JmenujiSeZuzla přečtené 147

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Na Zlodějku knih jsem čela spoustu kladných recenzí, takže jsem si ji rozhodně chtěla přečíst. Ani jsem nevěděla, že byla zfilmována, přitom spoustu lidí z mého okolí si chválilo i filmové zpracování. Obecně řečeno - ano kniha je opravdu na vysoké úrovní kvality a pokud si ji budete chtít přečíst, můžu s jistotou říct, že je velice dobrá. Líbily se mi německé prvky. Já německy umím, takže mi přišlo, že to tomu dodalo šmrnc. Navíc bylo vždy vše elegantně přeloženo, aby se to do textu hodilo. Tyto německé úryvky dodávaly knize na lepším prožití celé situace. Celkově se mi moc líbil styl psaní Markuse Zusaka. Nazvala bych to moderním způsobem, jak dokázat podat dramatičtější knihy. Poetismus v jeho větách jde vidět. Příběh byl vždy psán třeba ne úplně dopodrobna, avšak vždy bylo řečeno všechno. Na čtenáři potom je, aby si celou situaci domýšlel v hlavě. Je vidět, že autor je velice dobrý a plánuji si přečíst i jeho další knihy. Právě díky němu se myslím, že je kniha tak moc oblíbená.Naopak problém jsem měla s malým dějovým spádem. Já mám ráda u knih, když se stále něco děje. Na počet stran se mi zdálo, že se toho tolik nestalo. Ale pravdou zůstává, že cílové jsou u Zlodějky knih emoce a atmosféra příběhu. Postavy byli naprosto fantastické. Moc se mi líbila každá z nich. Oceňuji také kreativní pojetí vypravěče, která za mě bylo velice dobře doplňující. Konec jsem čekala už tak od půlky knihy. Úplně upřímně mne zas tak nezasáhl. Díky vyprávění smrtky, bylo vše velice neutrální a spíš jsem z toho měla tíživý pocit nežli smutek. Tohle se bohužel stávalo a od knihy jsem tento konec čekala.... celý text

Dcera 2016, Kiera Cass

Pokračování mé oblíbené trilogie Selekce jsem se extrémně bála. Už z důvodu, že první tři knihy nasadily laťku dost vysoko. Příběh byl krásně uzavřený, všechno sedělo a pro fanoušky byla přichystaná i další kniha Šťastně až navěky, kterou také mohu zhodnotit kladně. Dcery jsem se ale obávala důvodně. Přijde mi to jako šíleně zbytečná kniha. Za celou dobu se prakticky nic nestane a nebo když už se něco stane, přijde mi to buď děsně trapné nebo jakoby to do příběhu nezapadalo. Jde vidět že autorka umí psát. Je to čtivé a s formální stránkou bych neměla problém. Avšak obsahově to je zcela propadák. Hlavní hrdinka je příšerná. Je nesympatická, nafoukaná a úplně blbá. Snad u žádně četby se mi nestalo, že by mě hlavní hrdina po celou dobu tak strašně iritoval. Mimochodem kluci ze selekce byli také zvláštní. Popsaní (vzhledově) tak byli tak tři a další jsem znala pouze po jménech a to většina z nich byla zmíněna možná jednou. Hlavně že celou knihu posloucháme Eadelyniny problémy. Veškeré domněnky co jsem měla o Americe a Maxonovi jakoby nebyly. Konec byl také šílený - šíleně předvídatelný. Bylo naprosto jasné co se stane. V celé knize byl snad jeden jediný moment který jsem nečekala. Pokud knihu nutně nepotřebujete číst, nečtěte ji. Nestojí to za to.... celý text

