JmenujiSeZuzla přečtené 147

Dopisy ztraceným 2019, Brigid Kemmerer

Potřebovala jsem nějaké milé, nenáročné prázdninové čtení a musím říct, že jsem ji zhltla jedním dechem. Moje nejlepší kamarádka je velká fanynka Brigit Kemmererové, proto mě na sérii Dopisů dlouho lákala. Čím jsem však starší tím méně se mi do četby young adult romanťáren chce pouštět. Musím však konstatovat, že jsem byla velmi mile překvapená. Ano, nečekejte žádné přeborné myslitelství a náročnou četbu. Jak říkám ideální na prázdniny, kdy si chcete hlavně odpočnout a přečíst si něco hezkého. Moc se mi líbil autorčin styl psaní. Je velmi moderní a přímý. V pár krátkých větách dokáže vystihnout nejniternější pocity postav. Ty jsou samozřejmě jako obvykle něčím jiné, od ostatních středoškoláků se liší svým chováním, charakterem a hlavně silným životním příběhem, který je utvořil. Tím se asi kniha odlišuje. Nezabývá se totiž povrchními tématy, ale dokázali jsme nahlédnout do skutečných problémů, co můžou teenageři snášet - úzkosti, problémy v rodině, deprese, pocit samoty...to jsou dnes bohužel součásti životů každého druhého z nás, přitom se stále jedná o velmi tabuizovaná témata. Dnes už celkem tradiční pohled z obou stran (Declana i Juliet) nám svět více otvírá. Dokonce i závěrečné zvraty mě překvapily! A to se mi často u knih tohoto typu nestává. Proto román hodnotí velice kladně. Autorce tento styl jednoduše sedí. Hned otevírám Na co slova nestačí.... celý text

Chlapec v pruhovaném pyžamu 2008, John Boyne

Knihu jsem četla v německé verzi, když jsme ji během karantény měli číst. Upřímně...trochu jsem nepochopila jaký ohlas kniha způsobila. Já si totiž po celou dobu čtení spíš neustále klepala na čelo. Jasně, příběh je psaný v ich-formě (možná aby nabyl ještě víc na děsivém pocitu a pochmurné atmosféře), avšak pozorovat celý děj z pohledu chlapce, který byl celý život vychováván v privilegované rodině během 2.světové války a vlastně až do samého konce absolutně netuší, co se kolem něj děje bylo nervy drásající. No což o to že nevěděl, přišlo mi spíš že až přímo ignoroval všechny náznaky kolem (a že jich nebylo málo). Opravdu jsme celou dobu řešili problémy jakože nový dům má pouze dvě patra namísto pěti, že si chce hrát a že se nudí??? Přitom se kolem něj dějí hrůzné věci, které on mnohdy i vidí, ale ignorantsky je raději přehlédne - no hlavně aby se nenudil že... Chlapcova naivita na mne působí bohužel až příliš nerealisticky. Chápu je mu devět let, ale myslím si, že už v devíti letech není dítě takto hloupé. K tomu všemu pojďme ignorovat fakt, že popis Osvětimi v knize proti realitě byl celkem výsměch historii... Proto si kladu otázku, jestli je to vlastně kniha určená dospělému člověku. Myslím si, že je spíše zaměřené právě na mladší cílovou skupinu. Vlastně zajímavě podá atmosféru koncentračních táborů mladšímu dítěti z pohledu sobě rovného. Avšak po tom co je kniha takhle známá, jsem čekala něco diametrálně odlišného. Čekala jsem možná víc pohledů mimo Brunův život - víc právě té atmosféry táboru, který měl vlastně vyloženě pod oknem. Naopak převažovali hloupé popisy 'jeho problémů,' které jsou vzhledem k pointě celé knihy absolutně irelevantní. Kniha skončila jak 90% knih s touto tématikou... Obecně mi kniha nedala vlastně nic. Rozhodně existují stokrát kvalitnější příběhy na toto téma, po kterých bych sáhla radši. Pro jednou můžu říct, že film byl lepší.... celý text

