musí pomoci láska, jako se to přihodilo Eprihamu Rutherfordovi s egyptskou čarodějnicí, nebo archivářce Holly, jejíž povídka je asi nejerotičtějším textem, který kdy Peter Jelínek napsal. Ale i sex a erotika jsou přirozenou součástí života a k viktoriánské Anglii patří stejně, jako prostitutky na Whitechapel. Stejně tak mohu pochválit autorovu pěknou práci s hrdiny, kteří díky své lidskosti a pochybám o sobě samých přirostou čtenáři k srdci. Každá povídka je jiná. Nejde jen o jiný tip případu, nebo monstra. Často se od sebe liší i vypravěčskými postupy. Pomyslným vrcholem je povídka Návrat múmie, v níž se střídají vyprávění a deníkové záznamy. Tady je nejlépe vidět jak moc autor od roku 2016 ve spisovatelském řemesle pokročil.... celý text

Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech 2023, Karin Novotná

Takové malé české Stranger Things Druhou knihou, kterou jsem si koupil na skvělém HororConu je kniha Karin Novotné – Okříkdlení tvorové v bouřkových mračnech. Kniha vyšla v edici Zrnka temnoty, v níž Martin Štefko ve svém nakladatelství Golden Dog, vydává novely a delší povídky s hororovou tématikou. Ani Okřídlení tvorové nejsou rozsahem delší než sto stran, přesto mají co nabídnout. Beka je obyčejná holčina na prahu puberty. Má pár mindráků, velkou fantazii, a je to takový ten introvert, který má maximálně tak jednu dvě kamarádky a víc času tráví zalezlý někde s knížkou, než v chumlu obdivovatelů. Není ani divu. Beka má rozštěp horního rtu a s velkým nosem a jizvami v obličeji neaspiruje na titul třídní krásky. Dokonce občas musí pro svůj vzhled strpět nějaké ty posměšky od hloupých spolužáků a někteří z nich jsou opravdu dost neodbytní. Naštěstí má tahle citlivá holčina milující rodiče, starší ségru a především kamaráda Petra, kteří jí pokud jim to dovolí rádi pomůžou. Ale co když musíte čelit nestvůrným monstrům z hlubin temnot? A co když, jsou to jen výplody vaší fantazie? A naopak co když nejsou? A jakou roli v celém příběhu hraje holčička s Downovým syndromem? Autorka je celoživotní fanynkou Stephena Kinga a na knize to je zatraceně znát. Navíc je vidět, že při psaní Rebeky těžila ze situací, které v dětství sama zažila. Tím nemyslím tajemné krvelačné potvory, které se skrývají v bouřkových mračnech, ale především strasti dospívající introvertky která nezapadá do škatulky nejoblíbenější holka ve třídě. Ale ačkoli se autorka těchto témat v příběhu dotkla několikrát, šlo jen o letmé náznaky, než o rozbor teenagera šikanovaného spolužáky. TOHLE jsou totiž Zrnka temnoty a je v nich především potřeba dát prostor strachu, děsu a monstrům. Toho všeho si čtenáři sice užijí více než dost, ale autorka (i na tak malé ploše jakou jí délka novely dovoluje) s nimi pracuje suverénně, jako by byla dcerou samotného krále hororu. Nejistota a plíživý strach, které se postupem času změní v opravdový děs, jsou v jejím podání hezky vystupňované. Novotná utahuje šrouby pomalu, čímž zvyšuje napětí nejen v mysli své hrdinky, ale i v mysli čtenářově. Rebeka není žádná Buffy, která pod vedením svého mentora kosí upíry po tuctech, možná i proto může u čtenářů vzbuzovat sympatie. Autorka píše lehkou rukou a příběh se čte opravdu pěkně, takže mu čtenář odpustí i těch pár chyb, které redakce neodhalila. Ve výsledku je novela Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech knihou, kterou bych se nebál za rok či dva podstrčit své dceři. Možná by z ní mohla načerpat víc naděje, než by se mohlo zdát a to navzdory tomu, že se autorka se svou hrdinkou nijak nemazlí. Máte li potomka 13+, který ujíždí na stejně jako Beka a její kamarádi na seriálech Locke & Key či Stranger Things, máte díky Karin Novotné o Vánoční dárek postaráno. A vůbec nebude vadit, pokud to bude mizerný čtenář, protože tuhle útlou knížečku zhltne jak malinu dřív než řeknete Eleven.... celý text

