jan8470 přečtené 1153

Bez návratu. Kniha první 2024, Jakub Hoza

Kdyby zhruba v polovině příběh skončil slavným „GAME OVER, MAN! ITS GAME OVER!“ mohli bychom knihu zavřít a říct že jsme si užili sice průměrnou, ale vlastně dost příjemnou poctu filmu Vetřelci Jamese Camerona. Naštěstí Hoza není jen tak nějaký pisálek a ví, že Jansen s hordou hnusáků za zády neutáhne více než tří set stránkovou knihu, proto si pro čtenáře v její druhé půlce připravil takový twist, ze kterého se i ostřílení fanoušci jeho knih budou oklepávat ještě při čtení druhého dílu, který naštěstí vyšel téměř současně s knihou první. Stejně jako pan Smrtka z divadelní hry Posel světla ani já nesmím nic naznačovat, ale pokud se přebrodíte potoky krve a slizu, zjistíte, že Hoza umí psát nejen o brutálních bitkách s mutanty či alieny, ale zřejmě se vyučil i u Ronalda Emmericha. Je to jakoby Cameron během jednoho záběru přepnul nejen mezi Rypleyovou a Paulem Atreidem, ale také mezi palubou vesmírné lodi a povrchem Arrakisu. Že se obě dějové části protnou, čtenáři naštěstí dojde záhy a až bude knihu jednou rukou zavírat, tou druhou bude nedočkavě šátrat po jejím pokračování.... celý text

HEX: Bažina 2024, Zuzana Strachotová

Autorka v knize rozvíjí dvě dějové linie. První je samozřejmě Leonino hraní, druhou a na můj vkus trošku upozaděnou jsou potíže s majitelkou domu, v němž hrdinka žije a s lichváři kteří chtějí své peníze co nejrychleji zpátky. Že se obě dějové linie nemohou protnout? To byste se divili. Ale než se tak stane, uběhne hodně herního času. Strachotová je řemeslně zdatná a vypravěčské umění ovládá na jedničku, proto v jejím podání nenudí ani popis nezdařených questů, které musí Leona (především na počátku hry) několikrát opakovat. Naopak. Hrdinka je sympaticky tvrdohlavá, a když konečně díky svému fištrónu přijde na to, jak má v daném questu pokročit, má z jejího úspěchu čtenář stejnou, ne li větší radost jako ona. Jak čas a stránky ubíhají, setkává se Leona s dalšími hráči a plní čím dál těžší mise při čemž se mění i herní prostředí. Čtenář se zúčastní nejen questů v bažině, ale také takřka hororové mise do starého hradu, nebo hromadných questů, v nichž spolu soupeří hráčské cechy. Nechci tu vyjmenovávat všechny dílčí podzápletky které psi pro čtenáře autorský tým připravil, ani jak celá kniha skončí. Jen zmíním, že finální quest je opravdu akční a naši hrdinové si v něm sáhnou na dno svých sil. Prostě a jasně, kniha se čte jedním dechem a fanoušci LitRPG si herní příběh užijí plnými doušky. Nedílnou součástí knihy jsou neustále se proměňující tabulky hráčů, systémové hlášky a především celý herní svět Ievitable. Na tom, že v Leonině příběhu fungují na jedničku s hvězdičkou má lví podíl právě Tomáš Košek.... celý text

Děsy první republiky 2024, Marek Skřipský

Oproti předchozím knihám jde o slabší kousek. Třetí povídka je zbytečně překombinovaná, v druhé chtěla doladit vedlejší dějová linie. Přesto jde o zábavné čtení a pro čtenáře kteří jeho knihy neznají by mohla být kniha pěknou vstupní branou k jeho tvorbě. Fanoušky naopak potěší Bronský a Parma v epizodních rolích.... celý text