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

V cizí kůži 2017, Allen Eskens

Z autorovy prvotiny 'Pohřebný život' jsem byla nadšená. Než jsem se však dostala k této jeho druhé knize, nějakou dobu mi to trvalo. Jakmile jsem ji však otevřela, dýchl na mě úžasný autorův styl a smysl pro vyváženost textu. Hned od začátku naprosto peckovní záležitost. Detektivní příběhy vyloženě nevyhledávám (např. Nesbo si ke mě zatím úplně cestu nenašel), avšak u Allena Eskense jsem se tímto dílem utvrdila v jeho talentu. Příběh je napínavý od začátku do konce, autor minimalizoval jakoukoli zbytečnou omáčku kolem, čtete vyloženě jen relevantní text. Tímto si mysím, musí vynikat kniha, aby se v 21.století prosadila. Lidi dnes prostě nemají čas na zbytečnosti... Dá se v pohodě stihnout na jeden zátah třeba na dovolené nebo při pěkném nedělním odpoledne. Moc se mi líbil námět ukradené identity, který autor dokázal krásně rozvést do květnaté story a nabídl nám pohled na situaci z více úhlů. K samotné detektivní zápletce nechybí ani vedlejší linka soukromého života detektiva, který vždy příběh osvěží. Konec zajímavý. Obě autorovy knihy můžu s čistým srdce zařadit mezi mé nejoblíbenější thrillery. Všem doporučuji obě dvě všema deseti.... celý text

Květy slunce 2019, Rupi Kaur

Květy slunce za mě lepší verze Mléka a medu od Rupi Kaur. Styl stále stejný. Krátké, moc krásné básně se kterými se rozhodně ztotožní kdejaká žena. Rupi Kaur je jedna z typických autorek poezie 21.století - nezávislá, silná žena, která se snaží skrz své básně rozšiřovat povědomí o ženství, rovnoprávnosti a vyjadřuje se k otázkám dříve spíše tabuizovaným. Vyloženě četba vhodná pro tuto dobu. Motivující básně minimálně mě na konci těžkého dne jakoby pohladili na duši. Květy slunce se i zdali povedenější možná z důvodu, že byli více zaměřené na nezávislost. Mléko a med byli za mě možná více o mužích, kteří jí ublížili, než o ní samotné. Asi mi vadila až přehnaná sebelítost. V tomto díle nám však autorka ukázala kus sebe. Ze spíše melancholických básní dokázala vybudovat básně plné motivace (je skvělé vidět její ať už životní tak spisovatelský růst). Část o uprchlictví, vztahu k matce a o strastích její cesty životem nám odhalující pravou autorčinu podstatu. Rozhodně knihu moc doporučuji. Je fajn, dá se otevřít prakticky kdykoli, vybrat si jednu z pasáží a začíst se. Třeba i vás jako mnoho čtenářů vytáhne z vlastních problémů nebo pomůže na ně na chvíli můžete zapomenout.... celý text

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Tohle byla zkouška vůle. Asi po 50 stránkách jsem chtěla zaklapnout a prostě nedočíst. Čtenářská výzva mě však trošku popohnala, ji prostě nějak přelouskat - a že jsem ji louskala pěkně dlouho. Téma se prostě špatně čte. Zajímavá byla autorova myšlenka, popisovat nejniternější pocity hlavního hrdiny a přesto se absolutně distancovat od erotických/por*ografických scén. Avšak forma deníku autora nutila psát prakticky jen o pocitech. To knihu prostě strašně natáhlo (forma povídky, jak byla nejdříve Lilita zamýšlena, by v tomto případě nebyla podle mě vůbec od věci) . Velice přínosný jsem shledala závěrečné slovo autora. Musím souhlasit, že téma je přesně jedno z těch tabuizovaných. Avšak nemám nejmenší chtíč (možná ani vůli) zrovna tuhle úchylku normalizovat. Četla se mi strašně špatně. Vážně varuji slabší povahy, že Lolita není místy úplně příjemné počtení. Místy šokující a intimnější scény mi nedělaly dobře. Druhá část za mě přehnaně dlouhá. Půlka z ní byly jen naprosto nepodstatné popisy toulkami po USA doplněné o úzkostné privátní momenty hrdinů. Humbert Humbert ve mě, na rozdíl možná od jiných čtenářů, nevzbudil soucit. Ač místy byli chvíle, kdy mi niterní pocit napovídal jinak, žárlivé scény, psychopatické chování a naprosto iracionální pohnutky mě ponechávali nohama na zemi. Konec asi zasloužený pro všechny zúčastněné. Nejvíce zasažená musel být sama Lolita. Být uvězněná v pasti svého pěstouna - ten pocit bezmoci z její strany mě celou dobu děsil. Po přečtení aspoň vím, po jaké z klasické literatury do 20. století do budoucna nesáhnu k maturitní četbě.... celý text

