Jass přečtené 1192

Sever a Jih. Díl I. 2018, Elizabeth Gaskell

"Vnímavý a pečlivý překlad Jany Srbové" a neexistující korektura jsou kameny úrazu tohoto nádherného díla, prvních cca 20 stran jsem urputně bojovala s nutkáním knihu okamžitě odložit a po zbytek knihy uvažovala nad tím, že bych ji mohla přeložit sama. A to nemluvím o nesmyslném rozdělení na tři knihy a tím spojenou grafickou úpravu, která mi evokuje knihy ze série Prvních čtení... Upřímně nevím jak knihu hodnotit, protože to kniha není, je to její třetina a je to krásný úvod, ale nic moc víc... A... jsem tak naštvaná na českou podobu knihy, která mi znemožnila se s knihou propojit... Naštěstí je kniha díky svému stáří a britskému původu dostupná v angličtině online, a tak budu pokračovat četbou v originále, protože tohle bylo vážně dost nepříjemné.... EDIT: Po dočtení knihy v angličtině na překlad nadávám ještě víc, kniha je promyšleně napsaná a jazyk, který používá je velmi důležitý a podtrhuje některé aspekty knihy... Není to ale lehká četba, docela jsem se u některých pasáží zapotila. Můj komentář ohledně děje najdete u třetího dílu. (Hodnocení se vztahuje na knihu jako celek, ne tyhle nesmyslně vytvořené části, česká podoba knihy není do hodnocení zahrnutá, protože v takovém případě bych asi musela jít do záporu...)... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