Duben v Paříži 2010, Michael Wallner

Ke komentování této knihy se dostávám až zpětně. K tomuto příběhu jsem se vlastně dostala díky čtenářské výzvě (jako většina), jinak bych na knihu ani nesáhla. Z anotace knihy se mi nápad dost líbil. Sice nejsem moc velká fanynka literatury z válečného období, ale samotný obsah vypadal opravdu poutavě. No...nakonec bych knihu shrnula jako čistý propadák. Absolutně mě čtení nebavilo. I při těch nejbrutálnějších scénách jsem z toho neměla nejmenší pocit lítosti či žalu - nebo v podstatě žádný pocit. Autor očividně neumí moc dobře psát, protože za celou knihu ve mě jeho slova neprobudila jakoukoli emoci. Vůbec jsem například nechápala chování zamilovaných hrdinů (Rotha a Chantal). Hrdinové byli příšerně nesympatičtí a skoro jsem nedokázala pojmout styl jakým žití? Většina jejich rozhovorů mi nedávala smysl a vše bylo tak ''tajemné'' až nereálné. Naopak mi jako většině nevadily věty ve francouzštině. Francouzsky neumím, ale díky tomu, že jsem si je vždy musela přeložit, mi tyto části přišly atraktivní. Kdyby byl námět knihy lépe pojatý, měla by kniha velký potenciál. Autor, ale za mě neumí psát a jeho styl přemýšlení je poněkud zvláštní. Celkově je kniha opravdu špatná. Toto už jsem dlouho nemohla říct o žádné knize, ale v tomto případě to platí.... celý text

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Knížku Bábovky mám doma už dost dlouho, ale naskytla se příležitost až nyní ji přečíst díky čtenářské výzvě a musím říct, že to je naprostá pecka. Hned po přečtení prvního příběhu jsem byla unešená. Hltala jsem každý příběh. Šíleně oceňuji propracovanost celého příběhu a to jak jsou jednotlivé příběhy navzájem propojené. Vše do sebe náramně zapadlo. Tuto schopnost oceňuji především u zahraničních spisovatelek - schopnost veškerého zapadnutí. Po dočtení by vám totiž vše mělo dát smysl. Je pravda, že dvanáct žen už je přeci jen moc. Klidně bych raději ocenila delší příběhy s méně hrdinkami. V některých jménech jsem se i ztrácela, ale toto vše bylo vykompenzováno. Všechny příběhy mě bavily. Jednotlivé postavy byly originální a jednoduše z našeho světa. Našla jsem v knize ten náš reálný svět, což je příjemná změna po čtení převážně fantasy literatury. Naschvál jsem ji četla velice pomalu. Já nechtěla aby skončila. I když někomu se může zdát příběh jako dost průměrný a ničím zajímavý, já nesouhlasím. Autorka dokáže vše podat nesmírně lehce. V knize není jediné slovo, které se tam nehodí a to z ní tvoří takhle kvalitní a čtivou tvorbu. Moc mě těší, že existuje česká autorka takové kvality jako je Radka Třeštíková. Všechny chvály jsou nakonec pravda. Autorka je talentovaná žena s nápadem a kreativní myslí. Už nyní vím, že si od ní chci přečíst další knihy.... celý text

Nedej se 2016, Rainbow Rowell

Knížkou Nedej se jsem chtěla dát druhou šanci autorce Rainbow Rowell, od které jsem četla Fangirl, které bylo a je dost známým dílem a byla jsem šíleně zklamaná. Zdála se mi, jako dost přeceňovaná a celkově nedobře udělaná kniha, která má však zajímavý nápad hlavně pro dnešní generaci. Celou dobu co jsem četla Nedej se jsem v příběhu viděla přetvořeného Harryho Pottera. Svět ''mágů'' a zlo které zničí svět. I rozložení společnosti bylo jako okopírované. Šanci, kterou dostala ode mne autorka opět promarnila. Od začátku jsem byla ztracená v ději. Jakoby tam chyběl úvod a uvedení do děje. Ztrácela jsem se v místech kde jsem, v postavách i v okolnostech. Přišlo mi, jako bych četla čtvrtý díl, již rozjeté série. Nedovedu si představit ten šok u člověka, který třeba nečetl Fangirl. Ze začátku mě utěšovalo dost přímých řečí, které oceňuji, ale na druhou stranu absencí popisů a líčení jsem z příběhu neměla žádný pocit. Ani postavy mi sympatické nebyly. Gay pár mi přišel šíleně uměle vytvořený. Simon se mi nezdál jako homosexuál ani jako bisexuál po celou dobu knihy. A pak najednou BOM a chce vztah s Bazem. Neviděla jsem mezi nimi nejmenší náznak chemie. Konec už jsem mi líbil více. Rozuzlení nastalo, nějak to všechno dopadlo a konec zvonec. I když musím říct, že pochopit to byl taky docela oříšek. Závěr byl ve zkratce zvláštní. Kniha je rozhodně podprůměrná young adult/fantasy a autorka taktéž.... celý text