Démon 2012, Michail Jurjevič Lermontov

Osm 2017, Radka Třeštíková

S knihou Osm jsem to měla dost nahoru a dolů. Od Radky Třeštíkové jsem už něco přečetla, věděla jsem, co od ní můžu čekat. Paní Třeštíková píše čtivě, zajímavé příběhy cílené hlavně na ženské publikum. Chtěla jsem se obeznámit i s tímto jejím průlomovým dílem. Obecně se mi její tvorba většinou líbí tak 50:50. Bábovky se mi líbili, Veselí naopak za mě dost hrůza. Hned ze začátku si myslím, že Radka neuvedla knihu úplně šikovně. Po prvních 30stranách jsem absolutně netušila kdo je kdo, co se děje a už vůbec jsem neodhadla o co vlastně v knize půjde. Nevím jestli to byl záměr, ale podle mě to bylo nešikovné. Jak jsme začali více poznávat postavy i jejich historii a příběhy, kniha se mi začínala líbit. Co si myslím, že Radka Třeštíková umí, je tvořit na první pohled sympatické a reálné postavy. Všechny jsem si skvěle dokázala představit a měla jsem pocit, jakoby to nebyli knižní fiktivní postavy ale reální lidé. Zakomponovaný příběh majorky s praporčíkem Novotným docela zbytečný. V souladu s příběhem mi nedával moc smysl. Jak jsem se blížili do finále začalo se toho dít až moc absurdit. Místy až překombinované spletité zápletky a úplná emoční horská dráha mi docela znevážili knihu samotnou. Snaha o vyvrcholení děje byla moc! A co je moc to je moc. Někdy míň je prostře víc. Takže ve zkratce; první 3/5 knihy fajnové, zbytek směšný. Konec docela zkazil to, co vypadalo celou dobu tak nadějně.... celý text

Mlčící pacientka 2020, Alex Michaelides

Od knížky jsem moc nečekala. Věděla jsem že existuje, ale nijak víc jsem se o ní nezajímala. Celou dobu jsem si při čtení říkala: dobré, dobré, dobré, fajn,....Kniha je dobře napsaná, čte se moc dobře a děj má spád. Dlouho se mi nestalo, že bych u knížky nezaznamenala 'vycpávkové' části. Mlčící pacientka je opravdu kniha jen o příběhu! Což mě na ní o to víc oslnilo. Při čtení jsem vnímala, že je to moc dobré, ale chyběl takový ten wow moment! A ten přišel! Konec! Byla jsem dost překvapená! Co jsem nečekala, tak takovéto rozuzlení. Častá kritika směřuje právě k překombinovanosti. Musím říct, že dokud jsem si nepřečetla pár komentářů, tak mě to ani nenapadlo. Možná to je touto dobou - mám pocit, že už mě nic nepřekvapí- ale tento problém jsem nepociťovala. Až se divím jaký vztah jsem si ke knize udělala. Většinou jsem k bestsellerům kritická, Mlčící pacientku ale mohu jen doporučit! Zajímal by mě pohled reálného psychologa: je to vůbec reálné? Dokázala by někdo takhle dlouho mlčet? Chová se emočně labilní člověk jako Alicie nebo je to jen knižní výmysl? Do jaké míry je to fikce a do jaké míry možná realita? Kniha ve mě zanechala mnoho otázek, ale doufám, že se k ní zase někdy vrátím, protože se mi moc líbila. Jeden z těch lepších knižních bestsellerů.... celý text

Andersenovy pohádky / Andersens Märchen (dvojjazyčná kniha) 2017, Jana Navrátilová

