jan8470
přečtené 1155
Země v troskách
2021,
Kristýna Sněgoňová
Jestliže Město v oblacích působilo jako byste se vzbudili v divadelním hledišti a nevěděli o světě nic jiného než to, co se odehrává na jevišti, tak v jeho pokračování autorka prostě zapálila divadlo, a vy jste zděšeně vyběhli ven, abyste zjistili, že pravý svět je tam venku. A stejně jako čtenář jsou na tom Kristýnini hrdinové. I oni poznávají, že svět tam dole je zabydlený mnohem více než by se mohlo zdát. Města, osady a samozřejmě zrůdy. Ty na rozdíl od předchozí knihy přestávají být tím tajemným nebezpečným stínem, ale získávají pevný tvar a strukturu. Ovšem neztrácejí nic na své děsivosti a vražednosti. Tomu také odpovídá mnohem větší počet akčních scén a hlavně intenzita a brutálnost střetnutí s Cizinnci. Právě díky tomu je druhá část knihy mnohem akčnější než první, která se převážně odehrává ve městě. Zároveň však ani tady autorka nezapomíná na to, že její hrdinové jsou jen chybující lidé, nikoli Terminátoři. Nevěřil jsem tomu, že bude Země v troskách lepší než většina druhých dílů, ale rád přiznávám, že je. Nejen že tu autorka rozšiřuje svět, který vytvořila a přivádí na scénu nové silné charaktery, se kterými se můžete ztotožnit, ale nezapomíná ani na propojení obou knih. Jedinou vadou na kráse je lehce nevyvážené tempo, kdy střední část věnovaná sestavení týmu nepřináší ani moc zvratů, ani napětí. Přes tuto drobnou chybičku si myslím, že se dokázala vrátit do světa Města v oblacích se vší parádou, a potvrdila, že si své místo v srdcích čtenářů opravdu zaslouží.... celý text
Svět v bouři
2022,
Kristýna Sněgoňová
Tohle není recenze, ale v podstatě vyznání lásky autorce a jejím knihám. „Když jsem se vzbudila, bylo to s pocitem, že si lidstvo zaslouží druhou šanci. Že mu ji musíme dát.“ Svého času bylo pro mě Město v oblacích totálním zjevením. V recenzi jsem o něm tehdy napsal : Sněgoňová si pohrává s dystopií, hororem i žánrem postapo a to v originálním světě, který je nejen funkční, ale také velice přitažlivý a originální. Zároveň v něm však nechává žít, trpět a bojovat hrdinu, který je čtenáři až děsivě blízký. A ačkoli je Město v oblacích v mnoha směrech velice temnou knihou, všechny zmíněné ingredience okořeněné navíc velkou porcí perfektně vygradované akce z něj dělají velký čtenářský zážitek. A to jsem nezmínil opravdu krásnou obálku Žanety Kortusové. Jeden z nejlepších postapo románů za poslední dekádu. A sním svůj Pip – Boy pokud to není pravda. O Zemi v troskách jsem napsal jen pár vět, ale stojím si za nimi i teď. Je to jakoby Město v oblacích bylo divadlo, ve kterém se probudíš a myslíš si, že je to celý svět a pak někdo způsobí požár a ty vyběhneš ven a zjistíš, že venku je celý širý svět. Dlužno dodat, že komplexní a perfektně fungující svět. Stojí za to se tam vrátit a zažít ho s jinými hrdiny a jinak. Teď jsem dočetl Svět v bouři. Tak především jde o více než důstojné završení celé trilogie. Představoval jsem si, že nějak pojede v té linii, kterou načala v závěru předchozí knihy a z počátku to tak i vypadalo. Bylo by to logické a nejspíš by to byl dobrý příběh. Ale (stejně jako v předchozí knize) nás po pár stránkách vzala úplně někam jinam (ano, zdravíme Island), aby nám představila další část svého světa. Že vše ve finále dokázala propojit, tak, že do sebe děje všech tří knih dokonale zapadly, je velké vypravěčské mistrovství. Nevím, co mě na téhle knize nadchlo víc, perfektně propracovaný svět, akční scény, mistrovský jazyk, práce s emocemi hrdinů? (Protože to nejsou jen papírové postavy sloužící autorčině hře se čtenářem.) Asi všechno dohromady. A navíc Čapkovský humanismus, který je Kristýně Sněgoňové vlastní a který dokázala vtisknout i do příběhů ze série Legie. Přitom autorka sama ví, že si svůj svět musíme zasloužit a nedává svým hrdinům nic zadarmo. Město v oblacích pro mě bylo svého času na poli postapo v podstatě zjevením. Dnes můžu říct že trilogie Města je nejlepší postapo které kdo z českých autorů doposud napsal. Já jen tiše doufám a modlím se ke všem literárním božstvům za to, aby pro Kristýnu Sněgoňovou bylo psaní vždycky především radost z vyprávění příběhů a nikdy se nestalo pouhou povinností. S úctou a pokorou. Věrný a nadšený čtenář.... celý text
Prázdnota
2023,
Michaela Merglová