Krev pro divoženku 2023, Kristýna Sněgoňová

Hlavní hrdinkou druhého románu ze světa víl je Eliška Blažková, mladá policistka, která slouží na malém oddělení kdesi ve Slezsku. Žít ve světě, kde vás chce sežrat kdekterá meluzína, divoženka či rusalka, je těžké, a být policistkou s hlavou plnou ideálů v organizaci plné cyniků a úplatkářů není také žádná sranda. Sněgoňová ví, že se nedá vstoupit dvakrát do stejné řeky, a proto svůj druhý román ze světa rusalek pojala úplně jinak než bychom nejspíš čekali. Eliška není na rozdíl od Stolbenka semletá životem a vnáší tak do krutostí a beznadějí prodchnutého světa sympatické světlo naděje. Stejně jako v Krvi pro rusalku, která se odehrávala v Brně, i zde autorka hezky pracuje s dobovými reáliemi i zvláštnostmi slezského regionu. Velkou předností knihy je také to, že na pozadí příběhu dává čtenáři možnost ještě lépe nahlédnout pod pokličku života v Pospolitosti. A že ten pohled připomíná rozkuchaný hrudník divoženky ležící na řezníkově stole, to jaksi patří k věci. Takřka špionážní zápletka je napínavá a plná zvratů až do samotného konce. Ten nejenže hezky propojuje Divoženku s Rusalkou, ale dává také velkou naději, že se autorka do světa rusalek vrátí. Ve finále kniha působí mnohem přístupněji než Krev pro rusalku, ačkoliv si s ní co do ponurosti nezadá. A přesto, že nejde o detektivku (i když by se to mohlo zpočátku zdát), kniha se čte jedním dechem a je na ní vidět že mladá, nadějná autorka od doby, kdy s dravostí vplula do vod fantastiky, řemeslně vyzrála. Jsem zvědav, co si pro nás Kristýna Sněgoňová připraví příště.... celý text

Lionet & jiné podivné případy 2023, Jana Šouflová

Knihu jsem četl v době kdy mi umřela máma a černý humor a nadsázka které knihu definují mi hrozně pomohly. Proto mám rádost že se Lionet dočkal profedionálně načtené audioknihy. Aleš Procházka ji totiž načetl skvěle. Pro ty kteří audioknihám neholdují. Kniha obsahuje osm případů, které Lionet buď vyřešil, nebo k jejich objasnění radou či dopisem přispěl. Kromě povídky Případ boží spravedlnosti sice čtenář neopustí břehy Anglie, přesto jde o pestrou směsici kuriózních zločinů, v nichž vystupují oživlí mrtví, záhadní tvorové či duchové světců. Jana Maffet Šouflová je Ellis Petersová domácí fantastiky, ale je s ní mnohem víc legrace. I v těch nejtemnějších chvílích si autorka nechala dost prostoru tu na ironickou hlášku, jindy na trefný a vtipný popis nějaké budovy či některého z aktérů příběhu. Oproti Svitkům z Londýnského mostu je v povídkách o Lionetovi mnohem více fantastických prvků a vůbec je to takové příjemně švihlé čtení, v němž autorka neváhala zajít až k hranicím absurdní frašky. Lionet sám je však velkou záhadou a ani chytře rozmístěné narážky na jeho minulost nepomohou čtenáři zjistit, co je vlastně zač. To ovšem autorce nebrání rozehrát spoustu skvěle vypointovaných a černým humorem sršících scén. Jednotlivé příběhy jsou propojené prology Thomase Collinghama, takže byť jde o soubor povídek, působí kniha celistvě. Každá povídka je také opatřena takzvanými Dodatky pro zvídavé, v nichž se čtenáři dozvědí více o historických postavách, které v dané povídce vystupují, či o okolnostech jejího vzniku. Byť v žádném případě nejde o historický román, je na knize vidět, že má autorka nastudovaný nejen místopis, ale také dějiny Anglie a život v období středověku. Každá správná fantasy má mít mapu a Lionet jich obsahuje hned několik. Kromě mapy Anglie na předsádkách v knize najdeme mapky všech měst, v nichž se jednotlivé příběhy odehrávají. Kniha je, jak už to u nakladatelství Straky na vrbě bývá dobrým zvykem, vybavena pevnou vazbou, kupou pěkných ilustrací a krásným snímatelným přebalem, škoda jen nedbalé redakční práce u první a páté povídky. Autorka si knihu sama s láskou ilustrovala, a tak je radost sbírku Lionet a jiné podivné případy držet v ruce a číst.... celý text