Město nebeského ohně 2015, Cassandra Clare (p)

Závěrečný díl Nástrojů smrti mne asi v ničem nezklamal. Od knihy jsem měla nějaké to očekávání ještě předtím, než jsem ji začala číst. Fanouškovi asi musí dojít o čem bude: válka, problémy a závěrečné rozuzlení. Opět zde byla hlavní dějové linka, ale tentokrát autorka trochu změnila způsob vyprávění a přidala ještě do příběhu, který všichni z minulých knih máme dobře načtený, další dějovou pasáž a to nových postav Emmy, Juliána a jejich rodin se kterými vznikne i jeden s problémů při válce. To se mi moc líbilo, že se autorka úplně nedržela zavedené klasiky, ale do posledního dílu přidala i něco navíc. Kniha je dlouhá, ale je asi všem jasné, že až k šestému dílu se neprobojuje někdo, komu se nelíbily už první díly. Tyto závěrečné jsou doslova vytvořené pro lidi, které série pohltila a užívají si svět lovců stínů. Je to neuvěřitelný nápad skloubit všechny rasy podsvěta a vytvořit z něj úplně nový svět. Čekala jsem, že se v posledním díle musí něco vyhrotit a to se taky stalo. Za ukončení války je třeba zaplatit daň. Možná mě trochu zklamalo, že ta daň která byla nakonec zaplacena, (no spoilers) daní nebyla, jelikož v pár desítkách posledních stran vše dobře dopadlo. Což mi přišlo tedy malinko přetáhlé za vlasy, protože nemám úplně v lásce ty typické a kompletní happy endingy. Ještě ke všemu u velkých sérií by to nemělo být. Toto má například Harry Potter zvládnuté fantasticky. Jemně mě také mrzí, že jsem nedostala odpovědi na všechny otázky, které ybch případně k příběhu měla. Co se stalo s Tessou a Zachariášem? Co vztah mezi Helen a Allein? Co bude se Simonem dál? Jaký názor má Emma a Julián na svého nového ''rodiče?'' Cassandra Clare si získala moje srdce a moc se těším na další její tvorbu.... celý text

Město ztracených duší 2014, Cassandra Clare (p)

Tento pátý díl ze série Nástroje smrti se mi zdál asi nejslabší úplně ze všech již přečtených dílů. Vůbec ne tím obsahem - Jace je ztracen, následné propojení postav Sebastiána a Jace - to bylo skvělé. Opět suprový nápad a autorka znovu vymyslela něco neskutečně kreativního a dokonce i velice dobře zpracovaného, to každopádně. Ale ta věc co mi dost vadila na knize, bylo to zbytečné prodlužování a okecávání. Já mám ráda, když kniha obsahuje více popisů a líčení, protože čtenář si lépe dovede představit ten svět a zároveň vás to více vtáhne do děje, ale v tomto dílu mi to přišlo už přespříliš. Kdybyste si dali do poměru to, co se v knize doopravdy stane a všechny ty zbytečné popisy, možná byste se divili. Mám ráda postavu Sebastiana, protože nebýt jeho, tak tu nyní nemáme další skvělé díly. Přijde mi jako dobře vymyšlená záporná postava, kterou buď máte rádi nebo ji nesnášíte. Nemůžu zapomenout samozřejmě (jako všichni) vyzdvihnout zmínku o Praze. Měla jsem radost, že tam toto město opravdu hrálo větší roli a naše dominanta se dostala dokonce i do takto světově známé série. Nyní jsem připravená si přečíst finálovou bitvu!... celý text

Město padlých andělů 2014, Cassandra Clare (p)

Tak takhle série mě nepřestává udivovat . Myslela jsem si, že díly následující po hlavní trilogii série budou o dost horší, protože u hodně podobných knih jsem se s tímto nešvarem setkala, ale tohle je pravý opak. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Nechápu, že někdo dokáže napsat knihu, ve které je tolik dějeplných scén a vlastně musíte dávat pozor na každou stránku, protože se neustále děje něco nového, zamotává se příběh a podobně. V knížce nejsou vycpávkové kapitoly a to je úžasné, to vás drží u této série - autorka. Cassandra je neuvěřitelně nadaná spisovatelka a jde to vidět v její tvorbě. Líbil se mi hlavní plot twist celé knihy. Autorka často dělá to, že vybere nějakou hlavní dějovou linii, ke které se doplňují ty vedlejší a mne dost udivuje (tuto schopnost má i například paní Rowling) jak do sebe nakonec vše zapadne. Věc co mě možná zamrzela, že příběh Clary zastiňuje občas vedlejší postavy, které bych upřímně už ve čtvrtém díle chtěla vidět trochu víc. Vztah mezi Alecem a Magnusem bych ocenila nejvíce. Než několikrát se opakující popisy vztahu Clary a Jace určitě. Na to si myslím byl prostor v prvních třech knihách. Můj názor je jasný. Knihy jsou na 100% lepší než seriál a film bych řekla také, i když jsem ho zatím neměla šanci vidět.... celý text

