jaroiva
přečtené 2376
Chovejte se jako kočka
2018,
Stéphane Garnier
Neurazí, nenadchne, většinu citátů o kočkách už znám, stejně tak jako další věci. Pro milovníka koček asi zbytečné opakování, pro nemilovníky koček je to asi zbytečné tak jako tak.... celý text
Flaubertův papoušek
2016,
Julian Barnes
Odkaz na tuto knihu jsem našla v knize I. D. Yaloma Láska a její kat. Nalákal mě spoiler z této knihy. Bohužel to bylo jediné, co mě nějak výrazněji zaujalo na celé knize - historie s papoušky. Zbytek mi už tak skvělý nepřišel. Beru si z toho ponaučení - nenechat si doporučovat knihy spisovatelem :D. Když se mi líbí Yalomova kniha, nebudu hledat něco, o čem se on zmiňuje, ale přečtu si raději dalšího Yaloma. Parafrázuji-li jeden názor z této Barnesovy knihy: Když chcete po spisovateli, aby byl víc jako čtenář, nebude spisovatelem, ale čtenářem.... celý text
Láska a její kat
2010,
Irvin D. Yalom
Kniha, která sice vypráví o jednotlivých případech z praxe I.D.Yaloma, ale vlastně se týká postoje terapeuta. Ukazuje, že je to taky jen člověk a jeho pacienti mu mohou, ale nemusí být sympatičtí. Stejně tak je kniha o čtenáři samotném, vlastně je to taková psychoterapie na druhou. Hodně na mě zapůsobily tři povídky, ale jsem přesvědčená o tom, že kdybych knihu četla za rok, za pět let, zaujaly by mě úplně jiné příběhy. A ještě víc než jednotlivé osudy pacientů mě dokázaly rozložit jen tak mimochodem sdělované poznámky mezi řečí. I když se mi nelíbily všechny povídky stoprocentně, jako celek musím hodnotit plným počtem bodů. Jde o druhou knihu autora, kterou jsem četla, ale zcela jistě ne poslední. Doporučuji.... celý text
Zhroucený čas
2020,
Blake Crouch
Moje nejoblíbenější sci-fi téma - cestování časem - tady dostalo pěkně na p*del. Temná hmota se mi moc líbila, takže jsem přečetla i Městečko Pines, i jeho díly 2 a 3, sice sestupná tendence, ale i ten třetí díl ještě pořád dobrý. Ale Zhroucený čas se mi nelíbí. Ztrácela jsem se ve skocích, těžko jsem se chytala nějaké linky, která by mě zaujala. Zpočátku se mi zdálo, že jsem ji našla, ale pak už to šlo nějak kolem mě a nijak zvlášť se mě nedotklo. Opět mě Edice Světový bestseller zklamala, nespustilo mi to žádné vlastní úvahy, které mám na tomto žánru nejraději. Cítím se jako nezúčastněný divák jakéhosi filmu a říkám si: "hmmm".... celý text
Až do konce času
2021,
Brian Greene
Fascinující jízda na vlně snižování a zvyšování entropie ve vesmíru, vysvětlené na příkladech z vaší vlastní koupelny, vysvětlení důležitosti umění pro lidský druh, evoluce, částice, Bolzanovy mozky... Moc pěkně vysvětlené mechanismy statisticky nepravděpodobných jevů, které ale zcela jistě nastanou, když dáme vesmíru dostatek času. My se toho asi nedočkáme, ale co je čas existence lidského druhu proti časovým možnostem, které má celý vesmír... Někde jsem se zase přestávala chytat, s tou kvantovou fyzikou si moc netykáme. Ale přesto se mi zdálo, že relativně rozumím. Doporučuji.... celý text
Rouhání
2009,
Douglas Preston
Zajímavé téma, ale nějak zdlouhavě zpracované. Údolí tyrannosaura mě bavilo víc.
Píseň pro Lyu
2008,
George R. R. Martin
Jako celek mě to nějak nebavilo, těžko jsem se soustředila a hledala to důležité, o co v povídce jde. Na to, jak jsou krátké, jsou povídky nějak vykecávací, nebo nevím, prostě pro mě těžké na čtení, bez nějakého bodu, který by mě chytil. Líbily se mi asi tak dvě, které mě něčím zaujaly. Asi nejvíc mě zaujal Blokátor. Ale je to spíš jednooký mezi slepými.... celý text
Dcery dvouhlavého draka: Příběh „ženy pro útěchu“
2021,
William Andrews
Trochu mi, hlavně ke konci, vadil ten typicky americký styl, ale jinak jsem si příběh vychutnala až do dna. Bude mě zajímat i druhý díl. Moc se mi líbila linie s hřebenem, která tvoří rámec celé knihy. A možná i proto, že jsem taky narozená v draku, byly mi obě hlavní postavy blízké.... celý text
Vdáváme matku a jiné povídky
1994,
Gerald Durrell
Vdáváme matku se mi líbila nejvíc, pak asi Papoušek pro pastora. Oddechová četba. Taková pohodovka.
Hordubal / Povětroň / Obyčejný život
1998,
Karel Čapek
Obyčejný život se mi nelíbil, možná proto, že jsem v myšlenkách ještě zůstávala u Hordubala a začátku Povětroně. Hordubal je z celé trilogie pro mě top. Pro mě dost neřešitelná životní situace, která může skončit vždycky jen špatně. Nakonec špatně pro všechny, a přitom s tím jen málo mohl kdokoli ze zúčastněných opravdu udělat. Povětroň mě zaujal jen do poloviny, to se mi líbil, jasnovidcova část mě opravdu chytla. Básník pro mě zkazil tu druhou půlku knihy. S Obyčejným životem jsem si nějak neuměla poradit. Nedostal se mi hlouběji pod kůži. Vlastně mě příběh železničáře nezajímal.... celý text
Povětroň
1941,
Karel Čapek
„Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.“ Celkový příběh mě přiměl k zamyšlení, první dva pohledy - jeptišky i jasnovidce mě bavily. Jasnovidec nejvíc. Ale pak přišel básník, strašně dlouhý a nezáživný a úplně odtržený od "reality" zbytku. Kdybych odstřihla básníka, dala bych plný počet hvězd, ale básník to zkazil. To ovšem nic nemění na tom, že Čapek je asi mým nejoblíbenějším českým spisovatelem, takže že se mi nelíbil jen kousek jedné knihy, to je jen výjimka, potvrzující pravidlo.... celý text