Nový měsíc na vodě 2023, Mort Castle

Znepokojivý čtenářský zážitek. Nejvíc mě oslovily povídky Vezmi mě za ruku, synu, Léčitelé, Otec a syn (ta je obzvlášť dobrá), Jednou natočím film a některé ze 14 krátkých hororových povídek. Myslím, že je důležité a zcela na místě, že kniha začíná textem Definice hororu..., protože může člověka trochu připravit na to, co ho v knize čeká. Ty texty jsou znepokojivé, protože jsou často hluboce lidské. Nejde pouze o hororové povídky, ale také o eseje a zamyšlení. Ne každému sedne všechno. ani já nejsem vyjímkou. Přesto je kniha nevšední a většina textů vzbuzuje nepříjemné pocity. A to je absolutně v pořádku, protože i zrůdnost ve všednosti k životu patří.... celý text

Bizarropolis 2022, * antologie

Bizzaro se nedá dost dobře specifikovat. Nejznámějším autorem tohoto subžánru je nejspíš Carlton Mellick III. ale i u nás máme šikovné autory, kteří jsou schopni napsat více než solidní bizzaro povídku. Tady se jich sešla slušná řádka a editoři Kristina Haidingerová a Roman Bílek odvedli při výběru povídek skvělou práci. Není divu že kniha byla nominována na Magnesii Literu. Doporučuji si dohledat nějaké recenze a pak se do knihy pustit. Za mě rozhodně vládnou Ivan Adamovič a jeho variace na Sex ve městě, Vilém Koubek a jeho IKEA, Michaela Kubíčková s romancí a trpaslíkem, Román Bílek a jeho Igráčci a především Petr Boček s povídkou Legenda o truchlivém mořském bohu. K těmhle povídkám se budu vracet do konce svých dní, ale ony ani ty ostatní nejsou úplně špatné. Naopak.... celý text

Záře dávno pohaslá 2023, Guy Gavriel Kay

Ve své podstatě je Záře dávno pohaslá shakespearovskou tragédií, v níž sice budete držet palce všem hrdinům, ale jen málo z nich se dočká šťastného konce. Přesto si velký vypravěč, jakým Guy Gavriel Kay bezesporu je, připravil pro Dania i čtenáře několik pěkných zvratů. Nejde však o velké bitevní scény, těch se u něj nedočkáte. Tady hrdinové dýchají a trnou při nebezpečném jezdeckém závodě, a to nejen v sedle koní. Muži čelí přesile sice v prachu cesty, zato s hlavou vztyčenou, a ženy se nebojí rozdávat vražedné polibky či si osedlat divokého hřebce. Příběh samotný lze připodobnit k útržku rozsáhlé tapisérie či drobné části velké fresky. To ovšem vůbec nevadí, protože to, oč zde jde především, jsou jeho hrdinové. Příběh by se mohl odehrát stejně tak v renesanční Itálii, jako se udál pod dvěma měsíci ve fiktivní Batiaře. Je to poetické čtení dýchající melancholií, a Kay se nebojí vplout se svým hrdinou ani do vod filozofie. Danio se totiž často nezamýšlí jen nad svým životem, ale nad člověkem a jeho konáním všeobecně. Tím posouvá své vyprávění o stupeň výše. Záře dávno pohaslá není knihou pro každého. Kdo nemá rád historické romány, koho nebaví poetika slov anebo očekává pouze milostnou romanci, ten by se jí měl spíše vyhnout. Nás ostatní však může přenést do dob, kdy muži byli stateční a zbrklí a ženy odvážné. Chceme se do příběhu ponořit, zapomenout na vlastní životy, objevit nějaké jiné, dokonce do nich na čas vstoupit. Může se stát, že odoláme a nepřipomínáme si umělce a řemeslo. Chceme se ponořit, ztratit, zapomenout, co děláme, co se nám dělo, zatímco obracíme stránky, díváme se na obraz, posloucháme píseň, sledujeme tanec."... celý text