Lebka černého démona 2024, Františka Vrbenská

Mohlo by se zdát, že bude Lebka černého démona jen dalším z příběhů, v němž hobit pronásledován černými jezdci nese přes půlku světa prsten, aby ho mohl hodit do Hory osudu, a svým způsobem tomu tak i je. Ale to by nesměla být jeho vypravěčkou autorka, jejíž znalosti všech možných oborů včetně historie dosahují rozměrů takřka encyklopedických a jejíž poetický jazyk okouzluje čtenáře už od konce osmdesátých let. Příběh, v němž se přes Prahu a Sovětský svaz vypraví čtenář až do divokého Afghánistánu, je sice okořeněn slušnou dávkou akce, ale zároveň zahuštěn košatými a poetickými popisy dějů i krajin, které (byť krásné) příběh spíše malebně kolorují, než aby ho posouvaly dopředu. Františka Vrbenská je zkušená autorka, která umí s jazykem nádherně kouzlit, takže nám nad jejím popisem soutěsek, jež jsou řekami hustého stínu, v nichž klíčí jalová, mrtvá samota, srdce samou radostí plesá, ale fanoušci drsného světa Miroslava Žambocha a Jiřího W. Procházky pro ně jen těžko najdou pochopení. Ale to je asi jediná výtka, kterou lze k jejímu novému příspěvku do světa JFK. mít. Skvěle popsaných soubojů a akcí nabitých honiček i různých zajímavých lokací je v příběhu více než dost, a koho neuráží mystika a trocha té magie, ten by si čtyřicátý druhý díl JFK mohl užít.... celý text

Vražedný sokol 2024, Darien Warren Johnson

Vráža a Jake chytnou za srdíčko nejen fanoušky metalu, ale každého ctitele dobrých příběhů s přesahem. A to jsem ještě nezmínil, že mají na Spotify povedený soundtrack. Daniel Warren Johnson profanoušky metalu na stránkách a panelech ukryl pěknou řádku easter eggů a odkazů na ikony žánru. A komu by to bylo málo, může se dlouhé hodiny kochat galerií alternativních obálek, z nichž každou zdobí logo jiné metalové kapely. A fajnšmekři z řad Johnsonových fanoušků najdou v knize obsáhlý autorův skicář.... celý text

Vilda 2023, Dalibor Vácha

Vácha se ve své knize věnuje nejen Jakšově boxerské kariéře, ale také jeho působení u 311. československé bombardovací peruti RAF. Na knize je sympatické to, že ačkoliv je vidět jak má autor Vildu Jakše rád a jak si jeho nasazení v boji proti nacistům i v ringu cení, nijak ho neidealizuje. Je si vědom že Jakš měl své slabosti. I o těch ve své knize píše.... celý text

Pád do reality 2024, Martin Darion Antonín (p)

Těžká haluz. Užil jsem si to. Strašně mě bavilo že jsou Klaudie a Walter v nezvyklejch rolích. Walter je pořád stejný lůzr a i Klaudie je vlastně stejná. Ale nové pozice do nichž je autoři uvrhli jsou vtipné a v příběhu fungují skvěle. Ovšem propojit obě dvě linie z Felixovou vesmírnou linií, to musela být dřina, a dát to dohromady, aby to celé klaplo ještě větši. Ale funguje to výborně. A grymoáry jsou skvělý nápad. Prostě velkolepý návrat mé oblíbené série.... celý text