Kde jenom začít? Vyprávění z pohledů jiných postav! Ano! No, jenomže nejvíc toho pořád vypráví Feyre a vzhledem k tomu, jak je tahle knížka krátká, mohla přenechat víc prostoru ostatním. Navíc jsme se do mnoha hlav nedostali vůbec a to je škoda... Chtěla jsem si svůj emocionální výlev nechat až na závěr komentáře, ale proč s tím otálet? Nesta je moje nejmilejší postava a v minulém díle zářila, teď na tom není tak dobře... jasně, že na tom není dobře! Celý život svého otce nesnáší a zrovna, když to vypadá, že by se to mohlo změnit, je zavražděn a navíc (více méně) kvůli ní. A všichni se k ní chovají jako... Vůbec se jí nesnaží pochopit, vůbec se jí nesnaží pomoct. Ano, Feyre a Elain s ní chtějí trávit čas, ale je to kvůli ní, nebo kvůli nim...? Když byla na dně Elain, všichni kolem ní poletovali a snažili se jí udělat dobře a... upřímně mi Elain dost leze na nervy, částečně kvůli tomu jak s ní lidé jednají, ale i kvůli tomu jaká je. A to Rhysovo prohlášení, že Elain už odpustil, protože je Elain, ale Nestě odpustit nemůže? Zachovaly se k ní hrozně, to je jisté a Nesta je z nich nejstarší a bylo její povinností se o ně postarat, ale Elain měla vůči Feyre naprosto stejnou povinnost. A to, jak ji neustále všichni ve všem omlouvají... dělá se mi z toho zle. Možná, že Elain je křehká květinka, ale přijde mi zvláštní, že si snad nikdo neuvědomuje, že pod všemi těmi plameny má Nesta srdce ze skla, srdce které tak nerada dává, protože je tak snadné ho roztříštit. A Feyre tohle v minulém díle zahlédla, tak proč na to teď zapomíná? Nejsem si jistá, co si v tuhle chvíli mám myslet o Cassianovi, na jednu stranu tohle pro něj musí být nesmírně těžké, na tu druhou na to nejde nejchytřeji... (Proč ten dárek hodil do řeky sakra???) Ale pozitivněji, Cassianova osobnost dostane díky tomu, že se na svět můžeme podívat jeho očima, nové rozměry a... je krásná. Cassian už předtím patřil mezi mé oblíbené postavy, ale teď jako bychom ho konečně pořádně poznali. Trochu mě mrzí, že jediný další pohled, který dostaneme (kromě Rhyse, ale ten už byl v minulých dílech, tak ho nepočítám) je Mor, která... mě moc nezajímá, ne že bych ji neměla ráda, ale... daleko radši bych dostala Azrielův pohled, nebo o trochu víc Nesty, i když uznávám, že to by v tuhle chvíli bylo zbytečné... Celkově... chtěla bych víc, ale beru to co mám. Přiznejme si to na rovinu, to co chci je kniha o Cassianovi a Nestě a dokud ji nedostanu, tak asi nebudu tak úplně spokojená s ničím, co autorka napíše. (Právě jsem zjistila, že další díl má být o Cassianovi a Nestě. Aleluja! Mé modlitby byly vyslyšeny!)... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Zdá se, že si všichni stěžují na přílišnou délku a roztahovanost... to za mě není problém. Kniha není zrovna nabitá akcí a jde spíš o pletichaření a vztahy mezi lidmi - moje dvě nejoblíbenější věci v knihách, jak se mi poslední dobou začíná zdát... Jenže... na to, aby tyhle dvě věci mohly být centrem knihy je třeba, aby byly malinko víc probroušené. Chápete co tím myslím? Nápady dobré, provedení nedokonalé... Jinak mojí naprostou oblíbenkyní se tu stává Nesta. Neptejte se mě proč, ale naprosto si mě získala... Dále SPOILERy! Upřímně řečeno, všechny postavy jsou naprosto skvělé, což je jeden z důvodů, proč jsem se tak obávala konce... protože nechat je v téhle situaci všechny přežít je nerealistické, ale já nebyla vůbec ochotná nechat některou z nich jít. Takže... nemůžu být na nabídnutý konec naštvaná, nicméně ani mě tak docela nepotěšil. Smrt postavy, která zemřela byla nevyhnutelná, protože už neseděla do příběhu a... vážně nesnáším vzkřišování mrtvých postav, v prvním díle to bylo odpustitelné, ale udělat to znova? A ještě do třetice všeho dobrého? Já vám nevím... proč pak ty postavy zabíjet? To jim se scelením kotlíku nemohl pomoct ještě někdo další? Konec SPOILERů No, dějově zkrátka nic moc... ještě, že mě děj v podstatě nezajímá... Jinak česká korektura se taky zrovna nepředvedla... proč na jednom místě udělali z Alis Alici je mimo mé chápání a některé věty byly bolestivě nečeské. Celkově jsem ale spokojená a chci o těhlech postavách vědět všechno...... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Od chvíle, kdy se Rhysand objevil v prvním díle na scéně, byla mi jeho role "naprosto jasná". Bylo zřejmé, že má být třetím vrcholem trojúhelníku, ale já byla naprosto odhodlaná tomuto klamu nepropadnout. Vztah Feyre a Tamlina byl solidní, žádná obvyklá melodramata, v té těžké situaci si důvěřovali... takže jsem si naprosto netroufala zpochybnit, že jejich vztah je ten konečný... ale co pak autorka provedla... skvělé, naprosto skvělé a důvěryhodně provedené, pokud jsem si v prvním díle stěžovala na nedostatečně prokreslené postavy, tak tady to mizí a autorka vymýšlí krásně spletitý vnitřní svět postav. Pravda... místy bych ocenila trochu podrobnější rozkreslení. Místy je totiž jednání Feyre poněkud nejasné, nebo spíš její nedostatek jednání je poněkud nejasný... Co se děje týče, kniha by pravděpodobně snesla nějaké to proškrtání, ale vcelku jsem spokojená... Stejně jako první díl jsem ani ten druhý nemohla odložit a bavila jsem se celou dobu. Konec byl z jedné strany předvídatelný, z druhé už tak ne. Celkově jsem hodně zvědavá, jak se budou některé věci vyvíjet, i když se trochu obávám, že začátek dalšího dílu bude trochu nudný...... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Dobrá... takže zná se, že na tuto knihu víceméně převládají negativní názory (přes vysoké hodnocení...), ale víte co, nebudu zapírat, že jsem si to docela užila. Stejně jako Janičta jsem se neubránila srovnání s fae z Mercedes Thompson, kteří jsou bezesporu daleko děsivější a propracovanější. Obvinění z vykrádání jiných děl považuji za nespravedlivé. K umění to patří (na toto téma doporučuji příručku "Kraď jako umělec"). Autorka není plagiátor, pouze si vypůjčuje motivy - a nedělá to vůbec špatně... některé věci mohla trochu víc vyladit, ale... pro mě to fungovalo. K čemu ale výhradu mám je závěrečná hádanka, protože... Kristova noho! To jsem uhádla i já! Hned! A... bylo v celku jasné, jak celý ten závěr půjde... Nicméně jsem knížku nedokázala odložit, a za to si bezesporu zaslouží plusové body. Postavy by mohly být prokreslenější a opakované užívání některých slov zajisté může být otravné, ale celkově nejsem zklamaná. Kniha mi dala to, co jsem očekávala, takže celkově jsem spokojená.... celý text