Pomiluj smrt 2023, Veronika Fiedlerová

Dekadentní pohádka o bestiích v lidském těle. Luisa přijela do města vydělat peníze aby mohla zaplatit doktora nemocnému otci. Ale jak ji postupně pounáváme, zjišťujeme že jsou její pohnutky mnohem složitější. Stejně tak na první pohled prostá holka z vesnice na úpatí hor začne během vyprávění působit díky pohledům do její minulosti značně jinak. A je nejen temná a ponurá, ale díky tomu jak je vše vyprávěné z Luisina pohledu tak i cynická i černohumorně vtipná. Přitom nutí člověka k zamyšlení. Co nás formuje, jsme už od začátku života předurčeni být zlí, nebo dobří? Můžeme se změnit. Ale Pomiluj smrt není žádná moralita, tahle témata spíš probublávají na povrch jaksi mimocodem. Je to povedený text, svižný a lehce dekadentní. Nepostrádá pěkné popisy, ale jeho předností je autorčin perfektní vled do lavy její rdinky. Fiedlerová znovu dokazuje, že kdyby měla víc času na psaní, klidně by se mola zařadit mezi čtenářsky nejúspěšnější autorky domácí fantastiky.... celý text

Elektrickej strom: Rocková space opera 2023, Jarmila Kašparová

Elektrickej strom je vyprávěním o vzniku a kariéře dvou rockových kapel. Každý, kdo viděl filmy jako Almost Famous či Sing Street, asi tuší, co v knize najde. První nesmělé krůčky, první demo, těžké začátky ve studentských klubech, první nahrávka, rozkol kapely, usmíření a velké finále před vyprodaným stadionem. Nic z výše jmenovaného Elektrickej strom nepostrádá a čtenářům se toho dostane měrou vrchovatou, navíc hned dvakrát. Jarmila Kašparová nepojala román jen jako oslavu rockové hudby plnou zjevných i chytře skrytých odkazů na jednu z nejslavnějších kapel, která kdy otřásla vlnami éteru. Každá z dějových linií, jež si pro své hrdiny vybrala, je jiná a obě jsou jiným způsobem zajímavé a originální. Zatímco se Adzukh s přáteli snaží stát nejslavnější kapelou planety a porazit tak namyšlené muzikanty z kapely Větší třesk, Ifigen se k hudbě dostane náhodou, a to na útěku od matky, která jej předurčila k tomu, aby se stal nástrojem její vzpoury proti vládním restrikcím na Irisse. Navíc jsou obě planety zabydlené plejádou vtipných postaviček z řad profesorů a studentů obou škol. Kniha svým pozvolným tempem a zdánlivě poklidnou atmosférou připomíná Legendy a latéčka. Autorka sice přináší nějaké ty komplikace, ať už ve formě konkurenčního boje s Větším třeskem, či generačních střetů, ale veskrze jde o příjemné letní čtení, které si užijí nejen fanoušci sci-fi a rocku, ale každý, kdo si chce odpočinout od traumat všedních dní. Jarmila Kašparová je originální, vtipná a hýří pěknými nápady. Její svět je barevný, pestrý a díky hrdinům, jimž budete fandit, blízký tomu našemu. Ono je totiž jedno, jestli žijete na Zemi, nebo v jiné části galaxie, rocknroll hýbe srdcem fanoušků ve všech koutech vesmíru.... celý text

