Jass přečtené 1192

Magie mrtvých 2011, Ilona Andrews

Dostala jsem hroznou chuť vrátit se tam, kde to začalo a musím říct, že číst první díl zpětně je neskutečná sranda, protože je tu vidět, jak autoři ještě neměli všechno promyšlené. Jsou tu zvýrazňované aspekty světa, které v dalších dílech zapadly tak trochu do pozadí a jako důležité se ukázalo něco jiného. Taky jsou tu z hlediska pozdějších dílů trochu chyby, například je tu napsáno, že s nimi někam (říkat kam by byl spoiler) šel nejstarší syn tety Bé, no ale touhle dobou už by podle všeho měl ze synů Bé být naživu jen Rafael, který je tuším nejmladší, ale na druhou stranu ani není děcko jako jaké je tu popisován a brokovnice? Rafael a brokovnice? (Edit: Ve třetím díle je potvrzeno, že šlo o Rafaela...) Takových věcí je tu víc, Daniel by například neměl ještě mít děti... ale ... tohle všechno je pro mě spíš taková sentimentální roztomilost. Je hezké vidět, jak to všechno postupně rostlo. Taky zpětně musím říct, že oproti dalším dílům je v tomhle dílu hodně v popředí sexuální násilí, což mě hodně překvapilo. Další díly jsou v tomto ohledu o dost jemnější. Celkově je hezké potkat původní Kate, která prošla dlouhým vývojem, a přesto je to pořád ta stejná osoba... Sledovat první interakce Kate s Curranem, znovu poprvé potkat Dereka (který je pravděpodobně stále mojí nejoblíbenější postavou). Jsem naprosto sentimentální...... celý text

Magie zabíjí 2013, Ilona Andrews

Samozřejmě jsem hned skočila na další, ani tenhle díl jsem myslím nečetla podruhé celý, takže to bylo moc příjemné osvěžení - taky máte ten pocit, když se vrátíte ke oblíbené knize? Jako byste po dlouhé době potkali starého přítele? Tenhle díl nastavuje neskutečně vysoké sázky, asi na dvou místech jsem zaslzela, protože skutečně... když některé scény domyslíte... hrůza... u tohle dílu si vždycky uvědomím, že kdybych žila v tomhle světě velmi rychle bych se stala jednou z mrtvol... Na druhou stranu se tu poprvé objevují některé postavy, které se později zařadí mezi mé oblíbené - Ascanio a Roman... Navíc se znovu víc do středu dostává Derek a i Julie tu dostává víc prostoru. Moje asi úplně nejoblíbenější scéna je také v tomhle dílu. Je to spoiler? Asi ne, zkrátka první setkání Julie s Ascaniem je k popukání o Derekově reakci ani nemluvě. A rodina volhů... "Neříkej mi Choti. Jmenuju se Kate." (...) Shrábla jsem složky a rychlovazač. "Jdu nahoru. Nezáleží mi na tom, kdo přijde ke dveřím. Pokud nepůjde o nějakou vyloženou katastrofu, krev nebo požár, nechci, aby mě kdokoliv vyrušoval." Ascanio secvakl paty k sobě a pak mi řízně zasalutoval. "Jistě, Choti!" Občas jsem chápala, proč Curran někdy tak řve. Objektivně, detektivní zápletka tohohle dílu asi není tak dobrá, ale... to stejnak není důvod, proč tuhle sérii tak žeru... Editura by opět mohla být lepší... není to katastrofa, ale nic extra to taky není...... celý text

