JmenujiSeZuzla přečtené 147

Netopýr 2013, Jo Nesbø

Od Nesba jsem už četla Syna, který mi ve výsledku moc nesedl a dneska vám absolutně nedokážu říct o čem byl. Série o Harrym Hole je dost známá já ji však nikdy nečetla a to ani jeden díl. Začala jsem tedy od místa, kde všechno začalo...ve výsledku nevím, jestli to byl dobrý nápad. Nesbo má svůj styl. Po první kapitole prostě víte, jak autor bude psát a jeho styl se k detektivním příběhům docela hodí. Mně osobně se ale třeba zas tolik nelíbil v použití s jakým jsme se setkali u Netopýra. Rozhodně je kvalitní a propracovaný, mně ale přijde, že v této knize bylo až přespříliš zbytečných částí - zbytečné okecávání, zdlouhavé popisy. Ano, u detektivky byste měli mít přístup k nejdetailnějším maličkostem, ale mně to jednoduše nesedlo. Harry je sám o sobě velice zajímavá postava a celkové prostředí bylo pěkně vylíčeno společně i s popisy všech ostatních postav. Hodně se mi líbili anglické fráze a propojení detektivního příběhu s poznáním země, kultury a zajímavostí. To se mi naopak líbilo -puntičkářství autora. V knize se vyskytují časté pasáže osobního života Harryho, až mi přijde, že je ho tam více než vyšetřování případu. Často mi to připadá nevyvážené. Ohledně případu...no nijak mě nezaujal. Vlastně mě nechával absolutně chladnou. Pachatel vlastně zas tak nepřekvapil a i vše co se dělo v průběhu ve mě nic nezanechalo. Samozřejmě je vidět vztah Jo Nesba k ''podsvětí'' ve kterém se pravděpodobně bude pohybovat v dalších dílech daleko frekventovaněji. Z doslechu vím, že další díly jsou stonásobně lepší. Já jen doufám, že najdu vůbec chuť po menším zklamání z prvního dílu se pustit do dalších.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Hanu jsem přečetla během karantény. Máma mi na ni pěla samou chválu a tak jsem od toho raději moc nečekala, protože známe to. To co se až přehnaně opěvuje, ve výsledku nebude zas taková sláva. OMYL! Knihu jsem si rozkouskovala. Karanténa na mě měla přesně opačný vliv. Knihy jsem si více užívala a nikam s nimi nespěchala. Příběh je naprostá dokonalost v novodobé literatuře. Sama nejsem fanoušek literatury s tímto složitým tématem, avšak autorka má dar, vzbuzovat ve čtenářích každičký moment z knihy. Precizní styl autorky příběhu hodně dodal. Alena Mornštajnová dokázala, že jako spisovatelka mlže patřit ke špičce nejen v českých kruzích. Postavu Hany jsem ze začátku - jak nás přímo malá Mira nabádá- neměla v lásce. Připomínala mi jednoho člověka v mém okolí, tudíž ji bylo snadné z vlastní zkušenosti odsoudit. Postupem času, jak se nám začínají otevírat veškeré obzory, jsem se sama v sobě zklamala. Zírala jsem na to s otevřenou pusou. Až mi bylo sami ze sebe zle, že jsem dokázala někoho takhle rychle odsoudit. A to je přesně to co od knížky chcete - prostor k seberozvoji. Uvědomila jsem si svoje vlastní chyby a chyby, které by mohli ještě někdy nastat. Hana udělala životní chybu, která ji stála úplně všechno. Jedna hloupá chyba... Nyní slavnostně říkám, že Hana byla první kniha, která mě v životě rozplakala. Nejsem typ co by knižní příběhy až takto prožíval, proto jsem byla nesmírně překvapená, že si mě příběh až takhle obmotal kolem prstu. Dojemné, smutné, krásně, kruté. Silný příběh, který nezapomenu a budu se k němu vracet. Rozhodně u mě bude mít své místo.... celý text