Můj sen o zlatě a sněhu 2018, Martin Fourcade

Martin Fourcade je jeden z mých životních idolů. Obdivuji to co dělá, jak to dělá a od prvního momentu co jsem kdy viděla biatlon v televizi mu fandím. Jinou od Gabriely Koukalové jsem už přečetla, tak mě zajímalo , jaká bude kniha od Martina. Očekávala jsem, že to bude na podobné vlně a dozvím se spoustu zajímavých věci. Avšak opak je pravdou a kniha byla obrovských zklamáním. Očividně je Martin Fourcade velká osobnost biatlonu, ale s psaním knih očividně nemá nejmenší zkušenosti a jde to poznat. Chápu - jde o autobiografii, ale i tu by měl někdo zkorektovat, předtím než bude vydaná. U knihy od Gabči mi to zas tak nevadilo, ale u něho to bylo extrémně prokouknutelné. Také bylo dost poznat, že kniha neměla být před publikací vůbec knihou, ale spíše poznámkami a příběhy pro další generace jeho nejbližších. S obsahem mám také problém. Mnohdy se mi zdálo, že vyprávění bylo dost o ničem, nic zajímavého jsem se nedozvěděla, číslování kapitol bylo nepřehledné, přeskakovalo se z roků a celkově knize chyběla fazóna. Obsahová hodnota dost nízká. Dost mě zaujalo způsob myšlení profesionálního sportovce a ujistila jsem se v tom, že bych tohle dělat nemohla. V podstatě odložit rodinu na druhé místo za sportem se mi nezdá jako správná věc. Martin očividně svou rodinu miluje, ale jak sám popsal u příběhu, kdy se mu měla narodit dcera Inés, i přesto že věděl, že se mu ten den má narodit, dal přednost biatlonu. Kniha se mi moc nelíbila. Za přečtení i přes všechny negativa asi stojí, ovšem pouze pokud vás biatlon baví a k Martinovi Fouracadovi máte blízko.... celý text

Sněží, sněží... 2015, Lauren Myracle

Knížka Sněží, sněží je přesně ideální pro navodění vánoční atmosféry a docela překvapivě se mi líbila. Mám totiž k autorovi Johnu Greenovi plno výhrad. Líbí se mi způsob jeho myšlení a myslím si, že je to dost inteligentní člověk, avšak nehodí se to ke stylu, kterým píše své knihy. Jsou určené pro cílovou skupinu mladších čtenářů. Proto si myslím, že jsou jeho knihy přeceňované. Na této knize se podílely další dvě autorky Lauren Myracle a Maureen Johnson, které jsem neznala, ale upřímně si myslím, že jejich příběhy se rovnají panu Greenovi a na zrovna jeho příběhu bylo vidět, že to jen on. Používal spoustu klišé a podobností z ostatních jeho knih. Kniha obsahuje tři sváteční romance, které se mi tedy úplně ''sváteční'' nezdály, ale dejme tomu, že spadaly do toho zimního období a moc se mi líbilo, že byly propojené. Tím jsem se zamyslela, jak je ten svět opravdu malý a každý si sice žije ten svůj příběh, ale nakonec jsme tu vlastně všichni spolu. Příběhy se mi zdály dosti průměrné, ale čtení ve vánočním období mi vytvořilo příjemnější dojem. Postavy se daly snadno zapamatovat a kniha je opravdu taková oddechová, nad níž nemusíte moc přemýšlet. Je to kniha, ke které se můžete bez problémů každým rokem vracet a vadit vám to nebude.... celý text