Magie krve 2012, Ilona Andrews

Pro jistotu označuju jako obsahující spoilery, ale žádné velké tu nejsou... Začíná nový semestr, takže samozřejmě, že právě teď je ten pravý čas propadnout nové vlně obsese s jednou z mých nejmilejších sérií. Začít od čtvrtého dílu je jen logické, protože ho mám doma... Ač se k němu pravidelně vracím, tak myslím, že od toho prvního čtení jsem ho už nikdy znovu nepřečetla od začátku do konce a bylo fajn se k němu vrátit ač celkově si myslím, že tenhle díl je spíš trochu slabší (v rámci Kate, jinak je samozřejmě skvělý). Na druhou stranu má ale taky některé nejlepší momenty, na scéně se poprvé objevuje Grendel. Bojový pudl mě počastoval zmateným pohledem. "Jsem zamilovaná do idiota." Pes naklonil hlavu na stranu. "Jen počkej, až zjistí, že jsem ho vyšachovala z jeho muchlovacího pokoje." Pudl tiše zakňučel. "Nepotřebuju, abys mě kritizoval. Jestli jednou dokážeš přežít den, aniž by ses pozvracel nebo mi zničil nějakou věc v domě, pak bych ti možná mohla naslouchat, ale do té doby si nech vlastní názory pro sebe." Padla jsem zpátky do postele a přetáhla si polštář přes hlavu. Zrovna jsem měla rozmluvu se psem a nařkla ho, že mě kritizuje. Curranovi se to konečně povedlo. Zbláznila jsem se. A to ani nemluvím o "stále k mání, pořád ve hře, vysílá signály?", což je jeden z mých nejoblíbenějších momentů (asi proto, že mám vážně slabost pro Jima s Dali...) Na druhou stranu některé části tohohle dílu jsou vážně drsné, to už by ale byl velký spoiler, takže raději pomlčím (jedno slovo: Jed). Jen bych ráda dodala, že editura by tedy mohla být lepší, občas jsem si nebyla jistá jestli já jsem tak blbá, nebo jestli ta věta vážně tak úplně nedává smysl - jsou to ale spíš drobnosti, v dnešní době spíš lehký nadprůměr.... celý text

Jak se vám líbí 1999, William Shakespeare

Tak dlouho jsem měla chuť na nějakou další Shakespearovu hru, ale než jsem se k nějaké dostala, už mě to tak trochu přešlo a celkově jsem její četbu trochu příliš protáhla než abych si ji mohla řádně a naplno užít. Rosalinda je bezpochyby jedna z Shakespearových nejúžasnějších hrdinek, její přátelství s Célií (nebo Cecílií? Zkrátka Alienou...) je jedno z nejkrásnějších v Shakespearovi, její statečnost a prostořekost si mě neuvěřitelně získaly. Práce s řečí a jejím ztrácením je v téhle hře geniální. Taky proto mě trochu mrzelo, že Rosalindina linka nebyla trochu prominentnější, protože jak je u Shakespeara typické, hojně se odbočovalo k vedlejším postavám a ač mi byly sympatičtější než obvykle, ocenila bych větší bohatost Rosalindiny interakce s Orlandem, protože v téhle podobě jsou některá místa trochu nelogická. Něco za něco (u mě) tato komedie nepředčí, přesto se mi moc líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla.... celý text

Poslední růže 1964, Rudolf Mertlík

Jak se Mertlíkovi překlad Íliady povedl, tak tady zkrátka nejsem úplně spokojená. Básně jsou na stránce nahňácány, že skoro nemůžou dýchat a celé je to seřazeno abecedně (not a fan...). Méně je někdy více... S řeckou poesií samozřejmě nastává ten problém, že funguje jinak, než poesie současná a tudíž na nás nepůsobí libozvučně, osobně si myslím, že dodání současného rytmu by sbírku vylepšilo (protože akademické ambice zdá se nemá...). Pár básní se mi líbilo, celkově ale žádné překvapení - kromě toho, že je tam Platónova milostná báseň adresovaná ženě? To mě u Platóna zarytého homosexuála dost překvapuje... Poseidippos DVA NÁZORY I Jakou cestou se máme brát životem? Veřejná činnost sváry a nesnáze jsou, doma pak svízel strast, nesmírná lopota v polích a na moři obavy stálé, v cizině musíš se bát, jestliže majetek máš, nemáš-li, těžké je žít. Máš manželku? V úzkostech budeš! Nejsi-li ženat, pak žiješ stále víc opouštěn, sám. S dětmi starosti jsou, však bez dětí život je bídný; mládí nemívá rozum, stáří zas postrádá sil. Zbývá jediná volba z těch krajností dvou: buďto nikdy nepřijít na svět neb hned zemřít, jak zrodí se kdo. II /MÉTRODÓROS/ Životem všelikou cestou se ubírej. Veřejná činnost slávu dá, věhlasné činy, doma pak oddech a klid, v polích je přírody vděčnost a na moři dosáhneš zisku, v cizině roste ti sláva, jestliže majetek máš, nemáš-li, víš to jen sám. Máš manželku? Domácnost šťastná. Nejsi-li ženat, pak žiješ lehce a volně jako pták. S dětmi je radostný život, kdo nemá je, nepozná starost; mládí má nadbytek sil, stáří je moudré a ctné. Z oněch krajností dvou , "Buď nepřijít na svět, neb ihned zemřít", si jedinou nezvol. V životě dobré je vše.... celý text