Vesmírná zásilkovna 2023, Klára Smolíková

Vesmírná zásilkovna je příjemná dobrodružná knížka, která osloví spíš mladší čtenáře, tomu také odpovídá rozsah sto stran, větší font, krátké kapitoly a ilustrace Martina Hanschilda. Stejně jako v předchozích autorčiných knihách zde děti najdou několik jednoduchých testíků, rodiče zase ocení pár pop kulturních odkazů. Některé termíny (například efekt motýlích křídel, červí díra, či absolutní čas) budou muset rodiče dětem dovysvětlit. Ty zase na oplátku mohou tatínky a maminky seznámit s chlupatým praslíkem, který miluje čokoládu. Vesmírná zásilkovna se asi nezařadí mezi nejlepší autorčiny knihy, ale kluci mezi sedmým až desátým rokem si ji rozhodně užijí.... celý text

Košík plný hlav 2023, Joe Hill (p)

Košík plný hlav má na první pohled celkem otřepanou zápletku. Parta uprchlých vězňů terorizuje ostrovní komunitu, jež je kvůli silné bouři odtržena od vnějšího světa. Zlým živlům se tedy postaví na odpor ta nejprofláknutější hrdinka slasherů, modrooká blondýnka v minimalistických kraťáskách. Vtip je ovšem v tom, že June není úplně tupá a záhy po prvním setkání s jedním z uprchlých kriminálníků začne zjišťovat, že se věci mají trošku jinak, než by se mohlo podle náčelníka Clausena zdát. V pátrání jí pomůže nejen odvaha, ale i hlavy padouchů, které při své cestě za pravdou setnula starou vikinskou sekerou. Příběh funguje hned v několika úrovních. Dá se číst jako originálně pojatá detektivka, v níž Joe Hill na relativně krátkém prostoru šesti sešitů přináší několik opravdu překvapivých zvratů. Protože napsal příběh jako poctu slasherům a především splatteru, lze brát Košík plný hlav jako osmdesátkovou krvavou jízdu plnou nadsázky a černého humoru. Nebo můžete celé vyprávění vzít jako příběh o zneužití moci a také o převzetí zodpovědnosti za svůj život. Leomacs dokáže vybudovat perfektní hororovou atmosféru, z níž čtenáři bude běhat mráz po zádech. S citem pro detail vás například vtáhne do domu Clausenových, kde se June schovala v koši na prádlo. Střídavý pohled na dívčiny oči a vrahouna plížícího se domem jen tak z mysli nevymažete. Zároveň umí i násilí, jímž komiks přetéká, podat s velkou nadsázkou. Zdaleka nejde jen o černý humor sálající z obálek jednotlivých sešitů, kterým dominují useknuté hlavy a ruce. Scény, kdy si hrdinka vynucuje spolupráci štípáním nebožáků do nosu, fackováním či stříháním jejich uší, jsou stejně vtipné jako dialogy, které s nimi vede. Když jsou všechny hlavy v košíku Tohle všechno by mohlo stačit k nevšednímu a opravdu skvělému čtenářskému zážitku. Kniha ovšem obsahuje také sérii luxusních alternativních obálek různých komiksových kreslířů, jež odkazují na některé horory a komiksy, a také rozhovory s Hillem a Leomacsem pro časopis Red Ink. Kniha vyšla v pevné lesklé vazbě se snímatelným přebalem, pod nímž se skrývá ještě jedno pěkné a oku lahodící tajemství.... celý text

Líp už bylo 2022, Jiří Sivok

Takových příběhů už tady bylo hodně. Dokonce tu bylo i dost těch, které se odehrávají na území bývalé České republiky. Takže v tomto směru Sivok nepřináší nic moc nového. Na ploše 132 stran však rozehrál syrové komorní drama, v němž sledujeme cestu jedné rodiny apokalypsou zničenou krajinou. Síla Sivokovy knihy je v beznaději, která z ní navzdory snaze Cappyho a Sněžínovi rodiny přežít z knihy sálá. Říká se, že extrémní situace odhalí jaký člověk opravdu je, no pokud je to pravda, tak si lidstvo vůbec nezaslouží žít. Komu se líbila série SPAD, Rok Havrana nebo třeba Drsný spasitel, neměl by knihu minout. Je vážně dobrá. Ale nečekejte žádné Hrdiny z Istanbulu, ti v Sivokově apkalypse zhebli jako první.... celý text