Smějící se bestie 2022, Vilém Koubek

Smějící se bestie je především chytrou, depresí a alkoholem prodchnutou noirovou detektivkou, ale zároveň je i něčím trochu jiným. Už z těch několik málo úryvků je nad slunce jasné, že Vilém Koubek v románu skládá hold nejen Palahniukovi, ale i dalším spisovatelům. Zároveň se ústy svých hrdinů zamýšlí nad současnou internetovou generací (nejen, ale také) knižních youtuberů a influencerů. A mám-li být upřímný, z těchhle vět mrazí možná víc než z useknutých malíčků a zmasakrovaných důchodců. Audiokniha V kostele vám nic nezjedná pořádek tak dobře jako nasraná basa z pekla. Mae hrábne do strun a z kabinetu se jí vyvalí dunivý zaburácení. Zvukový vlny chytnou pod krkem slečnu akustiku a začnou jí mlátit hlavou do zdi." Koubkův a především Krhavého návrat do Odpočinku je parádní fackou všem mileniálům a influencerům. Jak dobrá tahle kniha je si můžete přečíst třeba tady: https://deti-noci.cz/.../koubkova-smejici-se-bestie.../ Ale teď vyšla v audioknižní podobě a v té je ještě o fous lepší. Stejně jako její starší ségra vyšla v Audioknihy Témbr a načetl ji stejně jako první díl Martin Stránský. Stránský skvěle zvládá jak šílené staré geronty, tak drsného a věčně v lihu naložemého Vincenta. Dokonce i Mae a ostatní ženské postavy zní v jeho podání uvěřitelně. Hudební doprovod v němž se skvěle doplňuje saxofon s beaty k pžíběhu sedne skoro stejně dobře jako Americké psycho za kostelní kazatelnu. Prostě a jasně, Smějící se bestie stojí nejen za přečtení, ale také za poslech. jen vám při něm bude trochu mrazit.... celý text

Italský gambit 2024, Vladimír Šlechta

Šlechta má historické souvislosti i dobové reálie perfektně nastudované a navíc si zvolil téma, kterému se skoro nikdo nevěnuje. Tím samozřejmě myslím Vlachy nebo Italy žijící v období vlády Rudolfa II. v Praze. Díky autorově precizní přípravě se o této stránce naší historie dozvíte opravdu hodně. Občas však při líčení historických souvislostí sklouzne jeho hrdina ke školometskému výkladu, který spád děje dost narušuje a místy až nudí. Když například Jakub spěchá přes Staroměstské náměstí, neopomene čtenáři povědět pár vět o Staroměstském orloji a Mistru Hanušovi. Jindy zase neváhá autor zastavit průběh šermířského souboje, aby rozebral všechny bojové postoje a finty, které oba soupeři použili, načež celý výklad ukončí větou: „Teď se můžete vrátit o pár odstavců zpátky a přehrát si celou situaci.“ (str. 270) Na jednu stranu je fascinující, kolik věcí o šermu a dalších dobových reáliích autor ví, na druhou stranu by jich více než malou část mohl směle přesunout do oddílu vysvětlivek, který stejně najdete v závěru knihy. Pak by detektivní pátrání mělo mnohem větší spád. „Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. Takovým mužem musí být detektiv v tomto druhu příběhu. Je hrdinou, je vším. Musí být celý muž, normální a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat, že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.“ (Raymond Chandler) Jakub Jelínek by mohl být přesně takovým prototypem soukromého detektiva. Válečný veterán, urputný ve svém pátrání, muž, který se nebojí vzít do ruky zbraň, ale zároveň se nestydí dodržovat morální kodex. A vlastně on svým způsobem i takový je, dokonce občas přihodí nějaký ten ironický komentář. Problém ovšem je, že je v něm toho cynismu a ironie méně než školometského poučování. Je to vážně škoda, protože takhle je Šlechtův vlašský salát sice stravitelnější než vývary páně Vondruškovy, ale méně výživný než Steinovský biftek Červenákův. A vážně tu nemluvím o potocích krve v ulicích. Podtitulem Italského gambitu je slogan Nebezpečná Praha Rudolfa II., a pokud autor přidá v chystaném druhém dílu na nebezpečí a tísnivé atmosféře a ubere na zajímavých, ale spád děje zdržujících popisech, nemusí přidávat hektolitry krve a čtenáři tu přesto budou mít hodně kvalitní historickou detektivku, kterých je v našich vodách stále strašně málo.... celý text