Řeka 2015, Alessandro Sanna

Můj problém s artovými knihami je, že je zkrátka nedokážu "číst" pomalu. Obrazy zkrátka nedokážu stoprocentně docenit... Nicméně tohle bylo krásné. Esteticky a observačně (?je to vůbec slovo?) je to skvost. Řada scén si mě získala, i když k stoprocentnímu propojení nedošlo. Rozhodně stojí za pozornost. Srovnání s Červenou želvou je zajímavé... za mě je Červená želva o něco lepší, ale to je věc preference...... celý text

Mé nepálské lásky 2018, Michaela Gautam

Není to žádné literární veledílo. Ovšemže ne, ale ani se o to nesnaží a navíc to o sobě ani netvrdí. Ale je to příběh, příběh který by snad někomu mohl připadat místy jako klišé a propagace vlastní neziskové organizace a... asi i tyhle věci je, ale na tom nutně není něco špatného. Je to příběh, který je inspirující, upřímný, čtivý a zdaleka ne tak přímočarý jak se může z ukázek zdát. Je to příběh, který mě nejednou rozplakal. Je to příběh díky kterému jsem měla problém sníst oběd, protože tolik masa přece vážně nepotřebuju, ne? Je to příběh, který ve mně vyvolal celou řadu emocí, aniž by mě vydíral a to je pro mě znak dobré knihy. Je naprosto mimo můj obvyklý literární kruh, ale jsem moc ráda, že jsem si ji koupila a přečetla. Dobře strávený čas.... celý text

Jonathan Strange & pan Norrell 2007, Susanna Clarke

Takhle vypadá dobře napsaná kniha... realita a fikce se mísí tak dokonale, že netuším kde končí jedna a začíná druhá. Autorka má svá témata dokonale prostudovaná a její svět působí naprosto skutečně (Jediné místo, které mě vytrhlo bylo když si John Childermass sbalil zubní kartáček, měli v době regentství kartáčky na zuby? Proč mi zrovna tohle stále vrtá hlavou netuším...). Svět a atmosféra jsou rozhodně největšími přednostmi této knihy. Autor Nikdynoci by se tu měl poučit, jak vypadají dobře napsané poznámky pod čarou. Jen málokdy mi připadaly zbytečné, naopak, většinou obsahovaly klíčové informace, které se později ukázaly jako důležité. (Pro naprostou jistotu připíšu, že některé následující informace by mohly být považovány za lehké spoilery... ale osobně si myslím, že nic vážného) Nicméně jak jsem celou dobu byla nadšená, konec mě poněkud zklamal... Nikdy se nedozvíme, jak to dopadne s paní Brandyovou (asi mi to mělo dojít dřív, ale tak nějak jsem se na ni upla, protože to byla jedna z mála ženských hrdinek a upřímně, ta nejsympatičtější) a... snažím se bez spoilerů, takže jen velmi vágně... celkový tón závěru se mi líbil, nicméně úplný konec byl podivný a celkově by se mi líbilo, kdyby bylo ještě pár stánek věnováno na dotažení dalších linií, upřímně jsem se dost možná nejvíc zajímala o Stephena a jeho linka je jednoduše neuspokojivá a... no, z celkové propracovanosti knihy jsem čekala trochu víc. Segundův příběh (vypravovaný z velké části poznámkami pod čarou) se mi líbil. Trochu mě mrzelo omezené množství ženských postav a jejich celková... asi nemůžu říct úplně nevýraznost, Arabelu jsem si oblíbila, ale je v nich určitá stereotypnost... no, nic zkrátka nadšení smíšené se zklamáním... rozhodně to ale stojí za přečtení. EDIT: Co se zubních kartáčků týče, i to je reálie, po zběžném prostudování tématu mě až mrzí, že autorka zubním kartáčkům nevěnovala víc zmínek - https://en.wikipedia.org/wiki/Toothbrush, doporučuji k prohlédnutí, i kdyby jen kvůli Napoleonovu kartáčku, který mě nadchnul víc, než by pravděpodobně měl. (Veškeré zásluhy za tento objev nese uživatel DennisMoore.)... celý text

