JmenujiSeZuzla
přečtené 147
Ocelové srdce
2022,
Albert Čuba
Na tuto knihu Alberta Čuby jsem narazila náhodou v knihovně. Jeho projekt Tři tygři jsem z jejich začátků žrala, poslední dobou mě ale bavit přestali, avšak všechny kluky mám jako osobnosti stále velmi ráda. Proto mě zajímalo, co předvede Albert ve své literární tvorbě. Kniha je jediná svého druhu. Nic podobně napsaného jsem zatím nečetla. Jsem ráda že se autor držel toho, co mu jde nejlépe a to je psaní scénářů. Text totiž připomínal první podobu scénářů - spousta vysvětlování situací (často velmi polopaticky!), žádné velké zdržování charakteristikami a popisy postav. Vždy jen to nejnutnější. Mnohým čtenářům se tento styl nemusí líbit (což chápu, je totiž značně neknižní), ale mě se upřímně líbil moc. Mám ráda moderní knihy, které rychle odsýpají a děj má spád. Na druhou stranu člověk si tak nevytvoří skoro žádný vztah k postavám. Příběh byl taky moc fajn. Drsný, černý a nekompromisní. Knihu člověk zvládne jedním dechem. Super kniha z českého (!) prostředí. Ideální pro chladné podzimní večery. Albert Čuba mě velmi mile překvapil. Jeho talent má opravdu přesah.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
O knize jsem slyšela hodně chvály a tím, že začínám pomalu tvořit seznam maturitní četby, nabízela se první příležitost seznámit se s Milanem Kunderou. Navíc si jedno z témat čtenářské výzvy o něho přímo žádalo. O obsahu knihy jsem moc nevěděla. Proto jsem byla až překvapená, že kniha není postavena na nějakém celistvém ději. Máme zde čtyři důležité postavy, které prožívají život zcela odlišně. Skrz ně autor promítá svoje myšlenky a úvahy o samotné podstatě bytí! Ty se mi líbily moc! Avšak kvůli tomuto jsem si během čtení k postavám nevybudovala žádný vztah. Byly mi celkem jedno. Hrály pro mne v knize jen jakousi funkci příkladovou. Tvořili zrcadlo Kunderovým myšlenkám (což ve své podstatě není špatně). První půlka knihy byla skvělá a moc mě bavila. Kundera jako by mi často až mluvil z duše. Jak sexy je inteligence že? Postupem času mi ale některé situace přišli až přemrštěné a extrémní. Druhá půlka knihy (až na poslední kapitolu Kareninův úsměv) už mi tak skvělá nepřišla (naopak jsem i s některými úvahami nemohla souhlasit!). Často jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna mluví, kde se zrovna nacházíme a co se tím autor snaží říci. Kniha tak ztrácela na čtivosti, kterou doposud disponovala. Skvělý byl na závěr doslov Květoslava Chvatíka! Nesnesitelná lehkost bytí je rozhodně kniha ke které bych se ráda v budoucnu vrátila. K maturitě se mnou asi nepůjde (už se vidím jak vysvětluji rozdíl mezi tíhou a lehkostí :)), avšak pro náročnější čtenáře, kteří se zajímají o lidství, podstatou lásky a nenávisti, života a smrti, toto je přesně pro vás. Náročné čtení, které člověku ale spoustu dá. Některé myšlenky ve mě přetrvají rozhodně dlouho.... celý text
Než jsem tě poznala
2013,
Jojo Moyes
Film jsem viděla před velmi dlouhou dobou, ale pamatovala jsem si ho až moc dobře. Celou dobu jsem tedy věděla, k čemu se schyluje. I přes to mi kniha dokázala nabídnout příběh trochu jinak, než filmové zpracování. Nenudila mě ani jediný okamžik. Je naprosto skvělá. Postavy jsou velice dobře postavené a vylíčené, Člověk si je dokáže představit úplně barvitě hlavně tím, jak je autorka dokázala skvěle vybudovat. Samotný příběh musí chytnout za srdce snad každého - je silný, ze života. Téma eutanázie je velmi kontroverzní a z knih které jsem v životě četla, jsem na něj ještě nenarazila. A i přes to že knihy tohoto typu už povětšinou nevyhledávám, s touhle jsem nesáhla vedle. Autorka umí velmi čtivě psát, o tom žádná, tak jsem zvědavá, jak budou vypadat její další knihy, které si po této zkušenosti, mile ráda přečtu. No a na závěr vám řeknu jednu věc: u knih skoro nebrečím, ale pravda je, že na závěr mi slzička ukápla.... celý text
Matka
2004,
Karel Čapek