Přízračný svět Branwella Brontëa 1970, Daphne du Maurier

Pokud tuto knihu čtete jako portrét, musíte být nadšeni. Kniha nám představuje muže tak živého, až to často nepříjemně rezonuje s realitou a je zřejmé, že autorka s perem zacházet umí. Představuje nám celý Branwellův život, od traumatizujícího, ale zároveň spokojeného dětství po jeho zahořklý konec. A uznávám, že dynamika téhle knihy je z odstupu nádherná. Začíná přátelstvím a láskou mezi Branwellem a jeho sestrami, jejich společnou literární vášní, jejich společným zármutkem nad smrtí jejích blízkých. A končí třemi sestrami, které dosáhly (částečného) úspěchu a bratrem (ne)bojujícím s nemocí, závislostí a žárlivostí. Způsob, kterým autorka vykresluje Branwellovu závislost (na alkoholu, laudanu, opiu…) je velmi realistický, ze způsobu, kterým manipuluje svoji rodinu a přátele (aby získal nějaké peníze) se snad každému musí dělat špatně. Není to veselé čtení… na konci knihy je víc „postav“ mrtvých, než naživu a… i z přeživších zůstává v ústech hořkosladká pachuť (možná spíš jen hořká…). Až mě šokuje, jak při zpětném pohledu knihu a její celkovou kompozici oceňuji, protože se upřímně nečetla vůbec snadno… Neočekávejte těžký jazyk, nebo nepřístupnost, jen to zkrátka není román natřískaný dějem. Je to víc charakterová studie, snaha najít motivy některých Branwellových činů, snaha poukázat na jeho spojitost s některými díly jeho sester. Ukazuje nám sestry Brontëovy z nového úhlu pohledu, ve vztahu k jejich neznámému bratrovi. A přiznávám, že ač jsem zvažovala, že knihu definitivně odložím, jsem šťastná, že jsem ji dočetla a konec mě hluboce zasáhl (ani ne Branwellova smrt, protože upřímně už jsem si trochu přála, aby už umřel a přestal trápit svoji rodinu… jako spíš Charlottin závěrečný dopis ve spojení s Branwellovou básní…). Pokud se zajímáte o sestry Brontëovy, pak je tato kniha dost možná pro vás, nicméně to není nic prvoplánově líbivého a zábavného.... celý text

Jasmínová hvězda 1990, Josef Suchý

Krása, krása, krása.... Vážně, co víc dodat? Dobrá, pokusím, se svůj komentář poněkud rozvinout... Pravděpodobně největší autorovou předností je úžasná obrazivost a metaforičnost... Vykresluje vám před očima obrazy, které jsou tak důvtipné a krásné, že jednoduše musíte žasnout. Stříbrným úpěnlivým větvením na černi ebenu je láska. (Z básně Čiré dny) Jak život šel, všiml jsem si, že v některých tvářích je přítomna hudba. (Z básně Jak život šel) Místy možná není tak úplně jasné, o čem básník mluví... Místy je možná přehnaně sentimentální, je to ale milostná poezie, tak co byste čekali... Snažit se vybrat z téhle sbírky jednu oblíbenou báseň je zhola nemožné, a tak zkrátka jedna, která není příliš dlouhá a je trochu jiná, než ty ostatní. OPUŠTĚNÁ U okna stála, řek bys živa ne chlebem, ale z pelyňku, blínu, zeměžluči. Tak hořce měla ústa sevřena, tak její pohled mučil. Cítils, že v pradávnu tam úsměv uhasnul a víc se nerozbřeskne. V půlnočním tichu dvě přízračné luny tkvěly nad světem té tváře k smrti teskné, kde pod havraním vlasem sněhově se příkrov pleti bělal na ruinách a kráterech života zborceného zcela. Tanula v okně dokořán stálice zledovělá–... celý text