Čas čarodějnic 2011, Deborah Harkness

Moc nevím, co k téhle knize napsat... Vážně mě bavilo ji číst, plusové body za vědecké prostředí, pro které mám slabost. Nicméně... mi přišlo, že kniha tak úplně nevyužila svůj plný potenciál. Přišlo mi, že autorka si v některých oblastech měla udělat obsáhlejší výzkum, Diana sice je blázen do historie a autorka se snaží o různé historické narážky, humor a tak, nicméně... myslím si, že na odbornici Dianina kalibru je to pořád docela slabota... (to neznamená, že jsem neocenila to, co jsem dostala) Stejný problém mám s Mathewovou údajnou obsesí vínem, autorka sice hází nějaká jména, ale nemám pocit, že by vážně rozuměla tomu, o čem mluví... Sama nejsem expert, ale něco málo vím, Matthew neustále komentuje po jakém ovoci atd. víno chutná, ale důležitý je také typ půdy na kterém víno vyrůstá, obsah kyselinky, způsob zpracování, kupříkladu by mohl cítit typ dřeva sudu, ve kterém bylo víno nějakou dobu, ale místo toho si vybaví přesné místo, kde rostly ostružiny, po kterých víno chutná, ale které v něm nejsou? (Omlouvám, pokud se pletu... poučte mě...) Zkrátka a dobře, pokud chcete někoho prodat jako odborníka, nestačí vám znalosti hrubých základů, případně se dá taky s nějakým odborníkem konzultovat, že ano... Možná se v tom zbytečně rýpu, ale pokud strávíte takových stránek popisem vína a historickými diskusemi, měli byste to udělat pořádně... Jinak... skutečně je to taková promyšlenější verze Stmívání, což se mi líbilo... odstranilo to některé nesmyslnosti a problematičnost. Matthew není stoprocentně pozitivní postava a to se mi líbilo, nicméně... musím říct, že "alfa chování" už začínám být v knihách docela háklivá. Proč? Proč to tak zbytečně hrotit... No nic, zmíněná scéna s antikoncepcí... No, hormonální antikoncepce je svinstvo, takže jsem předem zaujatá, ale... nepřijde mi to úplně v pohodě. Rodinné vztahy a humor si mě nicméně získaly - milovala jsem Marcuse v seriálu (abych byla naprosto fér, za to pravděpodobně všechny zásluhy zasluhuje seriál Halcyon, kde hraje tento herec naprosto perfektní roli, i když byl po první řadě zrušen, stejně moc doporučuju, děj je v podstatě uzavřený) a miluju ho i teď (i když pravděpodobnost, že si ho někdy budu představovat jako blonďáka je nulová...). Jinak seriál a kniha jsou podle mě na dost srovnatelné úrovni, seriál zvládnul některé věci trochu uhladit, seriálový Matthew je o něco sympatičtější, nicméně místy zase přidal zbytečné drama a závěr první série byl zbytečně... no, jestli jste to viděli, tak víte a jestli ne, tak asi vědět nechcete.... Celkově mi kniha dala to, co jsem chtěla, trochu mě mrzí promrhaný potenciál, ale co už... celkově dobrá oddechovka.... celý text