Jedenáct minut 2009, Paulo Coelho

Ať si říká kdo chce co chce, ale tahle ta knížka je naprostý skvost. Dostala jsem se k ní vlastně úplnou náhodou, díky čtenářské výzvě jsem se do ní na poslední chvíli pustila a říkala jsem si, jo je to krátké, příběh vypadá zajímavě a je to něco jiného, než co jsem zvyklá číst. Přečetla jsem ji na jeden nádech. Je to naprosto luxusní kniha. Moje první zkušenost s knihami Paula Coelho a já jsem unešená. A co jsem četla, tak je to ještě podprůměr na jeho tvorbu. Příběh je šíleně jednoduše vymyšlená záležitost a on z toho dokáže vytvořit úplně něco jiného. Jak příběh plyne, autor do něj vkládá myšlenky a poznatky, které mne mnohdy od příběhu úplně odpoutali a sama jsem se zamýšlela nad podobnostmi s mým životem. A přitom je to vše připoutáno k tomu jednoduchému avšak nápaditému příběhu. Je to asi blbé říct, ale já jsem naprosto šťastná. Je krátká, čtivá, dokonalá. Coelho myšlenky mi toho daly opravdu hodně. Rozhodně mne autor oslovil natolik, že to nebyla poslední radost z jeho tvory.... celý text

Dopis Alexandrovi 2010, Renata Laxová

Dopis Alexandrovi je kniha od které jsem neměla naprosto žádné očekávání. Na začátku jsem se bála tématu, protože se u knih tohoto typu dozvídám takové věci, ze kterých mi mnohdy není vůbec dobře, avšak kdybych měla shrnout děj knihy, myslím si, že byl pojat a i interpretován šťastně. Ano - sice jsme stále ve válečném období, rodina je židovská, takže je ten čas obzvláště těžký překonat a většina zážitků je místy hrůzostrašných a já, která se narodila už ve 21.století si ani zdaleka nedovede představit tyto hrůzy, ale tím že paní Renata stále žije a dosahuje úctyhodných věků o něčem vypovídá. Prožila dětství v Anglii, která byla relativně klidná a přitom tam byla stále mladá. Líbí se mi koncept knihy. Má totiž předat všechny nasbírané autorčiny zkušenosti a předat je nejen jejímu vnukovi, ale také nám, dalším čtenářům. Určitě je také potřeba vyzdvihnout, že autorka skvěle zvládla příběh podat. Když se nad tím totiž člověk zamyslí, je to pouze, vypisování jednotlivých událostí života a sdělení je. Autorka ale dokázala to, že mne jakožto čtenáře nenudil způsob jakým je kniha napsána. Moc mne bavili i části popisující staré Brno, jelikož jsem z Brna a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí.... celý text

Illuminae 2016, Amie Kaufman

Illuminae - věc kterou už jsem v rukou držela dávno předtím, než jsem ji doopravdy přečetla. Ze všech koutů jsem slyšela jen samou chválu. O tom jak je kniha báječná, skvělá a úžasná snad mluvili všichni. Instagram byl zahlcen fotkami s ní. Proto jsem si ji také chtěla přečíst. Těšila jsem se hrozně moc, až ji konečně přečtu. Samozřejmě když se řekne Illuminae, každý kdo knihu zná, si musí představit tlustou bichli se zajímavou formální stránkou. Věděla jsem, že to je něco originálního, což nepopírám a děsně se mi to líbilo. Vždy mám radost, když se na trhu objeví něco, co tady ještě nebylo a vymyká se tomu nastolenému mainstreamu. Bohužel forma knihy je snad jediná dobrá věc, již bych mohla vyzdvihnout. Je vidět, že si autoři na knize dali formálně opravdu záležet. Spolupracovalo na ní mnoho lidí a to nejen z oblasti spisovatelské, ale odborníci různých odvětví. Forma by však nikdy neměla zastínit obsah knihy, což se u ní děje. Příběh je hrozně jednoduchý a jednotvárný. Při čtení jsem zůstávala naprosto chladná, nevzbudila ve mě žádný dojem, spíše jsem se u ní trápila. Vše má očividně své pro a proti. Forma je sice famózní, ale tím že kniha nebyla napsána přímo ve větách, nedostali jsme se například postavám více pod kůži a tudíž příběh pro mě nebyl nijak zajímavý. Na prvních stránkách příběhu jsem byla ztracená, ale až překvapivě rychle jsem se našla. To svědčí samozřejmě o tom, že příběh není nijak více komplikovaný. Žádná z postav mi nepřišla sympatická. Konec také špatný.... celý text