Magnólie a démon 2012, Hanina Veselá

Noly je nejen charismatická a drzá, ale především odvážná. Ve svém první dobrodružství se vypraví jako tajný agent na dvůr zlovolné kněžny Oxany, vládkyně Alendoru. Při tom musí používat nejen telepatii, ale naučit se ovládat i umění nekromancie, které je v Plaveně, kde se učí magii, přísně zakázáno, Přesto, že by se mohlo zdát, že jde jen o další z příběhů o tom, jak čarodějnický učeň ke štěstí přišel, nic nemůže být pravdě vzdálenější. Hanina Veselá v Magnolii a démonovi vypráví špionážní příběh, v němž každý bojuje za své zájmy a smrt není hranicí. Noly je svéhlavá a ironická, zároveň však také loajální a statečná. Prostě ženská s fištrónem – a takovou hrdinku potřebuje nejen Plavena. Pokud nemá svět utonout v zástupu zombií a oživlých mrtvol, bude muset zrzečka využít nejen svůj šarm, ale všechny své dovednosti. „Magnolie není jedovatá. Účinkuje jako lék, při častém užívání však může způsobit podivné stavy. Je velice odolná, zejména při svědomité zálivce. Potřebuje ji v jakémkoliv ročním období, jinak ztrácí vlhkost a trpí.“... celý text

Jednooký: Malá knížka o velkém Žižkovi 2024, Klára Smolíková

Jednooký je velké akční dobrodružství, při kterém trojice dětí zjistí, že je potřeba spojit síly, aby dosáhli cíle, a že štěstí přeje odvážným. A zatímco hrdinové poznávají své silné a slabé stránky, příběh se řítí vpřed rychleji než expres Praha–Tábor a čtenář jen obrací stránku za stránkou, aby se konečně dozvěděl, kdo a proč si pro ně Vítkovskou výzvu připravil. Pokud půjde čtenář pouze po příběhu, přečte těch 118 stránek dřív, než skončí kázání v Betlémské kapli, a určitě nebude litovat. Ale tenhle pražský groš má dvě strany, tou první je svižný, moderní příběh, tou druhou jsou informace, které z knihy mladí čtenáři načerpají. Ilustrátor Vojtěch Šeda s Klárou Smolíkovou spolupracoval například na knihách Spolkla mě knihovna nebo Pozor, v knihovně je kocour. Díky jeho komiksovým ilustracím se Jednooký nese v akčně hravém duchu. Ačkoli je kniha s rozměry 128 × 182 mm trpaslíkem, je nabitá informacemi jako husitská houfnice. Z boxíků, které jsou v knize v pravidelných rozestupech rozmístěny, se čtenáři dozvědí spoustu informací o Žižkově životě a době, v níž žil. Fotografie Milana Jarolíma jsou opatřené vtipně ztvárněnými popisky o čtvrti, která je po slavném vojevůdci pojmenovaná. I já rodilý Žižkovák jsem v ní objevil pár faktů, které jsem o své rodné čtvrti nevěděl. Jednooký nese podtitul Malá knížka o velkém Žižkovi, přesto se v ní Kláře Smolíkové podařilo zábavnou a hravou formou přiblížit jeho život mladým čtenářům. A protože se jim knížka pohodlně vejde do kapsy nebo batůžku, může všem, kteří mají dobrodružství v krvi, posloužit také jako průvodce slavnou Žižkovskou republikou. A to je od takhle malé knížky skoro stejně heroický výkon jako porážka křižáckých vojsk husity na Vítkově.... celý text

Kagen Prokletý (barevná obálka) 2024, Jonathan Maberry

I když mě Kagen ze začátku dost štval a mrzelo mě jak furt fňukà a uchlastává se, a navzdory tomu že by kniha snesla zeštíhlení o sto stránek, jsem strašně smutnej že mám dočteno. Proč? Protože Maberry svou poctu Elrikovi a Lovecraftovským božstvům vystavěl tak, že jsem si užil každou stránku a druhou půlku knihy jsem zhltl za tři dny. Pád velké říše, zamyšlení nad historií a propagandou, brutální souboje a prastará božstva. Prostě dark fantasy ze staré školy která nezklame.... celý text