Náboženství a společnost v Evropě 2003, René Rémond

Tak tohle bylo o dost lepší než jsem čekala, nesetkala jsem se s autorem poprvé, ale v podobě výňatků bylo jeho dílo daleko méně srozumitelné. Řada informací se mi díky této knize propojila a její informační hodnota byla skutečně vysoká. Místy mě iritovalo opakování stejných informací, ale hádám, že opakování je matka moudrosti a pokud budete knihu číst delší dobu (jako každý normální člověk), pak vás to pravděpodobně obtěžovat nebude... Místy se zdá, že by se kniha mohla jmenovat Náboženství a společnost ve Francii, protože zbytek Evropy tak nějak tvoří poznámky pod čarou, ale co už alespoň se k tomu autor sám doznává. Zkrátka celkově velmi zajímavá kniha, u které jsem neočekávala, že mě tak zaujme (moderní dějiny nejsou zrovna můj šálek čaje). Celkově skvělé, jen editura mohla být provedena ještě lépe (oproti některým neexistujícím současnosti samozřejmě naprosto výborné), jedno číslo v nadpisu je špatně a řada vět je vychýlená z větné vazby a nedává smysl (to si pak člověk není jistý, jestli je tak pitomý případně vyčerpaný četbou, že tomu nerozumí, nebo jestli se chyba stala někde jinde...)... celý text

Věk katedrál 2002, Georges Duby

Kde začít? Tahle kniha je naprosto skvělá... (to zní jako dobrý začátek) Na začátek by asi bylo dobré podotknout, že můj zájem směřuje spíše k filosofii, historii myšlení a náboženství, než ke klasické historii a umění. A pravděpodobně proto mě tahle kniha tak nadchla (a zároveň i místy zklamala - to berte s rezervou, prostě jsem místy chtěla víc...). Kniha podrobně popisuje středověké koncepty víry, moci, vlády, dvorské lásky atd. a to všechno dává do kontextu současného umění. Dle mého skromného názoru to není úplně nejvhodnější kniha pro naprosté začátečníky, přes svůj naprosto přístupný, kouzelný až beletristický styl se totiž nezdržuje výkladem konceptů, které považuje za základní (což jsem osobně ocenila). Je velmi frankocentrická (jako ostatně skoro všechny knihy napsané Francouzi... v tomhle případě je to nicméně vcelku ospravedlnitelné, i když místy... ), to znamená, že počítá s určitým povědomím francouzské architektury (která je ostatně hlavním tématem knihy). Já osobně kupříkladu tenhle vědomostní kapitál z velké části postrádám (nikdy jsem kupříkladu nebyla v Saint-Denis, Chartres, ani Remeši, kterým je věnovaná velká pozornost), takže jsem poměrně hodně dohledávala. Nicméně, to se týká akademického čtení, kniha by se dle mého dala číst i jen pro čisté potěšení bez jakéhokoli vzdělávacího úmyslu, protože jak už jsem jednou řekla, je psaná nádherným stylem a doslova vám maluje obraz před očima. Celkově jsem nadšená a určitě si od autora v budoucnu ještě nějakou knihu přečtu.... celý text

Rodina našich předků 1997, Jan Horský

To byla taková nuda! Ale abych byla fér... Navštěvovala jsem přednáška autorky na toto téma (nuda...), takže jen velmi málo informací pro mě bylo nových. Navíc historie není mým primárním zaměřením a počet čísel a tabulek byl tak pro moji filosofickou duši (teď si teda dost lichotím...) dost vyčerpávající. Nicméně... publikace je to jistě kvalitní a nízké hodnocení si nezaslouží. Pokud vás toto téma zajímá, je to jistě vhodná volba, nečekejte ale žádnou odpočinkovou četbu. I když kniha je krátká a poměrně záživná...... celý text