Pro úroveň A1/A2 poměrně náročnější čtení. Děje jednotlivých pohádek jsou samozřejmě velmi jednoduché až zjednodušené, zato používané préteritum a někdy komplikovanější slovesa nebo dokonce i gramatika, probíraná až v béčkových úrovních, může čtenáře nižších úrovní mást. Rozhodně žáci učící se němčinu na úrovni A1 budou mít s knihou větší problém! Doporučila bych si nejdříve zažít složitější gramatiku jazyka jejich úrovně a později třeba rozšiřovat znalosti z této knihy. Já jsme v jazyce na úrovni +- B1/B2. Cvičení jsou koncipovaná nekomplikovaně a v pořádku. Myslím si, že asi existují lepší knihy. I pohádkové téma nemusí po většinu času korespondovat s věkem (většina dětí učící se druhý jazyk jsou již dávno za roky, kdy se zajímali o pohádky). Samozřejmě to problém být nemusí- přeci jen hlavní účel sbírky pohádek je rozvíjet německou slovní zásobu a ne číst kdovíjaké romány, proto se pohádkové (nesložité) příběhy k tomu přímo vybízí. Jsem však toho názoru, že by to každého mělo aspoň trošku bavit.... celý text

Harry Potter a Ohnivý pohár 2001, J. K. Rowling (p)

Co říct. Čtu už poněkolikáté. Žádný dál Harryho Pottera nikdy neomrzí. Harry Potter a Ohnivý Pohár je můj filmový favorit. Knižně je vynikající (ale ne můj nejoblíbenější), ostatně stejně jako ostatní díly. Výhoda knihy je přesný popis všech okolností, což ve fanoušcích kteří viděli jen filmy, může vyvolat nejednu otázku. Samozřejmě absence skřítků, musí zamrzet všechny skalní fanoušky. Přesně v tomto díle dochází k velkému zlomu charakteru postav. Harry, Ron i Hermiona dospívají. Jde vidět, že autorka se snaží i rozvíjet vztahy hrdinů, které se později promítnou do dalších dílů. Nejen celý Turnaj tří kouzelníků a okolnosti s ním spojené je donutí přepnou a přehodnotit životní hodnoty. 4.díl je pro příběh naprosto zlomoví díl (kdo dočetl, ví). Zrovna tento díl je opět ukázkou promyšlenosti a nepředvídatelnosti příběhu. Moc se mi líbí, jak má autorka od začátku série vše namyšlené a vše do sebe elegantním způsobem zapadá každou novou knihou. Možná mě trošku mrzí, že většina knihy ani není o samotném turnaji. Ocenila bych víc zaměření na jednotlivé úkoly, rozepsat a vylíčit třeba je, než spoustu (pro někoho i zbytečných) ostatních popisných pasáží, které však rozhodně mají svoji funkci. Mně délka knihy nepřišla nadbytečná. Jako fanoušek jsem si užívala každičkou stránku.... celý text

PinkMuffin@BerryBlue – Předmět: Zatoulaný e-mail 2008, Hortense Ullrich

Za normálních okolností bych po knize ani nesáhla. Zdědila jsem ji už dávno po kamarádce, která je už dávno po pubertě a potřebovala se knih zbavit. Kniha na mě nepůsobila ani vizuálně rozhodně dobře. Barevný text, podivný název i obálka opravdu jakoby vypadla z nějakého dívčího časopisu typu Bravo a Popcorn. Moc jsem od ní nečekala. Četla se ve výsledku dobře, ze začátku i docela dávala smysl a i přes hned prvotní klišé celého příběhu mi nic v zásadě nevadilo. V půlce se ale něho hodně divně zvrtlo a veškerá pointa příběhu šla do kopru, zmatenosti nabíraly na obrátkách až to vyvrcholilo do něčeho opravdu hodně prapodivného ??? Forma mailů byla docela pohodlná a nevidím problém v provedení, vidím problém v příběhu :D toto byl opravdu velký bizár. Asi už jsem vyrostla z připitomělých dívčích románů, ale toto mohou číst opravdu snad jen malé holčičky, co se teprve učí číst. Těm to snad vadit nebude. Díky tomu vím, že kniha půjde zase o dům dál.... celý text

A Cup of Style – Motivační diář 2020 2019, Nicole Ehrenbergerová

Z diáře na rok 2020 jsem byla velikou radost! Těšila jsem se na motivační citáty a výzvy, které byli k letošnímu vydání přidané a měli člověka dostat z komfortní zóny. Líbí se mi jakým stylem sestry diáře tvoří, líbí se mi design i praktičnost. Člověk si může vybrat z dvou velikostí diářů. Každoročně se k vydání diářů také koná doprovodný program v knihkupectvích po celé České republice v podobně autogramiád. Pravdou ale je, že jsem ne všechny výzvy udělala/zvládla dokončit. Přeci jen ne na každý měsíc se mi přesně hodila a samozřejmě díky koronavirové situaci, jsem diář míň a míň využívala. Diářům holek z A Cup of Style ale zůstávám i nadále věrná a diář na rok 2021 mám samozřejmě už pořízený.... celý text