Sudetenland 2023, Leoš Kyša

Vyhýbám se tomu, abych recenzoval knihy kamarádů nebo dobrých známých, takže ani u Sudetenlandu neudělám výjimku. Ale pár slov přeci jen napíšu. Spíš proto, abych si urovnal myšlenky. Když mi Leoš ještě před vydáním knihy psal, že se mi Sudetenlad bude líbit, tak jsem si říkal, že jsem zvědav, jak téma sudetských Němců uchopí. Bez mučení přiznávám, že se mi knížka nejen líbila, ale zhltl jsem jí takřka na jeden zátah a to navzdory tomu, že jsem se ve spletitých vztazích Bittmanova klanu dost ztrácel a že mě v závěru knihy autor donutil zařvat, že ho nenávidím, praštit pěstí do stolu a začít vzteky brečet. Pak jsem se samozřejmě uklidnil a došel k závěru, že tenhle příběh nemohl skončit tak, že hrdina odjíždí s dívkou v sedle do západu slunce. Kdo Leoše znáte, nebo jste o něm alespoň četli, tak víte, že je jednou z jeho profesí žurnalistika, a na knize je to hodně vidět. Byť je příběh zasazen do alternativní minulosti (odsun Němců nebyl tak definitivní, jak ve skutečnosti byl), díky článkům z dobového tisku, a autorově znalosti období po roce 1989 velice věrohodně. Jestli ta alternativa byla nutná, to nevím. Detektivní zápletka tohohle druhu se pravděpodobně mohla udát i v pohraničí které bylo vysídleno úplně, jen by se nejspíš vše odehrálo dříve a asi trochu jinak, jak ukazuje například román Zdivočelá země. Ale to je vlastně fuk. Leoš v knize znovu otevírá (pokud kdy bylo toto téma uzavřené) téma křivd spáchaných při odsunu Němců po Druhé světové válce, nastiňuje jejich osudy v Socialistickém Československu a naznačuje, jak by se s nepokoji v Sudetech pravděpodobně vypořádala tehdejší posametová vláda. Ale to je jen jedna z linek knihy. Tou druhou (alespoň myslím) je zamyšlení nad tím, jak moc nás ovlivňuje historie a jak těžké může být se s ní vyrovnat. Mě osobně kniha oslovila natolik, že jsem si k Benešovým dekretům a celé problematice poválečného odsunu začal dohledávat odborné publikace.... celý text

Osiřelo dítě 2024, Daniela Mičanová

Znáte to, najednou si vzpomínáte na každý patník, a každý patník si zase pamatuje na to, jak jste u něj cestou zvraceli." (Martin Goffa - Jizvy a šrámy) Pro mě letos nejlepší antologie a to byla konkurence fakt silná. Jestli si myslíte že znáte venkov, tak se pletete. Jedenáct povídek, v nichž hrají roli nejen tajemství a strach, ale především život jaký je nám městským lidem vzdálený. Při čtení vás bude příjemně mrazit. Jediná z povídek není slabá, nebo hloupá. Každá pojímá venkov a jeho specifika jinak. Některé povídky se nesou v takřka detektivním duchu a vězte, že nejde jen o ukradené slepice. Jiné balancují na pomezí psychologického thrilleru a další zavání magickým realismem či urban fantasy. Všechny ale dýchají tajemstvím a hutnou atmosférou. Pro mě byl život za hradbami města vždycky tak trochu dirty spanish village, po přečtení antologie Osiřelo dítě se na něj budu koukat jinak, s hrůzou, děsem a strachem....... celý text

Práh: Mezi půlnocí a ďáblem 2024, Petr Urban

Autor vám nedá nic zadarmo. Přepíná mezi několika postavami (zdráhám se říct hrdiny), a některé používá jen jako spouštěč událostí. To je legitimní a vlastně v pořádku. Přesto to trošiku zavání prvoplánovostí. Co se mu povedlo, je noirový feeling který v čtenáři dokáže vzbudit. Stejně dobře se mu povedlo vystihnout depresi a beznaděj života v městě, v němž vládne rasová nesnášenlivost a takřka totalitní režim. Je zajímavé, jak dokáže propojit náboženské a ryze světské v jeden celek. Na prvotinu zatraceně dobré.... celý text