Meč osudu 2000, Andrzej Sapkowski

No, tak tohle bylo...!!! Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde označení povídková sbírka nevhodné. Já nevím jak vy, ale já to v podstatě čtu jako jeden příběh. Je pravda, že určité - zdánlivě hlavní, ale ve skutečnosti minoritní - dějové zápletky se vždycky týkají jen jedné "povídky", ale mám pocit, že ten skutečný příběh se odehrává na pozadí. Příběh postav... A navíc je to zase celé krásně vypointované a povídky dohromady tvoří jeden příběh... Je pravda, že narativní rámec Posledního přání byl trochu probroušenější, ale jinak se mi tahle kniha líbila snad ještě víc, než ta první. EDIT: Výborně, takže po tom, co jsem se ztrapnila tím, že jsem si až díky zdejším komentářům uvědomila, že jsem nepřečetla celou knihu, ale jen její druhou polovinu, teď konečně můžu okomentovat knihu jako celek (poslední povídku jsem tedy na zdejší doporučení nečetla...). Stále si stojím za tím, co jsem řekla výše, i když uznávám, že první polovina knihy má poněkud roztříštěnější charakter, než druhá, kterou považuji za trochu lepší, ale co už, pořád je to skvělé. Za nejslabší považuji povídku Věčný oheň, která je sice krásně vypointovaná (jako všechny ostatní), ale místy mi přišla trochu zbytečně natažená, to je tak asi jediná stížnost, kterou ke knize mám. Jsem ráda, že se konečně "všechno" (u Sapkowského to asi nikdy nebude všechno...) vyjasnilo, vážně lahůdka, jsem ráda, že jsem konečně otevřela další díl, teď se ještě dokopat k těm dalším, než zase všechno zapomenu...... celý text

Srdcerváči. Kniha 1 2019, Alice Oseman

Dobře, takže v jakémsi knižním horoskopu jsem četla, že pro moje znamení bude tenhle rok tato kniha ideální... pěkná blbost, co? Ale víte co? Ono to tentokrát vyšlo. Bylo to přesně to pravé, co jsem si při ukrutné bolesti hlavy mohla přečíst. Krásná a jednoduchá kresba. Některé panely se skutečně povedly a naprosto přesně vyjadřovali, jak se člověk v takové situaci cítí (viz např. psaní zpráv). Další plusové body za akurátní zobrazení LGBT+ tématiky a mužský bisexuální charakter, protože ty jsou v literatuře vážně vzácné. Celkově krásně strávená hodinka (bych tak řekla). Rozhodně jsem si to užila víc než Solitaire.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Další kniha, kterou čtu s několikaletým zpožděním, ale tak co, lepší pozdě než vůbec, ne? Je zřejmé, proč se tahle kniha stala bestsellerem, je to neskutečně příjemná a rychlá kniha s vtipným a sympatickým vypravěčem. Její četbu jsem si neskutečně užila a nasmála se u ní. Přesto, že jsem už - tak před pěti lety - viděla film a matně si pamatovala, kam celý děj směřuje, byla jsem napjatá a nemohla jsem knihu odložit. Přesto přese všechno si myslím, že to pro mě nebude kniha, ke které bych se pravidelně (nebo někdy) vracela. Byla to skvělá oddechovka ke které jsem si nevybudovala hlubší pouto a teď mám neskutečnou chuť podívat se znovu na film... Jen tak mimochodem... Uvažoval jste ještě někdo, co měl Watney na svojí paměťové kartě? To si s sebou sám nic nevzal? To já jen že komentoval obsah všech ostatních kromě té svojí, to bylo trochu matoucí... A taky SPOILER celkové pozitivní vyznění (teď mluvím tak asi o posledních třech odstavcích) bylo na mě až trošku kýčovité. Podle mě nebylo třeba říct to takhle na plnou hubu, kniha to sdělovala docela dobře sama... Edit: Po přečtení knihy musím se smutkem konstatovat, že film ztratil téměř veškeré své kouzlo. Objevily se díry v ději, které jsem předtím neviděla a ta scéna navíc s rukavicí je zkrátka směšná... Nicméně co se týká úplného zakončení, tak film vyhrává na celé čáře.... celý text