Farma zvířat 2000, George Orwell (p)

Tak druhý Orwell v mém životě překvapivě moc dobrý! Upřímně mě 1984 za srdce nechytlo, proto jsem Farmu zvířat považovala za další pesimistické (ač realistické) Orwellovo dílo, spíše jsem se na čtení netěšila. Upřímně na to že se jedná o knihu z povinné četby, tak o ní rozhodně v budoucnu budu uvažovat k maturitě! Na rozdíl od ostatních krátkých , často nekonečných, knih z povinné literatury se Farma zvířat čte velmi dobře, rychle a má spád. Asi to bude tou výbornou alegoričností, kterou autor ztvárnil mimořádně dobře. Až jsem žasla nad podobností s našim světem a nad tím, o jak nadčasové dílo se jedná. Troufám si říct, že pokud bude knihu někdo číst i za 100 let, moc se toho nezmění. Souvislosti s obdobím prvního vydání knihy i nynější jsou velice pozoruhodné. Děsivé, ale více než reálné. Velice oceňuji myšlenky, které Orwell zvládl vynikajícím způsobem a to hlavně UMĚLECKY! přetvořit do příběhu. Mimořádná práce. Jak jedna původně velice chytrá myšlenka, dokáže změnit celý systém a to do takové míry, kdy se absolutně vymkne. Na toto dílo budu naopak vzpomínat moc dobře a snad se k němu ještě někdy dostanu.... celý text

Proč jedničkáři pracují pro trojkaře a dvojkaři pro státní správu 2013, Robert T. Kiyosaki

Z knihy si toho dost odnáším, ale bohužel musím konstatovat, že více jsem knihou prokousávala než se vzdělávala. Jak už bylo několikrát řečeno, kniha je neustále opakování několika autorových myšlenek, které jsou některé moc dobré. Jednoduché a srozumitelné vysvětlení základních pojmů z oboru finančnictví a rozdělení profesí do kvadrantů, z nichž každý jeden odvádí svoji část dání je velice přínosná a musím říct, že z tohoto hlediska mi toho autor dokázal dost předat. Ve výsledku ale opravdu nevysvětlit v čem je základ úspěchu. Prakticky shrnul jak se na peníze má pohlížet a jak s nimi pracovat, ale jak se k nim dostat a jak se konkrétně přesouvat z jednotlivých kvadrantů a nabýt tak úspěchu v podnikání nám neprozradil. Neustále chodil kolem horské haše s pořád stejnými pojmy v kapse. Okusit kaši jsme ale nedostali. Docela pochybuji, že nějaká z jeho dalších knih bude o tolik lepší. Řekla bych, že Robert Kiyosaki může být velice úspěšný podnikatel v mnoha směrech, avšak jak sám řekl, to je tak jediné co umí. Na ostatní odborné záležitosti má lidi. Za kvalitního spisovatele v oboru finančního vzdělání ho nepovažuji. Na Robertu T. Kiyosakim mi celou dobu něco nesedělo a prakticky hned na začátku jsem odhalila co. Neustálé omílání Trumpových myšlenek a propaganda jeho prolhané podnikatelské minulosti. Kiyosaki je s Donaldem Trumpem očividně jedna ruka (společně napsali několik knih o finančním vzdělání), ale od koho se nechci učit, tak je to právě tento pán. Mnoho údajů v knize už není aktuálních. Americký systém je dost rozdílný od toho evropského a i když se dali najít jednoznačně podobné/stejné znaky, život a práce v Americe je opravdu 'druhá strana mince.' Informace byli zajímavé, ale prakticky mi nic nedali (už jen z důvodu neaktuálnosti). Asi proto má Kiyosaki tolik knih. Ty POŘÁD STEJNÉ myšlenky zasazuje do různých období....zvláštní způsob businessu.... celý text