Matka je moje první autorova kniha, kterou jsem kdy přečetla. Kontext jsem neznala, ale jednoduše jsem po ní sáhla a dala se do čtení. Musím říct, že jsem velmi mile překvapená. Četla se strašně pěkně, Motivy, které přiřadil jednotlivým postavách v celku knihy vytvořili zajímavé vyústění celé hry. Příběh je velmi silný. Čapek dokázal skrz famózní dialogy, člověku zprostředkovat tvrdou realitu války, které se dotkne naprosto všech! Číst jí dnes (s vědomím situace ve světě) bylo mrazivé. Ti, kteří se války účastní přímo, jsou sežrání jejím průběhem. A ti, kteří se války sice neúčastní, ale žijí v její době, se jích sice nemusí dotknout fyzicky, ale jsou jí zruinováni psychicky. Ústřední postava matky, je zde naprosto klíčová a je naprosto úchvatně vystavěná a soucítit s ní musí naprosto každý. Konec je dechberoucí.... celý text
Honzíkova cesta
1998,
Bohumil Říha
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z mého dětství. Z odstupem času se až divím, že jsem z ní byla tak nadšená. Asi nemůžu říct, že by by příběh nějak přeúžasný, avšak očividně měla něco, co mě jako malou dokázalo uchvátit. Zvláštní, jak si dětský mozek uchová ve výsledku jen některé, pro něj asi nějakým divným způsobem důležité části či motivy. Po přečtení jsem si totiž uvědomila, že si rozhodně nepamatuji příběh cělý. A to je opravdu divné. Jsem si jistá že mi ji naši četli skoro každý večer po dobu několika let. První kapitolu si třeba vybavuji skoro nazpaměť, dále mám už jen střípky. To co se mi ale vrylo bez výjimek jsou ilustrace. Já mám vydání s ilustracemi Helenky Zmatlíkové, které ilustrovala naprosto všechny moje oblíbené dětské knížky (Alenčina čítanka, Z deníku kocoura modroočka apod.). Možná to bude i tím, že jsem v té době ještě neuměla číst, zato obrázky jsem si pamatovala do posledního. Byl to krásný zážitek po tolika letech ji zase otevřít a zavzpomínat. Ještě k tomu jsem četla to vydání, které mám od dětství doma, takže je celá počmáraná, izolepou přelepená a prakticky se člověku rozpadá pod rukama. Zato to mělo to kouzlo. Pro mě bude navždy znamenat kus dětství.... celý text
Jak na sítě
2019,
Michelle Losekoot (p)
Kniha jeden čas obletěla svět sociálních sítí jako neřízená střela. Doporučení na ni jsem měla skrz mnoho influencerů (jak jinak). Za mě ale žádnou díru do světa neudělala. Ze začátku mi velmi imponoval samotný smysl knihy a to dovést každého, kdo plánuje zakládání sociálních sítí skrz podnikáni a podobné, ke zdárnému a úspěšnému konci. Takový úmysl já sice neměla, ale jelikož se stejně jako většina z nás, denně na sítích pohybuji, tak mne téma zajímalo. Musím však konstatovat, že kniha by mohla být poloviční (možná i čtvrtinová). Přišlo mi, jakoby už autorky už nevěděly, co dál předávat a vařili z vody. Forma knihy vypadá moc pěkně, líbily se mi zakomponované grafy i vizualizace (v tom se autorky očividně pohybovat umí). Autorky také vysvětlovaly všechno velmi po lopatě. Musím říct, že mě to spíš otravovalo, ale věřím, že to měl být účel (= naučit to opravdu každého laika). Hlavně tipy a rady na různé vychytávky pro sledování úspěšnosti vašich sítí mi přišli přínosné. Ale zbytek (75% obsahu celé knihy) mi přišel jako naprostá otázka ldiské empatie a logiky. Názor, že člověk z pouhého používání soc. sítí, nemůže vybudovat vlastní úspěšnou stránku, nesdílím. Jsem z generace co na vývoji internetu prakticky vyrostla. K úspěchu člověku stačí podle mě jen logické uvažování o způsobu propagace vašich produktů a základní znalost světa sítí.... celý text
Cilčina cesta
2019,
Heather Morris
Už Tatér z Osvětimi mě hodně bavil a trochu jsem nevěděla, co od pokračování čekat. Musím však říct, že mě bavil ještě víc než předchozí kniha. Fakt, že mne Cilčina cesta vzala za srdce ještě víc, než Tatér z Osvětimi, přikládám tomu, že vyprávění je z pohledu ženy. Přeci jen je pro mne snaží, chápat některé její psychologické stavy/změny lépe. Cilka pro mě představuje jednu z nejsilnější knižních hrdinek. Hlavně v poslední době však vídám na autorku a její knihy různé názory. Spoustě lidem se sice líbí, ale pak tu je část čtenářů, kterých je sice menšina, ovšem o to kritičtěji se k nim vyjadřují. Já musím říct, že jsem obecně poměrně velký knižní kritik, ovšem na autorčině stylu je něco, co se mi líbí. Možná to, jak stručně a vlastně výstižně se dokáže vyjadřovat. Tím pro mne dokázala perfektně navodit atmosféru a obě knihy jsem četla jedním dechem. Jasně chápu, příběh je hooodně přikreslený, obecně jsem jej nebrala ve všech částech úplně jako faktickou biografii, za kterou se možná může na první pohled zdát. Možná vám může vadit tento až komerční přístup k literatuře, který autorka asi zvolila. Já jsem však stále toho názoru, že čtení je hlavně o zábavě a edukaci. Čímž mne kniha rozhodně nezklamala. Já se tedy přikláním na stranu nadšenců.... celý text