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Posloucháno jako audiokniha (Zuzana Slavíková) při zavařování meruněk. Mám s Prachettovými knihami vážně podivný vztah, mám pocit, že bych je měla zbožňovat, ale zkrátka to pro mě nikdy na stoprocent nefunguje (s výjimkou Národa, ten pro mě funguje přinejmenším na tisíc procent...). To ovšem neznamená, že jsem si tuhle knihu úžasně neužila. Shakespearovské narážky a odkazy byly naprostou lahůdkou a řadu postav jsem si tu skutečně oblíbila (což se mi u Prachetta obecně moc nestává). Moc se mi líbilo celkové vyústění knihy (možná proto, že jsem si správně tipla, kdo se stane králem) - i když bych možná ocenila ještě pár stránek na víc... z tohodle příběhu pro mě totiž nebylo úplně snadné odejít. Co se formy týče, audiokniha je krásně dramaticky namluvená a v tomto ohledu si nemám na co ztěžovat. Celkově skvělé a doufám, že se k další prachettovce dostanu dřív než tentokrát.... celý text

Nikdynoc 2019, Jay Kristoff

Část se spoilery je označená. Na to, jaký je kolem knihy mumraj... nic moc. Nadruhou stranu to ani není tak docela špatné. Výstavba světa je skutečně lahůdka. Mám slabost pro fiktivní náboženství a tady to bylo tak úžasně vestavěné do světa, že... zkrátka mňam. Nadruhou stranu mi byly jak postavy tak příběh vcelku ukradené. SPOILERy Jediná část co mě skutečně dojala byl osud jejího bratra (a matky) a náznak ke konci, že všechno může být jinak je pravděpodobně tím, co mě donutí načít další díl. No a když už jsme u těch spoilerů, tak jeden těžký... jediná smrt, která mě skutečně mrzí je Cassian, byla jsem vážně zvědavá, co se od něj dozvíme... a proč jí do háje řekl sestřičko? Konec SPOILERů Zkrátka a dobře celkem fajn. Díky tomu, že výstavba světa je dle mého názoru jednou z předností této knihy jsem řadu poznámek ocenila, pak tam ale byly další, které byly zkrátka jen hloupé a zbytečné... (Edit: Autor by si měl přečíst Jonathana Strange a pana Norella, takhle mají vypadat poznámky pod čarou!) Žádné hluboké emoce ve mně kniha zkrátka nevyvolala, přesto jsem vcelku spokojená.... celý text

Paměť Babylonu 2020, Christelle Dabos

Autorka svojí první knihou nasadila tak neuvěřitelně vysoký standard, že se od té doby obávám zvednout jakoukoli její další, protože lepší už to přece být nemůže... No, je pravda, že "Snoubenci zimy" jsou dle mého skromného názoru stále nejlepším dílem (každý díl jsem ovšem četla jen jednou, je možné, že při druhém čtení změním názor), nicméně tento díl si mě naprosto získal už od první stránky. No, posuďte sami: "Promiňte, drahá sestřenice!" vykřikla nějaká dívka a zatáhla ze všech sil za vodítko hodin. "Nejsou zvyklé, maminka je nevenčí moc často..." Znovu se vracíme na Animu, kterou jsem si v prvním díle tak zamilovala a kniha ji tak brzy opustila - a tady ji opouští znovu, přesto je to moc pěkné zastavení. Navíc se na začátku mihne Archibald, kterému jsem přišla na chuť až v závěru druhého dílu a obávala jsem se - oprávněně - že už z něho moc neuvidíme. A pak nás autorka zavede do docela nového prostředí, do Babylonu... a za mě skvělé. Knížku jsem jednoduše vdechla. Zpětně k ní mám pár výhrad, nicméně nehodlám se jimi zabývat. Jsem nadšená a chci další díl! vágní SPOILERy Například to s těmi hodinkami mi bylo jasné od té doby, co se to stalo poprvé... a Ofélie na to za celou dobu nepřišla, to mě trochu mrzelo, protože to bylo dost jasné. No a ty dva idioty by člověk místy zabil... Nicméně Oféliiny vnitřní pocity byly dle mého názoru popsány velmi uvěřitelně a za mě jednoduše skvělé....... celý text