Jedna želva za druhou 2018, John Green

Žádný sex, je úterý 2014, Tracy Bloom

Tato kniha byla až moc oddechová ( a to i na mě). Zařadila bych jí do kategorie maminkovské čtení - naprosté klišé od začátku do konce. Výhoda je, že opravdu není potřeba se ke čtení dokopávat, protože při čtení Žádný sex, je úterý, opravdu nemusíte zapojit jedinou mozkovou buňku. Člověk si u ní opravdu odpočine. Kniha na dva večery. Děj je, jak už jsem zmínila, až moc předvídatelným klišé, které známe z romantických hollywoodských filmů. Bizardní situace s těhotenstvím a nejistým otcem bych řekla, že je až moc ohraná písnička. A stejně jako všechny ostatní části/postavy knihy nedosahují hvězdné kvality. Prostě a jednoduše toto je knížka na odpočinek při sobotním večeru v teplém pohodlí domova, kdy člověk chce vyloženě vypnout. Nenadchne ale pomůže zrelaxovat. Konec mne docela zklamal, protože jsem čekala, že bude hlavní podstava více polemizovat nad rozhodnutím a více dostaneme příležitost, jí vidět do hlavy.... celý text

Švábi 2013, Jo Nesbø

To 2016, Stephen King

Komentovat knihu To je pro mě vlastně strašně složité, avšak i přes to bych ráda sdělila své pocity. Četla jsem ji až neuvěřitelně dlouho. Rozhodně třeba 2-3měsíce to zabralo. A to bych rozhodně označila za slabost díla. Všechno se straaašně táhne. Mně ve výsledku nevadí dlouhé knihy, avšak tady je problém v tom, že bych jí klidně mohla vzít a ostříhat i na polovinu. Stejně po přečtení mám v hlavně jen hlavní plot a ostatní (za mě zbytečné) stránky jakoby nebyly. Strašně mi trvalo pochopit co tím vším autor zamýšlí. Začíst se do ní byl boj. Ve výsledku si myslím, že mě kniha více nebavila než bavila. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Stephen King uchopil zvláštní nápad a očividně poslední nad čím se zamýšlel je čtivost. V jeho době to možná zas až tak nevadilo, ale dnes v uspěchaných časech toto není kniha, která mi (zcela podle mého názoru) stála za tu námahu. Knihu jsem ale dočetla. Kniha obsahuje vyloženě vynikající části, které jsem hltala, byli moc dobře napsané a děj byl krásně vylíčen. Vyprávění z pohledu dětí + další pokračovaní jejich dobrodružství v dospělosti mi vyhovovalo a myslím si, že Stephen King nastavil trend. Film jsem neviděla, porovnání tudíž nemohu soudit. Nedovolila bych si tomuto dílu dát horší hodnocení než dávám (to bych brala za neuctivé), avšak můžu s klidným svědomím říct, že To už si pravděpodobně nikdy nepřečtu.... celý text

Tajemství letního odpoledne 2014, Kate Morton

Úvodem knihy jsem se vyloženě protrápila. Bylo hodně těžké se do ní začíst a ani samotný příběh mě nijak zvlášť nezaujal. Až tak v půlce jsem se do knížky dokázala začíst a vše mě začalo víc zajímat. Je to zajímavé. Většina čtenářů co s knihou mají zkušenost si jí nemohou vynachválit. Já mezi ně asi patřit nebudu. Začátek mi přišel divně napsaný, že mě opravdu až nudil a obecně řečeno to pro mě nebyla kniha, ke které bych se každý den s chutí vracela. Když jsem se prokousala první polovinou začalo vše nabírat na obrátkách. Příběh se rozjel, vše začalo být napínavější a člověk prostě potřeboval vědět, jak že to teda celé dopadne. Proč ho zabila? Konec je ale přesný opak začátku. Nemohla jsem se od něj odtrhnout. Měl spád, vše bylo akční, pěkné napsané a ve mě to vyvolalo touhu po vědění. Konec mě překvapil jakože opravdu HODNĚ HODNĚ! Rozuzlení bylo na špičkové úrovni a už dlouho jsem neměla takovou radost ze závěru díla. Takže jednoduše shrnuto: první polovina průměrná až podprůměrná, druhá polovina naprosto dokonalá. Zvláštní, jak na mě kniha zapůsobila tak odlišnými dojmy ve fázích čtení. Možná je to zapříčiněno i tím, že kniha tak napsáná být měla. Mohl to být záměr aby se vše pomalinku rozjíždělo a nakonec vygradovalo. Já však preferuji kvalitně vyvážené čtení.... celý text