P.S. 2015, Aňa Geislerová (p)

Tahle knížka se mi dostala do rukou díky čtenářské výzvě, protože dostala ocenění Magnesia Litera, tudíž jsem si říkala, že když byla takhle dobře oceněna, musí se jednat o kvalitní čtení. Ještě ke všemu Aňu jako herečku samozřejmě znám a mám ji ráda, tudíž mě její tvorba zajímala. Ze začátku mě kniha bavila a měla jsem z ní takový příjemný pocit, ale jak už jsem za sebou měla víc a víc přečtených fejetonů, začala jsem být až znuděná a zklamaná. Kdybych se zaměřila na formu knihy, neřeknu půl slova. Ilustrace se mi moc líbily a až tak pohladily po duši, když jsem četla jednotlivé úvahy a měla jsem díky nim z knihy lepší dojem, bohužel samotné příběhy to zkazily, protože budu upřímná, jsou pro mne průměrné až podprůměrné. Tím, že jsou opravdu krátké, jsou si často podobné (až identické) a nedokázala bych nyní říct, kolik tam bylo fejetonů o dětech, protože jich bylo tolik a jejich obsah byl tak stejný, že je nedokáži rozlišit. Ano, do magazínů ideální. Čtenáři mezi obdobím vydání nového čísla zapomenou na ten minulý fejeton a potěší je nový, ale tím že byly uzavřeny do jedné ucelené knihy, čtenář může být zmaten. Možná se měly číst s nějakým určitým časovým odstupem, třeba bych pak na ni změnila názor, ale pro mě už by to potom ztratilo smysl a význam knihy jako takové. Tohle byl za mě krok vedle.... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Malý princ je kniha s velkým K. Já jsem typ člověka, který se ke knížkám nevrací a spíše rád objevuje nové zákoutí literatury. Tohle je jedna z mála, kterou JE nutné číst vícekrát. Nejlépe s několikaletými časovými odstupy. Právě to z ní totiž dělá to, co je, protože podle toho, v jakém životním období se nacházíte, se bude váš mozek podvědomě soustředit na úplně jiné věci. Čím víc ji čtu, tím víc se dostávám do hloubky příběhu. Knihu určitě po prvním přečetní nepochopíte zcela. Já si osobně myslím, že ji tedy nepochopím úplně skrz na skrz nikdy, ale to je právě to co z ní dělá tak skvělou četbu. Rozhodně to není knížka pro děti. Ač se nám tak může na první pohled zdát, není to pravda. Pro dítě to bude nuda a myslím si, že ji ani nebude vnímat. Další skvělá věc co je úžasná na Malém princi je to, jak ji každý jedinec pochopí úplně jinak. To mě snad nikdy nepřestane udivovat. Právě to je důvod, proč jsem zmatená, když probíhá například rozbor knihy. Ono to úplně s touhle nejde. Malý princ by měl určitě patřit mezi knihy, které by si měl přečíst každý, ale zcela se rozebrat nedá. To totiž ani nelze. Antoine De Saint-Exupéry je neskutečný člověk, který si myslím ani neuvědomil, jaký skvost přidal do dějin literatury.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

I po dočtení knihy si pořád nejsem jistá, co si o ní mám myslet. Kniha mne rozhodně nijak neoslovila a to hlavně z důvodu, že na ni nemám věk. Dost výstižně to bylo sepsáno v druhé části knihy, kde se psalo, že tato kniha by se měla číst v určité časové době. Měli byste mít správný věk a i se narodit v dobách socialistických. A protože já jsem mladá a narodila jsem se v období, kterého se totalita ani nic podobného nedotkla, nemám s tím přímé zkušenosti a beru to spíše jako uzavřenou kapitolu dějin. I přesto že toto vše se tu dělo před docela nedávnou dobou. Na začátku jsem byla mile překvapená a kniha mne moc bavila, ale čím více jsem se začítala, přistihla jsem se, že se nudím. Je pravda, že téma a příběh je extrémně nadčasový a až mi místy vrtalo hlavou, nad čím vším lidé přemýšleli, avšak žádné větší zkušenosti v té době ještě nemohly být ani vysloveny. Líbili se mi pojmy, které pochopí pouze čtenář této knihy (newspeak, doublethink, apod.). Oceňuji závěr, ve kterém je kniha jakoby znovu zrekapitulovaná a nad tématem je zamýšleno spíše z vědeckého hlediska. Problém této knihy je v tom, že jak půjdou věky dál, tuto knihu nikdo zcela nepochopí. Už dnes jsou komunismus a takovéto směry prezentovány mladým lidem dost špatným způsobem. Věci jsou zatajovány a lidé dělají jakoby neexistovali. Protože to je vše o to jednoduší. 1984 vás sice přenese do těchto dob a aspoň člověk bude mít možnost do nich nakouknout, ale nepochopí to. Už já s tímto měla problém a nechci vědět, co budou dělat mladší lidé. Nepochopila jsem proč byla kniha napsaná jako příběh. Buď měla být pouze politickým zamyšlením nebo záživnějším a lépe zpracovaným příběhem, protože dějově to bylo velice slabé. Nemyslím si, že by kniha udělala nějaký závratný krok ke zlepšení poměrů nebo podobně a přitom si myslím, že to měl být záměr.... celý text