Perfekcionistky 2016, Sara Shepard

Toto byla moje první kniha od docela známé autorky Sary Shepard. Knížku jsem dostala a moc jsem se na ni těšila, protože jsem na ní slyšela moc pěkné doporučení. No. Obecně vzato můžu říct, že se jedná o dost průměrný dívčí román, který by mě možná ve 13 letech zasáhl. Příběh je totiž zajímavý a jednoduše řečeno, přesně tohle je ten typ zápletky, který vymyslíš do románu určeném především náctiletým dívkám. Myslím, že autorka knihu nezvládla kompozičně a výstavbově. Je totiž šíleně zmatečná. První třetinu knihy jsem se skoro neorientovala v jednotlivých dívkách, protože se neustále přeskakovalo z jedné na druhou a Sara se snažila vše vtěsnat do malého počtu stránek s jasným cílem. Základem bylo zjisti vraha Nolana. Do toho však bylo tlačeno spousta informací o dívkách - ty jsme samozřejmě chtěli znát, ale když už tak měla autorka knihu lehce prodloužit, o všem se víc rozepsat a jít do hloubky a určitě by ji tak zkvalitnila. Vlastně jsem se do postav ani nedokázala vžít, tudíž jsem z nich neměla žádný pocit, protože se všechno odehrálo tak moc rychle. Kniha je fajn oddechovka, určitě si druhý díl přečtu, počtení je to příjemné, ale nemyslím si, že by ve mě zanechala něco víc. Vsadila bych se, že si za měsíc nevzpomenu o čem vlastně byla.... celý text

Veselí 2018, Radka Třeštíková

Tak po Bábovkách jsem měla velká očekávání. Radku Třeštíkovou jsem si díky nim oblíbila a věděla jsem tak nějak co čekat - pohodové čtení, vtipné, žádný velký akčňák nebo vypracované charaktery postav. Prostě jednoduše pěkné lehké počtení z prostředí reálného života. I to by nám knihy měli dávat - pohled do reality a na to, že na v těchto věcech nejsme sami. Čekala jsem na chvíli v knize, u které bych si řekla, jo, je to fakt dobrý, konečně něco jiného. Bohužel musím naznat, že se nestalo. Konstantní sled událostí, ke kterým byl přidán báječný humor. Ano, humor můžu ocenit. Ne u jedné scénky jsem se nahlas zasmála (a to že já se moc věcem v knihách nezasměju). Hlavní postava Elišky mi přišla šíleně nezajímavá, nudná a nesympatická. Sama jsem spoustě jejím rozhodnutím neporozuměla a štvalo mě, že nám kniha nenabídla hlubší popis systematiky jejího rozhodování a životních kroků. Jednoduše nastala nová kapitola a s ní nová Eliška. Ve výsledku vývoj postavy nulový. Připadlo mi, že všechny vedlejší postavy se posouvali, měnili názory i charakter. Eliška jakoby zamrzla na mrtvém bodě a nic...což u hlavní postavy je celkem problém. O všech víme všechno o hlavní hrdince nic - to možná mělo navodit lehce atmosféry jižní Moravy (přeci jen jsem také její součástí a ano, napovídá se to opravdu hodně), ale v tomto případě se to nehodilo. Konec tak nějak nenadchl. Minimálně ve mně nic nezanechal. Dobrá kniha pro zdlouhavé cesty do práce či do školy, pro trošku náročnější čtenáře však nikoliv.... celý text

Denik Ostravaka 2 ... eště mě nědostali 2005, Ostravak Ostravski

Denik Ostravaka 1 2005, Ostravak Ostravski

A Cup of Style - motivační diář 2019 (střední vydání) 2018, Nicole Ehrenbergerová

Naprosto top produkt v oblasti diářů. Musím se přiznat, že to byl můj první od holek z A Cup of Style a byla jsem maximálně spokojená. Pravda je, že mi v něm chyběla třeba zadní obálka, do které bych mohla si zakládat, svoje papírky a dokumenty, které jsem musela mít jen tak pohozené v diáři, což mi mnohdy nestačilo. Naštěstí tohle holky vylepšily k roku 2020, což u mě omluvilo i tuto chybku, která zabraňuje 100% dokonalosti. Lucka i Nicole jsou moc sympatické mladé slečny, které odvádí svoji práci na výbornou. Vizuál je taky moc nádherný. Díky diáři jsme byla schopná rok 2019 přetransformovat k tomu nejlepšímu roku, za celý můj život. Pokud chce člověk být produktivnější, akční a více se zamýšlet nad svými sny a cíli, je tento diář skvělý. Líbí se mi především variabilita jednotlivých plánovačů a samozřejmě motivační texty, které jsou milé a absolutně funkční. Diář na další rok už mi leží na stole a těším se na jeho další použití.... celý text