Zůstaň se mnou
2019,
Ayobami Adebayo
Sama od sebe bych po knize asi nesáhla. Musím se přiznat, že Ayobami Adebayo je první africkou autorkou/autorem vůbec, od kterého jsem si něco přečetla. A musím říct, že jsem víc než mile překvapená. Příběh je opravdu silný. Obecně knihy s hlavním tématem vztahu matka/dítě vždy chytí za srdce. Hlavní postava Yejide nemůže otěhotnět, což je v nigerské společnosti přijímáno s velkou nelibostí. Postupem času zjišťujeme všechny důvody tohoto problému a následně i jeho důsledky. Moc se mi líbí způsob, jakým se čtenář dostane do prostředí Nigérie, poznává politickou scénu, naprosto odlišnou kulturu a hierarchii, která ve zdejší společnosti vládne. Sympatické mi byl hlavně fakt, že Yejide s Akinem nebyli úplně zastánci těchto konzervativních názorů. Autorka také velmi krásně pracuje s psychologickými popisy postav. A nejen to. Vyzdvihla bych hlavně styl psaní autorky, protože přesně tento styl miluju; vždy jen jemně naznačí ale nepojmenovává. Díky proplétání pohledů postavy Akina a Yejide, nás napíná do doby, než nám samotným dojde rozuzlení nějaké zápletky. To čtenáře nutí nepřestat číst. Proto se kniha opravdu velmi dobře čte. Jediné co se mi ve výsledku zas tak nelíbilo, byl úplný závěr. Ne ani sám o sobě, ale na konci jsem úplně nedokázala pochopit jednání hlavní hrdiny. Asi je to mnou, ale nějak mi nešlo do hlavy, jakým způsobem se rozhodla pro tak drastickou změnu v jejím života (ještě ke všemu když je v sázce její vlastní dcera). Na českém překladu knihy bych ještě ocenila, nějaký menší slovníček na konci, který často bývá u takto "dvojjazyčném" tyto knih, pro lepší porozumění. Jinak knihu všem doporučuji. Byla pro mne příjemným překvapením (díky čtenářská výzvo :))... celý text
Čas žen
2016,
Jelena Čižova
Čas žen je pro mě ve výsledku spíše zklamání. Už od začátku mi celé zpracování knihy a způsob vyprávění přišel velmi chaotický a nepřehledný. Autorka nám dokázala zajímavě přiblížit život žen v tomto obdob ruské historie, což bylo určitě příjemná změna, protože jsem doposud nic z Ruska v tomto stylu nečetla. Obecně ani ruské autorky nikterak nevyhledávám. Příběh Antoníny jako takový se mi velice líbil. Díky tomu, že velká část knihy je vyprávěna z jejího pohledu, čtenář ji dokáže velice dobře porozumět a vcítí se do ní. Naopak mi přišlo, že charakter maličké Sofie/Zuzanky mohl být popsán hlouběji. TO stejně platí u babek. Charakterově jsem je, až na malé výjimky, od sebe zas nerozeznávala. Rozhodně ale milá zkušenost z pohledu na režim bývalé SSSR. Lidé co tvrdí, že jim chybí komunismus, by se měli zamyslet nad tímto masivním problémem komunismu. Nikdy nevíte, že nebudete jeden z těchto lidí.... celý text
Rudý Zeman
2019,
Jaroslav Kmenta
Budu úplně upřímná a transparentní; kniha se mi četla velmi špatně. Prakticky pro mne znamenala 2 měsíce utrpení a louskaní každičké stránky. Přiznám se, že jsem některé pasáže dokonce i přeskočila. Zeman je pro mne politickou osobností velmi kontroverzní a vždy jsem patřili spíše k jeho odpůrcům. Kniha mě jen utvrdila v mých niterních pocitech z něj. Z některých pasáží se mi dělalo vyloženě zle. Autor dokázal ''objektivně'' poukázat na Zemanovu osobnost skrz reálná fakta a příběhy. Žádné názory, domněnky - jednoduše fakta. Mnoho příběhů z nich možná znáte, ale Josef Kmenta svým investigativním způsobem novinářství, dokázal zajít víc než do hloubky některých témat. Otázka, jestli jsem si z knihy vzala něco víc, bude pro hodně fanoušků spíš zklamáním, ale já tedy ne. Nemyslím si, že jsem se dokázala na všechno tak soustředit, že bych vnímala celé procesy vnitřní politiky a businessu Miloše Zemana v knize popsané natolik, že bych vám to nyní dokázala převyprávět. Dopředu říkám, budete-li se do Rudého Zemana pouštět, jedná se o velice náročné čtení. Jak jsem řekla, kniha mne v mnoha ohledech jen utvrdila v mých názorech. Spoustě by mohla snad i otevřít oči. Ale smutnou pravdou je že ti, kteří by to nejvíc potřebovali, by po něčem takovém ani nesáhli.... celý text