Jiná Gabriela Koukalová 2018, Martin Moravec

Gabča pro mě byla hrozně dlouhou dobu obrovským idolem a spolu s Martinem Fourcadem byli moji nejoblíbenější sportovci a právě díky ní jsem si biatlon zamilovala. Sleduji ho aktivně právě od olympiády v Soči 2014. Bezpochyby díky této ženě se biatlon stal českým fenoménem a ona spolu s dalšími biatlonisty se dostali díky svým úspěchům, tam kde jsou. Knížky jsem se bála, protože už před tím než se mi vůbec dostala do rukou jsem přečetla strašně moc recenzí, které u většiny případů byly dost negativní. Měla jsem strach, že se Gabi v mých očích úplně změní. A bohužel se to stalo. Vždycky jsem ji měla za tu slušnou, milou a mírumilovnou paní, ale kniha z ním v mých očích udělala nezvladatelnou, nafrněnou a emočně vypjatou sportovkyni se kterou to jak rodiče, tak trenéři nikdy neměli jednoduché. Tím že my jako diváci to vše vidíme jen skrze televizi a vše nám přišlo celé ty roky krásné a sluníčkové o to větší zklamání to asi pro nás muselo být, když zjistíme, že to všechno co se povídá, je jedna velká lež. To se člověk potom zamyslí, o čem všem mu v té televizi vlastně lžou. V některých ohledech jsem s Gábinou souhlasila a v některých naopak ne. Převažovali ale ty věci, ve kterých se lišíme. Tato kniha je opravdu a doslova zpověď. Ona se v knize často až rozpovídala o věcech, které mě udivují, že se odvážila vůbec vypustit do světa (její pochyby o manželství, popis trenérů, to co udělala na veřejnosti před svým manželem apod.). Kniha je autobiografie tudíž se nadá úplně posuzovat z té stránky obsahové (pouze s ní můžeme nebo nemůžeme souhlasit), ale musí se uznat, že forma je moc hezká. Místy je kniha sice zmatečná, ale tak nějak jsem si vždy dokázala opět chytit. Design knihy, drobné ilustrace a na závěr fotografie jsou moc příjemným doplněním. Celá kniha na mě ale celou dobu, co jsem ji četla působila hrozně smutným dojem, tudíž i takový můj dojem na závěr je smutný.... celý text

