jana2144
přečtené 302
Úsměvy smutných mužů
2014,
Josef Formánek
Mně se to líbilo hodně. Bylo to syrové, drsné, upřímne, vtipné. Pokud máte v okolí človeka, co s něčím podobným bojoval, pochopíte to. Ono vlastně každý v sobě bojuje s nějakou závislostí, se svým černým drakem.... celý text
Trhlina
2016,
Jozef Karika
Na tohle můžu říct jediné - doufám, že mi nikdy taky tak nerupne v bedně...!!! Přečetla jsem to ani ne za 24 h, jelikož jsem akorát cestovala a měla spousty volného času. Nedokázala jsem přestat číst, hrozně mě zajímalo, jak to celé dopadne. Tizivost a hrůza příběhu byla ještě umocněna tím, kde jsem četla - na opuštěném místě někde v horách Rakouska. Nikde ani živáčka, sama na pokoji, do toho příšerné kvílení větru, v největší hrůze mi na okno začal tukat lehce přiopilý přítel, který se vracel z ochutnávky rakouského pivka :D Měl dovádivou, takze mě pak při čtení různé lekal, protože věděl, co čtu a v jakém tranzu se nacházím. Takže pokud si chcete knihu umocnit ještě silnějšími dojmy, napište, přítele Vám půjčím! :D... celý text
Cela číslo 17
2007,
Dominik Dán
Naprosto geniální! Právě jsem dočetla a napadá mě spousta přídavných jmen, tohle ale asi nejvíc. Zpočátku mi vadily opakující se konce vět, kterými se začínala nová kapitola, než mi došlo, že v příběhu probíhá vice dějových linii, tím pádem se člověk mohl lépe zorientovat, na kterou část příběhu se navazuje. Knihou jsem žila jen chvíli (nešlo se totiž odtrhnout) a hodně intenzivně. Vlastně tak u sebe poznám dobrou knihu, pokud při jejím čtení v mé hlavě probíhá příběh a tady se to dělo teda absolutně! Do poslední chvíle jsem čekala, jak se příběh rozuzlí, pořád jsem tak nějak odhadovala, ale ten konec...doufala jsem, že dobro nakonec zvítězí nad zlem a zavládne zadostiučinění a nebudu říkat, jestli se tak stalo nebo ne, ať vás neokradu o závěrečnou tecku:) Každopádně hrozně se mi to líbilo, fakt hrozně moc, ani nevím čím presne, ale autorovi velký klobouček!Smekam a tleskam!... celý text
Okamžiky štěstí
2016,
Patrik Hartl
Pár dní jsem nežila život svůj, ale Veroniky a Jáchyma. Ta kniha mě doslova pohltila, četla jsem dlouho do noci a o různých situacích, které se obema hrdinům děly, přemýšlela. A mám pocit, že tohle je prostě život, se všemi radostmi i pády, které jsou ale doprovazeny právě okamžiky štěstí:)... celý text