Denik Ostravaka 3 ...farame dal, no ni? 2005, Ostravak Ostravski

Tak - ani jsem netušila, že začínám třetím dílem :D Očividně to ale vůbec nevadilo. Všechny postavy a události příběhu jsem pochopila rychle. Co jsem ale opravdu netušila je, že celá kniha bude psaná tak bezprostředním dialektem. O knize jsem vlastně vůbec netušila. Přišla jsem na ni díky čtenářské výzvě a teprve nyní zjišťuji vše o tajuplnosti autora a dokonce, že podle knih a blogu byl natočený i film. Na psanou formu se dá docela dobře zvyknout. Spíše mne to bavilo. Styl je určitě nesmírně originální a příběhy ve formě fejetonových příběhů ze života, vykouzlí úsměv na tváři kdejakého čtenáře. Ostravak je veliký sympaťák. Knížka se dobře čte, je krátká a skladná (do MHD nebo do kabelky jako když ulije). Dokonce se dá i považovat za naučnou! Kolik ostravských slov jsem se naučila (z mých oblíbených je robka a guvno!). No ale na další díly rozhodně nezanevřu. Knihy Ostravaka Ostravskiho rozhodně nepatří k vrcholu literárních děl, ale jsou ideální pro jednoduší čtení a odreagování se. Na humoru zde rozhodně nechybí.... celý text

Syn 2014, Jo Nesbø

Uff, tak teď jsem rozpolcená. Svoji první knihu od Jo Nesba (vyjímaje Doktora Proktora a jeho prdící prášek) jsem zvolila Syn. Ten totiž nezapadá do světoznámé série o Harrym Holeovi. Ze začátku jsem byla nadšená. Obsah hlavní dějové linie a i rozjezd byl moc dobře napsaný a čtivý. Můj problém asi byl, že jsem si knihu dost rozkouskovala, tudíž jsem často zapomínala všechny postavy a v ději jsem poté byla ztracená. Nesbø jednoduše není oddychový autor. Je vidět, že v jeho příbězích musíte zapojit hlavu. Autor je dost jistě neuvěřitelně chytrý a všechny kroky a všechny části knihy jsou absolutně do detailu promyšlené. Střední číst knihy a vlastně nakonec i závěr mne zas tolik nenadchl. Můj celkový dojem z knihy je spíše rozpolcený. Myslím si, že tohle přesně byla špatná volba se startem do tvorby Jo Nesba. Protože někde hluboko v duši cítím, že jeho knihy mě budou neuvěřitelně bavit, ale tohle byla právě ta jedna výjimka, která bude potvrzovat pravidlo. Naopak co se mi líbilo moc byli nejdůležitější postavy (Šimon Kéfas, Sonny, Kari). Krásně strukturované charaktery, jejichž kroky v příběhu prostě dávají lidsky smysl. Rozhodně jsem zvědavá na mé další zkušenosti v jeho objemné tvorbě.... celý text