Není nebe nad Mexikem 2023, Michal Březina

Klára je úplně normální holčina. Trochu drzá, trochu držkatá, trochu potrhlá. Možná proto se rozhodne vyslyšet volání rodinného přítele a vydá se do Mexika najít svého otce. Problém je v tom, že táta nezdrhl od rodiny za jinou, ale přimotal se k apokalypsou hrozícímu spiknutí. Dívčině se záhy po výstupu z letadla začne lepit smůla na paty. Přijít o prachy i doklady je už dost velká komplikace, ale když dívka zjistí, že její kontakt Mexiku ji jaksi kontaktovat nemůže, může se zdát, že je na čase vzít nohy na konzulát a mazat zpátky domů. Tohle by mohla být pro Kláru konečná, ale to by jejím duchovním otcem nesměl být Michal Březina. Ten jí poměrně záhy přivádí do cesty sympatického Diega. Lehce naivní hrdinka tedy místo na konzulát mizí do hlubin mayských pyramid. Je to tak, tady se hraje na dávná proroctví a Mayská božstva. Všechny eskapády sledujeme z Klářina pohledu, takže jde v podstatě o takřka nepřetržitý sled ironických komentářů, zběsilých útěků, a šílených setkání. Kláře se pusa nezastaví, proto si ji umím představit jako hrdinku audioknihy. Na strašidelnou notečku pak zabrnká samotný kult a to, že se Kláře zjevují mrtví. Ale v žádném případě nejde o horor. Není nebe nad Mexikem, je víc akční lehce mysteriózní jízda ve stylu Indiana Jonese, jen s držkatou hrdinkou, která je místo biče vybavená dobrým srdcem a velkou porcí štěstí. Jako jednohubka na letní dovolenou ideální čtení.... celý text

Dívčí válka 1 2023, Kóiči Óniši

Moc nechápu, proč do tohohle projektu Argo šlo. V Kosmasu říkali, že rozkaz zněl "Vydejte mangu. A volba padla na Dívčí válku. Nevím, školy nemám a autor je prý historik a v husitství se vyzná, ale že by Žižka zamordoval Mikuláše z Pelhřimova? A prokop Holý jako plešatý prelát? Zikmundova žena se taky nejmenovala Barbara. No nevím nevím. Stejně tak si překladatel plete slovo svatost a svátost, o tom že by přijímání pod jednou způsobou bylo pití vína, je taky hloupost. Myslím, že co se historické věrohodnosti týká, vyrovná se Kóiči Óniši Petru Jáklovi, ba ještě ho v mnohém předčí. Příběhově je to trošičku lepší než Jáklův film. Vlastně jde o příběh válečné siroty, která se přidá k právě se formujícímu Husitskému vojsku. Ale v podstatě je to taková pohádka, akorát to není moc pro děti, scény znásilnění malých holek nejsou pro děti nejvohdnější. Dceři to dávat číst nebudu, vyrostla na Kláre Smolíkové a jejích knihách Husité a Husův dům a ty jsou historicky mnohem věrohodnjší a pro děti vhodnější a zábavnější. No a já se budu držet Sapkowského a jeho Husitské trilogie. Je to sice fantastika, ale mnohem zábavnější a historicky věrohodnější.... celý text