Případy Kjóko Karasumy 3 2010, Ódži Hiroi

Tenhle díl měl pár momentů, které byly skvělé... ale jinak? Starý dobrý průměr. Kdybych u sebe měla všechny díly, pravděpodobně jimi proletím, abych se dozvěděla, jak to všechno bylo/bude... takhle už se k tomu pravděpodobně znovu nevrátím...... celý text

Případy Kjóko Karasumy 2 2010, Ódži Hiroi

Já vám nevím... mám pocit, že se za celou dobu nic nestalo... jako bitky, ale co? Nic z toho nenese žádný význam, jsem mírně zaujatá, ale zdaleka ne dost... jediná změna, co u mě proběhla, je fakt, že začínám být v pokušení stranit démonům - když nad tím přemýšlím, tak už jim možná straním...... celý text

Krocení sopek 2016, * antologie

Z hlediska stavby světa a prostředí je kniha naprosto úžasná. Světy, které představuje jsou neotřelé a poutavé. Nicméně příběhy jsou často... neexistující nebo velmi upozaděné (což mě až zas tak nevadí, ale jiným by mohlo...) Nejvíce na mě asi zapůsobila první povídka, představuje svět, kde vám hudba (a speciální nerost) umožňuje létat a kde se nebeské velryby prohánějí po nebi. Zkrátka nádhera, ale pak přijde konec a... nemůžu říct, že by se mi tahle povídka vyloženě líbila, ale rozhodně na mě zapůsobila. Celkově jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Četla se snadno a rychle a rozhodně byla dost inspirativní.... celý text

Voda pro slony 2008, Sara Gruen

Pěkné odpočinkové počtení. Film už jsem párkrát viděla a moc se mi líbil - jediný problém je, že od té doby, co jsem jako malá viděla Dumba, tak jsem poněkud citlivá k násilí na slonech... Co je ale skvělé je, jak je ta knížka chytře napsaná, film jsem sice viděla, ale některé drobnosti jsem pozapomněla, a tak jsem se vesele nechala vodit za nos. Konec mě neskutečně pobavil - oba dva konce, jak ten "minulý", tak ten "současný." Dále SPOILERY! Hrozně mě pobavilo, že ani jeden z nich nebyl schopen nechat "svá" zvířata jinému cirkusu, a pak skončili s polovinou zvěřince a nevěděli co s ním :D Musím říct, že až tahle chvíle mě přesvědčila, že k sobě patří, protože upřímně předtím...? Vlastně vůbec nebylo jisté, proč se mají tak rádi. A ten současný konec? No, to bylo největší překvapení celé knížky, nechápu, proč to tak nebylo i ve filmu... Podle mě skutečně dobrý konec...... celý text

Via lucis 2009, Jindra Jarošová

Další kniha ze které mám rozporuplné pocity... Helena Kellerová byla bezpochyby neuvěřitelná žena a bojovnice. Těžko říct, čeho všeho by v životě dokázala dosáhnout, kdyby nebylo jejího postižení, každopádně to už se nedozvíme. Odhodlání této ženy bylo neuvěřitelné, dopisy které napsala v deseti letech jsou neuvěřitelně dobré. Vím jaké obtíže musejí při psaní překonávat hluchoněmí - znaková řeč je v podstatě naprosto jiný jazyk - ale to, že dívka, která je hluchoslepá je schopná psát se skoro perfektní gramatikou... to je naprosto neuvěřitelné. Helenino úsilí naučit se mluvit nahlas mě hluboce dojalo, myslím, že úsilí, které jí to muselo stát si nikdo z nás neumí představit. Nicméně... Helena je jedna věc a zpracování knihy úplně jiná. Vzhledem k tomu, že knihu napsala česká autorka bych čekala lépe provedenou korekturu (obzvlášť proto, že jsem četla druhé vydání, tak tam už by to mělo být úplně doladěné...), některé věty byly kostrbaté - nemyslím věty v dopisech, tam se to rozumí samo sebou - letopočet byl špatně (o sto let jinde, než kde měl být...). Také mě trochu mrzelo, že se kniha zabývá jen čtvrtinou Helenina života, uznávám, že to narativně dává smysl, přesto by mě potěšilo více o tom "co bylo dál". Také si musím neustále opakovat, že záměrem knihy bylo být popularizační (což se jí vcelku daří), a tak jí nemůžu vyčítat neúplnost, jednoduchost... asi bych zkrátka ocenila trochu odborněji pojatou knihu, nicméně rozumím tomu, že to by autorčinu záměru nepomohlo... Přese všechny mé výhrady se kniha čte jedna báseň a je zajímavým úvodem k osobnosti Heleny Kellerové se kterou jsem rozhodně ještě neskončila...... celý text