Temný experiment 2019, Gwenda Bond

Až mě zaráží, jak špatné ohlasy kniha Temný experiment od Gwendy Bond má. Faktem je, že na knihu běžela velká kampaň asi jako kolem celého seriálu Stranger things od Netflixu. Já sama jsem velkým fanouškem, proto když se mi naskytla příležitost nakouknout díky prequelu do minulého dění v Hawkinsu, neváhala jsem. Asi by bylo dost nelogické číst prequel na něco, co člověk nečetl, neviděl nebo nezná. Kdybych seriál nesledovala, asi bych se do ní nepouštěla. Hodně věcí nezasvěcený čtenář nemusí hned ze začátku chápat a jen tomu, kdo příběh zná, se můžou spojovat informace, co už někdy viděl s knižními linkami. Asi odtud všechna nehezká hodnocení pochází. Na příběhu samo o sobě není nic extrémní nadčasového ani nového. Je to jednoduše moc hezky zpracovaný příběh před událostmi seriálu a čtenář/fanoušek si může jen rozšířit obzory. Ohromě se mi líbilo zvolení postav. Všechny mi moc přirostly k srdci a každá dostala v knize úctyhodnou pozornost. To se často nestává, že by autoři věnovali mimohlavním postavám tolik prostoru. Tak jsme mohli nahlédnout ještě do mnohem širšího úhlu pohledu událostí pod taktovkou Martina Brennera. Netušila jsem jak mě konec překvapí. Vše se ubíralo nějakým směrem a během poslední čtvrtiny knihy nastávaly zvraty. Napínavá atmosféra převážně na konci byla dechberoucí. Některé psychicky náročnější scény mne i dostaly emočně. Celkově Brennerův kompletní projekt je úžasně pozoruhodná záležitost, která je zajímavá sama od sebe. Avšak přeci jen jsem ocenila, že vše se netočilo pouze kolem laboratoře, ale měli jsme i náhled do normálního života účastníků experimentu. Je jasné, že kniha hraje převážně na cílovou skupinu lidí, co si Stranger things zamilovali. Nejedná se tedy o žádné průlomové dílo, ale shrnutě řečeno, mně se kniha osobně velmi líbila, ale vše je, jak je vidno, o vkusu a preferencích.... celý text

Píseň stínů 2018, S. Jae-Jones

Píseň zimy 2017, S. Jae-Jones

O knize jsem slyšela už dávno předtím, než jsem si ji konečně přečetla. Vlastně jsem ani nevěděla o čem je podstata děje a podle obálky a celkového dojmu jsem usoudila úplně něco jiného. Až mě překvapilo do jakých motivů autorka v knize zabruslila. Obecně řečeno bych řekla, že se v knize moc neodehrálo. Na to že má skoro 400 stran, jsem čekala větší akci a rychlý průběh děje, ovšem kniha je hlavně o pocitech. Její podstata je zasvěcena emocím a všemu tomu, co se odehrává v hlavě a srdci hlavní hrdinky. Příběh sám o sobě je opravdu zvláštní. Dokonce i já jsem si často říkala, že tohle není téma úplně pro mě. Na jednu stranu se mi velice líbil vztah mezi Liesl a Králem duchů, na druhou stranu ale jsme se ve finále o ničem moc nedozvěděli. Možná je to i tím, že autorka vsázela spíše na popisy než přímé řeči, tudíž jsem měla obecně vzato pocit, že se průběh nikam neposouvá. Třeba to byl i záměr. Třeba nám vše objasní druhá kniha, ale já bych očekávala alespoň bližší nastínění situace. Moc jsem si to nedokázala představit, ten svět. Neustále jsem si to promítala v hlavně jako scénu z Krásky a zvířete. Tím, že se nám král duchů opravdu jen málo otevřel, celou knihu jsem vlastně vůbec nevěděla, co se děje a proč postavy jednají tak jak jednají. A to si myslím, že je chyba autorky a psaní. Kniha přeci nemůže být dobře napsaná, když se čtenář v ději ztrácí. Vše jde velice pomalu až monotónně. Vše dohromady ve mne nic moc nevyvolalo, proto ani knihu nemohu hodnotit nijak kladně.... celý text