Příběh se dotýká takových témat, jako je obchod s lidmi, přistěhovalectví, korupce státních úředníků a policie. Hodně připomíná filmy, jako jsou Špína Londýna nebo Východní přísliby. Není to veselé čtení a fantastické prvky zde zastupuje pouze schopnost hlavní hrdinky. Pokud tedy někdo čeká další Prokletou věž, jen v jiných kulisách, bude asi trošku překvapený. Tady jde o komplikovanou vztahovku říznutou silnou dávkou deprese a kapkou detektivního pátrání. Zároveň je to příběh o tom, že cesta do pekla bývá často dlážděna dobrými úmysly. Poměrně dost dlouho trvá, než se čtenář dostane do děje. Popis neutěšeného města plného špíny a ilegálních přistěhovalců z celého světa protkaný výčtem Rebečiných zmatených vzpomínek na její začátky v Metropoli zabral autorce prvních zhruba šedesát stran, ale do děje zrovna nevtáhne. Ovšem ve chvíli, kdy vstoupí do hrdinčina života výše zmíněná záhada, příběh začne nabírat na obrátkách a ve svých nejsilnějších okamžicích připomíná ty nejdrsnější kriminálky. Prázdnota možná neoplývá originálně pojatým světem či inovativní zápletkou, ale Michaela Merglová zajímavě zpracovala bolestivá témata dnešní doby a vytvořila postavy, které nešustí papírem. Jestli je to hodně, nebo málo, to už se musí každý čtenář rozhodnout sám.... celý text
Krev, monstra a cukroví
2023,
* antologie
Každý zkušený editor moc dobře ví, že vánoční sborník má být pestřejší než štědrovečerní tabule a že musí obsahovat více povídek než babiččina spíž druhů vánočního cukroví. Proto se ve více než šestisetstránkové knize sešlo hned devatenáct povídek, jejichž autory spojuje láska k fantastice pevněji než papírový řetěz na vánočním stromku. Jejich povídky září všemi odstíny fantastiky, takže tabule je to více než bohatá. Editoři si se sborníkem opravdu vyhráli, proto v něm nechybí medailonky autorů, z nichž se čtenáři dozvědí nejen to, které z jejich dosud vydaných knih by si mohli nechat nadělit pod stromeček, ale také to, jaký mají autoři vztah k svátkům míru a pokoje. Případně jakým způsobem tráví vánoční čas. Každý medailonek je navíc okořeněn úryvkem z některé známé vánoční koledy. Ty však doznaly značných změn. Zkrátka a dobře, i díky takové drobnosti je radost tuto jinak hojně opomíjenou část sborníků a antologií číst. Hezká je také trojice receptů z Kuchařky pro monstra a příšery. Pomyslnou poslední sladkou tečkou této opulentní hostiny je však procítěná předmluva šéfredaktora časopisu Pevnost Martina Fajkuse. Vánoční sborník Krev, monstra a cukroví strčí hravě všechny jiné antologie do chlívku s oslíkem a kravičkou.... celý text
Píseň severu
2021,
Michaela Merglová
Minangar i Cuchenan dospěli a možná proto je příběh druhé knihy sevřenější. Byť se na první pohled tváří zase jako povídkový román, opak je pravdou. Tentokrát bude mladý válečník bojovat s obrem a zlou čarodějnicí, řešit detektivní záhadu a především čelit tajemnému princi, který zosnoval plán na ovládnutí Dussu. Píseň severu je mimo jiné příběhem o tom, jak si udržet své místo na slunci, a také o lásce a zodpovědnosti. Možná proto je tak dobrý.... celý text
Láska, smrt a všechno zlý
2024,
Martin Paytok
Když píšu, že je Paytokova kniha plná suchého a černého humoru, musím upřesnit, že ten pramení především z výborně napsaných dialogů a vnitřních monologů jednotlivých aktérů. Každý z nich má totiž trochu toho máslíčka na hlavě a sourozenecká láska mezi nimi rozhodně nepanuje, ba i nějaká ta křivdička z minulosti by se našla. Zámek je od okolního světa oddělen stoletou sněhovou bouří a za jeho starobylými zdmi také začíná přituhovat. O fantastické lince se nebudu vůbec rozepisovat, ta je skvělá a pasuje do na první pohled detektivního příběhu jako bytelný kříž do ruky exorcisty. Autor ovšem informace vedoucí k rozuzlení „případu“ dávkuje opatrně. A i když spolu s dívkou Agátou, která se na rozdíl od svých dospělých příbuzných nesnaží jen přežít, ale také zjistit jaká tajemství Rabenštejn skrývá, získá čtenář všechny odpovědi, má Paytok v rukávu vskutku výživný survival horor okořeněný několika překvapivými zvraty. Na knize je vidět, že autor nejen miluje detektivky a má načteno, ale především že autorsky vyzrál a vypravěčské řemeslo zvládá nejen s přehledem, ale i s grácií. „Tohle nuda není. Tohle je přesně jako v knihách: zámek, rozvětvená rodina, zasněžená noc – a vražda. Dokonalý scénář pro detektivku.“ Já jen dodám, že je kniha opatřena nejen mapkami z pera Jany Maffet Šouflové, ale především parádními ilustracemi Lubomíra Kupčíka. I díky nim je na knize vidět, že nakladatelství Mystery Press o své tituly opravdu dbá. Nám nezbývá než doufat, že Martin Paytok napíše další knihu dřív než za tři roky, protože touhle hororovou detektivkou jasně ukázal, že má čím zaujmout.... celý text