Země zmaru 2024, Daniel Gris

Máme tu tři dějové linie v první čtenář sleduje hlavního hrdinu, jeho snahu zorientovat se a přežít v násilím prodchnutém světě, jímž cela, v níž se z jemu neznámých příčin ocitl, bezesporu je. V druhé se prostřednictvím hrdinových vzpomínek seznamuje s tím, jak nástup pandemie CCR prožíval on a jeho rodina. A ve třetí autor čtenáře postupně seznamuje s tím, co k pandemii vedlo a především jak probíhala její eskalace v globálním měřítku. Tyto tři dějové linie splétá v organický celek, a to nejen pomocí dialogů či hrdinových vzpomínek, ale především jejich pravidelným střídáním. Přičemž každou kapitolu ukončí v tom nejnapínavějším momentu. Tím nutí čtenáře otáčet stránku za stránkou, dokud se slzami z nevyspání dočtenou knihu nezavře. Pět let staré predikční modely založené na zkušenostech s pandemií covid-19 přišly o jakýkoli smysl. Neexistovala vstupní data, nebyl znám průběh nemoci, natož způsob jejího přenosu. (str. 111) Reálie, které všichni znají, zasazení do nebezpečně blízké budoucnosti a ničím nepřikrášlená sonda do naší společnosti, to je to, co ze Země zmaru dělá jeden z nejvíce znepokojujících postapo příběhů od Neffova románu Tma. Fanoušci Larse asi budou překvapeni, do jakých vod jejich oblíbený autor s takovou vervou vplul. Nám nezbývá než doufat, že se Daniel Gris do světa rozvráceného pandemií CRR brzy vrátí, protože spousta otázek zůstala nezodpovězena a závěr románu zůstal otevřený stejně jako rána, která se nedokáže zacelit.... celý text

Poslední tajemství Jana T. 2013, Jaroslav Velinský

Už je to dávno co jsem knihu četl a tehdy jsem z ní byl nadšený. dnes? Inu, lehké rozpaky. Rozhodně oceňuji fan servis, i když těch odkazů na různá dobrodružství R.Š. bylo na mě trochu moc. Zařazení děvčat? Díky bohu za to. Kniha má silné momenty, celá cesta po řece, první a druhé setkání s Netopýry. Naopak celá zápletka s demýtizací Ježka v kleci mi přišla jako hereze, stejně jako to jak beztrestně se Stínadla otvírají Druhé straně. Některé dílčí zápletky vyzněly do ztracena a některé postavy nebyly moc prokleslené. Ano, dívám se na tebe Martino Hamouzová. Najednou ten kult ghetta a nebezpečné čtvrti mizí a to je mi sakra líto. Ale Hanča knihu zhltla a děsně si ji užila. Takže za mě cajk i když je to trochu hořký konec jedné éry mého života. "Žlutá je barva naše!" Poslední tajemství Jana Tleskače podle Hanči. Hanču bavily Amazonky a holky všeobecně. Kvitovala s nadšením odmaskování Široka a otevření se Stínadel světu považuje za fajn věc. Náznaky milostné aférky jí přišly taky fajn. Celá záležitost s titulním tajemstvím ji neoslovila a vyla jí dost ukradená. Inu, jiná doba, jiné děti.... celý text