Suma 2011, David Eagleman

Suma byla snad první kniha, kterou jsem si přečetla na doporučení. Už si úplně jistě nepamatuji, kdo byl jejím obdivovatelem, ale tím jak hezky o ní mluvil, jsem si jí přečetla. Samotné čtení je opravdu rychlovka. Za chvíli ji máte přečtenou a u mě byla první svého druhu, protože v minulosti jsem neměla s ničím podobným tu zkušenost. V životě jsem nečetla nic podobně nadpozemského s tématikou posmrtného života a toho, co by se vlastně mohlo stát po tom, co my zemřeme. V tomto směru mne knížka dost obohatila. Nejsem zrovna fanoušek podobně nepravděpodobných dedukčních knih, ale díky Sumě jsem měla tu možnost se zamýšlet nad veškerými těmito teoriemi. Ze 40 příběhu se mi naprostá většina zdála ohromě nepravděpodobná až nesmyslná. Dokonce i já jsem odhalila, některé nesrovnalosti s dnešní fyzikou a dala si dvě a dvě dohromady, že 60-70% kapitol, byly napsány jako s jiného světa a postrádaly hlubší smysl. Ano. Jistě. Člověk nemá jak cokoli z toho vyvrátit, ale hlubší zabádání do představy těchto situací zrovna mně nedává logiku. Naopak byly zde i části, které mne zasáhly a já se musela pozastavit a zapřemýšlet nad celou situací. Některé mi si myslím utkví v hlavě ještě na nějakou dobu. Není to asi kniha, kterou bych si ještě někdy musela přečíst, ale zato mi otevřela dvířka k přečetní podobné literatury. Tato témata nejsou vůbec špatná, ale myslím si, že na trhu najdete mnohem kvalitnější literaturu s podobným obsahem.... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2001, J. K. Rowling (p)

Harry Potter se vlastně hrozně těžce komentuje. Série od J. K Rowling je moje zcela nejoblíbenější ze všech. Miluju tyhle knížky a nejen je, ale i filmy dosahují nevídané kvality (dokonce i český dabing stojí za to). Na Harrym a jeho životním příběhu jsem vyrostla, stejně jako spousta dalších mladých čtenářů. Třetí díl je často volen jako ten úplně nejlepší z celé série a zčásti mohu souhlasit. Vždyť mě snad nenapadá jediná negativní věc co se v příběhu vyskytovala. Neexistuje moment, kdy by se člověk jen zčásti nudil. Autorka má neuvěřitelný talent na psaní. Začátek pro někoho může být sice jemně pomalejší, avšak to k tomu prostě patří. Já si ale dokázala vychutnat každičké slovo. Na konci do sebe vše zapadne, sedí a čtenář nemůže mít pochyby o vychytralosti celého příběhu. Je vidět, že autorka příběhem přímo žije a ona sama nechala kus sebe v kouzelnickém světe. Třetí díl je vynikající zejména kvůli vývoji postav (spolu se čtvrtým). Vztah mezi Harrym a Siriusem popřípadě s Lupinem je ladně interpretován do jinak nabitého děje. Právě tyto dvě postavy jsou jedny z mých nejoblíbenějších, proto mám i k Vězni z Azkabanu takovéto vřelé pouto. Je to jednoduše srdcovka. V tomto díle jde krásně vidět, že nebýt postavy Hermiony tak by se Harry ve svém životě daleko nedostal :D Hermionu má rád snad každý. Opět její bystrost a inteligence dokázaly zachránit celý příběh. Knížka je jednoduše vrcholové dílo. Veškeré detaily jsou do posledního puntíku tam kde mají být. Když se člověk právě na ně zaměří, uvidí ještě úžasnější příběh, než ten co přímo čte. Vězeň z Azkabanu je přesně ten díl, kde by si člověk měl na sto procent přečíst knížku. I když většina filmů je velice dobrých na knihy to prostě nemá. Speciálně třetí díl. Jednoznačně jedna z nejlepších knih co byly kdy napsány a je potřeba ocenit každý detail na ní.... celý text