Hlubiny města 2023, * antologie

Hlubiny města měly být důkazem, že nejen žánroví, ale také nežánroví autoři umí napsat kvalitní povídku, v níž jsou hlavními tématy město a mystérium. Tomu odpovídá i výběr autorů, které editoři do antologie přizvali. Anna Bolavá ani Jan Štifter nepatří k typickým žánrovým autorům a Petr Stančík, Přemysl Krejčík i Lukáš Vavrečka a Pavel Renčín jsou autory, kteří píšou nejen žánrovou, ale i společenskou prózu. Dalibor Vácha se naopak pohybuje na poli literatury faktu, přičemž si občas odskočí k příběhům z alternativní historie. Ryze žánrové autory zastupují Františka Vrbenská, Veronika Fiedlerová, Vilma Kadlečková, Michaela Merglová, Lucie Lukačovičová, Vilém Koubek, Martin Paytok a Kristýna Sněgoňová. Editorům se tedy podařilo splnit první z jejich cílů a Hlubiny města získávají deset dlažebních kostek z deseti. A jak je to s tím mysterióznem a fantastikou? Inu, každý z autorů to pojal jinak a po svém. Najdeme tu vše od detektivky, přes městské legendy, až po magický realismus. Takže Hlubiny města nejsou jen antologií, která nejenže splnila, co její editoři slibovali, ale díky jejich péči a skvělé spolupráci s autory povídek se řadí k tomu nejlepšímu, co u nás na tomto poli doposud vyrostlo. Jsem rád, že nakladatelství Epocha dalo tomuto projektu zelenou.... celý text

Fantom 2023, Martin Fajkus

Dočteno. Sérií Lovci monster nepolíben jsem k původní české sbírce z univerza Lovců monster přistupoval trošičku s despektem. Jo, zaručila se za ní generálka Monika Slíva, editorsky jí kočírovali Martin Fajkus za časopis Pevnost a Jakub Mařík jakožto překladatel původní série. Přinejmenším tohle mě mělo varovat, že půjde o návykovou záležitost. Sakra, jak já ty lidi teď nenávidím (protože si budu muset dokoupit celou sérii). Je to výborný. V podstatě jediná fakt slabší (přesto dobrá) povídka je přímo od Larryho. Spíš je to ale tím, že prostě nezná ty naše domácí monstra a vlastně ani reálie. I když Prahu navštívil. Jenže dál už to má jen a jen vzestupnou tendenci. Hejkalové, bludičky, bezhlavý rytíř, vodník. Prostě z oblud si může každý čtenář vybrat co si bude přát. Každá povídka se odehrává jinde a byť je modus operandi u většiny povídek stejný (vyskytne se průšvih, tým Lovců vypátrá kdo to způsobil a pak obludu sejme) každý z autorů to pojal trochu jinak a skvěle. Za mě je naprosto nejlepšejší povídkový duet Míša Merglová a Martin Paytok Barák za všechny prachy und Jak zacházet se strašidly. Ale Hejkalové Jakuba Maříka jim směle hýkají za patama. Já bych tuhle taškařici přirovnal ke své srdeční záležitosti kterou je Kladivo na čaroděje O krok před peklem. Ale tady jsem nenarazil na jedinou vyloženě blbou povídku. Correia může být spokojen. Čeští autoři mu rozhodně ostudu neudělali a zahraniční fanoušci série nám mají co závidět.... celý text

Jiný kraj 2023, * antologie

Většina povídek se dotýká více než jednoho tématu a u některých je trošku problém poznat kterým bolavým místům naší doby se autor rozhodl věnovat. Ne všechny povídky oplývají překvapivou pointou či katarzí, ale ve všech jsou zpracována originálně a zajímavě. K vrcholům knihy rozhodně patří ekologicky laděná povídka Přemysla Krejčíka – Dcery Neptuna, Synové Amfitríty a Čas květů Vilmy Kadlečkové, v níž kreativně zpracovala téma genderové integrity. Veroniku Saláškovou i Terezu Matouškovou nelze než pochválit, neboť problém umělého oplodnění zpracovaný Veronikou a sexuálního harašení z dílny Terezy dokázaly krásně spojit s pohádkovými motivy. Tereza Janišová pro změnu hezky zpracovala problém influencerství. Tereza Kadečková si povídkou Dar boha vyhnanců zadělala na to, že jí fanoušci budou stát pod okny školy a křičet, že chtějí postapo román o kočkách. Petra Machová zaujme fantasy povídkou Rohy, v níž se velice originálně popasovala s ženskou rovnoprávností. S hororem si pohráli Jan Hlávka i Lukáš Vavrečka, každý svým způsobem. Zatím co Hlávkova povídka Sami na cestě je tradiční, Vavrečka mile překvapil nejen zvoleným tématem, ale i u něj nezvyklou syrovostí. Ne všechny povídky zaujmou na první přečtení. Kra Barbory Vrobelové, či Kéž by se netočila – Jely Abasavé budou po čtenáři vyžadovat víc trpělivosti. Ale bez ohledu na to, jestli jsou autoři zkušení matadoři, kteří mají za sebou několik románů, nebo autoři s pár povídkami na kontě, po řemeslné stránce nenajdete ve sborníku jedinou slabou povídku. Tady editorky odvedly kus poctivé práce a já jim za to tleskám. Závěrem dodám, že kniha obsahuje skvělou předmluvu redaktora Sardenu Jana Křečka, za tu by se nemusela stydět ani Ursula Le Guin. Fantastika opravdu není jen Harry Potter nebo Bilbo Pytlík. Už dávno ne, a česká fantastika už taky dávno není žádná Popelka. Dokazují to i povídky v tomto sborníku. Takže pokud bych měl hodnotit Jiný kraj jako celek, mohu s čistým svědomím říct, že svůj úkol splnil.... celý text