Svět ledu a ohně 2015, George R. R. Martin

Tahle kniha má jednu zásadní chybu, a to, že si ukusuje větší sousto než může zvládnout. Když jsem knížku začala číst, byla jsem nadšená (viz můj první komentář) a to nadšení trvá i teď, přesto... po přečtení Oheň a krev se moje nároky poněkud zvýšily. Bylo to málo a zároveň moc. Tahle knížka se totiž snaží obsáhnout jak historii, tak zeměpis přičemž tenhle svět je zatraceně velkej! Potom, co jsem dočetla část o Západozemí, byla jsem víceméně přesvědčená, že popis zbytku světa je docela zbytečný. To jsem ale byla naprosto mimo, protože i tahle část si mě získala a já jenom chtěla víc, víc o Jogos Nhai (optimálně celou knihu odehrávající se v tomhle prostředí), víc o Sothoryosu, víc o císařovnách Lengu, víc o Letních ostrovech, víc o tvůrcích bludišť a Boashovi. To samé platí v podstatě o každé kapitole, jako úvodní informace je to zajímavé, ale pokud knihu otvíráte s tím, že chcete zjistit co jen je možné o Rovině... nevyhnutelně budete zklamáni, že je to jen 12 stránek. Mám slabost pro fiktivní historii a geografii a tenhle svět je tak nádherný. Tahle knížka je ale naprosto neuspokojující, dává nám nahlédnout záblesky příběhů, které následně nevypráví! Frustrující... Navíc... kdo dělal edituru, hádám, že nikdo, protože tolik nesmyslně položených vět a překlepů jsem dlouho neviděla... Pravopisné chyby přežiju, ale překlepy? Stačí si to jednou přečíst, abyste eliminovali překlepy...... celý text

Marcelo ve skutečném světě 2012, Francisco X. Stork

Tohle bylo zajímavé... Mám slabost pro "divňáky", takže se mi to líbilo, na druhou stranu mám pocit, že knížka dost těžce naléhá na svoji hlavní postavu a trochu zanedbává příběh. Ne, že by nebyl zajímavý, ale byl trochu moc předvídatelný... Nevím, upřímně nevím, co přesně vytknout, líbilo se mi to, přečetla jsem ji za jedno dopoledne, ale něco tomu chybělo. Jinak Marcelo (mimochodem ani přes opětovnou připomínání, že jeho jméno se má vyslovovat Marselo jsem se nedokázala od Marčela oprostit) se zaobírá řadou pro mě zajímavých témat - náboženství a hudba - takže to pro mě bylo další neobjektivní plus, na druhou stranu právnické řeči mě často mátly a nevěnovala jsem jim v podstatě žádnou pozornost. Z nějakého prazvláštního důvodu jsem si vybudovala slabost pro Ixtel a jsem ráda, že jsme ji v rámci knížky nakonec potkali. A oblíbila jsem si i Auroru a Jasmine. (Tenhle komentář přestává být koherentní, a tak už raději skončím...)... celý text

Plán 2017, Elle Kennedy

Nakonec jsem se dostala i k poslednímu dílu série a překvapilo mě, jak moc byl fajn. V minulých dílech jsme Tuckera moc neviděli a Sabrina byla představená spíš negativně, a tak mě jejich díl nijak zvlášť nelákal, přesto jsem nakonec byla příjemně překvapená... Zdálo se mi, že to autorka zvládla vcelku realisticky. Překvapilo mě, jak moc byla ta jejich romance natažená a jak dlouho to Sabrina všechno vydržela držet v sobě, nicméně to bylo konzistentní s jejím charakterem... Oba dva hlavní protagonisty jsem si moc užila. Loganův a Garettův souboj byl třešnička na dortu...... celý text