Mléko a med 2017, Rupi Kaur

Pohřbený život 2017, Allen Eskens

Tak tohle byla doslova časovaná bomba. Vůbec jsem od této knihy nic nečekala, protože se ke mně dostala v podstatě náhodou. Bylo to jen díky tomu, že jsem chtěla číst něco do čtenářské výzvy. Neznala jsem autora ani knihu a ani vlastně nic. Ale je to opravdu doslova BOMBA. Rozhodně top kniha co jsem za rok 2019 četla, úžasná, fantastická a ještě mnohem víc. Já jsem člověk co prakticky neholduje thrillerům a podobným knihám (ani filmům), tak musím říct, že tohle je špice. Dostala mne do kolen. Autor je neuvěřitelně talentovaný. Nenudilo mne jediné slovo. Příběh sám o sobě je neuvěřitelně silný a poutavý. Je to story, která vám rozhodně ještě dlouho po přečtení zůstane v hlavě. Je to oficiálně první kniha, která mne donutila k uronění slzy. Nikdy jsem u žádné knížky v životě nebrečela, jednoduše se mi to nestává, ale při čtení některých pasáží jsem se neudržela. Nepobírám jak chytře autor pojal jednotlivé koncepty, které jsou velice zajímavé a vytvořil z nich tak skvělé dílo. Autismus, chybné odsouzení, chudý student, pedofílie, problémy v rodině, láska (oceňuji vývoj vztahu Joeho a Lily - skvělé), rakovina atd. Tohle všechno tvoří tento příběh a společně vše utváří neuvěřitelnou symbiózu a proto je kniha tak skvělá. Konec jsem tak nějak odhadla v půlce knihy, ale jak se říká, i cesta je někdy cíl, tolik zvratů co se v průběhu odehrálo, přidalo příběhu na efektivitě. Příběh Carla Iversona mi ještě dlouho bude pobíhat v hlavě. Allen Eskens odvedl skvělou práci a mrzí mě, že je takto málo známý. Oproti některým slavným a přitom ne tak kvalitním autorům (viz. John Green), má jeho příběh veliký potenciál.... celý text

Učedník a pyramida Orků 2016, Taran Matharu

Když jsem byla mladší a měla docela jiné preference, Učedníkův první díl mne nadchnul. Ale na přečtení těch dalších dílu jsem se moc neměla. Ani když už se mi kniha dostala do rukou, neměla jsem moc chuť si ji přečíst. Možná to bude tím, že jsem za ty roky vyspěla a nechtěla jsem si zkazit názor na příběh, který se mi ale vryl pod kůži. Proto byl Učedník a Pyramida Orků skvělá volba pro dovolenkovou četbu. Musím konstatovat, že druhý díl popřel ten první. Prvotina se mi líbila právě proto, že byla plná nápadu a akce. Autor byl schopen na každé straně vymyslet zajímavě spletitý příběh s motivy fantasy plný akce. Jeho pokračování se mi zdálo takové utahanější. Příběh byl více roztahaný a chybělo mi více barvitého děje. Obecně by se dalo říct, že je kniha pěkná. Ale po prvním dílu se mi zdá rozhodně znatelně slabší. Konec na jednu stranu super (překvapil mě), ale zase jsem od Tarana čekala víc. Líbili se mi především úžasné, nově vymyšlené fantasy postavy a hlavně zvířata! Názvy a popisy byly moc pěkné. Faktem ale zůstává, že jsem měla sérii přečíst naráz. Ve 1/4 knihy jsem se hodně ztrácela. Postavy už jsem pozapomínala a moc jsem netušila, co se děje. Nevím, jestli ještě někdy bude nálada sérii dočíst.... celý text

Jak jsem potkal Ameriku 1997, Martin Dejdar

Chtěla jsem si přečíst nějaký cestopis, protože mne tento žánr nikdy nějak nelákal. Původní plán byla kniha Moje bejby Amerika, ta však nebyla k dostání. Třeba na ní dojde jindy. Doporučena by byla právě Dejdarova knížka Jak jsem potkal Ameriku. Očekávání byly skoro nulové, přeci jen už dílo není nejnovější a nejaktuálnější, proto jsem ji s sebou sbalila na dovolenou a po malých částech četla. Přečtena po malých úsecích ve volných chvílích na dovolené. Musím říct, že některé části byly opravdu zajímavé. Američané jsou nepochybně podivní a proti našim zvyklostem se jejich návyky a zavedené rituály velice odlišují. Herec vše bral opravdu z pohledu nováčka. Vše pro něj bylo nové, jiné a líbilo se mi lidské podání všech zážitků, co prožil. Pokud by člověk jel do USA, spoustu poznatků by se mu mohlo hodit. Já však nejsem největší zběhlík ohledně českého divadla a filmu a proto spoustu věcí mi nic neříkalo. Setkání a Miou Farrow ve mne skoro nevzbudilo žádné dojmy. Líbilo se mi doplnění dobytých obrázků, které dodaly knize na barvitosti. Obecně bych ale neřekla, že se jedná o nějaké mistrovské dílo. Knihu bych si pravděpodobně už nepřečetla. Je vidět, že do ní Martin vložil kus sebe a text je odrazem části jeho života. Ale herec jednoduše hercem zůstane a myslím si, že se jedná o knížku, na kterou si za rok snad ani nevzpomenu.... celý text