Rónin 2023, Rafal Jaki

Nápad udělat z Geralata poztulného rónina není špatný, v podstatě i Usagi (hrdina komiksové série Usagi Yojimbo) se občas utkal s nějakou tou příšerou a že jich v Japonské mytologii je. Takže ten posun do Japonska je v pohodě. Problém je ovšem příběh. Ten je na rozdíl od příběhů ušatého rónina plytký a bez pořádné dějové linky. Geralt prostě jen pátrá po tajemné sněžné ženě. A kdyby to nebylo naznačeno v anotaci, ani by člověk nevěděl, proč ji hledá. To se čtenář dozví až na samém konci knihy. Mnohem zajímavější jsou ovšem příšery, se kterými se na své pouti utká, a jejichž informacemi nabytý bestiář najdeme na konci knihy. Rafal Jaki se tedy se scénářem moc nevytáhl. Naštěstí je tu ještě Hataya jehož kresba není úplně marná. Ale ve srovnání s prací Inko Ai Takita která ilustrovala komiks Manga Jókai: Děsivé pověsti z Japonska působí nevýrazně. Z celé knihy tak nejvíce zaujme krásná obálka a již výše zmíněný bestiář Mathewa Mayera.... celý text

Železné srdce 2023, Martin Sládek

Kdo by si myslel, že je Železné srdce ryzí fantasy, byl by asi zklamán. V podstatě jde o detektivní pátrání, v němž se občas mihne trochu té magie, a to především díky Haraldovi a jeho léčebným metodám. Příběh plyne jako Seina a přinejmenším v první polovině je zčeřen peřejemi soubojů či bitek jen zřídka. Ale Paříž je jako pověstný soudek s prachem a intriky, spiknutí církve i šlechty jsou tu stejně běžné jako zákeřné bodnutí dýkou do zad. Proto i Haraldovi a jeho blízkým půjde záhy o život. Železné srdce disponuje dobře vykresleným historickým pozadím a ve své druhé části skvěle vygradovaným pátráním. Jeho největší předností jsou však postavy, o jejichž život se budete bát. Těžko knize něco vytknout. Příběh je oproti Hladové smečce mnohem propracovanější a vyprávění plynulejší. K hrdinům si najdete vztah velice lehce a snad jen zbytečně protahovaný závěr románu trochu škodí. Naopak vyprávění z pohledu Haralda mu dodává na autentičnosti. Místy si dokonce budete připadat, jako byste hráli hru Kingdom Come: Deliverance. Citelně jsem však postrádal mapu Paříže. Pokud máte rádi detektivky Juraje Červenáka, nemůžete s novou knihou Martina Sládka sáhnout vedle. Připravte se však spíše na Sherlocka Holmese než na Ragnara Lothbroka. A ještě jedno velké plus Železné srdce má. Můžete si ho přečíst, i když neznáte předchozí autorovu tvorbu.... celý text