Šibeničník 1987, François Villon

A znovu mě překvapilo, jak se mi Villon krásně čte. Čte se mi tak dobře, že občas mám pocit, že letím a musím se vrátit o kus zpátky, protože netuším, o čem posledních pár řádků bylo. Asi je to tím krásným úderným rytmem, který všechny Villonovy básně mají. Zkrátka nádhera. Z doslovu nejsem úplně odvařená, je znát, že už je starší a... stále se domnívám, že mluvit o Villonovi jako o misogynovi je nepřesné. Villon popisuje určitý temný undergroundový svět plný špíny, zločinu, oběšenců a prostitutek. Je klerik a je i zločinec. A je zklamaný životem, ale přitom žije naplno. Je plný protikladů a je žijící protiklad a stejně rozporuplný je i jeho vztah k ženám. Miluje je a nenávidí je - což je vcelku logické. Ženy, které nejvíc chtěl ho odmítaly, pravděpodobně proto, že měl děravou kapsu... Kdo by z toho nebyl alespoň trochu zahořklý? Villon je pořádně zahořklý a vykresluje ženy, které perfektně zapadají do jeho temného světa. Přesto je tam určitý zdráhavý obdiv, který se marně snaží skrýt. Obdivujete přece tygra, i když máte strach, že vás sežere... To je ale jen moje interpretace, překlad básní je krásný, Villon je skvělý, doslov je průměrný... Rozhodně stojí za přečtení :-)... celý text

Sametový anděl 1992, Jude Deveraux (p)

Proč... můžete mi někdo vysvětlit, proč jsem měla dojem, že tuhle sérii potřebuju dokončit, když to byla naprostá ztráta času? Každopádně se stalo, a teď k tomu musím něco napsat... Obsahuje pár lehkých spoilerů... Zjistila si autorka vůbec někdy cokoliv, o kterémkoliv tématu, o kterém se rozhodla něco napsat? Pochybuji... Na její historické nonsensy už jsem byla díky předchozím dílům jakž takž připravená, ale zločiny proti zdravému rozumu mě stejně znovu překvapily. Vypíšu jen pár těch, co mě nejvíc pálí, i když mám podezření, že je to vážnější pohled na knihu, než si zaslouží... Plaší se vám kůň? Omotejte si otěž kolem zápěstí... pokud si chcete vykloubit ruku a být tažení splašeným koněm, pak je to skvělá volba... Bronwyn má různě barevné tartanové plédy... Barva tartanu je něco jako osobní znak klanu, to je jako kdyby Montgomeryové měli víc erbů... Navíc to ani v příběhu nehrálo žádnou roli, kdyby aspoň... no nic, zkrátka kravina. Psychologie... Elizabeth byla poměrně zajímavá hlavní hrdinka. Její hrůza z mužů byla pochopitelná, ale způsob, kterým se k ní Miles choval by se jí ho určitě nepomohl zbavit. Miles... přiznávám je rozhodně lepší protagonista než Gavin nebo Raine, ale... ježiši kriste, vždyť tu ženskou opil, aby se s ní mohl vyspat. A... pak se zas choval jako kretén, když si neposlechl, co mu chce říct a automaticky předpokládal to nejhorší. Jak můžete předpokládat to nejhorší od toho koho milujete, a pak, i když už zjistíte pravdu, mu to stejně dát sežrat... no sorry, ale tohle definitivně není sexy. I když Elizabeth musím přiznat slušnou vytrvalost, nádobí po něm vydržela házet dlouho, i když osobně si myslím, že není potřeba používat násilí k řešení všech problémů. Kit... víte, děti nejsou vždycky andílci. Zvlášť když jim jsou čtyři a musejí se pár dní potácet divočinou. Nechápejte mě špatně, Kit byl jedna z těch lepších postav, ale mohl být alespoň trochu realistický... Tímto radši skončím... pointou je, že nelogičnost děje u tohoto žánru očekávám a počítám s ní, ovšem zločiny proti selskému rozumu... nemůžu říct že mě to rozčílilo, spíš jsem se výborně bavila celou tou nesmyslností...... celý text