Zimní koruna 2016, Elizabeth Chadwick

První díl této trilogie mě extrémně nadchl, protože mám hrozně ráda historické romány a tento ještě ke všemu není zcela vymyšlený, ale obsahuje plno reálných faktů, které jsou podloženy kvalitními zdroji. Vůbec jsem od těchto knih nic neočekávala, ale hned po přečtení první z nich jsem si uvědomila, jak velký potenciál má celá trilogie. Myslím si, že knihy patří k nejlepším v tomto žánru a klobouk dolů před Elizabeth Chadwick, kterou jsem předtím vůbec neznala a takhle mile mě dokázala překvapit. Odvedla skvělou práci. Hodně lidem se může zdát tento díl (ale vlastně i oba dva další) dost zdlouhavé, protože je tam zmíněno plno informací, hodně věcí se děje, zvraty a klidně během 20 stránek se příběh třikrát otočí a vy po chvíli nevíte, co se dělo před těmi 20 stránkami, protože kniha je naprosto k prasknutí nabitá akcí a to se mi moc líbí. Právě kvůli tomu patří tato kniha do takových těch, na které se po celou dobu čtení musíte plně soustředit. Po dočtení druhého dílu, když jsem se zamyslela nad samotnou postavou Eleonor a tak jsem se musela usmát, jak moc se vlastně její postava změnila. Na začátku to byla neposkvrněná třináctiletá slečna, která bojovala o své postavení, ale už zkušenosti z prvního manželství jí dokázaly vybudovalo takovou jaká je nyní. Eleonor je empatická, sebevědomá a mocná žena a tyto všechny vlastnosti neschvaluje její manžel Jindřich, tudíž s ním musí ''bojovat'' o vlivnost. Oba dva chtějí totéž- moc. V knize je krásně popsaný vztah mezi hlavní postavou a jejími dětmi. Víme, koho měla radši a koho naopak. Jaké s nimi měla trable ale i radosti. Také dost oceňuji hned na prvních stranách mapu a rodokmen, který vám pomůže při všech těch jménech se vyznat. Jak autorka píše v poznámkách, ve středověku měli lidé v oblibě dávat svým dětem stejná jména, tudíž i pro ni to muselo být složité na ztvárnění. Toto mi u hodně historických knih chybí. Mířím do posledního dílu a jsem velice zvědavá, jak to vlastně nakonec všechno dopadne.... celý text

Letní královna 2015, Elizabeth Chadwick

Od knihy jsem neměla nejmenší očekávání, ale přeci jenom už s historickými romány mám nějakou tu zkušenost a zejména s těmi o Alžbětě I., což je moje nejoblíbenější historická postava. Po přečtení Letní královny se ovšem na druhé místo dostává bezkonkurenčně Eleonora Akvitánská. O této osobě jsem toho upřímně věděla méně než málo, proto začátkem knihy se mi otevřel naprosto nový svět a část historie, se kterou jsem jen málo obeznámena. Zamilovala jsem si knihu už od začátku. Krásný styl autorky, která dokázala podat zdánlivě otravnou stránku v učebnici dějepisu neskutečně čtivým a zajímavým způsobem.Líbí se mi Alienořina odhodlanost a sebevědomí, čímž krásně v průběhu života roste a její postava se psychicky vyvíjí. Díky tomu se Alienor opravdu může řadit mezi nejvýznamnější ženy světové historie. Ocenila jsem i na závěr knihy vysvětlení autorky o pravdivosti i spekulativnosti jejich řečených informací, protože to je zrovna věc, co mi často v literatuře historické chybí. Co dodat. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Snad nikdy se mi nestalo, že bych raději četla, než že bych se například podívala na seriál a tato to dokázala. Dychtím si přečíst další díl a to hodlám také udělat. Na milion % doporučuji.... celý text

Láska s chutí makronky 2015, Sarah Vaughan

Tato kniha je mým jedním z největších překvapení za tento rok. Četla jsem ji vlastně úplně náhodou díky čtenářské výzvě. Díky Bohu, protože bych nikdy nezjistila, že existuje takhle pěkná kniha, protože jsem o ní předtím nikdy neslyšela. Je mi jasné, že kniha není určena asi přímo pro moji věkovou kategorii, ale přitom mě příběh šíleně bavil. Líbila se mi ta autentičnost. U těchto typů knížek mám často problém s tím, že když se děj odehrává v době dnešního světa (tudíž žádné sci-fi ani fantasy), tak se mi zdá, že příběhy bývají často až přetažené za vlasy, že si je nedokážu představit, že by se mohli nyní reálně stát. Naopak právě tato kniha měla tuto část zpracovanou skvěle. Věřila jsem každičkému slovu. Konec se mi moc líbil a všechno to, jak už jsem řekla, dopadlo krásně realisticky. Moc oceňuji prolínající se příběh paní Eadanové, díky němuž jsme se postupně dozvídali pravdu o jejím životě. Všechno prostě není vždy tak, jak se na první pohled zdá a tato kniha je živým důkazem. Kniha je velice lehká na čtení, tudíž pro mne to byla taková odpočinkovka. Dále by mě trochu zajímalo, jaké by byly ty recepty, které tam byli popsány a jestli jsou opravdu tak lahodné. Celkově mě kniha moc moc potěšila a velký objev.... celý text