Cesta pro vraha 2004, Jaroslav Velinský

Bezděčného detektiva Otu Finka u nás začalo znovu vydávat nakladatelství Mystery Press. Obálky si vzal na starost Jaromír 99 a jsou parádní. Ale kdyby vbyla knížka blbá, ani parádní obálka ji nezachrání. Cesta pro vraha (stejně jako všechny detektivky Jaroslava Velinského) rozhodně blbá není. Ota Fink se v ní vydává hledat kolegyni která zmizela cestou na podnikový lyžařský zájezd a bude to pátrání docela divoké. Velinský (stejně jako například v knize Volání odnikud) těží ze své trampské minulosti a tak se dostaneme spolu s Otou mezi ty pravé osadníky. Kromě detektivní zápletky, Velinského knihy zaujmou především jemným humorem a vhledem do období let padesátých a šedesátých. Byť Ota s trampy kamarádí, bere je trochu s rezervou a k osadnímu životu má hodně daleko, takže jeho glosy na tohle téma rozhodně pobaví. Navíc je to trochu střelec a dobrodruh, což je u hrdiny vždycky plus. a protože se v knize dost cestuje vlakem, i ilustrační foto je z kupé vlaku Českých Drah:-) Za mě další skvělá retro detektivka. Kterou můžu jen doporučit.... celý text

V Královských zahradách 2024, * antologie

Je zajímavým a z pohledu českých čtenářů rozhodně příjemným překvapením, že naprostá většina autorů zasadila své povídky do českého či slovenského prostředí. Ať už jde o výtečnou povídku Vlaďky Sacké Poslední kapka, která je vezme se svým hrdinou na humanitární misi na Ukrajinu, či humoristickou povídku Michala Březiny o novináři, který se rozhodl vyzpovídat slavného spisovatele. Naopak do malého slovenského městečka, které se brzy změní v kremační pec, nás ve své černohumorné povídce Krátká letní brigáda zavede Mark E. Pocha. Těmto příběhům však dominuje naprosto famózní hororová a přesto s notnou nadsázkou pojatá povídka Petra Bočka – Archiv, v níž bezezbytku zužitkoval své zkušenosti z práce archiváře. „Z první řady se ke stropu vznesl červený balonek. Sálem se ozvalo jakože vyděšené zaječení. Ten chlápek v kostýmu Pennywise je dobrej, usmála se Sára a nemyslela tím Billa Skarsgårda, třebaže i ten stál za to.“ (str. 293) Jedním ze zadání ze strany editora nebylo pouze nacpat do povídek co nejvíce odkazů na Mistrova díla, ale také v nich nějak zachytit atmosféru, kterou fanoušci na jeho knihách milují. Obojí se povedlo Miroslavu Pechovi, který citlivě a především navýsost civilně vypráví v povídce Klauni příběh dvou životních ztroskotanců, i Madle Pospíšilové Karasové, která pro změnu zavítala do jednoho léčebného zařízení, aby nám povyprávěla s originalitou a vtipem jedno z nejohranějších rodinných dramat. Editor Aleš Richter ve své černohumorné povídce Dívka, která měla ráda Stephena Kinga pro změnu ukazuje, kam až takové fanouškovství může zajít. Pro opravdové fajnšmekry jsou pak v knize zastoupeny dvě perličky z per Karla Doležala – Miss misantropie a Tomáše Martona – Muž, co nikdy nezemřel. Při jejich čtení si fanoušci Kingovy bibliografie přijdou na své. Běžný čtenář však odkazy na Mistrovo dílo v těchto povídkách rozklíčuje jen s nápovědou. Přesto, že se editor a autoři snažili o to, aby si knihu užili nejen fanoušci a znalci Kingových knih, platí zde rovnice – čím víc máš načteno, tím víc tě povídky budou bavit. Přesto je antologie V královských zahradách krásnou poctou příběhům Stephena Kinga a ukázkou toho, že se mu čeští a slovenští autoři vyrovnají, protože dobrou povídku nedělá slavné jméno, ale dobře odvedené spisovatelské řemeslo.... celý text

Steny záhrobí 2024, Veronika Fiedlerová

Více než důstojmé završení trilogie. Fiedlerová s přehledem završila všechny dějové linky a střídání té Zuzaniny s Benediktovou tempu vyprávění vyloženě prospělo. Zároveň si i tento díl udržel mírně melancholickou atmosféru.... celý text