Sever a Jih. Díl III. 2013, Elizabeth Gaskell

Vášnivé nadávky na nesmyslnou podobu českého vydání a příšerný překlad naleznete u první části knihy (odmítám tomu říkat díl, je to jedna kniha prokrista!) . Tady se hodlám zabývat jen tou příjemnou stránkou a to tím, jak úžasná tahle kniha je (hodnotím jako celek, nejen poslední část...). První věc, o které se musím zmínit je překrásný jazyk, kterým je tahle kniha psaná (v originále samozřejmě, na který jsem po příšerné první části přešla). Na jednu stranu to ztěžuje čtení protože Darkshirský dialekt... je někdy dost těžké rozklíčovat, nicméně to knize dodává nový rozměr. A rozhodně to není tak jednoduché, že některé postavy mluví spisovně a jiné nespisovně, ne. Jazyk celé knihy se prolíná, jak se postavy navzájem ovlivňují, nebo jak je ovlivňuje prostředí - nebo jejich původ, když při četbě dáváte trochu pozor, všimnete si, že pan Thorton nikdy nemluví úplně spisovně, mluví dobře, ale občas použije špatné slovo a možná se to zdá jako drobnost, ale tohle je jedna z věcí, která dodává knize na opravdovosti, která vám (nebo aspoň mě) umožní pochopit, proč na něj Margaret na začátku tak trochu ohrnuje nos... (tohle mimochodem zvládla adaptace BBC zpodobnit skvěle) A právě tenhle styl psaní je to, co v mých očích umožňuje srovnávat paní Gaskellovou s mistryní tohoto oboru, Austenovou. Další věc, kterou neuvěřitelně oceňuji je mnohost pohledů, která se nám dostává - jistě, občas bych byla radši, kdyby děj pohnul, protože co si v tuhle chvíli myslí pan Hale mě ani v nejmenším nezajímá, nicméně... díky tomu získáme pohled pana Thortona a už od začátku můžeme sledovat to úžasné nedorozumění, které mezi nimi vzniká (tuhle část BBC bohužel tak trochu zpackalo). A v tuhle chvíli je to skvělé, protože jejich nepochopení toho druhého vyplývá z jejich odlišných kultur (byť to v rámci Anglie může znít podivně), jiných zkušeností a zvyků... a je to zkrátka perfektní. Bohužel to podle mého autorka trochu zbytečně protáhla, celé odhalení toho, jak to s Frederikem na tom nádraží bylo, zvládla podle mě trochu lépe BBC adaptace, protože tady to bylo přece jen trochu rozvleklé a... já rozumím tomu, že v té době bylo obtížné o takových věcech mluvit, ale...! Ke konci to už začínalo být trochu moc. K náboženským pasážím... pokud si myslíte, že byly zbytečně obsáhlé a vůbec nedůležité... pak jste při jejich četbě očividně nedávali pozor... Nevím, jestli k tomu ještě něco víc dodávat, ale... kontrast mezi továrnickým pragmatismem a pastorským samaritánstvím tu tvořilo úžasný kontrast a... náboženství zkrátka v celém tom nedorozumění, střetu severu s jihem, hrálo velmi důležitou roli. Ale... chápu, že pro čtenáře, kterému náboženství přijde nezajímavé se tyto pasáže mohou zdát zbytečné... Co víc dodat? Krásná kniha, kterou jen tak někomu k přečtení nedoporučím, protože česká podoba je jednoduše otřesná - rozumím tomu, že všechno nemůže být přeložené dokonale, ale je to klasika...! Je to... no nic, řekla jsem, že tu o tom nebudu mluvit a nebudu. Je to neuvěřitelně příjemná kniha, s krásnou romantickou linkou a úžasně a komplexně provedeným sociálním kontextem. Co této knize chybí do Austenové? Probroušený narativní rámec... jestli netušíte o čem mluvím, přečtěte si Emmu, tam je to provedené naprosto mistrovsky (nebo Symposion, ale... tohle doporučení se sem asi moc nehodí).... celý text

Sever a Jih. Díl II. 2012, Elizabeth Gaskell