Já, Simon 2017, Becky Albertalli

Ano - knížku Já Simon (neboli Probuzení Simona Spiera) jsem si přečetla jenom kvůli filmu, který jsem viděla v kině. Knížku s filmovou obálkou jsem dostala jako dárek a teď na ní přišel čas jí přelouskat. Kniha i film jsou dost rozdílné. Obě dvě zpracování jsou založené na stejné podstatě, ale jinak průběh příběhu je dost odlišný. Možná bych dokonce řekla, že film se mi líbil víc - a to že to často neříkám a trochu mne to mrzí, že to říct musím. Obsazení postav ve filmu mi přijde jiné, než jsem si je představovala já ve své hlavě. Je pravda, že jsem právě s představou jejich fyzického vzhledu jsem měla lehce problém, protože mi v knize chyběly popisné pasáže (viz. ten vzhled). Právě proto asi kniha rychle odsýpala. Je to opravdu oddechovka, nad kterou se nemusíte moc pozastavovat a je hezky napsaná. Například ve mně toho opravdu moc nezanechala. Spíše se mi to pojí právě s filmem, který se mi zdál hezčí a ten se mi líbil moc. Nevím jestli je to naschvál, že film se opravdu moc neřídí knihou, ale opravdu se mi převážně průběh děje zdál velice odlišný. Zápletka i konec samozřejmě sedí. Některé části byly až moc rychle projité a bez povšimnutí naopak některé až zbytečně protahované. Toto byla moje první knížka s LGBT tématikou a troufám si říct, že jedna z prvních knih, která otevřeně povídá o homosexualitě. Po takovém úspěchu, jakého Já Simon dosáhl, se ale nikdo nemůže divit, že nyní se na knižní scéně budě objevovat více a více tvorby s podtextem o různých sexualitách. Kniha sama o sobě se mi zdá průměrně dobrá, takový úspěch má právě spíše kvůli tomu, že řeší téma dnes dost probírané. Tak a já můžu říct, že jsem si během Pride monthu přečetla knihu s touto témou.... celý text

Podzimní trůn 2017, Elizabeth Chadwick

Na poslední díl z trilogie o Eleonor Akvitánské jsem se extrémně těšila, jelikož všechny předchozí díly byly naprosto fantastické a mohla jsem všechny ohodnotit s čistým srdcem plným počtem hvězd. Bez těchto knih bych asi nikdy neměla ponětí o tom, že někdo takový v historii byl, a přitom to byla světově známá královna, která si toho prošla více než dost a přitom až do svého skonání byla stále dámou. I ve třetím díle bylo vidět, že je neustále politicky i sociálně aktivní, a ani v posledním díle neubylo na kvalitě příběhu. Nikdy nepřišla chvíle, kdy jsem si řekla ''nene to už je bez nápadu'' - je to pravděpodobně dané tím, že kapitoly probíhají s odstupem asi půl roku a to dodalo na akčnosti děje. To ale neubralo na málo popisných pasáží. Kniha si myslím je tak dobrá právě kvůli tomu, že od obou kritérií bylo vyvážené množství a byl vždy všude dostatek informací. Na druhou stranu kniha rozhodně není oddechová. Jde opravdu o sled informací seskupených do krásného příběhu (románu), na který je potřeba se soustředit. Ani jsem nevěřila kolik lidí tato osoba dokáže přežít, bohužel však i včetně jejich vlastních dětí. Velice oceňuji provedení knihy, kdy byly historické fakty náramně převedeny do knihy s lehkostí a bez jakéhokoli znaku toho, že by byly vidět upřednostňované teorie autorky a historičky. Až na závěr jsem si hezky početla další možnosti chápání života Eleonory, což se mi jako dodatek moc líbilo. Pokud Vás bavil první díl, v sérii pokračujte. Všechny knihy jsou stejně výborné a já se ráda budu ke knihám vracet. Daly mi toho opravdu hodně.... celý text