Démonovy povídky 2008, Bhattva Sómadéva

Popravdě pořád tak úplně nevím, co si o téhle knížečce myslím. Líbil se mi rámcový příběh - celé prostředí nošení mrtvoly posedlé démonem bylo pěkně hororové a vůbec by mi nevadilo, kdyby byl rámec trochu rozvedenější... Místy mi to přišlo trochu neučesané, když už naprosto změnili formát básně na prózu (což bylo asi správné rozhodnutí...), tak možná mohli některé věty trochu počeštit... ale... možná jsem jen trochu moc zmlsaná. Nemůžu říct, že by mě knížka vyloženě bavila, ale bylo zajímavé zkoumat naprosto jinou mentalitu jiné doby, jiného náboženství, jiné kultury... Samotný formát otázek ohledně morálky a práva nám totiž právě do tohohle dává úžasný vhled. Samotný problém asi spočívá v tom, že tohle dílo se nachází někde na hraně. Není to ani akademický text, ani sbírka pohádek pro děti... Taky bych ocenila označení pasáží ke kterým patří poznámky vzadu... Píšou se v nich celkem zajímavé věci, ale když si je přečtu všechny naráz až po dočtení knihy, tak to tak trochu ztrácí význam...... celý text

Kouzla na obzoru 2012, Tereza Janišová

Vždycky zapomenu, jak mě tahle knížka zanechává neuspokojenou... Protože skončí a já chci aby ještě alespoň chvilku pokračovala. Protože nám představuje postavy, které jsem si zamilovala a já bych tak ráda viděla ještě o trošku delší úsek jejich cesty... Zia není líbivá hrdinka a mnoho jejích rysů je nesympatických. Nejsem zrovna rebelka, a tak se mi s ní nepodařilo sžít na "první dobrou", ale... když pochopíte proč... všechno do sebe zapadne. Obzvlášť se mi líbila výměna mezi Lyrazem a Ziou: "Proč jsi to nikomu neřekla?" "Nikdo se mě nezeptal." Vážně, to je... může se to zdát jako blbost, ale tohle je přesně ono. Nechci říkat víc, protože je to tak trochu spoiler, ale... prostě nádherně funkční charakter... Navíc zase objevujeme víc z tohodle světa a autorka má tak úžasnou představivost a ukazuje nám další záplavu krásných detailů, jako v prvním díle... Ani si nejsem jistá, jakto že jsem si tak oblíbila Simeona, ale stalo se... a celý konec je sice trochu... příhodný, ale je mi to tak nějak jedno. A také geniálně provedený forshadowing... předtím jsem těch zmínek asi nepochytila tolik, ale tentokrát jsem se prostě musela neustále smát, protože... Zio, ty sis o to prostě sama říkala XD (i když bych ocenila, kdyby to sama Zia na konci nereflektovala, to trochu uráželo moji inteligenci...)... celý text

Žluté lásky 1959, Tristan Corbière

Poesii umím hodnotit jenom subjektivně, příliš mi nezáleží na formě, rytmu, rýmu a podobných formalitách. U některých básníků tyhle věci podtrhnou celou báseň (Krchovský) a dají ji tak jistou nadstavbu, ale většina mých oblíbených básníků tyhle objektivní měřítka nesplňuje... Zkrátka chci říct, že tahle sbírka mě vůbec, ale vůbec nezaujala, jsem překvapená, že jsem ji vůbec dočetla... Ale to nutně neznamená, že je špatná... Začátek vcelku ušel, ale pak se básník pustil do delších básní (kolem 10 stran...) a to zkrátka vůbec není můj šálek čaje (čistě na to bych to ale neházela, Balada o žaláři v Readingu patří mezi mé favority...). Nezaujalo mě to, nudilo mě to, byla tam pointa? Nevím ani jestli tam měla být... Nepotřebuju pointu, ale tady jsem zkrátka byla naprosto ztracená, znuděná, zmatená... K pozitivům... autorův životní příběh je velmi zajímavý, ale ani můj osvědčený trik (když mě sbírka nudí, přečtu si o autorově životě, často pak kniha dostane docela jiný rozměr...) mi nepomohl k tomu si ji víc užít. Druhé pozitivum ropucha jako bahenní slavík... to je zkrátka krása, to nikomu upírat nebudu... Celé moje hodnocení je silně subjektivní a v žádném případě netvrdím, že ta kniha je nutně špatná... Rozhodně není pro mě... ale u poesie člověk nikdy neví, dokud to nezkusí... EDIT: Nicméně, když se dívám na komentář pod sebou, vidím tam moc pěkné básně, které v mojí sbírce (vydání 1959) nebyly, je dost tenoučká a je dost možné, že mi nesedlo zrovna těch pár vybraných a některé jiné by se mi líbily... možná je také chyba v překladu... Možná tedy sáhněte po jiném vydání...... celý text